Představte si, že vašemu organismu vládne jakýsi tajemný vir. Ukryl se na místo, kde byste ho nikdy nehledali. Do samotného středu paláce, odkud řídí úplně vše.
Obsadil váš prázdný trůn a vzal na sebe roli velkého šéfa. Co vám však jeho vláda v životě způsobuje? A jak poznáte, že jste také nakaženi?
Uvědomila jsem si, že víra v oddělenost není nutná. Snižuje celkovou životní zkušenost na staženou, nemocnou, nesnadnou; na úzký a bolestivý prostor, který je pociťován jako špatný. Takové myšlení je jako vězení bez dveří. Uvědomila jsem si jednoduchost života a boj a obtížnost to spatřit, i když po celou dobu to máme přímo před nosem, tak blízko jak jen lze, jako samozřejmost toho co je. Zapsala jsem, co jsem viděla a pojmenovala jsem tuto nemoc lidského podmínění "Virus JÁ".
Neberte to prosím příliš vážně, je to jen taková metafora. Představte si život jako bio-počítačový systém řízený softwarem, ve kterém je každý kousek hardwaru řízen určitým programem. Všechny kočky se chovají jako kočky, jak jim jejich program diktuje. Všechny opice se chovají jako opice a všichni lidé se chovají, jako lidé - jen lidský software byl poškozen "virem JÁ". Virus JÁ poškodil samotné jádro programu, základní inteligenci a organizační strukturu. Lidské bytosti ztratili přímý přístup k inteligenci programu, třebaže vzájemná propojenost a jednota jsou jejich přirozeným způsobem bytí.
Virus JÁ přepsal program tak, že si zavirovaný člověk myslí, že je "já", osobou, která sama vlastní a řídí svůj oddělený kousek života.
Předpokládá, že toto "já" je něco skutečného, něco zvláštního a velmi důležitého a že musí přežít. Zavirovaní lidé pociťují odpojení od života a mohou být destruktivní sami pro sebe a pro své okolí. Virus Já instaluje sám sebe v časném dětství, obejde imunitní systém takovým způsobem, že v žádné z lidských myslí (programů) není ani stín pochyb o existenci "já". Protože JÁ postaví svůj domov v mysli, je vnímáno jako základní program organizmů. Virus je tak trochu jako operační systémy Windows, OS X, nebo Linux.JÁ přebývá v mysli jako oddělený agent. Odolnost k tomu co je, je charakteristickým rysem chování viru JÁ.
Z nemocného úhlu pohledu je zde na jedné straně "já" a na straně druhé vše ostatní. Jedinec, oddělený od všeho, odpojený od všeho ostatního, v opozici vůči všem. Jedinec, který potřebuje bojovat o přežití. Jedinec, který potřebuje mít vždycky pravdu, ovládat, být v bezpečí, přijat a milován.Představte si, že ponoříte prst do oceánu; vyndáte ho a tam je kapka vody visící na prstu.
Dáte kapce jméno a příběh. Stane se teď oddělenou entitou "já", která si myslí, jsem kapkou, nejsem oceán, jsem nejkrásnější a nejdůležitější kapka. Podívejte se na mě, mě, mě, mě.
Toto je příběh samostatného subjektu "já", které vypadá odděleně. "Já", které vlastní jeho nebo její příběh - minulost, přítomnost a budoucnost. "Já", které žije a řídí svůj život. "Já", které má problémy a málo času na jejich řešení.
Jestli vidíte sami sebe jako samostatnou bytost, která prožívá život a která se snaží udržet vše pod kontrolou, jste nakaženi. Jestli si myslíte, že něco není v pořádku s vámi, nebo se světem kolem vás, jste nakaženi virem JÁ. Může se to projevovat jako strašlivé myšlenky a starosti kolem toho, jak jste příliš tohle a příliš málo tamto. Ve výsledku si myslíte, že život není fér, že všichni by měli být jiní. Pokud se snažíte uniknout ze svých současných podmínek a hledáte šťastný zítřek, jste nakaženi virem JÁ.
Virus JÁ je velice chytrý; je připoután v samém jádru na souborech operačního systému lidského softwaru a vytváří čočku, skrze kterou lidé vidí svět. Stane se mistrem v organizaci zkušeností a je prostředníkem procesu, kterým utrpení začíná jako nikdy nekončící iluze "nedostatku" ve střídavých stupních a fázích. Utrpení míchá koktejl z těžkých emocí smutku, beznaděje, zoufalství, lpění, studu, hněvu a pocitů viny. Vy jste to pojmenovali.
A jak pijete tento koktejl, skončíte u pocitů, jako Nechci to, dostaňte mě odsud! Už ne znovu... Proč já?Infikovaní lidé žijí v neustálé frustraci, bojují proti nechtěným silným emocím. Jejich hlavní obavy jsou smrt, nicota, neexistence, nedostatečná kontrola, špatná budoucnost. Z těchto se rodí další obavy, a podobně jako pavučina, se strach připojí na všechny oblasti nakaženého lidského života. Další velkou obavou je, paradoxně, strach ze života, strach z živých a svobodně milujících.
Sebestřední lidé vždy pociťují, že s nimi něco není v pořádku. Srovnávají své předpokládané "já" s ostatními předpokládanými "já".
Snaží se stát lepšími, zlepšit se více než kdokoliv jiný, po celou dobu. Pocit špatnosti přichází z hlubokého vědění, že zde neexistuje žádné oddělení, ale virus JÁ nikdy nedovolí jakékoliv zpochybnění existence "já". Tohle prostě není v programu. Takové dotazování se nesmí přihodit ani náhodou.Infikované lidé vědí, že s tímhle "já" je asi něco špatně, ale nevědí, co přesně to je. Myslí si, že štěstí je spojeno s kvalitou "já".
A tak se snaží zdokonalovat, stát se lepším "já", které má vždycky pravdu a nesmírnou moudrost. Myslí si, že mají ego. Mají pocit, že štěstí je někde venku, že musí přijít od někoho nebo něčeho jiného. Že je tu někdo nebo něco, co jim to může dát - a že na to mají právo, ať už je to cokoliv.Co chtějí lidé infikovaní virem JÁ ze všeho nejvíce? Pozornost a energii od druhých, chválu, soucit, porozumění, lásku a ... klid, přestože mají veliký strach z klidu. Mír, ve skutečnosti cítí jako ohrožení.
Protijedem k tomuto šílenství je pravda. Pravdou je vidět, co se ve skutečnosti děje právě tady, právě teď, v prožívání, pod všemi myšlenkami.
Lidé, kteří se osvobodili od viru, jsou zapojeni zpět do hlavního proudu energie života. Nepotřebují se už více krmit energii jiných lidí. Někteří lidé to nazývají "osvícení". Já bych to nazvala spíše "oživení".
Oživení lidé se pomalu nebo náhle vrátí do jejich přirozeného stavu, osvobozeni od zbytečných potřeb a nespokojenosti. Naleznou sebe sama mimo drama "nedostatku" a rozhlédnou se novýma očima. Všechno je stejné, ale vypadá to jinak. Pociťují lehkost a pocit, jako by z nich spadlo nějaké těžké zavazadlo. Příběh se mění. Pravda je uvědomována. Pravda je rozpoznávána. Příznaky viru JÁ se začnou uvolňovat a nakonec časem zmizí.
Představte si na okamžik (prosím, neberte to moc vážně), že virus JÁ je malý kód, který připojí sám sebe (bez povšimnutí) do jádra lidského životního programu. Podobně jako se škodlivý počítačový program dostane do operačního systému bez vašeho vědomí a poškozuje váš přístroj. Některé počítačové viry mohou replikovat sami sebe a používat velké množství paměti a přivedou stroj k zastavení.
Některé se připojí k e-mailům a šíří se do jiných počítačů, obcházejí zabezpečení. Podobným způsobem virus JÁ převezme kontrolu nad neomezenou inteligencí programu (života samého) a vytváří dojem, díky kterému si hostitel myslí, že on nebo ona je samostatnou jednotkou. Toto nové "já" přichází s iluzí svobodné volby.
Co je svobodná volba v běžném životě? Například, semeno stromu obsahuje genetický kód, který aktivuje sám sebe, v momentě, kdy jsou splněny podmínky pro jeho růst: úrodná půda, voda, teplo, světlo, vzduch. Semeno obsahuje všechny informace o stromu, který byl ve správný čas zasazen. Jakou má strom volbu? Být strom či nebýt strom... ? Strom je vždy strom, ani včela ani pták. Bez ohledu na formu nebo tvar vyroste strom, je závislý na genetickém kódu a okolních podmínkách.
Nakažení lidé si myslí, že sami ovládají svoje podmínky, že mohou ovládat život a mají svobodnou volbu. Tito lidé se domnívají, že je na nich rozhodovat se, kým jsou a kým chtějí být. Srovnávají se s ostatními a následují ty, které chtějí napodobit. Vznikají celé módní směry a jejich následovníci. Utrpení vzniká, když nám hlas v hlavě říká, máš na výběr.
Ale život nám ukazuje, že to není pravda. Bez ohledu na to, co lidé chtějí, mohou všichni získat jen to, co život přináší v přítomném okamžiku. Volby, jako zda si dát nebo nedát pizzu nebo smoothie, jsou jen preference vzešlé z minulé zkušenosti v podobné situaci. Vše je závislé na všem ostatním. Volby studovat nebo pracovat, už nejsou na člověku. Jsou rozhodovány podle vzoru, na základě softwarového kódu, který běží v člověku.
Dovednosti a talenty nejsou na člověku. Bez ohledu na to, jak kdo rád zpívá, není-li zde talent, píseň může být zábavným, nebo nepříjemným zvukem (jak vidíme v televizních talentových soutěžích).
Pouze infikované lidé mají pocit, že svobodná volba je skutečná. Svobodný člověk se zcela odevzdá tomu, co je a je v souladu s proudem života.
On nebo ona už dále nevnímají oddělení. Akce jsou vykonávány, bez jejich vlastnění. Vše, co se děje, je v pořádku.Infikovaní lidé nemohou kontrolovat život, dokonce i přes jejich hlubokou víru, že mohou a že toho musejí být schopni. Jednoho dne, jak doufají, bude vše přesně takové, jaké si to přejí. Trvalé a šťastné navždy. Budou v míru, když se splní všechny jejich přání a touhy. To vše se stane jednoho dne ve šťastné budoucnosti. Naděje je tak silná. Mysl sní nekonečné scénáře "kdybych" a "snad" a vytváří naděje a touhy, stejně jako strach. Strach, že požadované výsledky možná nikdy nenastanou.
Ale když se podíváte na přírodu, není tam žádná taková věc jako naděje. Naděje je životní zachránce, kterého se tonoucí člověk snaží zachytit. Naděje je znakem klamu; je to "myšlenková mlha", posvátná hypnotická myšlenka, opak zoufalství.Nakažení lidé chtějí po celý čas něco jiného. Oni jsou proudem, ale virus JÁ v mysli jim říká něco jiného. Lidé chtějí pro sebe vybrat to nejlepší, ale jak mohou vůbec vědět, co je nejlepší? Lidé, kteří věří, že jsou oddělení, nemohou být v žádném případě spokojeni s tím, co už tu je právě teď.
Řešení pro virus JÁ? Jeho velmi pečlivé odstranění, v celém člověku najednou. Spuštěním antivirového programu, který prochází skrze soubory, ničí a odstraňuje infikované oblasti. Pak může být systém znovu spuštěn nanovo.Chcete-li zahájit léčení, vše co potřebujete udělat, je podívat se s poctivostí a odvahou na pravdu, která je zřejmá.
Neexistuje žádné "vy", kterým si myslíte, že jste. Je zde jen proud života bez námahy, spontánní stávání se samo o sobě, právě tady, právě teď. Vnímání se děje, myšlenky proplouvají kolem; nejsou to vaše myšlenky; není zde žádný myslitel. Myslitel není někdo speciální, myslitel není ničím jiným než myšlenkou.
-----------
Autor článku: Ilona Ciunaite, ukázka z její knihy: Liberation Unleashed - A Guide to Breaking Free from the Illusion of a Separate Self. Přeložil Tomáš.
Zdroj:zivotvpritomnosti.sk
To prostě není možné, Erwine. Musí to být chyba celé teorie. Rozrušený Albert Einstein píše již několikátý dopis fyzikovi Erwinu Schrödingerovi. Je rok 1935 a Einstein je vyděšený z toho, že by se částice mikrosvěta jako například elektrony dokázaly vzájemně ovlivňovat napříč vesmírem bez jakéhokoliv zpoždění, tedy bez omezení rychlostí světla.
Mindfulness, alebo všímavý stav mysle, sa stal mainstreamom. Do zenového stavu sa v tejto dobe môžete dostať už kdekoľvek a kedykoľvek, od aplikácií cez reklamy až po kurzy.
Od určitého stupně obecného blahobytu se nejlukrativnějším nástrojem obživy stává pasení se na slabých místech lidské povahy, popřípadě obohacené o jejich další cílené zeslabování.
