Vzpomínky na Dr. Paula Bruntona

Ukázka: Vzpomínky na Dr. Paula Bruntona Byl teplý večer, Praha zářila milióny světel. Cestou se ptal jak to, že tak mladí se zajímají o duchovní Cestu? U jednoho domu se zastavili a Hoznourek přivedl „Akaje“, svého přítele, aby Mistra pozdravil. Před bytem Karla Weinfurtera se Mistr vesele schovával za ostatní a měl radost, když jako poslední Karla Weinfurtera překvapil. Po formálním uvítání obrací Karel Weinfurter pozornost k obrázku Mahárišiho, visícímu na stěně, se slovy: „Zde je můj Guru!“ Mistr ukáže na svoje srdce se slovy: „Můj Guru je zde.“ Tato překvapující scéna na všechny silně zapůsobila a budoucnost ukázala pravdivost tohoto prvního setkání, neboť Karel Weinfurter již při něm odmítl Mistra za svého Učitele. Mistr pak podotýká, že o duchovních otázkách bude mluvit až na nový měsíc, který bude v sobotu. Náhle postřehl jeden z přítomných, že Mistr při rozhovoru s jedním hledí druhému na střed prsou a vnitřně si ho prohlíží. Dotyčný to cítil. Veškerou službu u Mistra, až na to, že jeden žák se staral o čerstvé květiny, převzal Hoznourek. Provázel ho Prahou, ukazoval historické památky, vyplňoval každé jeho přání v duchu služby. Mistr s oblibou chodil úzkými uličkami Starého Města a rád se procházíval v malé pražské přírodě, ať ve Stromovce, kde si s klidem sedl na lavičku do pozice a zahloubal se, nebo v Riegrových sadech, či na Petříně, kde se mu líbilo nejvíc. Praha se mu líbila, zejména její dobré psychické ovzduší. Intenzivně pracoval ať na korekturách knihy Hledání Nadjá, či na vyřizování své obsáhlé korespondence. Jednou kdosi podotkl, co má práce! „Já?“ odpověděl, „Já nepracuji vůbec! To dělá ten Druhý.“ (Chápali jsme to tak, že se neztotožňuje s tělem a jeho činností.)