Blog

Inšpirujúci rozhovor súčasného neoadvatistu Kenneta.

Vzpomínám si na ten osudový den, 23.března 1953. Mnoho životů jsem se snažil - pracoval na sobě, usiloval, dělal, co bylo jenom možné - a k ničemu nedošlo. Nyní chápu, proč k ničemu nedošlo. Bariérou bylo samotné úsilí. Zábranou byl sám žebřík, po němž jsem šplhal. Překážkou bylo samotná potřeba hledat. To neznamená, že je toho možné dosáhnout bez...

Utrpení je něco, co nikdo nechce. A přesto je tady. Co dělat? Jak se ho zbavit?

"Samozřejmě souhlasím s tím, že realita, jak ji vnímáme smyslově, je, jaká je. To by asi nebylo rozumné zpochybňovat. Otázka ale je, jak ten vjem reality vzniká. A tudíž: co realita opravdu je," zamýšlí se v úvodu Nočního Mikrofóra kvantový fyzik Jan Rak.

To prostě není možné, Erwine. Musí to být chyba celé teorie. Rozrušený Albert Einstein píše již několikátý dopis fyzikovi Erwinu Schrödingerovi. Je rok 1935 a Einstein je vyděšený z toho, že by se částice mikrosvěta jako například elektrony dokázaly vzájemně ovlivňovat napříč vesmírem bez jakéhokoliv zpoždění, tedy bez omezení rychlostí světla.

Mindfulness, alebo všímavý stav mysle, sa stal mainstreamom. Do zenového stavu sa v tejto dobe môžete dostať už kdekoľvek a kedykoľvek, od aplikácií cez reklamy až po kurzy.

Od určitého stupně obecného blahobytu se nejlukrativnějším nástrojem obživy stává pasení se na slabých místech lidské povahy, popřípadě obohacené o jejich další cílené zeslabování.

Advaita je učení o nedualitě (nedvojnosti), které říká, že všechno je jediné Vědomí (Jednota, Absolutno, Bůh, Já, Já-Já, Zdroj, Brahman, Nejvyšší Princip, Nejvyšší Skutečnost, To, Prázdnota) a jakákoli dualita (dvojnost) je pouze zdánlivá (je to sen, iluze, mája).

Jsme závislí sami na sobě? Hledáme spokojenost a klid jinde než je? Co se to vlastně děje uvnitř naší hlavy? "Poslechněte" si postřehy Paula Heddermana: