Úsilí, vynaložené v jedné
inkarnaci, se v nové přetvoří v dovednosti, opakující se myšlenky se
přetvoří ve sklony, nejrůznější zkoušky (útrapy) se přetvoří v moudrost, a
utrpení duše v její svědomí.
Šance, které jsou člověku předkládány, aniž
by je tento z nedbalosti a lenosti využil, vyvstávají znovu, ale již
v jiné formě, jako neurčitá touha, jako mlhavý stesk, který nenajde
uspokojení ze dvou důvodů: síly, které byly v minulosti marně vyvolávány
(karmickým požadavkem), se díky nečinnosti nerozvinuly v příležitost. To
znamená, že podmínky, Karmou už jednou zvolené, se musí zopakovat.
Rozšířené
přesvědčení, že prostředí vytváří naše duševní rysy, pochází z neznalosti
pravého směru našeho vnitřního života.
Nikoliv prostředí vytváří rozum člověka,
nýbrž člověk - působením karmického zákona - míří do prostředí, které odpovídá
jeho minulosti. Důkazem jsou lidé, kteří se od raného dětství výrazně liší od
svého prostředí. Nemají nic společného s okolím, a jestliže mají silnou
vůli, mění směr své Karmy a přecházejí do jiného, pro ně bližšího prostředí.
Do
pro ně nehodícího se prostředí se dostávají proto, že se svými skutky a hříchy
spojili s lidmi právě tohoto prostředí. Zřetelným příkladem této myšlenky
je osud Lomonosova, který se narodil v rodině negramotných rybářů a přesto
přenesl svůj život (úsilím své vůle) do pro sebe vhodného prostředí předních
vědců své doby.
Jestliže je těchto lidí málo, není
to důkazem toho, že prostředí vytváří náš rozum. Naopak, je to důkazem toho, že
každý člověk míří do prostředí, vhodného pro stupeň rozvoje, kterého už dosáhl.
Takový je zákon: my sami jsme strůjci svého rozumu. Je-li stavba dobrá,
využíváme všechny její přednosti, je-li špatná, sami zakoušíme odpovědnost za
její špatné vlastnosti.
Myšlenková zodpovědnost
To je však málo. Následky myšlení se
odrážejí nejen na jeho tvůrci. Není nic odpovědnějšího, než lidské myšlenky.
Neboť žádná jiná síla se tak lehce nepředá ostatním, jako naše myšlenky. Zrodí
se v jednom rozumu a díky lehkosti a rychlosti svých vibrací, nesrovnatelně
rychlejších než světlo, se lehce předají okolním lidem.
Myšlenka jednoho
člověka se předá druhému, myšlenka posledního - prvnímu, svazují se nitě, které
spojí dohromady lidi k dobru i ke zlu, určí pro jejich budoucnost
příbuzné, přátele i nepřátele. Proto nás někteří bez jakékoliv zjevné příčiny
milují a jiní nás jakoby nezaslouženě nenávidí.
Zákon, který odtud pramení, vede k následujícímu: naše
myšlenky mají na nás vliv, vytváří náš duchovní a mravní charakter. Díky svému
vlivu na ostatní lidi zavazují tyto myšlenky karmické nitě, kterými budou lidé
spojeni v následující inkarnaci.
zdroj: Helena Petrovna Blavatská, The Secret Doctrine