TOVAR V AKCII

NAJPREDÁVANEJŠÍ

KONTAKTY

GSC, s.r.o.
Rajčianska 32
82107 Bratislava
tel: 0910 908 219
info@sebapoznanie.sk


SEBAREALIZÁCIA

Tajemství štěstí

stastiePřed mnoha tisíci lety měla Čína mimořádně krutého a egoistického diktátora. Byl to ten člověk, který nařídil zbudovat kolem své země šest tisíc mil dlouhou zeď. Abychom porozuměli atmosféřeoné doby, musíme si uvědomit, že při stavbě této zdi zemřelo mnoho lidí a jejich těla byla v této zdi pohřbena. Tehdy žil jeden velmi starý Číňan, který na světě miloval pouze dvě věci. Svého jediného syna a svého koně. Ale co se nestalo. Jednoho dne kůň utekl...

Viete ako si zmeníť svoju realitu ?

Volná energie živě v akci! Bere to dech, protože se přepisuje věda

Dívat se na toto video byl docela zážitek. Bylo tomu nejspíš tak proto, že jsem tohle téma sledoval už hodně let, a i uprostřed všech těch pochybností a negativity mainstreamové vědy, dávají zas a znova úžasní vědci dohromady zařízení, která ukazují, že našemu současnému chápání vědy a fyziky by se hodila jistá aktualizace. Pro začátek bych chtěl definovat, co myslím, když říkám ‚volná energie.‘ O té mluvím, jako o získání více energie, než jste dovnitř vložili, a které nevyžaduje vstupy a umožňuje trvalou produkci energie...

STEVE JOBS - inšpirujúci prejav

Steve Jobs jeden s najrevolučnejších podnikateľov našej doby hovorí tri príbehy svojho života. Človek ktorý v jeho podnikaní spojil jednoduchosť Zen budhizmu a technológie. Vždy robil len to čo mu napovedalo jeho srdce. Takto vznikol Apple...

STARÁ A NOVÁ JÓGA (vzostupný a zostupný prúd)

STARÁ A NOVÁ JÓGA (vzostupný a zostupný prúd)Zvláštnou črtou tradičných jogínskych systémov je to, že po určitom období vyplnenom cvičeniami, začínajú praktizujúci pociťovať vystupujúci silu (kundalini) nie zostupujúcu, ako v joge integrálnej, ktorá sa prebúdza dosť výrazným hrubým spôsobom na začiatku chrbtice a potom postupne stúpa až kým nedosiahne vrchol hlavy, kde sa rozpúšťa do akejsi svetielkujúcej žiariacej pulzácie, čo je sprevádzané pocitom nekonečnosti a často stavom vedomia nazvanom extáza, ako keby človek vstupoval do večného Nadpozemského. Všetky jogínske metódy, ktoré možno nazvať...

Naučte sa milovať svoje vnútorné dieťa

Milujte své vnitřní dítěVůbec nezáleží na tom, jak staří jste – uvnitř vás se nachází malé dítě, které potřebuje lásku a přijetí. Pokud jste žena, tak nezávisle na tom, jak jste soběstačná – máte v sobě malou holčičku, která je velmi něžná a potřebuje pomoci. Jste-li muž, pak nezávisle na tom, jaký jste macho, stále máte uvnitř malého chlapce, který touží po vřelosti a náklonnosti...

Nemárnite svoj život v ilúzií

Ilúzia časuTu je kľúč: skončite s ilúziou času. Čas a myseľ sú neoddeliteľné. Oddeľte myseľ od času a ona sa zastaví – pokiaľ ju nebudete chcieť použiť. Ak sa stotožňujete s mysľou, ste lapení v čase: v nutkaní žiť neustále v spomienkach a očakávaní. Vytvára to vo vás nekonečnú chuť zaoberať sa minulosťou a budúcnosťou a nechuť oceniť prítomný okamih – dovoliť mu jestvovať...

NAUČTE SA PRACOVAŤ S HNEVOM

Hnev s ktorým je spojená agresivita a niekedy aj násilie, je vždy pokusom o ovládnutie situácie. Vždy sa jedná o snahu usmerniť situáciu podľa naších predstáv a tiež vzbudiť v druhom človeku pocit viny. Vlastne je to určitá forma vydierania. Hnev hovorí: "No len sa pozri, čo si mi urobil! Mal by si sa viac snažiť. Je to tvoja vina, že som na tom takto! Viac sa snaž a lepšie sa o mňa staraj!"...

Objevy ruských vědců přináší vysvětlení nadpřirozených schopností člověka

DNATato klíčová slova a fráze jsou reprezentanty zcela konkrétních frekvencí. Tyto frekvence lze následně modulovat, a to jak na akustické, tak i světelné bázi. Tento proces je pak základem pozitivního ovlivnění buněčného metabolismu, který nám umožňuje dokonce i opravit genetické vady. Použitím výše uvedené metody, která postupem času procházela celou řadu úprav a vylepšení, dosáhla vědecká skupina vedená dr. Garjajevem zcela radikálních výsledků. Například se jim podařilo bez jakéhokoliv invazivního zásahu přeprogramovat buňky žabího embrya na embryo mloka...

TAJOMSTVO HOJNOSTI

TAJOMSTVO HOJNOSTINeexistuje hojnosť bez pociťovania hojnosti. Všetka hojnosť a šťastie sveta sa nachádza v nás...

TAJOMSTVO SKUTOČNÉHO ŠŤASTIA

Tajomstvo skutočného šťastiaChcete-li zjistit, zda se necháte ovládat psychologickým časem, položte si tuto otázku: „Nacházím ve své činnosti lehkost a radost?" Jestliže ne, čas vám zastírá přítomný okamžik a život vám připadá jako boj. To ovšem neznamená, že byste měli začít dělat něco jiného než to, co děláte. Stačí změnit způsob, jakým to děláte. Způsob, jak něco děláte, je důležitější než to, co děláte. Snažte se soustředit spíš na svou činnost než na její výsledek. Soustřeďte se na všechno, co vám přináší přítomný okamžik...

Vychutnajte si na chvíľu ticho

TichoSkusili ste si niekedy vychutnat ticho? Alebo azda patrite tiez medzi ludi, ktori sa ticha boja? Je pre vas ticho neprijemne?:) Nieje to nic vynimocne, ludia sa vyhybaju tichu uz od svojho detstva a povacsine az po svoju smrt. Bat sa ticha je znamkou toho, ze sa bojite neistoty. Stale potrebujete vediet co sa s vami deje, potrebujete sa stale kontrolovat, potrebujete vediet co sa deje s vasim zivotom...

Nový výskum potvrdzuje teóriu, že voda má pamäť

Voda má pamäťMá voda má pamäť? Môže si udržať "odtlačok", energiou, ku ktorému bola vystavená? Nový výskum z leteckého ústavu univerzity v Stuttgarte v Nemecku podporuje teóriu, že voda má pamäť. Toto tvrdenie by mohlo zmeniť celý náš spôsob pohľadu na svet. Táto teória bola prvýkrát navrhnutá francúzskym...

Deset tisíc let staré skalní malby zobrazují mimozemšťany a UFO

ufoDeset tisíc let staré skalní malby zobrazují mimozemšťany a UFOIndičtí archeologové objevili v jeskyních v Chhattisgarghu 10 000 let staré skalní malby, na kterých jsou vyobrazeni mimozemšťané a jejich vesmírná plavidla. „Vypadají dost podobně jako E. T., které známe z hollywoodských filmů.

12.12.2012 čo nás čaká - krásne posolstvo

12.12.2012Zbývá už jen pár dní do první části vašeho zážitku mocného povznesení, a tak vás žádáme, abyste se vynasnažili zařídit si na 12. 12. 12. volno, abyste mohli relaxovat a užít si to. Je to klíčový moment ve vašem procesu Vzestupu, a měli byste si ho být zcela vědomi a zapamatovat si intenzitu energie...

RAINBOW FAMILY -  SLOVAKIA 2012

RAINBOW FAMILYDúhová rodina je celosvetový "kmeň" ľudí, ktorí sa stretávajú dobrovoľne za účelom výmeny skúseností a poznania. Dúhové stretnutia (Rainbow Gatherings) sú voľné, nekomerčné a otvorené všetkým. Nejestvuje žiadny vstupný poplatok, aktivity na stretnutí (workshopy, liečenie atď.) sú pre všetkých bezplatné, resp. za dobrovoľný príspevok. Stretnutia sa dejú predovšetkým v ...

Pýcha

PýchaNaše choroby sú odrazom našich myšlienok a pocitov. Pozrime sa teraz bližšie na niektoré negatívne stavy, ktoré – najmä ak ich pestujeme dlhodobo – môžu viesť k zdravotným ťažkostiam a rôznym chorobám. Niektoré negatívne formy vedomia v skutočnosti môžu vychádzať z pozitívnych zámerov. Ide o to, aby sme si tento skutočný, pozitívny zámer uvedomili a našli vhodnejšie spôsoby, ako ho dosiahnuť a neškodiť pritom sebe ani druhým...

Víte kdo to je?

Víte kdo to je?Pětičlenná rodinka si vyjela na pláž. Děti si užívaly moře a stavěly hrady z písku, když tu se v dálce objevila jakási stará žena.Šedé vlasy jí poletovaly ve větru, šaty už měla jen samé špinavé cáry.Jak šla, sbírala pořád cosi ze země, dávala to do tašky a něco si při tom mumlala...

Dva vlci

Dva vlciJeden večer vzal starý Indián svého vnuka a vyprávěl mu o bitve, která probíhá v nitru každého člověka. Řekl mu: “Synku, ta bitva v každém z nás je mezi dvěma ‘vlky’. Jeden je špatný. Je to vztek, závist, žárlivost, smutek, sobeckost, hrubost, nenávist, sebelítost, falešnost, namyšlenost a ego. Ten druhý je dobrý. Je to radost, pokoj, láska, naděje, vyrovnanost, skromnost, laskavost, empatie, štědrost, věrnost, soucit a důvěra."...

Nevytvářejte si žádné domněnky

Třetí dohoda zní takto: Nevytvářejte si žádné domněnky. Máme sklon vytvářet si o všem domněnky. Problém s vytvářením domněnek je v tom, že věříme, že jsou pravdivé. Přísahali bychom na to, že jsou skutečné. Vytváříme si domněnky o tom, co jiní lidé říkají nebo dělají, bereme to osobně, a pak je obviňujeme a reagujeme tak, že svými slovy vysíláme jed....

 

Neberte si nic osobně


Neberte si nic osobně Další tři dohody se rodí z první dohody. Druhá zní: neberte si nic osobně. Ať se děje kolem nás cokoliv, neberme si to osobně. Když použijeme předchozí příklad, potkám-li vás na ulici a řeknu: ,Hej, ty seš ale blbej,“ aniž bych vás znal, není to o vás, je to o mně. Jestliže si to vezmete osobně, pak snadno uvěříte, že jste blbec. Možná si pro sebe pomyslíte: „Jak to ví? Je snad jasnovidec, nebo to může vidět každej, jakej jsem blbec?“ Bereme to osobně, protože souhlasíme s čímko¬liv, co se řekne. Jakmile souhlasíme, prostupuje nás jed, a jsme v pasti snu pekla.

Nehřešte slovem....

 

PŘÍLIVOVÁ VLNA 11.11.2011 A NOVÝ RYTMUS ZEMĚ
PŘÍLIVOVÁ VLNA 11.11.2011 A NOVÝ RYTMUS ZEMĚ

Předtím, než potkáte nového partnera nebo změníte práci, se často stanou události, kdy musíte něco pochopit nebo se něčeho vzdát, abyste mohli přijmout nějaký dar a vstoupit do nové zkušenosti. Ze spirituálního hlediska musíte uvolnit nefunkční systémy, abyste mohli postoupit na novou vibrační úroveň.

Tato energie proudí z vašeho vyššího Já v podobě vlny, která vás "opláchne" a smyje vše, co vám už neslouží. Tento proces může být velmi dramatický a otřesný, nebo se této vlně můžete oddat a "surfovat" na její hladině.

Existují další vlny energie, které jsou rozsáhlejší a zasahují větší množství lidí. Tato vlna projde naší planetou v období kolem 11. 11. 2011, kdy dojde k rozsáhlejší změně našeho vibračního statusu a vibračního vzorce. Tato vlna je podobná lanu. Představte si, že držíte lano a chcete ho rozpohybovat a uděláte vlnu. Tento příliv energie je podobný ruce, která rozpohybuje lano, které jde nejprve nahoru a pak dolů. Tato vlna má své vrcholy a pády, nicméně pohyb, který je touto vlnou vyvolaný, je nesmírně důležitý z důvodu, aby námi nová energie mohla projít.

Pokud zachytíte tuto přívalovou energii (část lana je nahoře), cítíte se velmi dobře, jste naplněni, jste otevření, užíváte si kontakt s lidmi a život vám dává smysl. Nicméně poté přichází spodní část vlny, která vás může překvapit, a vy najednou začnete pochybovat a nepamatujete si, kým jste, jste ztraceni a nemáte ponětí o tom, že jste "v proudu vlny". Možná jste ztratili práci, rozešel se s vámi partner nebo jste ztratili to, co pro vás mělo velkou cenu. V tomto stavu vám nezbývá nic jiného, než abyste se podívali na to, kým doopravdy jste, místo toho, abyste se dívali na to, kým jste předstírali, že jste. V období, kdy prožíváte tuto ztrátu, máte možnost se spojit se svou esencí.

Spousta lidí podvědomě cítí přicházející vlnu a touží po změně, např. změně místa pobytu, nové práce nebo záliby, potřeby více volného času atd. Může se stát, že s přicházející vlnou máte potřebu se sobě více otevřít a udělat důležité rozhodnutí, což způsobí 90% obrat ve svém životě. Toto rozhodnutí uděláte, i když vám bude unikat smysl tohoto rozhodnutí. S přicházející vlnou už nemusí platit, co bylo dříve - co vás dříve dělalo spokojeným vás už nemusí těšit.

Tato změna byla plánována před dlouhou dobou. Těšili jste se na ni. Přílivová vlna, která na Zem proběhne 11. 11. 2011, nám pomůže se sladit s novým rytmem Země. V nedávné době totiž došlo díky zemětřesení v Chile a v Japonsku ke změně rotace Země, což způsobilo změnu vibračního vzorce Země a z toho plynoucí vyzařování nových vibrací Země do vesmíru, což vede k příležitosti vytváření nové reality. Nastavte svůj rytmus na to, co je vám příjemné. Jaké máte sny? Po čem toužíte? Pokud vám v životě něco nevyhovuje, změňte to. Najděte způsob, jak být úspěšný a aplikujte ho ve všech oblastech života.

Můžete být vědomou součástí vlny energie, která proběhne v období 11. 11. 2011. Je to nová vlna vědomé energie, která je vytvořená lidmi na celé planetě. Toto vědomé sjednocování lidí začalo Harmonickou konvergencí v roce 1987. Přílivová vlna je určena všem lidem a slouží ke vstupu do další evoluční etapy. Je určena lidem, kteří se rozhodli žít ve své síle a společnosti, která podporuje principy empowermentu. Znamená to, že jste tvůrce a máte zodpovědnost užívat své tvořivé síly. Nejste ale jediným tvůrcem a proto musíte užívat své síly v souladu s dalšími tvůrci kolem vás. Spousta lidí ale nedělá to, co by chtělo, protože si myslí, že by to napadalo druhé lidi nebo jejich soukromí nebo je to příliš ovlivnilo. Je to ale naopak. Je to spíše váš čin a vyjádření vaší energie, co ve vesmíru chybí, a pokud vyjádření sebe v sobě potlačujete, nebe na Zemi nemůže být úplné. Každý má nějaký dar a tento dar můžete zadržovat, protože se necítíte dostatečně připravení a dostatčně dobří. Neprojevení vašich schopností může být součástí rezistence, která vám, druhým lidem a celé planetě zamezuje, abychom se posunuli dále.

O tento směr jsme kdysi požádali. Je to schopnost žít vědomí duše tady na Zemi. Ještě tuto vizi nedokážeme naplnit, ještě tam nejsme, ale jsme tomu blíže každým dnem. Každý den se něco děje. Na Zemi je chaos, dějí se tu různé tragédie, ale také si lidé uvědomují svou světlou stránku, spojují se přes srdce, což nám umožňuje se harmonicky spojit s každým člověkem a se vším, co je na Zemi. Toto vědomí přináší na Zem lásku a důvěru. Tato vize se začíná naplňovat a vy můžete pomoci vytvořit tuto vlnu.

Současná doba a Atlantida

Toto období můžete pociťovat tak, jakoby se něco chystalo, ale ještě to není vidět. Na určité úrovni zavládl v hospodářství a v mezilidských vztazích chaos a nepokoj. Toto období souvisí s obdobím před pádem Atlantidy. Můžete jít do regrese a podívat se, jak jste se tenkrát zachovali. Pokud jste tenkrát uvízli v nějakém vzorci chování, stáhli jste se do sebe a nesplnili svůj úkol nebo přehlédli důležitou skutečnost, můžete to tentokrát udělat jinak a přijmout zodpovědnost a jednat na základě své celistvosti.

Nový přístup a nové vzorce

Přichází další větší vlna. Tuto energii můžete přijmout na poslední chvíli a být jí uchvácen, anebo můžete na vlně této energie surfovat a přijmout ji hladce a v klidu. Tato vlna vám pomůže vidět nové vzorce v mnoha různých oblastích, například se dostanete k nové léčebné metodě, která v minulosti fungovala a pak byla na této planetě blokovaná - my sami jsme si tento přístup k informacím blokovali a my sami jsme rozhodovali, jak daleko můžeme "zajít". Začnete se na věci dívat z jiné perspektivy a všimněte si věcí, které jste předtím neviděli. Tyto zapomenuté vzorce začnou být funkční, např. znečištění planety může být vyřešeno způsoby, které je způsobily.

Planeta je na úrovni svobodné vůle. Cesta, po které jdeme, ještě není vybudovaná. Obrazně řečeno, cesta není daná do té doby, než dáte nohu na zem. Přijďte na to, jak ji vytvářet. Přijďte na to, co vám nejvíc prospívá. Hrajte si s tím. Jste tvůrci. Najděte způsob, jak vyjádřit svou vášeň. Může se stát, že po dlouhou dobu jste chtěli např. postavit dům, dali jste do toho spoustu energie, ale šlo to ztěžka, protože jste bojovali se svou rezistencí. Teď se může stát, že se dveře začnou sami otevírat a vaše rezistence zmizí. Najděte si v této nové realitě své místo. Najděte si svou cestu. Najděte tu část, kterou nikdo jiný nemůže v sobě nést a vyjádřit, pouze vy.

V této nové energii nedělají pokroky vůdci a myslitelé. Dělá je každý z nás. Síla je ve spojení lidí. Například lidstvo dříve neakceptovalo většinu díla Nikola Tesly, protože na něj nebylo připraveno. Teď záleží na tom, kolik lidí se otevře možnostem ve svém srdci. Jsme tu pro to, abychom si vzpomněli, kým doopravdy jsme. Můžeme převzít příležitost udělat velkou změnu v životě. Každý den máme možnost zažívat novou příležitost vedoucí k harmonii. Přijměte ji. S čím více lidmi se dokážeme spojit, tím jsme silnější. Náš rytmus se bude měnit různými způsoby, což ovlivní naše volby a preference. Jděte s proudem a neustálou proměnou.

Fyzické změny

Všichni budeme ovlivněni novým vibračním vzorcem. Naše vlastní malé světy projdou změnou vzorce rytmu. Náš denní rytmus se začíná měnit, což ovlivňuje naše další cykly. Tyto změny souvisí se změnou žlázy s vnitřní sekrecí zvanou šišinka, která ovlivňuje naše biorytmy, spánek a bdění, činnost pohlavních žláz, vědomí pozice ve vesmíru. Šišinka se adaptuje na tento nový rytmus Země, což ovlivňuje naše fyzické a emoční vzorce.

Prakticky se tyto změny projeví tak, že můžete přibrat na váze nebo spát více hodin. Pokud se v noci probudíte, využijte toho a vnímejte, co se děje ve vašem vnitřním světě. V tomto stavu jste více naladěni na zprávy duše, které přes den nemusíte vnímat. V tomto stavu máte také přístup ke zvýšené tvořivosti - cokoliv, co si v tomto stavu představíte, má vyšší účinnost na zhmotnění. Během noci se vám mohou dít zvláštní věci, což vás povede do nových příležitostí. Také vaše sexuální touha se nalaďuje na tento nový rytmus. Někteří lidé se stále bojí své sexuální energie, někteří lidé ji úplně potlačili. Můžete být překvapeni, když se vaše sexuální touha začne více aktivovat. Sexuální energie totiž vytváří velmi silné spojení mezi tělem a duší.

V současné době je ten nejlepší čas najít v sobě novou rovnováhu. Protože když přichází přílivová vlna, tato energie na nás tlačí a je pro nás těžké být v harmonii. Nejlepší zharmonizování v každé situaci je vnímat svůj dech. Pokud se chcete už teď slaďovat s novým rytmem země, stačí, když se pořádně nadechnete a vydechnete.

Spojení se skupinou duší

V současné době máme příležitost se telepaticky spojovat se svou skupinou duší. Nejlépe toto spojení můžeme zažívat před usnustím a těsně po probuzení, protože v tomto období zažíváme silnější komunikaci s duší. Toto vědomé propojení zajišťuje, aby se každému dostalo po celý den podpory, dále nám poskytuje synchronicitu a intuici, které jsou nám od přírody dané, a které nás přes den povedou v každé myšlence, pocitu a konání. Skupina duší nám pomáhá najít autentičnost, sílu, odvahu a pocit, že je vše tak, jak má být. K naší skupině duší nás váže zodpovědnost. Čím více jste sami sebou, tím větší užitek z toho má vaše skupina duší. Při rozhodování se můžete zeptat: "Prospěje tento čin mé skupině duší?" Vědomí skupiny duší se tak postupně stane součástí vašeho každodenního rozhodování a směřování.

Zdroj: e-mail s uvedenými odkazy

Ivana Valová, www.lightworker.cz, www.atlantskaskola.cz

Inspirace: Steve Rother - www.lightworker.com, Children of the Sun.


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Dovol své mysli prodlévat v klidu

Dovol své mysli prodlévat v kliduNejvětším nepřítelem jogína je zapomínání. Kdyby si pokročilejší žák zapamatoval jen polovinu pokynů a rad, které už někde přečetl, a praktikoval je, byl by patrně v poznání. Že v něm ještě zjevně není, je nejlepším důkazem jeho zapomnětlivosti.

Boží tvorba a milost jsou nepřetržité. Znamená to, že Bůh nás nejen trvale vytváří (myslí), ale že nám i nepřetržitě pomáhá k poznání. Dělá to dokonale. Nejen zevně svým vlastním zákonem karmy tj. karmickým vyrovnáváním, ale i vnitřně - tím, že nás vnitřně trvale přitahuje.

Prodléváme-li aspoň občas v klidu, pracujeme harmonicky s Bohem. Pokud se však stavíme proti božímu trendu egem a egoismem, můžeme pozorovat na svém vlastním osudu, že dřív nebo později přichazí utrpení. Pokročilejším dřív, méně pokročilým později. Pracujeme-li, tj. myslíme-li harmonicky v souladu Boží myslí, vzápětí přijde odměna ve formě klid, štěstí a spokojenosti.

Protože Boží vůle působí, a to vždy odstředivým směrem: ke klidu, blaženosti a míru, je spása lidské duše první věcí, resp. předním úkolem každého člověka. Je až trapné pozorovat, jak málo si tuto skutečnost lidé uvědomují. Jak jsou nepřetržitě zaměstnání vším možným: zábavou, sportem a nejvíc výdělečnou činností. A přece nic z toho není vlastní příčinou jejich disharmonie. Příčinou je názor: Jsem to já, kdo je činný. Kdybychom tento názor opustili a dovolili své mysli prodlévat v klidu jejího vlastního, neosobního jáství, a to zkoumáním sebe sama, nic by nám nemuselo překážet ani v meditacim ani při práci.

Naše mysl by mohla z malé části spočívat v Já (v brahma) a práce (se vším ostatním) by šla sama sebou.

Prodlévej v klidu, příteli, tak často, jak jen můžeš. Při práci i zábavě. Znal jsem několik mladých žáků jógy (sám jsem mezi ně kdysi patřil), kteří chodívali meditovat do kina. Byli jsme odevzdáni Bohu a spočivali v jeho vůli jako v kostele. I při detektivce. Obojí jde velmi dobře. Víra v Boha nás naučila, že je všudypřítomný. A skutečně byl, i v tom biografu. I teď tam ještě je, protože je všude. Zkus si to, příteli...

Prodlévej všude v klidu Já, kdekoliv - v biografu i u televize.

Nejrychleji a nejspolehlivěji se dostaneš do klidu, staneš-li se pozorovatelem svého vlastního života, všech svých myšlenek a citů, pocitů i vášní, příhod a událostí. Indiferentním pozorovatelem. Vše to (včetně tebe) je jedinou nerozbornou iluzorní jednotou. Ale jednota sama není iluzí. I to, co se nám jeví jako myšlenkové formy, je brahma. Postavení neosobního svědka je rychlou, i když zatím jen poloviční cestou k pravdě. (pozn. Tato dualita je v sahadža nirvikalpa samádhi překročena)

Tomáš, Eduard: 108 meditací


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
SMYSL VZDÁNÍ SE - PŘIJETÍ PŘÍTOMNOSTI
SMYSL VZDÁNÍ SE - PŘIJETÍ PŘÍTOMNOSTI

Pro některé lidi má „vzdání se" negativní konotaci. Tito lidé mají dojem, že to znamená stát se lhostejným. Skutečné vzdání se je však něco úplně jiného. Neznamená to, že bychom se měli pasivně smířit se situací a nic nedělat. Neznamená to, že bychom se měli vzdát svých plánů a pozitivní činnosti. Vzdát se znamená nebránit se přirozenému proudění života. Proudění života lze prožívat pouze v přítomném okamžiku, takže vzdát se znamená bezpodmínečně přijmout přítomný okamžik. Znamená to vzdát se vnitřní rezistence, která nás nutí odmítat to, co je. Tato rezistence je nejsilnější v obtížných situacích, kdy dochází k rozporu mezi realitou a požadavky a očekáváním naší mysli. Jste-li na světě už dost dlouho, jistě víte, že takové situace jsou poměrně časté. Právě v takových chvílích se musíte vzdát přítomnému okamžiku, chcete-li ze svého života odstranit bolest a zármutek. Přijetí reality vás osvobodí od vaší mysli a znovu vás spojí s Bytím. Rezistence je mysl. Vzdání se je čistě vnitřní jev. Neznamená to, že byste nemohli jednat a měnit situaci ve vnějším světě. Nemusíte přijímat celou situaci, nýbrž jen tu část, které říkáme přítomný okamžik. Kdybyste například uvízli v bahně, neřekli byste si: „Tak dobře. Zůstanu tady." Rezignace není vzdání se přítomnému okamžiku. Nežádoucí nebo nepříjemné situace nemusíte přijímat. Ani si nemusíte namlouvat, že je dobré být zabořen v bahně. Prostě si uvědomíte, že se z bahna chcete dostat. Soustředíte se na přítomný okamžik, aniž jej hodnotíte. Nebráníte se mu.

Nemáte negativní emoce. Přijmete „jsoucnost" daného okamžiku, a pak uděláte všechno, abyste se z bahna dostali. To je pozitivní akce. Taková akce je mnohem účinnější než akce negativní, která vzniká ze zoufalství, hněvu nebo frustrace. Abyste si udělali lepší obraz, představte si, zeje temná noc a vy jdete po pěšině. Všude kolem je mlha, ale vy máte baterku, jejíž světlo proniká mlhou a otvírá před vámi úzký osvětlený prostor. Míhaje vaše životní situace, která zahrnuje minulost a budoucnost, kužel světla je vaševědomá přítomnost a osvětlený prostor je přítomný okamžik. Neochota vzdát se posiluje vaše ego a vyvolává silný pocit odloučenosti. Svět a lidi vnímáte jako hrozbu. Máte nevědomou touhu ovládnout nebo zničit druhé lidi. Dokonce i přírodu považujete za nepřítele a vaše vnímání je ovládáno strachem. Duševní porucha, které říkáme paranoia, je jen poněkud akutnější formou tohoto normálního, ale dysfunkčního stavu vědomí. Následkem rezistence se stane nepoddajným a nepružným nejen vaše ego, ale také vaše tělo. V různých částech těla vzniká napětí. Je omezeno volné proudění životní energie, které je nutnou podmínkou zdravého fungování těla. Cvičení a fyzioterapie vám mohou pomoci dočasně obnovit proudění životní energie, ale pokud nepřijímáte každodenní realitu, svou rezistenci nepřekonáte. Ve vašem nitru je něco, co není ovlivněno přechodnými okolnostmi vaší životní situace, ale k tomu máte přístup pouze tehdy, když se vzdáte přítomnému okamžiku. Je to váš život, vaše Bytí, jež existuje ve věčné sféře přítomnosti. To jediné, co potřebujete najít, je tento život.

Je-li vaše životní situace nesnesitelná, musíte ji přijmout, chcete-li překonat svou nevědomou rezistenci, která tuto situaci udržuje při životě.

Vzdání se přítomnému okamžiku je naprosto slučitelné s činností a dosahováním cílů. V takovém stavu se vaše činnost naplní energií úplně jiné kvality. Spojíte se s energií Bytí, a jeli vaše činnost naplněna Bytím, změní se v radostnou oslavu životní energie, která vás vede stále hlouběji do přítomnosti. Tím se nesmírně zvýší kvalita vašeho vědomí a všeho, co děláte. Výsledky se dostaví automaticky a budou vyjadřovat tuto kvalitu. Přestane to být práce, jakou známe už po tisíciletí. Až se probudí víc lidí, slovo práce zmizí z našeho slovníku a pravděpodobně vymyslíme nové slovo. Vaše budoucnost závisí především na kvalitě vašeho vědomí v tomto okamžiku, takže vzdát se přítomné realitě je to nejdůležitější, co můžete udělat, chcete-li přivodit pozitivní změnu.

Cokoli děláte, je druhořadé. Žádná opravdu pozitivní činnost nemůže vycházet z jiného stavu vědomí. Chápu, že přestanu trpět, když. přijmu nepříjemnou situaci, neboť se nad ni povznesu. Ale pořád nemohu pochopit, kde vezmu energii něho motivaci k činnosti, když přestanu být nespokojen.

Přijímáte-li přítomný okamžik, vidíte jasně, co je třeba udělat, a jste schopni soustředit se na jednu věc po druhé. Pozorujte přírodu a uvidíte, jak spokojeně a šťastně se všechno vyvíjí.

Proto Ježíš řekl: „Vezměte si poučení z polních lilií, jak rostou; nelopotí se ani nepředou." Jste-li v nepříjemné situaci, oddělte přítomný okamžik a vzdejte se tomu, co je. Vaše vědomí přestane být ovládáno vnějšími okolnostmi. Pak se podívejte na konkrétní detaily. Zeptejte se sami sebe: „Mohu situaci změnit nebo se z ní dostat?" Udělejte, co je vhodné v daném okamžiku. Soustřeďte se na to, co můžete udělat hned teď, nikoli na tisíc věcí, které budete nebo nebudete muset udělat v budoucnosti. To neznamená, že byste měli přestat plánovat. Je možné, že právě to můžete udělat hned teď. Nic z toho, co děláte nemusí mít okamžité výsledky. Dokud se výsledky neprojeví, přijímejte to, co je.

Nemůžete-li situaci změnit ani se z ní dostat, alespoň si ji plně uvědomujte. Žijete-li ve věčné sféře přítomnosti, změna někdy přijde bez vašeho přičinění. Život vám začne pomáhat.

Jestliže vám v činnosti bránil strach nebo špatné svědomí, tyto negativní emoce se rozplynou ve světle vědomé přítomnosti.

Vzdát se přítomnému okamžiku neznamená být lhostejný. Neříkejte si: „Už mi je všechno jedno." Když o tom budete přemýšlet, zjistíte, že tento postoj v sobě skrývá jistou zášť, takže je vlastně skrytou formou rezistence. Soustřeďte svou pozornost do svého nitra a uvidíte, zda v sobě máte stopy rezistence. Buďte velice ostražití; jinak se může stát, že ve vás rezistence bude přežívat ve formě nějaké myšlenky nebo nepřiznané emoce.

ECKHART TOLLE - MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

oslobodenie Nora Tkáčiková 28.03.2014 10:46
zobraziť všetky
Pridať komentár
Konštruktívne sebazlepšovanie
Konštruktívne sebazlepšovanie

Využijte večer před upadnutím do spánku několik posledních minut stavu utlumeného vědomí pro konstruktivní sebezlepšování. Nejlepší forma, kterou můžete použít na vaší současné vývojové úrovni, je relaxovat v posteli, vypráznit mysl od denních starostí a dát si určité, konkrétní sugesce o požadovaných dobrých vlastnostech a představit si sama sebe, jak projevujete tyto požadované vlastnosti. Kromě toho byste měli jít ještě dále a představovat si, že máte vyšší Vědomí, že jste v souladu s vyšší vůlí a že vyjadřujete vyšší Klid. Toto vše bude jako semínka, zasetá do vnitřní bytosti, která porostou během spánku.

Zápisky Paula Bruntona, Svazek 13


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Relaxace a sebekontrola
Relaxace a sebekontrola

Co myslím slovem sebekontrola, ukáže nejlépe následující příběh. Jistý velmi přetížený lékař nemohl v pracovní době zavřít ordinaci a říci pacientům ať počkají, že si potřebuje zarelaxovat. To, že se naučil jógovou relaxační techniku mu ale stejně pomohlo. Věděl, že až přijde domů, bude se moci uvolit, a tak ze sebe setřást únavu a napětí pracovního dne. Znalost relaxační techniky mu dala pocit lepší sebekontroly a zvýšila jeho duševní odolnost, i když relaxaci zrovna nemohl použít.

Anglické slovo „control“ se do češtiny často překládá jako kontrola, ale znamená spíše ovládání. Pocit, že člověk sebe nebo situaci ve které se nachází, může ovládat, pronikavě zvyšuje odolnost vůči stresu.

Ani já ani vy nemůžeme s jistotou vědět, do jakých situací se v budoucnu dostaneme. Jestliže se ale naučíte dobře relaxovat, je velmi pravděpodobné, že si tuto schopnost udržíte za nejrůznějších okolností. Váš život se tak stane předvídatelnější a váš pocit sebekontroly vzroste.

Pocit sebekontroly má významný psychologický účinek i při léčení nemocí. Jestliže se pacient na léčbě aktivně podílí a jeho obtíže se zmírní díky jeho aktivní spolupráci, posílí to jeho sebevědomí a zlepší to jeho duševní stav. A to je velmi důležité.

Jakákoliv relaxační technika, která vám pomůže se uvolnit, zlepší vaše sebeovládání. Relaxace navíc zlepší vaši schopnost sebeuvědomění. Dokážete pak dřív rozpoznat známky vzteku na tělesné i na duševní úrovni a ovládnout se dřív než vztek naroste. Malý ohýnek se hasí lépe než velký požár. Pro zajímavost uvádím, že relaxaci např. úspěšně použili při léčbě rodičů, kteří v návalech hněvu nepřiměřeně trestali děti.

Takových způsobů jak se ovládat je celá řada a lidstvo je zná od pradávna. Dovolím si vám nabídnout postup, který tradice připisuje Buddhovi a který je bratru 2,5 tisíce let starý.

Pět způsobů překonávání zlých myšlenek

1. Nejdříve vyvolejte myšlenky opačného (tedy dobrého) zaměření. Při vzteku můžete vyvolat myšlenku soucitu, při netrpělivosti klid, při agresivitě mírumilovnost atd.

2. Kdyby to nepomohlo uvažujte o nepříznivých následcích nevhodného jednání. Vzteklým chováním byste se mohl třeba ztrapnit, kvůli rvačce byste mohl mít problémy ve škole nebo, kdybyste druhém ublížil, i s policií. Mohl byste také utrpět úraz.

3. Kdyby nestačilo ani to, doporučuje Buddha odvracet od špatných myšlenek pozornost a nevšímat si jich.

4. Kdyby nestačilo ani to, doporučuje se zjišťovat příčiny vzniku nebezpečných myšlenek. Možná, že jste unavený, možná vás už před tím rozladilo něco úplně jiného a tohle byla jenom „poslední kapka“, možná jste vůči určitým situacím přecitlivělý, za což druhý člověk nemůže. Takových možností je spousta.

5. Nevede-li ani to k úspěchu, doporučuje Buddha toto: Se zaťatými zuby a s jazykem přitisknutým k dásním, veškerou silou své mysli potlačujte a přemáhejte zhoubné myšlenky.

Mohu vás ubezpečit , že i s jazykem přitisknutým k dásním budete vypadat daleko inteligentněji, než kdybyste se nepříčetně rozčílil. A také ze sebe budete mít lepší pocit.

Prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc. Uvolněně a s přehledem Relaxace a meditace pro moderního člověka


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Poselství na rok 2011
Poselství na rok 2011

V tomto roce budou lidé žít ve větší symbióze, než nyní. Uvědomí si, že nelze nic obejít, a že je třeba se ke všemu postavit zpříma. Nebude se jim dařit v lásce, protože si budou uvědomovat své chyby a budou se snažit s nimi stále více pracovat. Když s nimi začnou pracovat, začne se jim hroutit svět, neboť dojdou k pochopení, že už nemůžou jednat jako dříve, a že se pro ně nyní otevírá něco nového, co musí a co za to stojí následovat. To jim dá větší rozměr a oni se už nebudou chtít vázat jen na jednoho člověka, ale budou si stále více uvědomovat svobodu bytí v každém okamžiku.

Partneři se budou muset podělit o domácí práce, ale jinak si každý bude dělat ostatní věci po svém a už se nebude snažit dělat věci společně, jako tomu bylo dosud. Ženy zaujmou ve společnosti pevnější postavení a muži je budou následovat. Stále více mužů si bude uvědomovat hodnotu své ženy a už se nebudou chtít s ní stýkat jen z pozice služby, ale jako s rovnocenným partnerem. To ovšem některé páry vykolejí, protože si nebudou uvědomovat, že takto je vztah zdravější a čistější, než neustálým podlézáním a vycházením vstříc požadavkům druhého.

Každý se bude na každého dívat pozornějším okem a nebude mu nic unikat. Už to nepůjde druhé obelstít, ale každý se bude muset zamyslet nad svým jednáním a dávat do všech vztahů čistotu.



Příští rok je hlavně o čistotě vztahů, a proto tam, kde ještě čisté vztahy nenastaly, budou muset nastat. V roce 2010 se v lidech něco probouzelo, ale rok 2011 je explozí nových činů, nových myšlenek, a tím pádem i nových situací.

Netřeba se bát toho, co přijde, ale je třeba k tomu zaujmout mírumilovný postoj a chápat to jako zdroj mé nové vitality a nového způsobu života. Kdo se bude bránit změně, bude více strčen do situací, ze kterých nebude úniku. Bude se muset rychle rozhlédnout a konat. Kdo nebude konat, bude společnosti na obtíž a společnost ho vyřadí ze svých řad. Už není nač čekat, protože nové zrození a nová doba už klepe na dveře, a proto se musí již všichni probudit. Rok 2010 byl probouzením a rok 2011 je probuzením. Je to jako příchod jara, vše kvete a v lidech se probouzí nová síla a vitalita, která je nespoutaná a boří staré kódy chování s ještě větší silou.

V rodinných vztazích bude docházet k nevůli poslouchat stále to samé a lidé se budou od sebe více oddělovat. Už nebude chtít otec následovat matku v jejích požadavcích a děti se budou stále více dávat na stranu otce a matku budou zřít jako vetřelce, který jim brání užívat si svůj život na plno. Matka to špatně ponese, neboť se bude chtít stále více zavděčit, aby si jí všimli, a stále více se bude potýkat s nedorozuměním. Až pochopí, že je třeba se dát svojí vlastní cestou, a tím pádem nezasahovat rodině do jejího programu a jejich svobodného žití, může se jí začít dařit. Některé ženy už svojí cestu našly, a další ji budou muset hledat. Bude to pro ně možná strastiplná cesta, která jim přinese poznání, že to dítě už o mě nestojí, a že já musím stát o sebe.

Děti se budou stále více matkám vzdalovat, a to bude matky trápit, neboť se jim nebude dařit zadržet děti doma a také je přimět k tomu, aby dělaly, co ony chtějí. Matky se budou cítit nenaplněné a povede je to ke zpytování. Může tam přijít smutek, zlost, nenávist, ale všechny tyto kódy, které se objeví, byly dosud skryty a začínají se čistit tím, že vyplouvají na povrch.

Matky se budou učit nebránit svým dětem a ani sobě v uskutečňování svých snů a tužeb. Děti budou více nápomocny otci než matce. Budou učit matku nelpět na rodině, a proto musí jít proti ní, ne s ní. Tím jedině vede cesta k uzdravení matky, i když bolestná, přesto zázračně uzdravující.

Všechno bude nabývat rychlý spád a někdy se doma situace stanou tak rychle, jak by nikdy nikdo v rodině neočekával. Rodina se bude stále více smiřovat s tím, že už není to, co bývalo, a že už to nebude, a tím více se bude blížit každý v rodině sobě a svým přáním.

Aby se rodina uzdravila a všichni pocítili mírumilovné vztahy, musí se vzdát závislosti a vlastnictví. Lidé se budou uzavírat ve svých domovech a budou vzpomínat na staré časy. Tím, že budou vzpomínat, budou čistit minulost a budou se připravovat na nový život v novém světě. Protože vše se děje nyní, a proto i tato vzpomínka bude mít za následek přípravu na nové myšlení, změnu života. Je důležité podvolit se těmto nepříjemným situacím a nebát se je prožít. Tím se rychleji vyčistí podvědomí a vše se může rychleji nastartovat pro nový růst.

Lidé k sobě budou upřímnější a tím se jejich zdraví bude blížit očistě. Tím, že se lidé budou chovat upřímněji, bude se startovat jejich proces uzdravování a lidé se budou uzdravovat.

Už tolik lidí nebude navštěvovat lékaře, ale budou se snažit na sobě zapracovat čímkoliv, ať změnou myšlení, či bylinkami, ale budou stále více vedeni k důvěře ve svůj proces léčení.

Lidé se budou uzdravovat a jejich zdraví bude čím dál lepší. Nejdříve se staré rány dostanou na povrch, a proto se může stát, že se zdravotní stav zhorší, ale kdo pochopil, ten se uzdraví, kdo nepochopil, bude muset touto formou pochopení k uzdravení dojít, protože jiná cesta pro něho nevede.

A proto bylo tolik důležité v roce 2010 nastartovat nový proces, který v roce 2011 vrcholí a v roce 2012 už budou všichni lidé zdraví. Možná se budete muset s některými lidmi rozloučit, ale zase vám do života přijdou jiní lidé, zdravější.

Vitalita a zdraví se bude odehrávat i ve více rovinách. Bude to v zaměstnání, v organizacích, ve vztazích. Všude dojde k plodné práci mezi zúčastněnými. Lidé se budou chtít dohodnout, a už se nebude stávat, že by jeden chtěl a druhý nechtěl. Naučí se spolupracovat a vycházet si vstříc. Budou se k sobě chovat mile a příjemně. Zmizí lži a přetvářky. Když se někomu nebude něco líbit, řekne to, a tím to končí. Ale neznamená to, že se bude tvářit uraženě, anebo že už na dotyčného nepromluví.

Kritika, nesváry, hádky se už lidí budou stále méně týkat. Všichni to budou brát jako přirozenou součást života, která mi neublíží, naopak mi pomůže vyjasnit situaci.

Lidé se budou stýkat občas, ale o to intenzivněji spolu prožívat čas. Budou se na sebe těšit a prožívat danou situaci naplno. Už to nebude o množství přátel, ale o srdci, a tím i kvalitě přátel. Každý si zvolí pár přátel a nebude se snažit přijímat do svého života za každou cenu další přátele jen proto, že to jsou tví přátelé. Vztahy budou vznikat spontánně, to znamená, že vám najednou někdo bude tak blízký, jako by tu byl odjakživa. Společnost se bude uzdravovat a bude vytvářet společnou rodinu. Není to o množství přátel, ale o tom, že se každý bude všude pohybovat jako doma a všude cítit doma. Už tam nebude strach jít do neznámého prostředí i strach z toho, někam jít sama. Lidé se budou zbavovat strachu a tím budou stále více mít možnost žít svůj život na plno.

V zaměstnání si každý určí svoje priority a ty bude dodržovat. Už to nebude o soucitu a o sounáležitosti, ale o podmíněném výdělku za vykonanou práci. A tak každý si bude uvědomovat své možnosti a dle toho k práci přistupovat. Už to nebude o neodpovědnosti, ale o odpovědnosti každého člověka k tomu, co dělá. Bude vědět, že se nelze na nic a na nikoho vymlouvat, ale že jsem zde sám za sebe, jako ostatní.

Výdělky porostou nahoru a to snahou každého člověka dokázat více, než umím. Lidé se budou snažit rozvíjet ve všech možných odvětvích. Bude růst touha po poznání nejen v duchovních věcech, ale i v pracovních, a proto mnoho lidí bude spět spíše k tvořivosti, než ke vztahům.

Lidé si budou uvědomovat, že je tvořit naplňuje více, než vztahy a proto se budou spíše ubírat cestou tvořivosti. Přestanou být závislí na vztazích.

Finance porostou, a to se bude každému zdát divné. Vždyť jsem tolik nevynaložil a přesto mám dost. Bude to dle nitra každého člověka. Čím čistější nitro, tím více peněz, čím více se snažím ještě na úkor někoho, tím větší úbytek peněz. Lidé si budou uvědomovat, že můžou mít všechno, a že na vše mají, což je bude přivádět k tomu, že si přestanou věcí vážit a budou hledat jiné hodnoty. V této fázi je důležité, aby každý nezapomínal na pokoru a nestal se jen poživačným. To by byla jeho cesta do záhuby. Nesmím usnout na vavřínech, musím si uvědomovat vděk za to, co mám, a stále to rozvíjet. Nepolevovat.

Hvězdy nám budou nakloněny a budou bdít nad námi všemi ještě ve větší rychlosti vykonaných skutků. Buď přijde rychle odměna, nebo pohlavek. Je dobré se spojovat s Vesmírem přes Nebe a žádat o správné vedení správnou cestou. Každý může mít pak jistotu, že i to nemilé je mi na mé cestě k užitku. Hvězdy nám budou stále více odpovídat na naše prosby a to takovou rychlostí, že se nestačíme divit. Je dobré nežádat moc, ale zase když potřebuji, si o pomoc říci.

Rok 2011 je rokem splnění přání, protože je to cesta do nových počátků lidstva. Je to, jako by vám byl právě rok a vy jste mohli spřádat nové sny a cíle. A tak je zapotřebí v tomto roce se nebát a jít směle za svým cílem, a případně požádat hvězdy o pomoc.

Počasí se moc měnit nebude, vše je nyní zastaveno, a proto nehrozí žádné velké změny ani kolapsy. Vše se nyní odehrává spíše v novém rozpuku, a proto není třeba se bát. Příroda nám dává novou šanci a bude záležet jen na nás, jak k ní budeme přistupovat. Dostali jsme zkoušku na rok či dva a dle toho dojde v dalších letech ke změnám v růstu, či zániku přírody. Je důležité nevěřit předpovědím, které mají spíše psychologický ráz, než ráz pravdy. Je dobré se dívat na přírodu jako na něco živého, co nepodléhá předpovědím a řídí si svůj život sama, jako každá bytost. Proto i vy byste neměli dát na předpovědi, ale věřit tomu, že i vy sami si řídíte svůj život. Ranní mlhy a smog bude na zem doléhat stále intenzivněji, ale časem se podaří vědcům vynalézt něco, co změní počasí a ovlivní i růst přírody. Bude to velký pokrok v tom, že lidé se budou zaobírat přírodními jevy a nebudou s nimi již jen hazardovat.

Láska ke všem bytostem a ke všemu - to je motto roku 2011. Kdo už umí cítit, bude tu lásku pociťovat stále intenzivněji, a kdo ještě neumí cítit, bude k cítění veden.

Rok 2012 je o zrání a sklízení a proto všechny duše musí v roce 2011 zabrat na své očistě, aby se mohly v roce 2012 s ostatními dušemi vydat do nového světa plného hry, lásky, fantazie, za hranice svých možností. Po roce 2012 nebude nic nemožné, vše se může uskutečňovat, proto se máme na co těšit.

Přeji vám na vaší další cestě k svobodě a lásce bez hranic hodně pokory, aby mohlo přijít i štěstí, které všichni stále hledáme.

Z.Blechová,www.zdenkablechova.cz


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
O štěstí, které přináší filozofie
O štěstí, které přináší filozofie

Dříve než začala má cesta Hledání, jsem byl přesvědčen stejně tak jako většina lidí, že mohu dosáhnout skutečného štěstí pomocí hmotných prostředků a vztahů s ostatními. Předpokládal jsem, že budu skutečně šťasten pokud nejdříve vybuduji svou kariéru, která mi zajistí úspěch i dostatek peněz nutných ke splnění mých materiálních potřeb a vytoužených přání. Také jsem se domníval, že dostatek finančních prostředků je zárukou trvalého osobního štěstí.

Mému hledání předcházela velká osobní krize, která začala zhroucením mých plánů které jsem chtěl v životě uskutečnit, a já si stále častěji uvědomoval, že nemohu být skutečně šťastný ani přes chvilkové pocity štěstí které se dostavovaly s uspokojováním mých hmotných potřeb a tužeb. Bylo třeba zbořit veškeré ideály a představy o dokonalém štěstí, abych mohl zahájit své hledání. Zpočátku bylo nejtěžší najít nějaký nový cíl života, opustit své zakořeněné materiální představy o světě a najít víru v něco co dává životu smysl. Při této osobní krizi, se v mém nitru zrodil neurčitý pocit který mne přivedl ke studiu různých duchovně zaměřených knih, a také k lidem kteří věřili v boha. Setkával jsem se s lidmi, kteří zastupovali některá náboženství a různé duchovní nauky.

Můj nový životní ideál začínal mít jasnější obrysy, a já jsem si stále více uvědomoval, že můj život začíná mít smysl. Přijímal jsem stále nové vědomosti o duchovním podstatě člověka z knih i přednášek které se v 90 letech minulého století tak náhle objevily. Ale pouhá víra v boha mne zcela neuspokojovala, mé technické myšlení mne neustále popohánělo za novými poznatky, až vše nakonec vyvrcholilo nesmírnou touhou poznat Pravdu o sobě i o světě. V nitru jsem zažíval do té doby nepoznaný pocit štěstí, který mě utvrzoval ve správnosti a smysluplnosti mého úsilí. Najednou jsem pociťoval určité naplnění v přítomnosti stejně smýšlejících lidí, a tento pocit nebyl podmíněn materiálními potřebami, jak tomu bylo u mne dříve.

Má upřímná snaha byla odměněna tím, co jsem pomalu vstřebával z knih Paula Bruntona. Filozofické ideály se začaly stávat součástí mého života. Pozvolná změna myšlení se projevovala v mém přístupu k ostatním lidem a k přírodě. Touha po poznání, která hořela v mém srdci mne dovedla velmi brzy i k mému osudem určenému duchovnímu učiteli, kterého si nesmírně vážím. Jeho moudrý výklad a laskavý přístup mne přivedl k rozhodnutí, stát se žákem filozofie. Díky častým osobním setkáním s mistrem, jeho filozofickým přednáškám a díky společným meditacím, jsem pronikal stále hlouběji do filozofické nauky a pojem štěstí pro mne získal zcela nový význam.

Přestože hledání prostřednictvím filozofie je asi tou nejtěžší cestou, přijal jsem je jako svůj nejvyšší ideál, u kterého jsem se rozhodl setrvat až do naplnění jeho nejvyššího cíle. Z něj čerpám své skutečné štěstí prostřednictvím Nadjá. Zkoušky které se objevují prověřují a přetvářejí můj charakter. Ne vždy jimi procházím jako vítěz, ale každá prohra mi umožňuje znovu povstat, upravit svůj postoj, a poopravit směr k pevně vytyčenému cíli. Sílu mi dodávají chvíle plné míru a nevyslovitelného štěstí, které se občas ve větší či menší míře objevují, aby se pozvolna rozplynuly v každodenních starostech mého života. Jsou to právě ty okamžiky naplněné štěstím, získané přílivem milosti, rozdmýchané meditací, nebo splynutím s přírodou, které posilují mou víru, vytrvalost a oddanost cestě filozofického hledání.

Žijeme ve světě silného vědeckotechnického rozvoje, kde se může zdát, že vznešené ideje dávných mudrců byly nahrazeny ideálem materiálního vlastnictví a osobního úspěchu. Zábava a osobní zážitky přinášející chvilkový odvar skutečného štěstí, se snaží nahradit přirozenou touhu po pravdě, klidu a míru. Ale protože člověk je předurčen duchovní evolucí k tomu aby se nakonec těšil z trvalého štěstí díky přítomnosti Nadjá, nezbývá než věřit, že i v této těžké a rozporuplné době, jsme neustále vedeni k našemu cíli. Díky této víře se ideál nejvyššího poznání Pravdy rozhořel v mém srdci a přes četné pády i klopýtání přes překážky mne vždy znovu povzbudí k tomu abych setrval na cestě jejíž cíl je neméně vznešený, než ten jenž si před mnoha staletími vytýčili ti, kteří později dozráli v mudrce.

Dříve než jsem se stal hledajícím, jsem nemohl uvěřit tomu, že mohu být šťasten sám o sobě, bez příznivých okolností, věcí a milovaných osob. Pocit nebo stav ukrytý kdesi v hloubi srdce by nemohl být zažit bez správného objasnění podstaty sebe sama i bez pochopení skutečné podstaty existence vesmíru. Filozofická stezka vede k odhalení smyslu života, staví nás před zrcadlo, které nám umožňuje změnit se a přijmout to co mnozí zatracují. Dává nám možnost prohloubit a zkvalitnit svůj život. Obohatit jej o štěstí, které bychom jinak než prostřednictvím Nadjá nemohli poznat. Filozofická nauka umožňuje člověku vnímat svět v širších souvislostech, odhaluje mu pravdu o sobě samém. Nabízí možnost vidět ve všem vznešený a moudrý záměr. A to vše vytváří esenci, která nám umožńuje zažívat skutečné štěstí i přes nesnáze a těžkosti které lidský život v tomto světě přináší.

Pro většinu lidí je pojem štěstí pouhou náhodou, nebo naplněním svých materiálních tužeb, podmíněných vlastnictvím a uspokojením vášní. Být skutečně šťastný znamená také být skutečně svobodný, a brání nám v tom do značné míry to za co se považujeme. Odpoutání od ega a pochopení toho čím skutečně jsme musí předcházet konečné realizaci, a filozofie na to klade stejný důraz jako na ostatní aspekty hledání. I dočasné odpoutání od ega s sebou přináší radost a mír. Pokud nemůžeme dosáhnout štěstí přímo, určitě jej můžeme dosáhnout prostřednictvím míru, který lze dosáhnout díky sledování správné nauky.

Nikdy dříve jsem nezažil tak intenzivní, naplňující a vznešený pocit štěstí a míru, jaký se dostavuje během filozofického hledání, které jsem před léty nastoupil. Radost v srdci projevená milostí Nadjá, mi umožňuje vzhlížet k vytouženému cíli s optimismem a trpělivostí. Po mnoha letech věnovaných filozofické cestě, jsem si uvědomil že osobní štěstí nemůže být hledáno samo o sobě jako cíl, protože se dostavuje spontánně jako výsledek filozofického hledání. Mým ideálem se stalo dosažení klidu mysli, které člověka osvobozuje odpoutaností, ovládnutím všech emocí, a umožňuje mu zažít mír a radost v srdci.

Můžeme si být jisti, že pokud v životě dosáhneme štěstí na úkor druhých, nebo bude naše štěstí závislé pouze na vlastnictví, nebo blízkosti druhé milované osoby, nebude trvalé. Trvalé štěstí nelze nalézt ve světě protikladů, kde vše prochází neustálou změnou, takže nezbývá než hledat štěstí nadpozemské prostřednictvím Nadjá. Především jemu musíme věnovat nejhlubší cit, lásku, a nakonec i odevzdat sebe sama. Jedině ono nám může odhalit tichý střed naší bytosti, ve kterém nalezneme mír a z něj pramenící skutečné štěstí.

MCphil

www.paulbrunton.cz


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
To správne naladenie
To správne naladenie

Vykročení do nového dne vyžaduje, aby ses brzy ráno po probuzení ztišil a naladil, ještě než tvou mysl zasáhne zmatek denních událostí. Tvúj život je jako čisté plátno, bez poskvrny. Nechť jsou tvé první myšlenky po probuzení velmi jasné a určité. Nechť jsou plny lásky, inspirace a očekávání toho nejlepšího, co ti dnešek múže přinést. Budeš se nacházet ve velmi tichém, vnímavém a citlivém stavu. V tomto stavu budeš schopen řídit aktivitu své mysli na nejvyšší a nejvtouženejší úrovni. Vstup do nového dne připraven na to, že vše, co podnikneš, se vydaří co najlépe. Krok za krokem budeš sledovat, jak se pro dnešní den i pro tebe odvíjí dokonalý plán. Včerejšek je za tebou, nový a skvělý den je před tebou a ty jsi v harmonii s celým životem..

Eileen


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Tajemství štěstí

Před mnoha tisíci lety měla Čína mimořádně krutého a egoistického diktátora. Byl to ten člověk, který nařídil zbudovat kolem své země šest tisíc mil dlouhou zeď. Abychom porozuměli atmosféře oné doby, musíme si uvědomit, že při stavbě této zdi zemřelo mnoho lidí a jejich těla byla v této zdi pohřbena. Tehdy žil jeden velmi starý Číňan, který na světě miloval pouze dvě věci. Svého jediného syna a svého koně. Ale co se nestalo. Jednoho dne kůň utekl. Když to slyšeli stařešinové města, šli mu vyjádřit soucit a říkali: „Jaké neštěstí, že ti utekl kůň“. Stařec se na ně podíval a odpověděl: „Jak víte, že je to neštěstí?“

O několik dní později se kůň vrátil, následován dalším šesti koňmi. Starcovo jmění se tak rozrostlo. Když to viděli stařešinové města, znovu se sešli a říkali: „Jaké štěstí, že máš teď sedm koní.“ Stařec na ně pohlédl jako předtím a odvětil : „Jak víte, že je to štěstí?“

Toho odpoledne se starcův syn rozhodl projet na jednom z těchto divokých koní. Spadl a následkem toho se z něj stal mrzák. Stařešinové se znovu sešli a říkali: „Jaké neštěstí, že tvůj syn spadl z koně a nemůže chodit.“ Stařec jim odpověděl stejně, jako předtím: „Jak víte, že je to neštěstí?“

Následujícího dne přišli do tohoto města císařovi muži. Měli příkaz odvést všechny tělesně zdatné mladé muže, aby stavěli onu hrůznou, šest tisíc mil dlouhou zeď. Vzali každého mladého muže z města až na starcova syna. Po této příhodě si byli stařešinové konečně jistí, že porozuměli starcově moudrosti. Znovu se u něj shromáždili a říkali: „Jaké máš štěstí, že tvůj syn nebyl odveden na stavbu zdi.“ Stařec se na ně opět podíval a řekl: „Jak víte, že je to štěstí“.

To už byli stařešinové úplně zmatení. Vzdálili se a navzájem se radili. Pak se vrátili a řekli starci: „Pohovořili jsme si o tom a shodli jsme se, že jsi nejmoudřejší člověk v celé Číně. Považovali bychom za velmi šťastné, kdybys byl starostou našeho města.“ Stařec rozhodil v zoufalství ruce a řekl: „Jak víte, že by to bylo šťastné? Já tu práci nechci!“ A šel pryč.


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
TICHÁ MYSEĽ

Celé co říkam, je jak rozumět sobě. Bez sebepoznání existuje jenom iluze. My upřednostňujeme utéct od sebe a to je proč my hledáme smysl života. Jestliže začneme rozumět akci, co je náš vztah s lidmi, s vlastnictvím, s vírami a nápady, pak my najdeme, že ten vztah sám přinese jeho vlastní odměnu. Vy nemusíte hledat. Protože naše mysli jsou plné technických a pověrčivých mumlání, naše životy se tak vyprazdňují a to je proč my hledáme. Aby jsme našli účel života tak musíme procházet sami dveřmi. Vědomě nebo nevědomě se vyhýbáme stát před věcmi jak jsou a tak chceme, aby bůh otevřel pro nás dveře, které jsou dál. Tato otázka o smyslu života je dána jen těmi kdo nemilují. Láska může být najita jen v akci, co je vztah. Jistě to je účel existence - přesahovat sobeckou aktivitu mysli.

Transformace není v budoucnosti, nemůže být nikdy v budoucnosti. To může jen být nyní, od momentu k momentu. Tak co my míníme transformací? Jistě to je velmi jednoduché: vidět falešný jak falešný a pravdivý jak pravdivý. Vidět pravdu ve falešnom a vidět falešné v tom co je přímano jako pravda. Vidět falešný jak falešný a pravdivý jak pravdivý je transformace, protože když vy vidíte něco velmi jasně jako pravdu, ta pravda uvolňuje. Když vy vidíte, že něco je nepravdivé, ta falešná věc klesá. Pravda není narůstající. To je od momentu k momentu. Co je narůstající, nahromaděný, je paměť, a přes paměť vy nemůžete nikdy najít pravdu, paměť je čas. Věčnost je v momentě. Věčnost je v nyní. Teď není odraz minulosti ani trvání minulosti přes přítomnost k budoucnosti. Mysl, která je žádostivá budoucí transformací nebo vzhlíží k transformaci jako ke konečnému cíli, nemůže nikdy najít pravdu. Pravdu musí přijít z momentu k momentu, muset být objeven znovu; tam nemůže být žádný objev přes akumulaci. Jak můžete zjistit nové jestliže vy máte staré břemeno? K objevu nového, věčného, v přítomnosti, od momentu k momentu, člověk potřebuje mimořádně ostražitou mysl, mysl, která nehledá výsledek, mysl, která se nestává. Mysl, která se chce stát nemůže nikdy znát plné blaho spokojenosti; ne spokojenost samolibé spokojenosti; ne spokojenost dosážení výsledku ale spokojenosti přijde, když mysl vidí pravdu v čem je a falešné v čem je. Představa té pravdy je od momentu k momentu; a že vnímání je zdrženo přes vyjádření momentu.

 

Transformace není konec, výsledek. Výsledek implikuje zbytek, příčinu a účinek. Kde je příčina, tam je zavázaný být účinek. Účinek je pouze výsledek vaší touhy být změněn. Když vy toužíte být změněn, jste ještě myšlení v termínech stávání se; kdo se chce stát nemůže nikdy vědět co je. Pravda je od momentu k momentu a štěstí, které pokračuje není štěstí. Štěstí je ten stav bytí, které je nadčasové. Ten nadčasový stav může přijít jen, když tam je hrozná nespokojenost - ne nespokojenost, která našla kanál přes který unikne ale nespokojenost, která nemá žádný východ, žádný útěk, to už nehledá naplnění. Jedině pak, v tom stavu nejvyšší nespokojenosti, může realita vstoupit do bytí. Ta realita nemá být koupena, prodávána, opakována; to nemůže být chyceno v knihách. To musí být najité od momentu k momentu, v úsměvu, v slze, pod mrtvým listem, v tuláckých myšlenkách, v plnosti lásky. Láska není odlišná od pravdy. Láska je ten stav, ve kterém myšlenkový postup jako čas, kompletně přestal. Kde láska je, tam je transformace. Bez lásky, revoluce nemá žádný význam. Kde tam je láska, tam je revoluce, protože láska je transformace od momentu k momentu.

Pochopení přijde jen, když mysl je velmi klidná. Nyní, je to pravdivé? Války pokračovaly po celá staletí, konflikt mezi jednotlivci, mezi společnostmi; válka, vnitřní a vnější. Rozdělíme tu válku, ten konflikt, dalším konfliktem, dalším zápasem, mazanou snahou? Nebo rozumíme problému jedině když jsme přímo před tím, když jsme konfrontováni s faktem? My můžeme čelit faktům jen, když není tam žádné rušivé pohybování mezi myslí a faktem, tak není to důležité, jestliže my máme rozumět, tak má být mysl potichu? Vy nevyhnutelně se zeptáte: „má mysl je rozrušená a jak mohu držet ji klidnou?” Může nějaký systém nutit mysl tichnout? Může rovnice, disciplína, udělat mysl tichou? Může, ale když mysl je dělána tichou, je to ten klid? Nebo je mysl jen uzavřená v nápadu, uvnitř rovnice, uvnitř fráze? Taková mysl je mrtvá mysl, není tak? To je proč takzvaný duchovní lidé, jsou mrtvý - protože oni trénovali jejich mysli, aby byli potichu, oni oplotili sebe uvnitř předpisu pro klid bytí. Zřejmě, takový mysl není nikdy klidná; to je jen potlačeno.

 

Mysl je potichu, když vidí pravdu, to pochopení přijde jen, když to je potichu. Jestliže já bych rozuměl vám, musím být potichu, já nemohu mít reakce proti vám, nesmím být ovlivněn, musím odkládat všechny moje závěry, moje zážitky a setkat se s vámi tvář k tváři. Jedině pak, když mysl je prostá mého předurčení, já rozumím. Když vidím pravdu v tom, pak mysl je potichu - a pak není tam žádná otázka jak nutit mysl tichnout. Jen pravda může osvobodit mysl od jeho vlastních ideí. Vidět pravdu, mysl musí pochopit skutečnost, že jak dlouho je rozrušená nemůže mít žádné pochopení. Klid mysli není věc produkována sílou vůle, nějakou akcí touhy; jestliže to je, pak takový mysl je uzavřená, izolovaná, to je mrtvá mysl a proto neschopná přizpůsobivosti, ohebnosti, rychlosti. Taková mysl není tvořivá. Naše otázka, pak není jak dělat mysl tichou ale vidět pravdu v každém problému jak se nám představuje. To je jako kaluž, která se uklidní, když vítr se zastaví. Naše mysl je rozrušená, protože my máme problémy; a vyhnout se problémům, my stále děláme mysl. Nyní mysl projektovala tyto problémy a nejsou tam žádné problémy oddělené od mysli; a tak dlouho jak mysl projektuje nějaké pojetí citlivosti, vykonává nějakou formu klidu, to nemůže nikdy být tiché. Když si mysl uvědomuje, že tým, že je tichá, že tím je tady pochopení - potom se stane veľmi tichou. Ten klid není uložený, není disciplinovaný, to je klid, který nemůže být dohodnutý rozrušenou myslí.

Mnoho lidí který hledají klid mysli ustoupí od aktivního života k vesnici, ke klášteru, k horám, nebo oni odejdou do nápadů, oplotí sebe ve víře nebo vyhnou se lidem, kteří jim dělají potíže. Taková izolace není klid mysli. Uzávěra mysli v nápadu nebo vyhýbajícich se lidí, kteří dělají život komplikovaný nezpůsobí klid mysli. Klid mysli přijde jenom když tady není žádný proces izolace přes akumulaci ale naprosté pochopení celého procesu vztahu. Akumulace dělá mysl starou; jedině když mysl je nová, když mysl je čerstvá, bez procesu hromadění - jediný pak je tam možnost mít klid mysli. Takový mysl není mrtvá, to je nejaktivnější. V tom klidu není žádná projekce myšlenky. Myšlení, na všech úrovních, je zřejmě reakce paměti a myšlenka nemůže nikdy být ve stavu vytvoření. To může vyjadřovat tvořivost, ale myšlenka v sobě nemůže nikdy být tvořivá. Když tam je ticho, ten klid mysli, který není výsledek, pak budeme vidět, že v tom klidu je neobyčejná aktivita, neobyčejná akce. V tom klidu, není tam žádná formulace, není tam žádný nápad, není tam žádná paměť; ten klid je stav vytvoření, které může být zažito jen, když tam je naprosté pochopení celého procesu “mě“'. Jinak, klid nemá žádný smysl. Jediný v tom klidu, který není výsledek, je věčnost, co je za časem.

Jiddu Krishnamurti


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
PÁTÁ DOHODA - BUĎTE SKEPTIČTÍ, ALE NASLOUCHEJTE

Pokud vám vaše pr?esve?dc?ení r?íkají: „Jsem tlustý. Jsem ošklivý. Jsem starý. Jsem smolar?. Nejsem dost dobrý. Nejsem dost silný. Nikdy to v živote? nedokážu.“, pak si neve?r?te, protože to není pravda. Tato poselství jsou zkreslená. Nejsou to nic víc než lži. Jakmile lži rozpoznáte, nemusíte jim ve?r?it. Využijte sílu pochybnosti k pr?ezkoumání každého poselství, které si sde?lujete. „Je to skutec?ne? pravda, že jsem ošklivý? Je to skutec?ne? pravda, že nejsem dost dobrý?“ Je toto poselství skutec?né anebo je virtuální? Samozr?ejme?, že je virtuální. Žádná z takových poselství nevycházejí z pravdy nebo ze života, ale pramení ze zkreslení v našem poznání. Pravda je, že žádní oškliví lidé neexistují. Nic není dost dobré nebo dost silné. Neexistuje žádný univerzální zákoník, podle by byl jakýkoliv z te?chto úsudku? pravdivý. Tyto úsudky jsou jen dohody, které lidé uzavírají.

Dokážete rozpoznat du?sledky toho, když sami sobe? ve?r?íte? Ve?r?it sám sobe? je jedna z nejhorších ve?cí, kterou mu?žete ude?lat, protože si celý svu?j život lžete, a pokud všem te?m lžím ve?r?íte, tak to je du?vod, proc? váš sen není pr?íjemným snem. Ve?r?íte-li tomu, co sami sobe? r?íkáte, tak možná všechny ty symboly, které jste se nauc?ili, používáte k tomu, abyste si ubližovali. Váš osobní sen mu?že být dokonce naprostým peklem, protože ve?r?it ve lži je zpu?sob, jakým si své vlastní peklo tvor?íte. Pokud zakoušíte utrpení, pak ne proto, že vás ne?kdo nutí trpe?t. Je to proto, že posloucháte tyrana, který ovládá vaši hlavu. Až bude ten tyran poslouchat vás, až ve vaší mysli nebude žádný soudce ani obe?, pak již nebudete dále trpe?t.

Váš tyran je nelítostný. Neustále vás zneužívá tím, že všechny ty symboly používá proti vám. Prospívá mu emoc?ní jed uvoln?ovaný negativními emocemi a zpu?sob, jakým tyto emoce ve vás vytvár?í, je posuzování a pr?edkládání názoru?. Nikdo vás neposuzuje víc než vy sami sebe. Samozr?ejme? že se snažíte posuzování, vine?, odmítnutí a trestu uniknout. Jak ale mu?žete uniknout svým vlastním myšlenkám? Pokud nemáte ne?koho rádi, mu?žete odejít. Pokud nemáte rádi sebe sama, kamkoliv se vydáte,stále jste tu. Pr?ed všemi ostatními se mu?žete schovat, ale nemu?žete se schovat pr?ed svým vlastním míne?ním. Vypadá to, jakoby nebylo úniku.

To je du?vod, proc? se tolik lidí pr?ejídá, bere drogy, podléhá alkoholu a stává se závislými na ru?zných látkách. Snaží se ude?lat cokoliv, co mohou, aby se vyhnuli svému vlastnímu pr?íbe?hu, aby se vyhnuli svému vlastnímu tvor?ení, které v jejich hlave? všechny ty symboly zkresluje. Ne?kter?í lidé trpí tak obrovskou emoc?ní bolestí, že se rozhodnou vzít si vlastní život. To mohou lži zpu?sobit komukoliv z nás. Hlas poznání se mu?že stát natolik zkresleným a zpu?sobit tolik nenávisti k sobe? samému, že to c?love?ka zabíjí. A to všechno se de?je jen proto, že ve?r?íme všem te?m názoru?m, které jsme si be?hem tolika let osvojili.

Don Miguel Ruiz - Piata dohoda


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
VNITŘNÍ CÍL VAŠÍ ŽIVOTNÍ CESTY

VNITŘNÍ CÍL VAŠÍ ŽIVOTNÍ CESTY

Je jistě dobré vědět, kam jdete, ale nesmíte zapomínat, že jediné, co je na vaší životní cestě reálné, je krok, který děláte v přítomném okamžiku. Nic jiného neexistuje. Vaše životní cesta má vnější cíl a vnitřní cíl.

Vnějším cílem je dosáhnout něčeho, pro co jste se rozhodli, což ovšem předpokládá existenci budoucnosti. Stane-li se však váš cíl důležitější než krok, který právě děláte, pak vám unikne vnitřní cíl, který nemá nic společného s tím, kam jdete nebo co děláte, ale s tím, jak to děláte.

Vnitřní cíl vašeho života nemá nic společného s budoucností.

Důležitá je pouze kvalita vašeho vědomí v tomto okamžiku. Vnější cíl patří do horizontální dimenze prostoru a času; vnitřním cílem je prohloubení vašeho Bytí ve vertikální dimenzi věčného okamžiku. Vaše vnější cesta může být dlouhá milion kroků; vaše vnitřní cesta má jen jediný krok: krok, který děláte teď.

Jak si tento jediný krok uvědomujete stále hlouběji, pochopíte, že v sobě obsahuje nejen všechny ostatní kroky, ale také cíl vaší cesty. Tento krok se pak stává vyjádřením dokonalosti, aktem nesmírné krásy.

Přivede vás do sféry Bytí a bude vyzařovat jeho světlo. To je cílem vaší vnitřní cesty, cesty do vašeho nitra.

MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU-ECKHART TOLLE


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Vnútorné ticho

Vnútorné ticho je umenie nerozprávať sa so sebou. Ako ste si možno všimli, udržiavame v sebe nikdy sa nekončiaci prúd vnútorného dialógu. Tento vnútorný dialóg je to, čo udržiava naše vnímanie rigidne na mieste, čím je pre nás veľmi ťažké zmeniť svoje správanie. Naučiť sa vôľou zastaviť tento vnútorný rozhovor a obmedziť ho v každodennom živote je úhoľným kameňom skutočnej zmeny a osobného rastu. Nech sa v živote naučíme čokoľvek iné, vnútorný dialóg treba zvládnuť na to, aby sme dosiahli naozajstnú zmenu.

Správanie a vnútorný dialóg

Čudovali ste sa už niekedy, prečo je také ťažké sa zmeniť? Túžba zmeniť sa - sama osebe, akokoľvek je intenzívna - zvyčajne nestačí. Poznáte alebo poznali ste osobne niekoho, kto sa naozaj dokázal zmeniť či zmeniť svoj život? Ak áno, potom ten zmenený človek musel byť schopný významne zmeniť svoj proces myslenia, to značí, vnútorný dialóg o sebe a o svete vôkol seba. To zvyčajne vyžaduje nejakú dramatickú, život meniacu udalosť. Smrť milovanej osoby, objavenie vážnej choroby, autonehodu, prírodnú katastrofu, vojnu, uväznenie a pod. No človek, ktorého zaujíma rozšírenie si vnímania a zlepšenie života, môže zmenu dosiahnuť tým, že bude každý deň vykonávať vnútorné ticho. Ak nezmeníme či neutíšime svoj vnútorný dialóg, nebude možnosť zmeny, keďže náš vnútorný rozhovor udržiava naše správanie a vnímanie zafixované. Dokiaľ si vravíte, že ste takí alebo onakí, dotiaľ takí budete, a dokiaľ si hovoríte o svete okolo seba v určitom svetle, dotiaľ sa vaše pocity o ňom nezmenia. Toltécka cesta, a takmer akákoľvek iná cesta poznania, osvietenia a zmeny, bude mať vnútorné ticho v nejakej forme ako svoju nevyhnutnú a esenciálnu ingredienciu.

Vnútorný dialóg, stres a starnutie

Neprestajne si rozprávame o svete okolo seba. Vnútorný dialóg o abstraktných predstavách modernej spoločnosti zachytáva našu energiu a udržiava našu myseľ rigidnú. Náboženstvo, politika, zákony, rodina a vzťahy tvoria v pavučine nášho dialógu bežné vzorce. Týmto dialógom vytvárame a udržiavame vzorce stresu vo svojom živote. S nárastom tohoto stresu v živote človeka sa vitálna energia predčasne rozptyľuje z orgánov a vitálnych centier tela. Napokon sa vytvorí „špinavá“ kôra energie a pokryje naše energetické telá. Toto trvalé rozptyľovanie energie spôsobuje oslabovanie našich tiel vekom, naše mysle sa zahaľujú mrakmi a napokon nastáva choroba a smrť. Nie je nutné umrieť spôsobom, akým väčšina z nás umrie, chorí, slabí a senilní. Tí, ktorí kontrolujú svoj vnútorný dialóg, vnímanie a energiu a pracujú pre pozitívne veci vo svojom živote, si môžu častokrát zvoliť čas a spôsob svojej smrti. Neumierajú starí a chorí, ale vekom ako zrelé víno, potentní mysľou a silní telom.

Zastavenie sveta

Svet sa iba javí, aký je, pretože si bezprestania hovoríme, že svet je taký a taký a taký. Máme problémy a správanie, aké máme, lebo náš vnútorný rozhovor postupne časom vytvoril tieto vzorce. Ak sa naučíme obmedziť svoj vnútorný dialóg po väčšinu času, naše vzorce správania sa postupne rozptýlia a zmiznú a my budeme pružnejší, pokojnejší a flexibilní. Ak prestaneme k sebe hovoriť po dlhší čas, napríklad v meditácii, potom sa naše základné vnímanie sveta postupne zmení. S praxou sa energetické víry, farby, aury a iné neuveriteľné a úžasné veci stanú súčasťou nášho každodenného vnímania. Netreba dodávať, že rozširovanie vnímania takýmto spôsobom veľmi obohatí náš život. Obťažujúce malichernosti a obavy môžu vymiznúť a nahradia ich nepredstaviteľná krása a radosť. Za predpokladu, že človek zachováva pokoj a kontrolu vo svojom každodennom živote, môže sa začať úžasná cesta objavovania a sily. Obmedzovanie vnútorného dialógu tiež uvoľňuje enormné množstvá energie pre iné aktivity, ako je napríklad snívanie. Pre niektorých platí, že vv snívaní, stopovaní a iných energetických aktivitách nepokročia skutočne dovtedy, kým nezvládnu vnútorné ticho a kým neuvoľnia polapenú energiu.

Fyzické zmysly a pásmo človeka

Vnútorný rozhovor je nevedomý mechanizmus, ktorým udržujeme svoje predstavy, myšlienky a názory na mieste. Je to tiež mechanizmus, ktorým udržiavame na mieste svoje vnímanie sveta. Myslíme si, že svet sa javí taký, aký sa javí, lebo ho našich päť zmyslov tak vníma. Predpokladáme, že mucha, napríklad, vníma svet inakšie než človek, pretože jej fyzické zmysly sú iné ako naše. Domnievame sa, že fyzické zmysly určitého živočíšneho druhu môžu vnímať svet jedným spôsobom, a že to je príčina, prečo sa všetci členovia toho druhu správajú podobne. Domnievame sa, že ktokoľvek, kto vníma svet drasticky odlišnejšie než my, má mentálny problém. Je pravda, že každý druh sa rodí s fyzickými zmyslami predisponovanými vnímať svet určitým spôsobom. Čo si neuvedomujeme je to, že predispozícia, s ktorou sa rodíme my, pokrýva veľmi širokú oblasť. Zoberme si numerický príklad, aby sme mohli demonštrovať proporciu. Predstavte si, že normálne každodenné vnímanie nejakého človeka fluktuuje medzi číslami 1 až 50. Na základe svoje nálady sa presúva medzi šťastím, smútkom, nudou, hnevom, nervozitou, vzrušením, kľudom, pobavenosťou atď. Teraz povedzme, že normálne každodenné vnímanie ľudí všade na svete pokrýva rozpätie od 1 do 200. Ľudia, žijúci v rozličných častiach sveta v odlišných socioekonomických podmienkach a náboženstvách, vnímajú svet odlišne. Povedzme, že predisponovaná oblasť vnímania u človeka, niekedy nazývaná „pásmo človeka“, pokrýva rozsah od 1 po 1 miliardu. Toto je oblasť predispozície, nastavená pri narodení našimi fyzickými zmyslami. Naše vnemové možnosti sa od narodenia postupne scvrkávajú interakciami s inými ľuďmi. Rodičia neustále monitorujú a posilňujú kód správania svojich detí. Veľmi veľa detí vníma energiu a aury prirodzene. No dospelí vždy zužujú ich vnímanie a odrádzajú od takéhoto rozprávania a správania. Postupne sa deti poddajú a prispôsobia tomuto tlaku a nevedome nacvičia svoje vnímanie, aby zostalo vo veľmi malom rozpätí. Väčšina detí vo veku 7 až 9 rokov je takmer úplne podriadených tomuto reštriktívnemu rozsahu vnímania. Takže, ako môžete vidieť, „normálny“ rozsah vnímania človeka je žalostne malý. Pásmo človeka má medze, ale táto oblasť je aj tak taká rozsiahla, až je takmer nekonečná. Je takisto možné, aby človek vnímal svety mimo pásma človeka. Na takýto posun vo vnímaní je potrebná väčšia energia a treba veľkú opatrnosť na to, aby človek zostal kľudný a z takýchto výletov sa bezpečne vrátil. Menšie posuny v rámci pásma človeka, ako sú posuny pre priame vnímanie odlišných polí energie, vyžadujú povážlivo menej energie a praxe a sú hodné úsilia.

www.toltecs.org: DreamingWolf.


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Kráčet po cestě, jež má srdce

Doba, ve které žijeme, mě i čímsi fascinuje. Všechna tabu už padla, všechna tajná učení jsou odhalována a zpřístupňována veřejnosti, náboženství se stala institucemi, které urputně obhajují sebe samy, věda naopak začala sebe samu popírat, každá informace je k mání a každé místo na Zemi je dosažitelné. Kdosi spočítal, že je již více živých než kdy všech mrtvých dohromady. Při dostatečném záměru a vůli se člověk může stát kýmkoliv, od kosmonauta po šamana.

O to příhodnější mi připadají slova dona Juana: "Všechny cesty jsou tím stejným. Nevedou nikam. Končí v křoví. Přesto jedna otázka má hluboký smysl. Otázka: Má tato cesta srdce? Jestliže má, je to dobrá cesta. Jestliže nemá, není k ničemu. Žádná cesta nevede nikam, ale jedna má srdce a druhá ne. Ta první dělá tvé putování radostným a dokud po ní kráčíš, jsi s ní zajedno. Ta druhá tě nakonec přiměje proklít svůj život. Ta první tě činí silným, ta druhá tě vysiluje."

Já mám to štěstí, že jsem si záhy vybral cestu, která má srdce. Cestu zenu. Poctivě a usilovně jsem se snažil zvládnout vše, co se na ní objevilo. Také jsem provedl spoustu nevhodných věcí, ale má cesta mě ochránila. Spousta událostí, které mi v danou chvíli připadaly jako trpká zklamání, se později ukázaly jako důležité mezníky obratu k moudrosti a vyrovnanosti. Jakýsi zenový mistr řekl: "Snažte se neuspět." Teď mohu jen přitakat. Skutečně, vše co je společností považováno za neúspěch, bylo hybným momentem na mé cestě zenu a zvláště na cestě bojovníka.

K této mé hlavní buddhistické stezce se přidal i létající koberec čarodějnictví. Nádherné učení dona Juana.

Nauka Buddhy je jak Slunce v poledne. Nikde žádný stín. Ten, kdo si hledí pouze svých chyb, nemůže zbloudit. Učení dona Juana bych přirovnal k Měsíci, který prochází fází od novu k úplňku. Proto, když věrně kráčíme po cestě bojovníka, světlo se zjeví a vede nás úžasnými zákoutími noci.

Učení dona Juana mi pomohlo dokonale zvládnout praktické otázky života. Dalo mi schopnost být pánem svého osudu.

Také z mého života udělalo velkolepou hru, plnou prapodivných náhod, souher okolností a úžasných cest. Dík zenovým mistrům vím, že všechny nadpřirozené schopnosti a všechny nauky jsou jen vedlejší stezkou, jež nevede k vyřešení otázky lidské dočasnosti; že všechna fantastická dobrodružství, fascinující poznávání i tajemné síly musíme odložit na břehu dočasnosti a pokorně vstoupit na vor, který nám svým učením zanechal Buddha, a přepravit se na druhý břeh oceánu života a smrti.

Je spousta cest, které vedou k onomu Nejvyššímu tajemství - odevzdání, hraní si, usilování, zkoumání, pohroužení…

Stejně tak je mnoho létajících koberců: tantra, jóga, šamanismus, ale žádný z těchto koberců nás nedopraví do cíle. Vždy jenom k cíli. Kousíček od cíle… ale nikdy ne až tam…

Každá nauka má svoji vibraci, svoji cestu. Učedník této cesty, ať má již mistra nebo ne, se při věrné a trpělivé praxi naladí na tuto vibraci a dál mu pomáhá spirit všech, kteří již po této cestě šli, jejich záměr. Jednoduše si všímá věcí a jevů, na něž upozorňují jeho předchůdci. Tímto způsobem se učedník učí vnímat svět jiným způsobem, až se mu jednoho dne poskládají střípky této mozaiky do nového vnímání světa, a tím samozřejmě svět nabude nového vzezření. Tak učedník žne plody svého učení. Zakouší na sobě to, co popisují mistři, a začíná prožívat nový, mýtický život, který je kopií života jeho předchůdců. Pouze čas změnil kulisy světa.

Existuje ovšem spousta nauk, od asketických po smyslné, od mučednických po černou magii. Jedny nauky vedou jen k posilování ega a k nabytí schopností, pomocí kterých jejich stoupenec ukojí své choutky. Všechny nauky hovění si ve vlastních libůstkách a sebedůležitosti končí v zármutku, i když se dlouho zdají příjemné.

Dobré nauky, nauky se srdcem, nás vždy nabádají k tomu, abychom se postavili čelem ke svému egu, sebelítosti a sebedůležitosti a bez milosti je vykořenili. Tyto cesty jdou mnohdy ruku v ruce s konvenčním neúspěchem a trpkými zkušenostmi. Pokud však uspějeme, zlá karma nás opustí.

Je mnoho krásných nauk, které učí, jak se stát dobrosrdečným a laskavým. Při vytrvalé praxi se může každý stát dokonalým mistrem. Ale to stále ještě není v cíli.

Aby jím prošel, musí se vzdát své cesty, svého mistrovství, všech podivuhodných sil, které nabyl: vlastně všeho, co se naučil. Musí si uvědomit, že původní čistá mysl, mysl Osvícení, je myslí dítěte, myslí začátečníka, myslí neposkvrněnou sebenepatrnějším zbytkem koncepčního myšlení. Je třeba zadívat se pořádně do poledního Slunce a uslyšet Buddhu: "Dharma všech věcí nemůže být nikdy pochopena žádnou představou jevů, jakkoliv univerzální tato představa může být. Proto je to také Dharmou nazýváno a proto také není nic podobného Dharmě… Protože všechny pojmy a představy mysli o hmotě, jevech a o všech příčinných faktorech i všechny ideje, myšlenky, mínění, názory, záměry a úmysly k tomu se vztahující jsou jen snem, přízrakem, vidinou, bublinou, mizející rosou, světlem blesku. Každý skutečný následovník by měl takovýmto způsobem nahlížet na jevy a všechny činnosti mysli a udržovat svoji mysl prázdnou, klidnou, bez já."

* * *

I k této kapitole chci udělat poznámku, neboť na mé cestě se občas vyskytly situace, kdy Buddha říkal: "Nech to být," zatímco don Juan radil: "Jednej." Nebo naopak.

Nyní - po devíti letech těchto vnitřních dilemat - se mi snad podařilo zharmonizovat učení čarodějů se zenem.

Moudrost Nejvyššího Buddhova vozu, prezentovaná v Diamantové sútře, Sútře srdce či v učení zenových patriarchů a mistrů (Chuej-neng, Šen-chuej, Chuang-po, Seung Sahn…) je velmi těžko postřehnutelná.

Když se podíváme na indiánského čaroděje, jenž je ve svých osmdesáti letech psychicky i fyzicky daleko zdatnější než ledasjaký pětadvacetiletý muž a jenž se v okamžiku smrti přemění v čiré světlo a zmizí beze stop, uzříme jeho výjimečnost na první pohled. Stejně tak není těžké vidět výjimečnost třeba u himalájského jogína, který žije stovky let a bez problémů vidí do věcí minulých i budoucích, či čte v myslích a srdcích druhých lidí jako v otevřené knize… Naproti tomu na zenovém mistru, jenž žije obyčejným životem a zemře obyčejnou smrtí, není na první pohled nic pozoruhodného.

Jednou nabídl Buddha mnichům toto přirovnání: do jedné ruky vzal hrst fíkovníkových listů a zeptal se, zdali je více listů v nedalekém lese nebo v jeho ruce.

"V lese je mnohem, mnohem více listů," odpověděli mniši.

"Stejně tak je mnohem více věcí, jež jsem nezvěstoval, o kterých jsem mlčel, než těch, které jsem zvěstoval a objasnil," řekl Buddha a vysvětlil, že o nich nemluvil proto, že nevedou k vysvobození z klamu, k odklonu od zlého, k dokonalému osvobození a buddhovství.

Ty zbylé listy v onom fíkovníkovém lese jsou tím, co popisují jiné nauky, náboženství, filozofie, věda…

Některé nauky popisují i část listí z Buddhovy dlaně, i část listí z lesa.

Některé nauky nabízejí osvícení, dlouhověkost, magické schopnosti, totální svobodu, ale nic z toho není srovnatelné s buddhovstvím.

Současný držitel Buddhovy Dharmy - mistr Seung Sahn - říká o různých druzích jógové meditace: "Některé druhy meditace relaxují a posilují tělo. Někteří jogíni sedí někde v klidu, vdechují a vydechují, a někdy tak žijí sto či tisíc let. Je možné udržet tělo tak dlouho naživu, ale jednou stejně umře. Správná meditace znamená vysvobození z pout života a smrti. Naše pravé "Já" nemá ani život ani smrt. Jestliže dosáhneš pravého 'Já', nebude pro tebe problémem, jestli zemřeš za hodinu, za den, či za měsíc. Jestliže někdo medituje kvůli svému tělu, pak až bude jednou umírat, tak mu tato meditace nepomůže, takže v ni přestane věřit. To znamená, že to není správná meditace. Jestliže provozuješ správnou meditaci, pak jestliže jsi někdy nemocný, je to v pořádku, zemřeš-li jednou, je to také v pořádku." Buddha řekl: "Jestliže dokážeš udržet čistou mysl v každé chvíli, pak dosáhneš štěstí kdekoliv."

Všechny nauky, s nimiž jsem se setkal (kromě Nejvyššího Buddhova vozu), tím či oním způsobem něco vytvářejí. Kladou před své stoupence ty či ony mety. Mají několik stupňů zasvěcení, stupně pokroku, přirozené nepřátele, s kterými je třeba bojovat, práce na ctnosti, cesty k osvícení. Tedy stále něco, co tvoří dualismus a rozlišující mysl: něco, čeho se může chopit lidské ego a z čeho lidská mysl tvoří další koncepty. Všechny tyto činnosti a kategorie jsou jevy formující karmu - tedy nikoliv buddhovství.

Mnoho nauk nabízí různé druhy cvičení k dosažení toho či onoho. Mistr Seung Sahn k tomu říká: "Pokud se někdo rozhodne, že podstoupí těžké cvičení, je to jeho věc, proč ne. Jestliže se ale někdo takového cvičení drží pořád, pak něco vytváří; a jestliže něco vytváříš, jestliže jsi k něčemu poután, to 'něco' se ti stane překážkou, a ty nedosáhneš osvobození. Snad dosáhneš vysvobození z něčeho, ale ne dokonalého a úplného. Co to znamená 'dokonalé a úplné?' Nedrž se svého 'já, můj, mně'. Pak uvidíš, uslyšíš - vše bude dokonalé a úplné - vůbec nic zvláštního."

O rozdílu mezi zenem a čarodějnictvím (a potažmo jinými naukami) mě napadá tento příměr. Tělo, mysl, vnímání, vědomí… jsou jako počítač. Čaroděj k tomuto počítači přistoupí a naučí se jej dokonale ovládat, skvěle programovat, vynalézá a objevuje nové a nové věci, vstoupí do virtuální reality. Mistr zenu se na ten počítač podívá a zjistí, že funguje jen proto, že počítač je zapojen do zdi. Vytáhne jej tedy ze zdi a… KATZ!… HOTOVO…

Buddha řekl: "Je tolik vesmírů, kolik je zrnek písku v řece Ganze. A v každém vesmíru je tolik bytostí, kolik je v Ganze zrnek písku. Každá z těchto bytostí má mnoho názorů, představ, záměrů… Znám je všechny."

Takový chlapík přece musel dobře vědět, proč mluvil jen o hrsti fíkovníkových listů a ostatní přešel mlčením.

GATO - ZENOVÁ KOČKA, KOCOUŘÍ ČARODĚJ MÁ CESTA ZENU, MÁ CESTA ČARODĚJE


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Štyri dohody

Nehreš slovom

Slovo predstavuje tvorivú silu. Je to dar. Všetka vaša magická moc sa opiera o slovo. Vždy, keď vyslovíte svoj názor, akoby ste prednášali magické formule. Slovom môžete druhého človeka zakliať, alebo ho zo zakliatia vyslobodiť.

Slovo môže stvoriť ten najkrajší sen, alebo všetko okolo zničiť. Ak nehrešíte slovom, šírite okolo seba krásu a lásku, vytvárate nebo na zemi.

Neber si veci osobne

Ten, kto je upnutý na dôležitosti vlastnej osoby alebo si vzťahuje veci na seba, prejavuje najvyšší stupeň sebectva, pretože vlastne počíta s tým, že všetko sa točí okolo neho.

Nech už si ľudia myslia čokoľvek, čokoľvek robia alebo hovoria, neberte si to osobne. Názory druhých zodpovedajú tomu, čomu títo ľudia veria, a preto nech si o vás myslia čokoľvek, v skutočnosti sa vás to netýka. Vždy to vypovedá iba a len o nich.

Nevytváraj si domnienky

Akonáhle ste o niečom presvedčení, domnievate sa, že máte pravdu. A ste dokonca ochotný zničiť svoje vzťahy s ostatnými, iba aby ste obhájili vlastné stanovisko. Vzdajte sa potreby obhajovať svoj postoj.

Vždy je lepšie sa opýtať než si vytvárať domnienky. Pozbierajte svoju odvahu a pýtajte sa tak dlho, dokiaľ sa vám veci čo najviac neujasnia. Akonáhle na svoju otázku dostanete odpoveď, nebudete si už musieť vytvárať žiadne domnienky, pretože budete poznať pravdu.

Rob všetko čo najlepšie

Vždy si počínajte, ako najlepšie dokážete, ale neprepínajte sa! Keď sa prepínate, vaše fyzické sily sa vyčerpávajú, pracujete sami proti sebe a cesta k naplneniu cieľa sa tým iba predlžuje.

Ak budete znovu a znovu robiť všetko čo najlepšie, stanete sa majstrami osobnej transformácie. Vaše návyky hrešiť slovom, brať si veci osobne a vytvárať si stále nejaké domnienky sa budú prejavovať čím ďalej tým vzácnejšie, až nad vami úplne stratia svoju moc.

Don Miguel Ruiz: Čtyři dohody, vyd. Pragma


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
O hľadaní

Duchovní evoluce člověka je díky světové ideji pevně spjata s naším osudem. Z toho důvodu dříve či později nastane okamžik v životě každého z nás, kdy díky tlaku osudu nebo také možná díky dostatečně kritickému uvažování o cíli a smyslu našeho života, bezděčně nastoupíme cestu Hledání. Toto rozhodnutí je velmi důležitým bodem v našem životě, neboť směr který zvolíme podstatně ovlivní nejen náš současný život ale zcela určitě i naše příští vtělení.

Pokud se rozhodneme přijmout určitou duchovní nauku jako součást svého života, měli bychom kriticky zhodnotit její cíle, které by neměly obsahovat nic nižšího než poznání sebe sama. Nauky, které nám nabízejí získání mimořádných schopností, dokonalé zdraví nebo získání hmotného majetku, nás rozhodně nepovedou k nejvyššímu cíli.

Ačkoli se nám bude zdát, že tyto změny v myšlení jsou pro nás něčím novým, můžeme si být téměř jisti, že jsme s největší pravděpodobností již prošli určitým duchovním vývojem v minulých vtěleních, a tento počátek filozofického hledání je jen pokračováním našeho předchozího snažení. Změna našeho dosavadního života může být náhlá nebo postupná, to záleží do jisté míry na našem osudu a našich sklonech. Cestu filozofického hledání jen stěží nastoupí někdo, kdo by v minulosti neprošel určitým duchovním vývojem. Počátek hledání může být zlomovým okamžikem v našem životě, neboť s sebou může přinášet i určité změny a těžkosti se kterými se budeme muset vypořádat. Prvním problémem, který nás pravděpodobně potká, je nepochopení našich rodičů , kteří si mohou myslet, že jsme vstoupili do nějaké nebezpečné náboženské sekty a pokusí se nás „zachránit“.

V případě, že již máme svou rodinu nebo žijeme v partnerském vztahu s někým kdo je nám blízký, bude pro nás velkým přínosem pokud bude náš partner tolerantní a nebude nám bránit v našem úsilí. On bude určitě první kdo si všimne určité změny v našich názorech i chování, a je na nás abychom mu dostatečně vysvětlili, že změny ke kterými procházíme, jsou pro nás velmi důležité.

Mnoho hledajících jakmile narazí na problémy a nepochopení ve svém nejbližším okolí, zvažují rozchod se svým partnerem a jsou přesvědčeni, že samota bude pro ně větším přínosem. To většinou není nutné a je třeba přihlížet k tomu, že zcela jistě jsou zde i společné závazky. Je také důležité si uvědomit, že náš partner se může stát naším „zrcadlem“, neboť těsné soužití v partnerském vztahu může daleko snadněji odhalit chyby v charakteru, než je tomu v úplné samotě a odloučení od ostatních.

Samozřejmě, že v případě kdy dochází k opakovaným rozporům, se kterými souvisí neustálé napadání a výčitky, je třeba zvážit všechny okolnosti a rozhodnout se zdali ve vztahu setrvat nebo jej ukončit. Pokud jsme se pro hledání rozhodli upřímně a bylo toto rozhodnutí motivováno především touhou po dosažení nejvyššího cíle, tak bychom měli důvěřovat nejvyšší síle, že nám pomůže najít správné řešení těchto problémů.

Hledání musí být především naší vnitřní záležitostí a nikdo z těch se kterými přijdeme v životě do kontaktu, nemusí vědět co se odehrává v naší mysli. Rozhodně není příliš rozumné dělit se o své zkušenosti z hledání s těmi, kteří mu nejsou příliš nakloněni. Můžeme být vystaveni posměchu některých lidí, kteří nemají pochopení pro tuto vznešenou nauku, a mohou tak považovat to co je pro nás posvátné za pouhý blábol či pověru.

Naši přátelé nemusí vždy správně pochopit změnu kterou procházíme, a pokud nebudou ochotni tolerovat a akceptovat náš nový způsob života, tak rozhodně nestojí za to aby jsme za každou cenu vyhledávali jejich přítomnost. Vždyť dříve nebo později budeme potkávat spřízněné duše usilující o totéž co my, a takto získáme opravdové přátele kteří nám budou rozumět.

Po určité době věnované hledání si snad uvědomíme, že pro dosažení nejvyššího cíle hledání budeme potřebovat i nesmírnou trpělivost. Některé naše zájmy a zvyky, které jsme si vypěstovali ještě před hledáním, budeme muset pravděpodobně opustit, neboť zjistíme, že jsou v rozporu s etickými a morálními pravidly, které jsou nedílnou součástí filozofie pravdy. Nemusíme však zoufat pro jejich ztrátu neboť časem získáme mnohem víc v podobě vnitřního klidu, pochopení nejvyšších zákonů vesmíru a radostného naplnění života. Budeme mít také nesrovnatelně větší důvěru v důležitost jakýchkoli událostí kterými budeme procházet.

Je zřejmé, že hledání od vás bude vyžadovat i určité oběti, ale nemůžeme přece chtít abychom dosáhli tak vznešeného cíle aniž bychom se zbavili svých připoutaností. Hledání by pro nás nemělo být pouze zálibou, a pokud chceme aby nás přivedlo k tomu nejvyššímu cíli, tak jej musíme učinit nezbytnou součástí svého života.

Přestože budeme během svého snažení překonávat různé nástrahy , překážky a nepříjemné nálady, objeví se také chvíle naplněné klidem, radostí i štěstím, které nám vše vynahradí. Naše upřímná snaha spolu s opravdovou touhou po poznání nám bude dávat sílu potřebnou k tomu, abychom na této cestě vytrvali tak dlouho dokud se nepřiblížíme k vrcholu, jehož dosažení bude nakonec umožněno milostí Nadjá.

Díky jeho pomoci zajisté překonáme i všechny těžkosti a překážky, které se na cestě objeví. V takovýchto okamžicích je důležité vytrvat ve svém úsilí, neboť problémy budou s největší pravděpodobností časem odstraněny, nebo alespoň upraveny k našemu prospěchu. Můžeme být také vystaveni zkouškám, zdali jsme skutečně ochotni vzdát se dosavadního způsobu života pro něco vyššího.

Počátky našeho hledání budou zcela jistě zahájeny studiem a praktikováním Dlouhé stezky, která kromě jiného zahrnuje především pročisťování charakteru. Tento proces bude zcela jistě nepříjemný neboť se týká přímo našeho ega, a některé vady našeho charakteru jsme si nikdy nebyli ochotni připustit.

Obzvláště důležitý je kritický přístup, protože jedině tak můžeme slabiny ve svém charakteru odhalit . Neméně důležitá je i pravdivost a pokora, které jsou nutné k tomu abychom si byli ochotni přiznat své chyby v podobě nežádoucích vlastností a tendencí přijatých díky nesprávným názorům či nevědomosti.

Jakmile bude vykonána potřebná práce a studium na Dlouhé stezce budeme intuitivně vyzváni k přechodu na Krátkou stezku. Tento přechod je zároveň obrácením pozornosti od ega k Nadjá. Praktikovámí Krátké stezky se tak časem stane radostnou událostí, neboť nám umožní vycítit jeho přítomnost v srdci. Nakonec bude nezbytné obě tyto stezky uvést do rovnováhy.

Během studia této filozofické nauky, budeme postupně začleňovat etické a morální principy do svého života a tak si pravděpodobně jednoho dne uvědomíme, že se již dále nechceme podílet na zabíjení nevinných zvířat, a staneme se vegetariánem.

Dříve či později se zřejmě objeví touha získat osobního duchovního učitele, který by nám svým příkladem, moudrým slovem a vnitřním vedením usnadnil cestu. Takovýto člověk, pokud jej nalezneme, bude nejen našim učitelem ale i osobním přítelem. Stane se duchovním průvodcem na tak dlouho, dokud nenaleznete svého mistra ve svém srdci, a tím nebude nikdo jiný než samotné Nadjá.

Pokud vytrváme ve svém hledání, určitě jednoho dne přijde chvíle, kdy obdržíme milost, která se projeví mystickým zábleskem. V tuto radostnou chvíli si člověk uvědomí, že nejsme jen obyčejným hříšníkem zmítajícím se ve víru vášní a sklonů vlastního ega, ale že kdesi v hloubi srdce dřímá cosi nesmírně vznešeného, něco co zároveň překračuje naše chápání. Získáme tak přesvědčení, že je jen otázkou času kdy budeme připraveni obdržet konečné odhalení Nadjá a zároveň pochopíme, že jsme nebyli nikdy od něj skutečně odloučeni, neboť jsme jeho nedílnou součástí. Takovýto mystický zážitek může být naplněn nesmírně hlubokým citem a možná i slzami v očích.

Hledání se po určité době stane radostnou a nezbytnou součástí našeho života, obohatí jej o chvíle naplněné vznešenými náladami a také nejvyšším odhalením, pokud bude naše snaha upřímná a vytrvalá. Nezapomínejme na to, že nejsme ve svém snažení nikdy zcela osamoceni, neboť tichá přítomnost čehosi vznešeného a neobyčejně moudrého v našem nitru nás povede až k samotnému cíli.

Po létech věnovaných hledání si možná uvědomíme, že není na celém světě nic tak cenného, co by stálo za to abychom natrvalo zanechali tohoto nevšedního a bezesporu ušlechtilého způsobu života. Pochopíme, že skutečným smyslem života je završení duchovní evoluce člověka nejvyšším poznáním.

Filozofické hledání je syntézou náboženství, mysticismu, metafyziky, etiky a činnosti. Nabízí způsob života který je naplněním i důsledkem vznešených principů, které jsou v něm obsaženy. Vyvážený postoj filozofie pravdy nám zaručuje, že pokud u ní setrváme, tak naše konečné odhalení bude trvalé a nebude ničím zkresleno.

Ti co vytrvají ve svém úsilí a dokáží obětovat to málo co mají aby nakonec získali vše, budou jednou s pokorou, láskou a vděčností uctívat to, co jim umožnilo nastoupit tuto nesmírně moudrou a vznešenou cestu, která končí nejvyšším poznáním samotného Nadjá.

www.poulbrunton.cz


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Osho – Moje prebudenie

Vzpomínám si na ten osudový den, 23.března 1953. Mnoho životů jsem se snažil - pracoval na sobě, usiloval, dělal, co bylo jenom možné - a k ničemu nedošlo. Nyní chápu, proč k ničemu nedošlo. Bariérou bylo samotné úsilí. Zábranou byl sám žebřík, po němž jsem šplhal. Překážkou bylo samotná potřeba hledat. To neznamená, že je toho možné dosáhnout bez hledání. Hledání je nezbytné, ale pak přijde okamžik, kdy hledání musí odpadnout. Člun je potřebný k tomu, aby nás přenesl přes řeku, ale pak přijde okamžik, kdy musíte z člunu vystoupit, úplně na něj zapomenout, nechat ho za sebou. Úsilí je potřeba. Bez úsilí nejde nic. Ale jenom s úsilím též nic nejde.

Krátce před 23.březnem 1953, sedm dní před tímto dnem, jsem na sobě přestal pracovat. Tento okamžik přichází, jakmile poznáte marnost veškerého úsilí. Již jste udělali vše, co bylo možné, a k ničemu nedošlo. Již jste udělali vše, co bylo v lidských silách. Co ještě víc můžete dělat? V naprosté beznaději člověk zanechá veškerého hledání. Toho dne hledání ustalo, nic jsem nehledal a nic neočekával, a toho dne se to začalo dít. Objevila se nová energie - přišla odnikud. Nepřicházela ze zdroje. Přicházela odnikud a odevšad. Byla ve stromech i ve skalách, na obloze, ve slunci i ve vzduchu - byla všude. Hledal jsem tak usilovně a myslel si, jak je daleko, a přitom byla tak blízko. Právě proto, že jsem hledal, nebyl jsem schopen vidět to, co bylo blízko. Hledání se vždy týká toho, co je v dálce, co je vzdálené - a toto vzdálené nebylo. Stal jsem se dalekozrakým a ztratil jsem schopnost vidět to, co je blízko. Oči jsou zaostřeny dodaleka, na obzor, a ztrácejí tak schopnost vidět to, co je úplně blízko, hned vedle vás. Toho dne, kdy přestalo úsilí, jsem přestal existovat i já. Poněvadž nemůžete existovat bez úsilí, nemůžete existovat bez touhy, nemůžete existovat bez zápasu.

Fenomén ega, neboli já, není věc, ale proces. Není to něco, co by ve vás sídlilo. V každém okamžiku to musíte vytvářet. Je to jako na kole. Šlapete-li do pedálů, kolo jede dál a dál, přestanete-li šlapat, kolo se zastaví. Setrvačností ještě kousek dojede, ale jakmile přestanete šlapat, již se začne zastavovat. Nemá už dost síly, energie, aby někam dojelo. Směřuje k pádu, ke kolapsu. Ego existuje proto, že neustále šlapeme na pedály touhy, neustále se snažíme něčeho dosáhnout, neustále sami sebe honíme. Právě v tom spočívá fenomén ega - honit se, hnát se do budoucnosti, hnát se za tím, co bude zítra. Ego je tvořeno honbou za tím, co neexistuje. A poněvadž vychází z toho, co neexistuje, je jako přelud. Nepřetrvává kvůli ničemu jinému než touze. Nepřetrvává kvůli ničemu jinému než žádostivosti.

Ego není v přítomnosti, je v budoucnosti. Jste-li v budoucnosti, pak se ego zdá velmi skutečné. Pokud jste v přítomnosti, je ego jen přelud a začne mizet.

Toho dne, kdy jsem přestal hledat . . . není správné, když řeknu, že jsem přestal hledat, lépe je říci, že "hledání přestalo". Dovolte mi to zopakovat: "Lépe je říci - ´toho dne, kdy hledání přestalo´." Neboť pokud s tím přestanu "já", pak "já" bude znovu tady. A přestat s hledáním bude znamenat nový předmět usilování, novou touhu. Touha tu tedy bude dál, jenom v jemnější formě. Touhu nemůžete zastavit, můžete ji pouze pochopit. Její zastavení spočívá v opravdovém pochopení. Nezapomeňte, že touhu nemůže nikdo zastavit a skutečnost přijde jen tehdy, je-li touha zastavena. To je tedy dilema. Co dělat? Touha je tady a buddhové nepřestávají tvrdit, že touha musí být zastavena, přičemž zároveň říkají, že vy touhu zastavit nemůžete. Co tedy dělat? Člověk je postaven před dilema. Člověk touží, pochopitelně. Dozví se, že touhu je nutno zastavit - dobrá. Ale vzápětí je mu řečeno, že touha být zastavena nemůže. Co potom? Touha musí být pochopena. Můžete ji pochopit, můžete prostě poznat její marnost.

Je zapotřebí přímého vnímání. Je nutné bezprostřední pochopení. Přezkoumejte touhu, zjistěte, čím je, a poznáte její neskutečnost, poznáte, že neexistuje. Touha odpadne a spolu s ní odpadne i něco ve vás. Touha a ego existují ve vzájemné součinnosti, úzce spolu souvisí. Ego nemůže existovat bez touhy a touha nemůže existovat bez ega. Touha je projektována egem a ego je introjikováno touhou. Existují společně, jsou to dva aspekty téhož fenoménu. Toho dne, kdy toužení přestalo, cítil jsem se zcela beznadějně a bezmocně. Nebyla tu žádná naděje, neboť tu nebyla žádná budoucnost. Nebylo v co doufat, neboť všechny naděje se ukázaly jako marné, nikam nevedly. Je to chození v kruhu. Naděje se točí před vámi, vytváří nové obrazy, stále na vás volá: "Tak pojď, poběž rychle, ať toho dosáhneš." Ale ať utíkáte, jak chcete, stejně ničeho nedosáhnete. Proto to Buddha nazývá přelud. Je to jako obzor v dálce. Zdá se, že tam je, ale ve skutečnosti neexistuje. Pokud k němu jdete, utíká před vámi. Čím rychleji běžíte, tím rychleji se pohybuje. Čím pomaleji jdete, tím pomaleji se pohybuje. Ale jedno je jisté - vzdálenost mezi vámi a obzorem zůstává úplně stejná. Nemůžete ji zmenšit ani o píď. Nemůžete zmenšit vzdálenost mezi vámi a vaší nadějí. Naděje je obzor. Zkoušíte se přemostit k obzoru, k naději, k vymyšlené touze. Touha je most, snový most - poněvadž obzor neexistuje, nemůžete k němu postavit most, můžete o mostu pouze snít. Nemůžete se spojit s tím, co neexistuje.

Toho dne toužení přestalo, toho dne jsem touhu prohlédl a pochopil, byla prostě marná. Byl jsem beznadějný a bezmocný. Ale právě v tom okamžiku se začalo něco dít. Začalo se dít právě to, kvůli čemu jsem se tolik životů snažil a co nikdy nepřišlo. Ve vaší beznaději je jediná naděje, ve vaší bezžádostivosti je jediné naplnění a v pocitu naprosté bezmoci vám najednou bude celá existence nápomocná. Ona čeká. Může čekat donekonečna, neboť nemá naspěch. Je věčností. V okamžiku, kdy vy sami nejste, kdy odpadnete, kdy zmizíte, k vám veškerá existence přispěchá a celého vás prostoupí. A poprvé se věci začnou dít. Sedm dní jsem žil ve stavu beznaděje a bezmoci, ale zároveň cosi začalo vznikat. Mluvím-li o beznaději, nemám na mysli obvyklý význam toho slova. Chci tím prostě říci, že ve mně nebyla žádná naděje. Naděje nebyla přítomna. Neříkám, že jsem byl zoufalý a smutný. Ve skutečnosti jsem byl šťastný, velmi klidný, tichý a soustředěný. Beznadějný, ale ve zcela novém významu. Nebyla tu naděje, jak by tu tedy mohla být beznadějnost. Obojí zmizelo. Beznadějnost byla absolutní, totální. Zmizela naděje a s ní i její protipól, beznadějnost. Byla to úplně nová zkušenost - být bez naděje. Nebyl to negativní stav. Musím užívat slova - nebyl to však negativní stav. Byl absolutně pozitivní. Nebyla to jen nepřítomnost, bylo cítit něčí přítomnost.

Něco se do mě vlilo, něco mě zaplavilo. A říkám-li, že jsem byl bezmocný, nemám tím na mysli slovníkový význam tohoto slova. Chci tím prostě říci, že jsem byl prost svého já. Tohle mám na mysli slovem bezmocný. Poznal jsem, že nejsem, tudíž mi na mně nezáleží, nezastávám žádné vlastní stanovisko, nemohu "stát na svém" - neboť neexistuje nic, na čem bych mohl stát. Byl jsem v nekonečné, bezedné hlubině. Nebyl tu však strach, neboť nebylo co chránit. Nebyl tu strach, neboť tu nebyl nikdo, kdo by se bál. Těch sedm dní bylo dny obrovské transformace, absolutní přeměny. Poslední den se přítomnost nové energie, nového světla a nové radosti stala natolik intenzivní, že byla téměř nesnesitelná - jako bych měl explodovat, jako bych se měl z té blaženosti zbláznit. Západní společnost pro to má to pravé slovo - zfetovaný. Nebylo možné dát tomu, co se dělo, nějaký smysl. Byl to naprosto nesmyslný svět - jen stěží ho lze popsat či kategorizovat, jen stěží lze najít vhodná slova, jazyk, vysvětlení.

Všechny svaté knihy se náhle zdály zbytečné a marné, všechna slova, která by tuto zkušenost mohla popsat, vypadala bezbarvě, nevýrazně. Bylo to tak živé. Byla to úplná záplava blaženosti. Celý den byl zvláštní, přímo fantastický. Byl to obrovský zážitek. Minulost zmizela, jako kdyby ke mně nikdy nepatřila, jako kdybych o ní jen někde četl, jako kdyby se mi o ní jenom zdálo, jako kdyby to byl příběh někoho jiného, který mi někdy někdo vyprávěl. Ztratil jsem svou minulost. Byl jsem vytržen ze svého příběhu. Ztratil jsem vlastní životopis. Stal jsem se ne-bytím, které Buddha nazývá anatta. Mizely hranice, mizelo omezení. Mizela mysl, byla už milióny kilometrů daleko. Bylo těžké ji uchopit, hnala se pryč, stále dál a dál, a nebylo potřeba ji zadržet. Byl jsem k tomu všemu zkrátka úplně lhostejný. Bylo to v pořádku. Nebylo zapotřebí zůstávat ve spojení s minulostí. K večeru už to nešlo snést - zraňovalo to, působilo to bolest. Bylo to jako bolest matky těsně před porodem dítěte - porod bolí. V těchto dnech jsem byl zvyklý chodit spát až kolem dvanácté nebo jedné hodiny v noci, ale v tuto chvíli bylo nemožné zůstat vzhůru. Moje oči se zavíraly, bylo těžké udržet je otevřené. Něco bylo velmi blízko, k něčemu se schylovalo. Těžko říci, co to mohlo být - mohla to být třeba moje smrt - ale nebyl tu žádný strach. Byl jsem připraven. Těch sedm dní bylo tak nádherných, že nic víc nebylo potřeba, byl jsem připraven zemřít. Ty dny byly natolik blažené a já natolik spokojený, že kdyby přišla smrt, byl bych ji přivítal. Něco se tedy chystalo, něco jako smrt, něco velmi drastického, něco, co bude buď smrtí, nebo novým zrodem, ukřižováním nebo vzkříšením. Něco, něco obrovského jako by čekalo přímo za rohem. A nebylo možné udržet oči otevřené. Byl jsem zfetovaný. Šel jsem spát okolo deváté. Avšak nebyl to spánek.

Nyní chápu, co má Pataňdžálí na mysli, když říká, že spánek a samádhi jsou podobné. Jen s jedním rozdílem - že v samádhi bdíte i spíte zároveň. Jste probuzení, ale zároveň spíte. Celé tělo je uvolněné, každá buňka je zcela relaxovaná, vše odpočívá, a přece ve vás světlo uvědomění září jasně a nezastřeně. Zůstáváte bdělí a přitom relaxovaní, uvolnění, ale zcela probuzení. Tělo je v nejhlubším možném spánku a vědomí dosahuje svého vrcholu. Setkává se tu vrcholek vědomí s údolím těla. Šel jsem spát. Byl to zvláštní spánek. Tělo spalo a já jsem byl vzhůru. Bylo to velmi zvláštní - jako kdyby byl člověk rozpůlen do dvou směrů, dvou dimenzí; jako kdyby tu došlo k polarizaci a já byl oběma póly zároveň. Setkalo se tu pozitivní a negativní, spánek a vědomí, život a smrt. O tomto okamžiku se říká, že jde o "setkání stvořitele a stvořeného". Je to tajemství. Najednou vás to zasáhne až k samotným kořenům, otřese to vašimi základy. Po této zkušenosti nemůžete zůstat stejný. Do vašeho života to vnese nový pohled, novou kvalitu.

Kolem dvanácté hodiny se mé oči náhle otevřely - já jsem je neotevřel. Spánek byl něčím přerušen. Vnímal jsem silnou přítomnost něčeho v pokoji kolem sebe. Byl to velmi malý pokoj. Všude kolem sebe jsem cítil pulsující život, silné vibrace - bylo to skoro jako hurikán, jako záplava světla, radosti a extáze. Vtáhlo mě to do sebe. Bylo to natolik skutečné, že vše ostatní se stalo neskutečným. Zdi pokoje se staly neskutečné, dům se stal neskutečný, mé vlastní tělo se stalo neskutečné. Vše bylo neskutečné, neboť tu nyní poprvé byla skutečnost. Proto těžko můžeme pochopit, když Buddha nebo Šankara říkají, že svět je mája, přelud. Poněvadž my známe jen tento svět a nemáme žádné srovnání. Pro nás je to jediná známá skutečnost. O čem to ti lidé mluví - toto že je mája, iluze? Je to jediná skutečnost. Dokud nepoznáte to skutečně skutečné, nelze jejich slova pochopit, zůstanou jen teorií. Vypadají jako domněnky. Ten člověk nám tu zřejmě předkládá nějakou teorii o tom, že "svět je neskutečný". Když na západě řekl Berkley, že svět je neskutečný, procházel se zrovna s jedním ze svých přátel, člověkem rozumově založeným. Tento přítel byl člověk pochybovačný, skoro až cynik. Sebral ze země kámen a pustil ho Berkleymu na nohu. Berklye vykřikl, noha začala krvácet a cynický přítel řekl: "Tak co, je svět opravdu neskutečný? Říkáš, že je svět neskutečný. Proč tedy křičíš? Tento kámen je neskutečný. Proč křičíš? Proč si držíš nohu a proč máš ve tváři bolest? Přestaň s tím. Všechno je to přece neskutečné!" Tento typ lidí nemůže pochopit, co má Buddha na mysli, když říká, že svět je přelud. Nemyslí tím to, že můžete procházet zdí. To neříká. Ani neříká, že můžete jíst kameny a bude to stejné jako jíst chleba. Tohle neříká. Říká, že existuje skutečnost. A jakmile ji jednou poznáte, pak tato takzvaná skutečnost proti ní vybledne a stane se prostě neskutečnou. Máte-li vizi vyšší reality, pak přijde srovnání, jinak ne.

Ve snu je sen skutečný. Sníte každou noc. Sen je jednou z činností, které děláte neustále. Žijete-li šedesát let, tak z toho dvacet let spíte a téměř deset let sníte. Deset let života - nic jiného tak intenzivně neděláte. Deset let nepřetržitého snění - jen se nad tím zamyslete. Každou noc . . . A každé ráno si řeknete, že to bylo neskutečné, třebaže v noci ve spánku bude sen znovu vypadat jako skutečný. Ve snu je těžké uvědomit si, že je to sen. Zato ráno je to velmi snadné. Jak to? Jste tatáž osoba. Ve snu existuje jen jedna realita, jedna skutečnost. Je tu nějaké srovnání? Můžeme snad říci, že je to neskutečné? Neskutečné ve srovnání s čím? Je to jediná skutečnost. Jedno je stejně neskutečné jako druhé, není tu srovnání. Ale ráno, jakmile otevřete oči, je tu jiná skutečnost. Nyní můžete říci, že to vše bylo neskutečné. Ve srovnání s touto skutečností se sen stane neskutečným. Je tu probuzení a ve srovnání s Touto skutečností Tohoto probuzení se dřívější skutečnost stane neskutečnou. Tuto noc jsem poprvé pochopil význam slova mája. Ne že bych to slovo dřív neznal. Ne že bych si jeho smysl neuvědomoval. Stejně jako vy jsem si byl významu slova vědom, ale nikdy dříve jsem ho nechápal.

Jak můžete chápat bez zkušenosti? Této noci se otevřely dveře do nové skutečnosti, zpřístupnila se nová dimenze. Náhle tu byla zcela jiná skutečnost, nová skutečnost, něco skutečně skutečného - říkejte tomu, jak chcete - bůh, pravda, dhamma, či tao. Bylo to nepojmenovatelné, ale bylo to tady - tak temné a tak jasné, a přitom tak pevné, že se toho člověk mohl dotknout. Téměř mě to tam dusilo. Bylo to příliš intenzivní a já jsem nebyl schopen to vstřebat. Najednou jsem potřeboval vyběhnout ven. Dusilo mě to. Bylo to tak silné! Zabije mě to! Když tu ještě chvilku zůstanu, zadusí mě to! Takhle to vypadalo. Vyběhl jsem z pokoje ven na ulici. Bylo prostě zapotřebí být venku pod širým nebem, s hvězdami, se stromy, se zemí a s přírodou. Jakmile jsem vyběhl ven, pocit, že se udusím, zmizel. Místnost byla příliš malá na tak velkou věc. I nebe bylo příliš malé. Bylo to větší než nebe. Ani nebe nestačilo. Ale cítil jsem se již lépe. Šel jsem volnou chůzí směrem k nejbližší zahradě. Byla to však zcela jiná chůze. Gravitace jako by zmizela. Šel jsem, běžel nebo prostě letěl, bylo těžké to rozeznat. Nebyla tu gravitace, necítil jsem žádnou tíhu - jakoby mě nesla nějaká síla. Byl jsem v moci nějaké nové energie. Poprvé jsem nebyl sám, poprvé jsem již nebyl jedinec, poprvé kapka splynula s oceánem. Nyní byl celý oceán můj a já jsem byl oceánem. Nebyly tu hranice. Objevila se ohromná síla. Jako bych byl schopen vykonat naprosto cokoli.

Já jsem tu však nebyl, byla tu pouze ta síla. Došel jsem k zahradě, kam jsem byl zvyklý chodit každý den. Na noc se zahrada zamykala. Bylo pozdě, téměř jedna hodina v noci. Správce zahrady spal. Do zahrady jsem se mohl dostat jen jako zloděj, přes vrata. Něco mě tam však táhlo a nebylo v mých silách se tomu ubránit. Byl jsem tam prostě nesen, byl jsem tam unášen. Tohle mám na mysli, když neustále opakuji: "Nechte se řekou unášet, nesnažte se ji postrkovat." Byl jsem uvolněný, byl jsem ve stavu, kdy jsem nechával vše běžet. Já jsem tu nebyl. Bylo tady TO. Nazveme-li to bůh, pak tu byl bůh. Raději to nazývám TO, neboť bůh je slovo příliš lidské, pošpiněné častým používáním, znesvěcené mnoha lidmi. Křesťani, hinduisté, mohamedáni, kněží i politikové, ti všichni slovo bůh znehodnotili. Dovolte mi říkat tomu TO. TO bylo tady a já jsem byl unášen pryč . . . V okamžiku, kdy jsem vstoupil do zahrady, se všechny věci rozzářily, bylo tu vše - požehnání, blaženost. Poprvé jsem uviděl stromy - jejich zeleň, jejich život i samu mízu, jež v nich koluje. Celá zahrada spala, také stromy spaly. Ale já jsem viděl zahradu živou, i nepatrné stéblo trávy bylo tak krásné. Rozhlédl jsem se kolem. Jeden ze stromů byl nádherně rozzářený. Přitahoval mě, táhlo mě to k němu. Já jsem si ho nevybral, sám bůh ho vybral. Šel jsem k němu a posadil se pod něj. Jak jsem tu seděl, věci se začaly zklidňovat.

Celý vesmír se stal požehnáním. Těžko říci, jak dlouho jsem setrval v tomto stavu. Když jsem se vrátil domů, byly čtyři hodiny ráno, musel jsem tam tedy být aspoň tři hodiny. Byla to však věčnost. Nemělo to nic společného s časem. Bylo to bezčasové. Ty tři hodiny se staly celou věčností, věčností bez hranic. Nebyl tu čas, nebylo tu plynutí času. Byla tu čistá skutečnost - nenarušená, nedotčená, neměřitelná. A toho dne se stalo něco, co přetrvávalo dál - ne jako souvislost, ale jako spodní proud. Ne jako něco nepřetržitého - každým okamžikem to přicházelo znovu. Každým okamžikem tu byl zázrak. Této noci jsem nebyl v těle. Od té doby již nejsem v těle, ale vznáším se kolem něj. Stal jsem se velmi silným, ale zároveň i velmi křehkým. Získal jsem velkou sílu, ale nebyla to síla Mohammeda Aliho. Nebyla to síla skály, ale síla růže - tak křehké ve své síle, tak citlivé a jemné. Skála vydrží dlouho, zatímco květina po nějaké době uvadne, ale přesto je květina silnější než skála, neboť je v ní víc života. Podobné je to s kapkou rosy lesknoucí se na stéble trávy v ranním slunci - taková nádhera a krása, a přece za chvíli zmizí. V půvabu se jí nic nevyrovná, ale přijde větřík, a kapka rosy bude navždy ztracena. Buddhové mají sílu, která není z tohoto světa. Jejich síla je silou lásky. Jako u květu růže nebo kapky rosy. Jejich síla je velmi křehká, zranitelná. Jejich síla je síla života, nikoli síla smrti. Jejich síla nezabíjí. Jejich síla tvoří. Jejich síla není silou nenávisti a agrese, ale silou soucítění. Od té doby jsem se už do těla nevrátil, jen se kolem něho vznáším. Proto říkám, že to byl obrovský zázrak.

Každým okamžikem žasnu nad tím, že tu ještě jsem. Neměl bych tu být. Každou chvíli bych měl odejít, ale stále jsem tady. Každého rána otevřu oči a říkám si: "To jsem pořád ještě tady?" Zdá se to totiž skoro nemožné. Zázrak má pokračování. Jednou někdo řekl: "Osho, jsi tak křehký a jemný a citlivý na vůni šampónů a olejů na vlasy, že to vypadá, že tě nebudeme smět vidět, dokud všichni nebudeme plešatí." Na plešatosti není konec konců nic špatného. Být plešatý je krásné. Stejně jako "černý je krásný", tak také "plešatý je krásný". Ale je pravda a musíte si na to dát pozor, že jsem křehký, jemný a citlivý. V tom je moje síla. Pustíte-li kámen na květinu, kameni se nic nestane, ale květina bude zničena. Přesto však nemůžete říci, že by kámen byl mocnější či silnější než květina. Květina bude zničena, neboť byla živá. S kamenem se nic nestane, neboť je mrtvý. Květina bude zničena, neboť nemá sílu ničit. Prostě zmizí a uvolní cestu kameni. Kámen sílu ničit má, neboť kámen je mrtvý. Pamatujte si, že od onoho dne již nejsem v těle. S tělem mě spojuje jen jemné vlákno. A já nepřestávám žasnout, že mě tady vesmír, celek, ještě chce, neboť tu již nejsem sám od sebe, ze své vlastní vůle. To, co mě tu drží a dovoluje ještě chvíli setrvat na tomto břehu, musí být vůle celku. Možná, že se celek mým prostřednictvím chce s vámi o něco podělit.

Od toho dne se svět stal neskutečný. Objevil se jiný svět. Když říkám, že svět je neskutečný, nemyslím tím, že by stromy byly neskutečné. Stromy jsou naprosto skutečné, ale to, jak na ně pohlížíte, je neskutečné, nepravdivé. Stromy samy o sobě neskutečné nejsou - existují v bohu, existují v absolutní realitě - ale díváte se na ně tak, že je doopravdy nevidíte. Vidíte něco jiného, vidíte přelud. Vytváříte si kolem sebe svůj vlastní sen, a dokud se z něho neprobudíte, budete stále snít. Svět je neskutečný, neboť svět, který znáte, je světem vašich snů. Jakmile sny odpadnou, pak se prostě setkáte se světem, který tu je, se skutečným světem. Nejsou tu dvě věci, bůh a svět. Bůh je světem, pokud máte jasný zrak, nezastřený svými sny, nezastřený prachem svých snů, nezahalený závojem spánku. Máte-li čistý zrak, jasnost a vnímavost, pak je tu pouze bůh. Někde je bůh zeleným stromem, někde jinde zářící hvězdou, někde kukačkou či květinou, dítětem nebo řekou. Je tu pouze bůh. V okamžiku, kdy začínáte skutečně vidět, je tu pouze bůh. Ale nyní můžete vidět cokoli, a nebude to pravda, ale vymyšlená lež. Takový je význam slova přelud. Ale když skutečně vidíte, když dokážete třebas jen na zlomek sekundy skutečně vidět, když si dovolíte vidět, pak naleznete skryté, všudypřítomné požehnání, všude kolem vás - v oblacích, na slunci i na zemi.

Je to nádherný svět. Ale já nemluvím o vašem světě, mluvím o svém světě. Váš svět je ošklivý, váš svět je světem vytvořeným vaším já, váš svět je vymyšleným světem. Skutečný svět jste použili jako plátno, na které si promítáte své vlastní představy. Když říkám, že je svět skutečný, úžasně krásný, nekonečně zářivý, že je světlem, radostí a oslavou, míním tím svůj svět - nebo svět váš, pokud odhodíte své sny. Jakmile odložíte své sny, uvidíte tentýž svět, jaký viděli všichni buddhové. Když sníte, sníte zcela soukromě. Všimli jste si toho? Sny jsou soukromé. Nemůžete je sdílet ani se svými nejbližšími. Nemůžete svoji ženu, svého muže nebo přátele pozvat do svého snu. Nemůžete říci: "Přijď dnes v noci do mého snu. Rád bych, abychom snili spolu." Není to možné. Sen je soukromá záležitost, a proto je iluzorní, nemá objektivní platnost. Bůh je však univerzální. Jakmile vystoupíte ze svých soukromých snů, je bůh tady. Byl tady stále. Jakmile jsou vaše oči jasné, je tu náhlé osvícení - náhle jste zaplaveni krásou, vznešeností a milostí. Toto je cíl, toto je osud.

Znovu to zopakuji. Nikdy toho nedosáhnete bez úsilí a nikdy toho nikdo nedosáhl s úsilím. Bude třeba velkého úsilí, a teprve pak přijde okamžik, kdy se úsilí stane zbytečné. Ale zbytečným se stane až tehdy, když se dostanete až na jeho vrchol, ne dříve. Když dojdete až na samotný vrcholek svého úsilí - vše, co jste mohli udělat, jste už udělali - pak tu najednou nebude potřeba nic dalšího udělat. Potom své úsilí odložíte. Ale nikdo ho nemůže odložit dřív, úsilí může odpadnout teprve na samotném konci. Chcete-li se úsilí zbavit, jděte až na jeho konec. Proto neustále říkám, abyste vynaložili tolik úsilí, kolik jen můžete, a dali do toho veškerou energii a celé své srdce. A pak jednoho dne poznáte, že teď už vás úsilí nikam nedovede. Toho dne úsilí neodložíte vy, ale úsilí odpadne samo od sebe. A jakmile odpadne, přijde meditace. Meditace není výsledek vašeho úsilí, meditace je dění. Jakmile odpadne úsilí, je tu náhle meditace . . . její požehnání, blaženost a sláva. Existuje jako přítomnost, která září a obklopuje vás i všechno kolem. Vyplňuje celou zemi i celou oblohu. Taková meditace není výsledek lidského úsilí. Lidské úsilí je příliš omezené. Její blaženost je však nekonečná. Nemůžete ji řídit. Může k ní pouze dojít, a to jen tehdy, jste-li v naprostém odevzdání. Může k ní dojít, jenom když tu vy nejste.

Jakmile jste "ne-já" - nemáte žádné touhy, nikam nesměřujete - jakmile jste pouze teď a tady, nic konkrétního neděláte, pouze jste, pak přijde meditace. Přijde jako vlna a ta se stane přílivem. Přijde jako bouře a odnese vás pryč do zcela nové skutečnosti. Nejprve však musíte vykonat vše, co vykonat lze, a pak se musíte učit nekonat. Nekonání je tím nejvyšším konáním a úsilí o bezúsilnost je tím nejvyšším úsilím. Vaše meditace, vyvolaná zpěvem manter či sezením v tichu a potlačováním sebe sama, je jen velmi průměrnou meditací. Je vytvořená vámi a nemůže vás tudíž přesáhnout. Je vlastoručně vyrobena a výrobek nikdy nemůže překonat svého tvůrce. Vyvolali jste ji sezením, jógickými pozicemi, zpíváním "ráma, ráma, ráma" nebo "bla, bla bla", čímkoli. Násilím jste donutili mysl, aby se zklidnila. To je vynucený klid. To není ten klid, který přijde, jakmile tu nejste. To není to ticho, které přichází, když téměř neexistujete. To není ta nádhera, která na vás sestoupí jako holubice. Říká se, že když byl Ježíš v Jordánu křtěn Janem Křtitelem, sestoupil na něho bůh, neboli duch svatý, v podobě holubice. Ano, přesně tak to je. Jakmile tu nejste, sestoupí na vás klid a mír . . . mihotajíc křídly jako holubice . . . zasáhne vaše srdce a usídlí se tam, usídlí se tam již navždy. "Vy" znamená konání, "vy" znamená překážku. Meditace je tu tehdy, když tu není ten, kdo medituje. Jakmile mysl ustane ve všech svých aktivitách - jakmile pozná, že jsou marné - pak to neznámé vámi pronikne a celého vás zaplaví. Aby tu mohl být bůh, musí se zastavit mysl. Aby mohlo přijít poznání, musí ustoupit vědomosti. "Vy" musíte zmizet, musíte uvolnit cestu. Musíte být prázdní, neboť jenom pak můžete být naplněni.

Této noci jsem se stal prázdným i naplněným. Stal jsem se nebytím a stal jsem se bytím. Této noci jsem zemřel a byl znovuzrozen. Ale ten, kdo byl znovuzrozen, nemá nic společného s tím, kdo zemřel. Není tu žádná spojitost. Na první pohled to vypadá spojitě, ale spojitost tu není. Ten, kdo zemřel, zemřel totálně a nezůstalo z něho nic. Věřte mi, nezůstalo z něho nic, ani stín. Zemřel úplně, totálně. Není tomu tak, že bych byl prostě modifikovanou rúpou, nějakou transformovanou, modifikovanou formou něčeho starého. Ne, není tu žádná spojitost. Osobnost, která žila mnoho životů, která žila tisíce let, tohoto dne, 23. března, prostě zemřela. A existovat začala jiná existence, zcela nová, absolutně bez spojitosti s tím starým. Náboženství vám přináší totální smrt. Možná proto jsem celý den před touto událostí cítil naléhavost něčeho takového jako smrti, jako bych měl zemřít. A také jsem skutečně zemřel. Poznal jsem mnoho jiných smrtí, ale s tímhle to nemělo nic společného. Vždy šlo o částečnou smrt.. Někdy zemřelo tělo, někdy část mysli nebo ega, ale co se týče osobnosti, ta přetrvávala. Mnohokrát obnovená, mnohokrát okrášlená, tu a tam trochu pozměněná. Ale přetrvávala a spojitost tu byla dál. Této noci však byla smrt totální. Byl to den, kdy smrt i bůh přišli zároveň.


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Prožitek "Já" při návštěvě Šrí Ramany Maharišiho


Ramana Mahariši často říká, že pokud je prováděno sebedotazování úspěšně, bude prožito "Já-Já".

Co tento zvláštní pojem znamená? Jak je "Já-Já" pociťováno?

Odpověď na tuto otázku jsme našli ve sbírce vzpomínek Maharišimu oddaných žáků, která byla publikována v roce 1949 k oslavě jeho padesátých narozenin. V poslední kapitole popisuje stav "Já-Já" jeden z Maharišiho oddaných uctívatelů, jež prožil během své sedmidenní návštěvy Ramanášramu v roce 1939.

Následující výňatek z kapitoly začíná dva dny před prožitím stavu "Já-Já". Začali jsme zde, aby bylo jasné, že samotný autor trpěl pocitem zoufalství, beznaděje a ponížení, než přišlo čiré "Já-Já". Tyto pocity však autorovi zprostředkovaly ztrátu vazeb k egu a připoutanosti k činnostem.

Výňatek začíná položenou otázkou Maharišimu.

Mahariši přečetl moji otázku a obrátil se ke mně s úsměvem. Seděl jsem tam se založenýma rukama a očima plnýma slz. V momentě, kdy se na mě Mahariši zahleděl, emoce mě naprosto odrovnaly a nebyl jsem schopen ovládat své chvějící se tělo. To přivodilo Ramanovi úsměv na tváři. Ještě chvilku se usmíval a následně tiše založil papír s otázkou na polici u vedlejšího stolu. Nemluvil se mnou a ani se nezdálo, že by mi chtěl věnovat další pozornost.

Moje mysl nemohla dlouho setrvat ve stavu naprostého napětí a pomalu se vyčerpanost vytrácela. Po čase se zklidnila. Následně zazvonil zvonek svolávající lidi k obědu, a tak jsme Maharišiho následovali do jídelny.

Předložil jsem Maharišimu otázku, ale on se mnou vůbec nemluvil a ještě se mi smál! To je vše. Budu se muset vrátit domů a stanu se terčem posměchu pro mé kamarády i rodiče. Co se dá dělat? Mahariši přece nemůže být donucen dávat Milost. Mysl naplněná podobnými myšlenkami začala postupně rezignovat...

K večeru se obvykle hodinu a půl meditovalo v hale v Maharišiho přítomnosti. Automaticky jsem šel do haly. Uplynulo pár minut. Najednou mě celého zaplavilo příjemné mrazení. Jakoby vyzařovala každá část mého těla. Způsobila tuto rezonanci Maharišiho přítomnost? Mohlo to být cokoliv, ale já neměl pochyb, že to bylo jeho vlivem.

Toto se odehrálo v noci, třetí den mého pobytu v Ramanášramu. Příštího dne jsme seděl opět v Maharišiho přítomnosti a pocítil jsem silný tlak v okolí srdce. Jak jsem byl naprosto ohromený a ve snaze ho udržet, tak pominul. Žádný podobný zážitek z předchozího dne se už neopakoval. Zbývající dny ubíhaly, ale přes moje horlivé očekávání se nic nedělo. Dokonce ani v průběhu večerních meditací. Očekávání znemožnilo projev čehokoliv.

Ráno pátý den mého pobytu v ášramu jsem se doslechl o těžkých bombových útocích na východním pobřeží Japonska. Zmocnil se mně strach o mou rodinu. Navíc jsem v posledních dnech neprožíval nic nového, a tak mě napadlo, že jsem dostal tolik, co mi příslušelo a není důvod zůstávat v ášramu déle. Proto jsem se rozhodl vrátit domů. Odpoledne jsem napsal na papír o svém úmyslu odejít a položil jsem lístek před Maharišiho. Přečetl si ho a tiše založil mezi ostatní lístky. Neřekl nic, dokonce se na mě ani nepodíval. Další odbytí.

Začal jsem se připravovat na odjezd, sbalil si svých pár věcí a po večeři jsem laskavě požádal o odvoz. Bylo mi však řečeno, že v tuto pozdní hodinu už odvoz není možný a je potřebné informovat o něm mnohem dřív, aby byl zajištěn ve městě. Byl jsem tak donucen zůstat v ášramu ještě další den.

Příští ráno jsem se jako obvykle účastnil modlitby. Během meditace jsem nepociťoval nic zvláštního. Po snídani byla vedena diskuse v hale, kde se všichni scházeli. Mahariši odpovídal na dotazy svých blízkých žáků. To ráno byla diskuse v plném proudu. Rozhovory byly vedeny v tamilštině, takže jsem samozřejmě ničemu nerozuměl a nevěnoval jim ani žádnou pozornost. Bylo tomu tak ale do chvíle, kdy jsem si všimnul směrem ke mně tváří obrácených a hlasitý smích. Po chvíli jsem se dopátral, že předmětem diskuze je můj prví dopis Maharišimu. Mahariši evidentně řekl něco týkajícího se mého dopisu. Přesto, že jsem byl terčem posměchu, byl jsem šťastný, že si mě Mahariši konečně všimnul. Poté jsem se zúčastnil diskuze. Seděl jsem daleko od všech, v poslední řadě, a tak mně požádali, abych si k nim přisedl. Bylo mi přiděleno místo přímo naproti Maharišimu. Naše diskuse končila a poté jsem zaslechl jak Mahariši říká: "Soustředí se na odraz a stěžuje si, že nemůže vidět zdroj." Prudce mě to zasáhlo. Co měl Mahariši na mysli pod pojmem odraz a co mínil pod pojmem zdroj? Zavřel jsem oči a snažil se najít význam jeho slov. Okamžitě jsem pocítil opět tlak poblíž srdce, jako dva dny před tím, ale mnohem silnější. Moje mysl byla zcela uvězněna - tichá, ale přesto byla zachována bdělost. Náhle, bez jakékoliv změny ve vědomí, "Já" vše prozářilo. Bylo to sebeuvědomění, průzračné a tak samozřejmé, stálé, nepřemožitelné a intenzivně jasné, zářivější než běžné vědomí, svit slunečního světla srovnaný s ubohým světlem žárovky. V běžném vědomí se vjem "Já" projevuje v pozadí - formou úsudků nebo intuice. Vědomí je plně zastíněno objekty. Nyní "Já" přišlo do popředí, stalo se celým vědomím a intenzivně přetrvávalo jako čisté vědomí bez všech objektů. Byl jsem a zároveň jsem nebyl ani subjektem ani objektem vědomí. Stal jsem se samotným vědomím. Nebyly zde žádné objekty. Svět neexistoval, neexistovalo ani tělo, ani mysl - žádné myšlenky, žádné pocity, čas se ztratil. Já samotné existovalo a bylo samotným vědomím. Náhle a opět bez jakýchkoliv změn ve vědomí jsem byl hozen zpět, do běžného vědomého stavu.

Obrovský zázrak se odehrál za denního světla a v přítomnosti mnoha lidí, bez naprostého povšimnutí. Žádné argumenty největších filozofů a vědců na světě by mně nevyvrátily prožitek čirého "Já", čistého vědomí bez vztahu objekt - subjekt. Ještě před vteřinou bych ani při nejmenším nevěřil, že k tomu dojde.

Já, bezvýznamná bytost, brodící se bahnem lidské existence, bez jakékoliv sádhany, jsem byl obdařen touto nejvyšší zkušeností! - zkušeností, která je zřídkakdy dosahována dokonce i největšími jogíny usilovně praktikujícími nepřetržitou duchovní praxi po dlouhá léta.

To je zázračná síla Jeho Milosti! - nezměrná a bezmezná Milost!

Přeložila: G. Štefániková


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Rozhodnutie k pravde

Vědomí se otvírá úměrně tomu, jak volně dokáže energie proudit. Energie je nositelkou informací. Když energie kvůli bloku nemůže proudit tudy, kudy má, hledá si jinou cestu. Kdo hledá, najde. Pokud si energie najde jinou cestu, než má mít, informace, které se nám dostávají nabírají zkreslení a odchylují se pravdě.. A protože žijeme to, co myslíme, platí to, že většina z nás žije to, co není.

Proto lze doporučit každému, aby se rozhodl pro pravdu jako cíl. Toto rozhodnutí vás povede, začnete vytvářet situace-příležitosti, kde se ukáže, že pravda je někde jinde, a ukáže se také kudy jít jinudy. Nezapomeňte, že každý máme nějakou karmu, a ne všechny cesty povedou nutně hned k pravdě. Některé holt povedou ke karmickým zážitkům, ze kterých ale se můžete dostat výlučně objevením a uznáním své pravdy.

Pokud byste rádi prošli tímto obdobím co nejrychleji, rozhodněte se urychlit svůj vývoj, a buďte připraveni. Začnou se dít věci. Připravte se, že se budou objevovat staré výzvy, staré problémy, náročné situace jedna za druhou, budou se hlásit bloky, bolavá místa, v podstatě všechno, co nezapadá do vašeho nového programu, Pravdy. Rozhodnutí definitivně poznat pravdu vás provede vaším vývojem bez zbytečných zacházek a trápení. To, co by trvalo deset životů, může trvat měsíc. Takže kdo dává přednost krátké silnější bolesti před dlouhodobým trápením, udělejte to. Vyplatí se to.

Vědomí je něco, čemu se prostě otevřete. Vědomí je. Existuje. Vy jste také vědomí. Jste. Existujete. Tím že se otevřete vědomí, otevřete sebe sobě. Jste tím, čemu jste se otevřeli. To, čemu se otevřete, je nutné si představit. Buďte velkorysí při vytváření své představy. Stanete se jí.


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Džňána jóga-jóga logiky

Džnána joga je, stručně řečeno, cesta rozumového uvažování a duchovní moudrosti. Je to cesta hledání PRAVDY, pomocí rozumových filosofických úvah jako hlavního prostředku k dosažení cíle.

Žádná duchovní cesta nevyhovuje a nemůže vyhovovat všem lidem stejně. Je to přirozené, protože povaha člověka je přímo kaleidoskopicky pestrá. Ale je to právě tato cesta, cesta rozumového bádání , logického rozlišování, která nejvíce ze všech cest odpovídá mysli dnešního moderního a více méně skepticky založeného člověka. A proto také bude džnána jedinou záchranou, poslední kotvou, která bezpečně zastaví jeho loď na samém okraji nejstrašnějších vírů, které zmítají světem, vírů duchovní nevědomosti a egoismu. Žijeme ve věku vítězícího intelektu. Ještě nikdy nedošlo k tak širokému a všestraného prohloubení a rozšíření lidského intelektu, jako právě teď. Statistika dokázala, že ze všech v historii známých vědců, kteří kdy na zeměkouli žili, jich 92% žije dodnes. A jejich počet trvale stoupá. Můžeme jim být vděční, že se jim podařilo během jediného století vyhnat z myslí téměř všech kulturních lidí světa zastaralé pověry a zpátečnická dogmata, jimiž bylo lidstvo sužováno po celé věky. Bohužel s vyhnáním těchto pověr a dogmat došlo často i ke ztrátě víry. Víra byla výbornou věcí pro nevyspělé intelekty a po mnohá století jim plně stačila a vyhovovala. Intelektuálně vyspělejšímu člověku sama však již nestačí. Moderní člověk se ptá „proč“ a „jak“ a potřebuje důkazy. A je to věda, která mu je dává.)

Koperník a Galileo Galilei byli jen předchůdci tohoto světového obratu. Věda minulých století i první poloviny našeho století se však příliš nezabývala otázkou duševna, ponechávajíc ji spíše teologům. Její snaha byla obrácena extrovertně, ven, do světa, chtěla odhalovat taje přírody, objevovat a dobývat síly a poklady kosmu. V neuvěřitelně krátké době propátrala anebo začala pátrat ve všem, co se týkalo lidí, zvířat i věcí. Kromě jediného – života samotného, duše člověka.

„Operoval jsem tisíce osob“, pravil jeden známý francouzsky chirurg, „ a žádnou duši jsem v nich nenašel“.

Následkem vědeckých objevů a tohoto postoje vědy se mnoho lidí, jejichž intelekt se stal během času silnější než cit, obrátilo zády k jakémukoliv duchovnímu životu vůbec. Ti druzí, šťastnější, hledali a hledají útočiště v ortodoxních i neortodoxních naukách, opírajíce se více o rozum než o cit. Zatímco ti poslední, nejodvážnější, kteří sice ztratili víru a lásku, ale neztratili naději – a to byli právě vědci sami – prohloubili a dále prohlubují svou vlastní sféru, tj. intelekt a po dlouhých úmorných bádání s překvapením konstatují, že i tato cesta, která je kdysi zahnala od boha, je jeho cestou, neboť je samotné obloukem vede zase k Bohu.

„Všechny cesty jsou moje cesty“ říká Bůh Krišna v Bhagavad-Gitě, bibli jogínů.

I cesta lidského rozumu. A je to docela přirozené, neboť není na světě nic jiného než BOŽSKÉ JSOUCNO.

Vědecká bádání v oblasti duše a pramenů života jsou však teprve na začátku. Nechceme být proroky, ale věříme, že ještě v tomto století dojdeme moderní vědou i v tomto oboru k výsledkům více než překvapivým. Profesor Oppanheimer ve své přednášce v Tokiu řekl:“ V minulosti unikla vědcům řada vědních oborů. Jedním z nich je studium duševna. Myslím, že ze studií duševna se zrodí ne jedna, ale celá řada nových věd.“

Buďme ubezpečeni, že ostatní světoví vědci na obou polokoulích nezůstávají nic dlužní tomuto slavnému výroku. Dříve nebo později, ať chce nebo ne, stane se věda převážně duchovní. Neboť, když vědec prozkoumal všechno mimo sebe, obrací nyní pozornost na toho, kdo zkoumá, a tak prohlubuje vědomí osobě samém! Přísným rozlišováním pravdy, pomocí své vlastní inteligence, pomocí přesného rozlišování a intenzivního soustředění mysli odhaluje PRAVDU, kterou sám kdysi popřel.

Moderní duševní postoj není a nemůže být již nikdy plně jen postojem víry, ale též postojem vědy. PRAVDA ji vítá, kdyby se jí musela bát, nebyla by PRAVDOU. Indové to znali již od pradávna. Samo hluboké učení indické Védanta uznává, ze nemůže být nejvyšší pravdy dosaženo jinou cestou, než cestou rozumu – jak říká – ostrého jako břitva. A dokonce tvrdí, ze náboženství, theologie a mystická praxe jsou samy o sobě bez ceny, když přitom rozum nespolupracuje.

Byla to Indie, kde se odedávna pěstovala a také zachovala duchovní cesta moudrosti v čisté a nenarušené formě. To, k čemu západní věda nyní přichází obrovskou oklikou s nepředstavitelnou trpělivostí a po nesmírných útrapách a námahách intelektu, to poznali indičtí Rišiové před tisíci lety hlubokou introspekcí a nepřerušeným vnitřním zkoumáním.

A netají se tím, jako kdysi v dávných dobách. Jejich učení se nyní stalo přístupné celému světu. A tak ti, pro jejichž mysl nestačil stupeň theologie ani cesta mystiky, ti, kteří nemohou přijmout víru bez logických důkazů, mohou nyní nalézt plné uspokojení v Džáně - cestě rozumu a duchovní moudrosti.

E.Tomáš


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Tajomstvo vďačnosti

Postoj mysle plný vďaky vytvára mocnejšie spojenie so zdrojom, z ktorého pramenia všetky požehnania.

Vďačnosť nasmeruje vašu myseľ na cestu, na ktorej môžete získavať, bude vás udržiavať v harmónii s kreatívnou energiou a nedovolí aby ste živili súčasný postoj.

Jedine vďačnosť udrží vašu pozornosť upriamenú na všetkých a nedovolí, aby ste žili predstavu, že zdroje sú obmedzené – to by bolo osudné vaším nádejam.

Existuje zákon vďačnosti a je absolútne nutné ho dodržiavať, pokiaľ chcete dosiahnuť želané výsledky.

Zákon vďačnosti je prirodzeným princípom, kedy akcia a reakcia sú si vzájomne zodpovedajúce.

Radostné vyslanie vďaky k vyššej inteligencii je uvoľnením alebo výdajom sily. Táto sila musí zasiahnuť toho, komu je adresovaná a reakciou je okamžitý pohyb smerom k vám.

„Priblíž sa k Bohu a Boh sa priblíži k tebe“ Tento výrok odráža psychologickú pravdu. Pokiaľ je vaša vďaka silná a vytrvalá, odozva v nesformovanej substancii bude mocná a nepretržitá, veci ktoré chcete budú vždy smerovať k vám. Vďačnosť je to čo vás spája so silou. Hodnota vďaky nespočíva čisto v získavaní ďalších požehnaní pre budúcnosť. Ak nie ste vďační, nepotrvá dlho, kým pocítite nespokojnosť kvôli tomu, ako sa veci majú. V momente, keď do vašej mysle prenikne nespokojnosť nad vecami, strácate pevnú pôdu pod nohami. Svoju pozornosť zameriate na všedné, chudobné a nízke a vaša myseľ naberie podobu týchto vecí. Následne vyšlete formu alebo duševné obrazy k nesformovanej substancii a všedné, chudobné a nízke príde k vám. Dovoliť svojej mysli živiť nízke znamená stať sa nízkym a obklopiť sa nízkymi vecami. Na druhej strane, zamerať svoju pozornosť na najlepšie znamená obklopiť sa najlepším a stať sa najlepším. Vaša vlastná tvorivá sila z vás urobí to, na čo upriamujete svoju pozornosť. My všetci sme tiež z mysliacej substancie, ktorá vždy naberá podobu toho, na čo myslí. Vďačná myseľ je vždy nepretržite zameraná na najlepšie, a preto je na ceste stať sa najlepšou. Získa formu alebo charakter najlepšieho a následne sa jej najlepšieho aj dostane.

Z vďačnosti sa rodí viera aj dôvera. Vďačná myseľ vždy očakáva dobré veci a očakávanie sa stáva vierou. Vďačnosť produkuje dôveru, ktorá je posilňovaná každou vyslanou vlnou šťastnej vďaky. Je nutné pestovať vďačnosť za každú dobrú vec, ktorá k vám prichádza. A pretože k vašemu pokroku prispeli všetky veci, vaša vďaka by mala patriť k všetkému.

Takto sa vo všetkom zharmonizujete s dobrom a dobro k vám bude prúdiť vo všetkom.


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Jednota a tvorenie reality

Existuje jen Láska a bytí Já jsem. Bytí při vědomí své Absolutní dokonalosti, moudrosti a nádhery, chtělo tento stav procítit, prožít, uvědomit si ho. A tak tedy vydělilo část svého Já na nekonečně mnoho malých Já, jimž dalo iluzi oddělenosti a zapomnění své skutečné podstaty. Tak individuální Já mají neomezenou možnost a svobodu ve výběru definic, aby tím jak definují své Nejá, si uvědomily a procítily spojení se svým absolutním Já - láskou. Věci, zde slovy vyjádřené jsou velmi hrubou a nepřesnou analogií reality. Tento stav vědomí je nesdělitelný a je možné ho pouze prožít. Jednota si na pomoc nalezení sebe sama vytvořila určité iluzorní mechanismy jež se snad dají nazvat karma, zákon akce a reakce, stejné k stejnému atd. V žádném případě to však není mechanismus strachu a trestu. Naopak, díky tomuto systému si duše usnadňuje cestu k tomu co chce prožít a vyzkoušet a následně nalézt sebe sama. Pokud Duše cítí potřebu "vzdálit se" jednotě, má možnost "sestupu" do nižších sfér Vědomí a prožívání tohoto stavu tak dlouho jak sama chce. V okamžiku, kdy ji to "přestane bavit" a chce jít "výše" začne si sama nebo s pomocí ostatních svých Já vytvářet "karmický" stav, jenž je startovním stimulem k cestě domú. V okamžiku uvědomění si Duše (Osvícení) že neexistuje žádné oddělení, ale pouze Já , jednota, kdy všechna ostatní Já jsou části mne sama, dostavuje se stav klidu, harmonie a bezpečí. Není co hledat, jsem všechno, není čeho se bát, vše je ve mně. Všechny iluzorní komplikace padají, divadelní hra končí. Duše jež projde tímto stavem vědomí, se stává mistrem. Při vědomí, že ona je tvůrce obrovské divadelní iluze skrze své pocity, setrvává ve stavu naprostého Klidu a koncentraci na absolutní vědomí.

Já jsem absolutní úroveň, ale můžu si vytvářet iluzorní reality, když mě to baví. Úroveň vědomí, jíž mám ve svém mozku tvoří realitu okolo mne. Můžu si vytvořit úroveň bohatství, chudoby, zdraví, nemoci.

Všichni velcí mystikové a všechna duchovní a náboženská zkoumání došla vždy k jedinému závěru. Že vše, co si myslíme, že vidíme a vnímáme, je pouze klam smyslů způsobená naším mozkem. Skuteční vědci s upřímnou touhou po poznání, nezatížení ideologickými dogmaty vždy došli přesně k témuž poznatku. Albert Einstein jednou dělal zajímavý myšlenkový experiment. Vycházeje z poznatku, že když se při fyzikální reakci dvě od sebe oddělivši částice hmoty rozletí, je zajímavé, že jakmile jedna částice změnila směr rotace, udělala současně totéž i částice druhá. Jak je toto možné, pokud ony částce nejsou schopny mezi sebou komunikovat už ani rychlostí světla? Znamená to, že existuje jistý zastřešující princip jenž jejich činnost harmonizuje. Kvantová mechanika dospěla k poznatku, že není možné popsat jakýkoli fyzikální stav se stoprocentní jistotou. Už jen to, že se o „pouhé“ pozorování tohoto stavu snažíme, byť nezasahujeme, způsobuje změnu původního stavu do jiného. Tak se ve vědě potvrzují tisíce let stará poznání esoteriků a duchovních mistrů, kteří vyřazením vnějších rušivých elementů jsou schopni vnímat a měnit stav hmoty a světa. Hmota, jíž my vnímáme jako pevnou, je souborem atomů. Atom se skládá z malého jádra a obrovského neuvěřitelně prázdného prostoru, v němž se sem tam mihne pár elektronů. A také protony, neutrony, elektrony, gluony a kvarky, jak je známo, jsou jen projevem určité úrovně vibrací „nějaké nám Neznámé Energie“. Prostě náš údajně hmotný vesmír je jen obrovským shlukem prázdna vyplněného určitou frekvencí, vibrující energie. To si ostatně můžeme jednoduše ověřit zvednutím hlavy k noční hvězdné obloze. Když se jednota virtuálně rozdělila na množství meších částí o různé vibrační frekvenci, stvořila tím nejen rozmanitost našeho světa, ale i řadu světů v takzvaných jiných dimenzích „pod a nad námi“. Zkušenost ze vzájemných vztahů a komunikací mezi těmito odlišnými realitami využívá absolutno ke svému rozvoji a hlubšímu poznání sebe sama. Už Gautáma Buddha poznal, že za veškerou bolest a utrpení v našem světě může právě upínání se k těmto rozličným iluzím. Pro tisíce a tisíce všech těchto iluzorních pomíjivých projevů, použil označení mája. Tisíce těchto náboženských, politických, nacionalistických, materialistických a jiných fikcí vedou válku o naši mysl. Snaží se upoutat naši pozornost a vytrhnout nás z poznání své pravé podstaty. Skutečně pravý smysl těchto iluzorních fikcí je však pouze v tom, že nám mají sloužit k našemu rozvoji a ne nám vládnout, jak je nám vnucováno a předestíráno. Jediné, co má pro náš život smysl, je upřít své vědomí na prvotní zdroj. Iluze, jež jsou všechny přirozeně bytí podřízeny a jsou na něm zcela existenčně závislé, tak musí a mají bezpodmínečně a bezvýhradně sloužit i nám, poněvadž jsme kvalitativně totožní s bytím.

Jan Mička

Cesta do hlbín malinkej duše

Byla jednou jedna Malinká Duše, která řekla Bohu: "Já vím, kdo jsem!"

A Bůh řekl: "To je skvělé! Kdo tedy jsi?

A Malinká Duše vykřikla: "Jsem Světlo!"

Bůh se zeširoka usmál. "To je pravda" zvolal "Ty jsi Světlo."

Malinká Duše byla velmi šťastná, protože zjistila to, co měly zjistit všechny duše v Království.

"Oh."řekla Malinká duše, "to je vážně paráda!"

Ale brzy jí to nestačilo, najednou zatoužila procítit si být tím, čím je. A tak šla zpět k Bohu.

"Ahoj, Bože! Ted když vím, kdo jsem. můžu tím také být?"

A Bůh řekl: "Chceš říct, že toužíš být tím, kým už jsi?"

"No", řekla Malinká Duše, jedna věc je vědět, kým jsem a úplně jiná věc je tím skutečně být.

Chci cítit, jaké to je být Světlem!"

"Ale ty už jsi Světlo", zopakoval Bůh a znovu se usmál

"Ano, já ale chci zjistit jaký je to pocit!" křičela Malinká Duše.

"Dobrá", řekl Bůh a usmál se tiše pro sebe, "ty jsi byla vždycky dobrodružná."Pak se jeho výraz ve tváři změnil. "Je tu ale jedna věc..."

"Co?" zeptala se Malinká Duše.

"No, neexistuje nic než Světlo. Víš, nestvořil jsem nic jiného než to, čím jsi - takže není žádný jednoduchý způsob, jak bys mohla zažít sama sebe, protože není nic, čím nejsi."

"Hm.. ", řekla Malinká Duše, která teď byla trošku zmatená.

"Podívej se na to takhle", řekl Bůh. "Jsi jako svíčka ve Sluncí. Ano, jsi opravdu tam Spolu s miliony, triliony dalších svíček, které tvoří Slunce. A Slunce by bez Tebe nebylo Sluncem. Ale nebylo by jím ani bez jakékoliv jiné svíčky, protože by tak jasně nesvítilo. Jak poznat sám sebe jako Světlo, když jsi uprostřed něj - to je otázka... "

"No", napřímila se Malinká Duše, "ty jsi Bůh. tak něco vymysli"

Bůh se znovu usmál. "Už jsem to vymyslel", řekl. "Protože nevidíš sama sebe jako Světlo, když jsi ve Světle, obklopím tě temnotou."

"Co je to temnota", zeptala se Malinká Duše.

Bůh odpověděl: "To je to, čím nejsi."

"Nebudu se temnoty bát?" zvolala Malinká Duše.

"Jenom pokud se rozhodneš", řekl Bůh. "Ve skutečnosti není nic, čeho by ses měla bát, pokud se nerozhodneš, že je čeho se bát."

"Aha", řekla Malinká duše a už se cítila o něco líp.

Potom Bůh vysvětlil, že jediný způsob, jak něco prožít, je zakusit opak: "Bez zimy byste nepoznali teplo, bez rychlého pomalé, bez levého pravé, bez tam by nebylo tady a bez teď by nebylo potom takže, když jsi obklopena temnotou, neproklínej temnotu. Raději buď Světlem v temnotě. Potom budeš vědět, kým skutečně jsi a budou to vědět i ostatní. Nechej své Světlo zářit tak, aby všichni věděli, jak jedinečná jsi!"

"Chceš říct, že je v pořádku. aby ostatní věděli, jak jsem jedinečná?" zeptala se Malinká Duše.

"Ovšem!", zvolal Bůh. "Je to naprosto v pořádku! Ale pamatuj si, že jedinečná neznamená lepší. Každý je jedinečný svým způsobem! Mnozí to možná zapomněli, ale když uvidí u tebe, že být jedinečný je v pořádku, rozvzpomenou se na svoji jedinečnost."

"Oh", zajásala Malinká Duše a roztančila se velkou radostí. "Můžu být tak jedinečná, jak jen chci"

"Ano, a můžeš začít hned teď'", řekl Bůh. který tancoval, skákal a smál se spolu s Malinkou Duší. "Kterou částí jedinečného chceš být?"

"Kterou částí jedinečného?", zopakovala Malinká Duše. "Tomu nerozumím."

"Být Světlem", začal vysvětlovat Bůh, "to znamená být jedinečný a jedinečnost má řadu částí. Je jedinečné být laskavý. Je jedinečné být jemný. Je jedinečné být tvořivý. Je jedinečné být trpělivý. Můžeš přijít ještě na jiné věci, jak být jedinečný. .. "

Malinká Duše chvilku tiše seděla a poté zvolala: "Je jedinečné pomáhat. Je jedinečné sdílet. Je jedinečné být přátelský. Je jedinečné být ohleduplný k ostatním!"

"Ano", souhlasil Bůh. "můžeš být tím vším, nebo jakoukoli částí jedinečného, kterou si přeješ být, a to kdykoliv. To je to, co znamená být Světlem."

"Už vím, čím chci být", vyhrkla Malinká Duše. "Chci být tou částí jedinečného, která se jmenuje 'Odpouštějící' ". Není jedinečné být odpouštějící?"

"Ale ano", ujistil Bůh Malinkou Duši, "to je velice jedinečné."

"To je dobře",řekla Malinká Duše, "chci být odpouštějící. Chci se takovou zažít"

"Dobrá", řekl Bůh, "ale je jedna věc, kterou bys měla vědět."

"A co?", vzdychla už trochu netrpělivě Malinká Duše.

"Neexistuje nikdo, komu je třeba odpustit. "

"Nikdo?" podivila se Malinká Duše.

"Nikdo!", zopakoval Bůh. "Všechno, co jsem udělal, je dokonalé. V celém stvoření není ani jediná duše, která je méně dokonalá než ty. Podívej se kolem sebe. "

Teprve teď si Malinká Duše uvědomila veliký dav, který se kolem nich sešel. Dívala se na bezpočet těch duší a musela souhlasit. Žádná z nich se nezdála být méně skvělá, méně nádherná nebo méně dokonalá, než byla Malinká Duše.

"Komu chceš odpouštět?" zeptal se Bůh.

"To tedy nevím... .. - a Malinká Duše pocítila, jaké to asi je, být smutná.

V té chvíli vystoupila z davu Přátelská Duše: "Neměj obavy, pomůžu ti."

"Pomůžeš?", rozzářila se Malinká Duše, "ale jak?"

"Můžu přijít do tvého příštího života a udělat něco, abys mi mohla odpustit"

"Opravdu bys to chtěla udělat?" zeptala se Malinká Duše. "Ty, která jsi tak dokonalou bytostí a vytváříš světlo tak jasné, že na tebe téměř nemohu ani pohlédnout? Co by tě mohlo přimět snížit svou vysokou vibraci, aby se tvé jasné světlo stalo temným? Proč to chceš udělat?"

"Protože tě miluji," řekla Přátelská Duše, "a nediv se, ty jsi to pro mě také udělala. Nepamatuješ se? Tančily jsme spolu už tolikrát po řadu věků, obě jsme byly Vším. Byly jsme nahoře i dole, vpravo i vlevo, byly jsme tam a tady. Byly jsme muž i žena, byly jsme dobré i zlé. Tak jsme se sešly v minulostí mnohokrát a každá přinášela té druhé příležitost vyjádřit a zažít to, kým skutečně jsme. Takže", vysvětlovala dále Přátelská Duše, "přijdu do tvého příštího života a budu tentokrát tou špatnou. Udělám něco skutečně hrozného a ty se pak můžeš zažít jako ten, kdo odpouští."

"A co tak hrozného uděláš?", zeptala se s úzkostí Malinká Duše.

"Ó", odpověděla Přátelská Duše a zamrkala, "něco už vymyslím".

Pak se zdálo, že Přátelská Duše zvážněla a tichým hlasem řekla: "Víš, v jedné věci máš pravdu. Budu muset zpomalit svou vibraci a stát se velice těžkou, abych mohla tu nepěknou věc udělat. Budu muset předstírat, že jsem něčím, čím vůbec nejsem. Takže bych tě na oplátku o něco poprosila."

"Cokoli, cokoli!" vyhrkla Malinká Duše a začala tancovat a zpívat: "Budu mocí odpouštět, budu mocí odpouštět, ty jsi takový anděl."

"samozřejmě, že je Přátelská Duše anděl!", přerušil ji Bůh. "Každý je anděl, pamatuj si, neposlal jsem ti nikoho jiného než anděly."

"Ve chvíli, kdy tě uhodím a srazím", odpověděla Přátelská Duše, "v té chvíli ti udělám to nejhorší, co si dovedeš představit.."

"Ano?", zvážněla Malinká Duše, "ano... ?"

Přátelská Duše se ztišila: "Nikdy, prosím, nezapomeň, kým skutečně jsem ..."

"Ó, nezapomenu!" vykřikla Malinká Duše. "Slibuji! Budu si tě vždycky pamatovat takovou, jaká jsi právě tady a teď !"

"Dobře", řekla Přátelská Duše, " protože jak Víš, budu tak moc předstírat, že zapomenu sama na sebe. A pokud si mě nebudeš pamatovat takovou, jaká skutečně jsem, možná si na to nebudu moci dlouhou dobu vzpomenout. A pokud zapomenu kdo jsem, možná zapomeneš, kdo jsi ty, a budeme obě ztraceny. Potom budeme potřebovat, aby přišla další duše a připomněla nám oběma kdo jsme."

"Budu si tě pamatovat!" slibovala Malinká Duše. "A poděkuji za to, že mi přinášíš tento dar ­příležitost, abych mohla zažít sebe sama jako odpouštějící."

I stalo se. Malinká Duše šla vstříc dalšímu životu, napjatě čekala, aby mohla zažít sebe jako Odpuštění. A kdykoliv se objevila nová duše, ať přinášela radost nebo smutek - a zvláště pokud přinášela smutek - pomyslela Malinká Duše na to, co jí řekl Bůh: "Vždy si pamatuj, neposlal jsem ti nikoho jiného než anděly."


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Osobná sloboda

Mierumilovný, radostný, nesúdiaci-vystihujú tieto slová vaše slobodné ja, ktorým by ste sa chceli stať? Každý z nás má svoje vlastné predstavy osobnej slobody. Podľa Toltéckych učení je osobná sloboda schopnosť slobodne reagovať na prítomný okamžik. Je to schopnosť reagovať na to čo skutočne je a nie na to, ako skutočnosť interpretujú naše filtračné systémy. Keď sme naplno prítomní v prítomnom okamžiku, nie sme spútaní minulosťou a emocionálnym balastom ktorý sme si nazbierali. Pokiaľ dokážete zmeniť svoje myšlienkové postupy, život sa vám premení v úžasné dobrodružstvo. Táto cesta vyžaduje odhodlanie no zároveň vás odvádza od bolesti a strasti. Je to cesta vedúca k osobnej slobode. V stave osobnej slobody dokážete jednať a reagovať sústredene a bez ohľadu na to čo sa okolo vás odohráva. Pri rozhodovaní ako sa zachovať: ste kludní, cítite sa v bezpečí a milovaní a viete, že sa všetko podarí. V ktoríkoľvek okamžik sa môžete slobodne rozhodnúť. Nespútava vás strach a naozaj máte na výber.

Tajomstvo šťastia

Pokiaľ je definícia vašej osobnej slobody takáto, zahŕňa v sebe schopnosť vytvárať čokoľvek chcete kedykoľvek budete chcieť. Tajomstvo šťastia tkvie v tom, chcieť to čo už máte. Vždy vytvárame presne to čo chceme, lenže keď sa dostaví výsledok, nechceme ho prijať. Buddha povedal, že korene všetkého utrpenia pochádzajú z našich túžob a lpenia. Vzdajte sa ich a nájdete šťastie. Keď chcete byť šťastní proste šťastní buďte. Dosiahnutie šťastia vyžaduje niekedy značné úsilie a ochotu zmeniť svoje rozhodnutia. Všetko šťastie tkvie v našej mysli. Žiadna osoba ani udalosť vás nemôžu učiniť trvalo šťastnými. To čo vás môže urobiť šťastnými je to, akým spôsobom sa rozhodnete prehovárať k sebe o vlastnom živote. Keď zoberiete zodpovednosť za svoj život a uvedomíte si, že za všetko čo sa vo vašom živote deje či už pozitívne, alebo negatívne môžete vy sami, otvorí sa vám svet veľkých zázrakov a budete si svoj život utvárať podľa živých zákonov, vedome a s vedomím tvorcu. Paradoxom na tom je, že aby ste dosiahli šťastie nepotrebujete meniť seba, svoj život ani svet.

Susan Greggová


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Zákon príťažlivosti

Zákon príťažlivosti

Pochopenie zákona príťažlivosti je kľúčom, ako si vytvoriť život svojich snov. Zákon príťažlivosti je jeden s najsilnejších zákonov vo vesmíre. Je rovnaký, ako gravitácia, vždy platí a vždy prebieha. A práve teraz pôsobí vo vašom živote. Jednoducho povedané, zákon príťažlivosti hovorí, že všetko na čo sa sústredíte, pritiahnete do svojho života. Všetko, na čo vynaložíte energiu a všetko, čomu venujete pozornosť, sa vám vráti. Ak sa teda zameriate na dobré a pozitívne veci, automaticky do svojho života pritiahnete viac dobrého a pozitívneho. Ak sa sústredíte na nedostatok a negatívne veci, presne to sa do vášho života aj vráti.

Ste tým, na čo myslíte

Dr.Robert Schuller

Neustále niečo vytvárate. Tak to bolo a tak to aj bude. Realitu okolo seba vytvárate každým dňom, každou sekundou. Svoju budúcnosť si vytvárate každučkou myšlienkou:vedome, alebo podvedome. Nemôžete si urobiť prestávku a rozhodnúť sa netvoriť, lebo tvorenie sa nikdy nekončí. Zákon príťažlivosti nikdy neprestáva fungovať.

Pochopenie princípu fungovania tohto zákona je základným kľúčom k vašemu úspechu. Ak chcete zmeniť svoj život a dodať si silu na vytváranie úžasnej budúcnosti, potom musíte pochopiť, akú rolu zohrávate v zákone príťažlivosti.

Je nezodpovedné nechať sa len tak unášať životom. Vytvárať si svoj deň je vaše božie právo.

Ramtha

Funguje to následovne:Dobro priťahuje dobro. Keď ste z niečoho nadšení, plní entuziazmu a odhodlania, keď ste šťastní, veselí alebo plní energie, vysielate pozitívnu energiu. Na druhej strane ak ste unudení, nervózni, vystresovaní, nahnevaní či rozhorčení energia, ktorú vysielate je negatívna. Vesmír v rámci zákona príťažlivosti nadšene odpovedá na obe vibrácie. Nerozlišuje čo je pre vás lepšie, jednoducho odpovedá na akúkoľvek energiu, ktorú vytvárate, a znásobenú vám ju vracia späť. Naspäť dostanete presne to, čo ste vyslali. Vaše myšlienky a pocity sú vlastne vždy len žiadosťou pre vesmír, aby vám poslal naspäť to isté vo väčšom rozsahu.

Pretože vibrácie energie, ktorú vysielate, pritiahnu energiu s tou istou frekvenciou, musíte si byť istí, že vysielate takú energiu a také, myšlienky a pocity, ktoré sa zhodujú s tým, čo chcete do svojho života pritiahnuť. Ak chcete priťahovať lásku a radosť, musíte vytvárať vibračné frekvencie lásky a radosti.

Princíp je rovnaký, ako pri vysielaní a prijímaní rádiových vĺn. Vaša frekvencia sa musí spojiť s tou, ktorú chcete chytiť. Nemôžete si naladiť rádio na frekvenciu 98,7 FM a očakávať, že chytíte stanicu, ktorá vysiela na frekvencii 103,3. To sa jednoducho nestane. Vaša energia sa musí zladiť s energiou vysielača. Takže vaše vibrácie musia byť naladené na pozitívnej frekvencii, aby ste pritiahli pozitívnu energiu.

Naučte sa ovládať vaše myšlienky aj pocity a udržujte vibračné spojenie s tým, čo chcete pritiahnuť. Podarí sa vám to, keď budete na to, čo sa vo vašom živote deje, nie len reagovať, ale aj odpovedať. Mnohí z nás prechádzajú svojim životom tak, že automaticky a bez rozmýšľania reagujú na veci, ktoré sa okolo nás dejú. Možno máte ťažký deň, dostali ste defekt alebo s vami niekto zaobchádzal neférovo. Priznajte si, že v takýchto situáciach sú vaše emócie a myšlienky negatívne. Ste nahnevaní, nahnevaní, frustrovaní alebo smutní. A presne v takýchto situáciach reagujete bez rozmýšľania namiesto toho, aby ste vedome odpovedali. A vaše negatívne nabité myšlienky a emócie automaticky vysielajú vesmíru žiadosť o ďalšie negatívne skúsenosti. Aby ste dosiahli oveľa lepší výsledok, musíte sa naučiť vedome reagovať iným, pozitívne ladeným spôsobom.

Ak robíte to, čo ste robili vždy, dostanete to, čo ste vždy robili.

Anthony Robbins

Dobrá správa je, že ak raz pochopíte zákon príťažlivosti a jeho princíp, môžete si začať vedome a zámerne vytvárať lepší život. Vždy sa môžete rozhodnúť aj pre inú reakciu na situácie, do ktorých sa počas dňa dostanete. Môžete sa rozhodnúť myslieť inak. Môžete sa rozhodnúť, že sa budete sústreďovať na veci, ktoré v živote chcete a to že o nich budete premýšľať. Môžete sa rozhodnúť, že budete robiť viac vecí, z ktorých máte dobrý pocit. Môžete sa rozhodnúť aktívne sa podieľať na vytváraní svojej budúcnosti tým, že zmeníte svoje myšlienky a pocity.

Vašu budúcnosť tvorí to, čo robíte dnes, nie to, čo budete robiť zajtra.

Robert Kiyosaki

Zákon príťažlivosti umožňuje nekonečné možnosti, nekonečnú hojnosť a nekonečnú radosť. Je na vás čo si vyberiete.


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Relaxácia

V dnešnej dobe ľudia zabúdajú na to, že aby ich telesná schránka správne fungovala a myseľ sa tak stala slobodnou, je dobré sa naučiť relaxovať. Naučte sa uvoľniť a odpútať od problémov dneška, včerajška a zajtrajška, skúsme niekedy neriešiť „problémy“ v našej mysli. Potom môžeme zvládnuť nielen koncentráciu, ale aj meditáciu a pokročilejšie jógové techniky. Tak ako existuje mnoho ciest jógy, tak aj relaxovať sa dá rôznym spôsobom. Skutočný relax nám prináša uvoľnenie, pocit pokoja, ticha mysle a v konečnom dôsledku blaha, odpútanosti od tela, pocit absolútnej slobody a šťastia. Práve preto je nesmierne dôležité nájsť v dianí dňa chvíľu na stíšenie. Aj tu treba podotknúť, že rôznym ľuďom vyhovuje rôzny spôsob relaxu. Niekto uprednostní šport, niekomu vyhovuje ľahnúť si na podložku, vyrovnať chrbticu, alebo vziať do ruky štetec, farby a tvoriť. Dôležité je, že sa myseľ odpútať a v týchto chvíľach zabudneme na seba, na naše ego, necháme voľne prúdiť energiu. Spočiatku sa môže stať, je ego natoľko silné, že vám bude klásť prekážky prostredníctvom vašich myšlienok. Jedná sa o ospravedlňovanie sa samých pred sebou, že máte nedostatok času, že vám niečo počas relaxácie utečie. No ak dokážete tieto prvotné prekážky prekonať, sami spozorujete a zistíte, že relax je vašou prirodzenou súčasťou a pomáha vám na ceste poznania.

Nesnažte sa myšlienky násilne ovládať, alebo potláčať, len ich pozorujte. Tie, ktoré sa vám nepáčia si nevšímajte, nerozvíjajte, staňte sa len ich pozorovateľom, bez zvláštneho zaujatia. To, čomu vy sami neprikladáte význam, sa samovoľne stratí. Myšlienky sa postupom času upokoja, stíšia a vy si už život bez relaxácie nebudete vedieť predstaviť. Uvidíte, že akonáhle sa stíšite, aj vaše problémy a starosti pominú a v tomto tichu skôr nájdete riešenia rôznych životných situácií, odpovede na všetky otázky.

Jednou s veľmi dôležitých foriem relaxácie je relaxácia celého organizmu, keď postupne uvoľňujete každú jednotlivú časť vášho teľa. Začínate od dolných končatín a postupujete smerom k hlave pričom uvoľňujete každú kosť, každý sval, každý orgán. Presný postup sa budete môcť dočítať na týchto stránkach.

Problematike jógy a jógových techník sa budeme venovať podrobnejšie v ďalších článkoch v kategórii sebarealizácia.

 


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Jóga

Aj keď je jóga v súčastnosti veľmi populárna a propagovaná nie každý vie jej skutočný pravý význam.Význam slova Joga zo sanskritu znamená zapriahnutie/pripojenie duše k bohu. Tieto techniky spojovania boli známe už pred tisíce rokmi a ich vytrvalé praktikovanie prežilo až do dnešných moderných čias. Existujú stovky druhov jóg a metód no najdôležitejšie je nájsť si tu správnu a pre seba tu najvhodnejšiu tak aby vyhovovala našej povahe a temperamentu. Môžme spomenúť tie najznámejšie a najobľúbenejšie druhy medzi ktoré patria hatha jóga, radža jóga, bhakti jóga, karma jóga, džňána jóga a asparša jóga. Každá z metód pripájania sa k bohu má svoje špecifiká a následné postupy. Je na každom z nás vycítiť k ktorému postupu ku ktorej jóge máme najbližšie ku ktorej nás to ťahá najviac. Výsledkom praktikovania jógy teda spojenia je harmónia zjednotenie s podstatou.

Pokiaľ boli tieto vzostupné druhy a techniky aktuálne a účinné v mynulosti v súčastnosti sú platné a funkčné zostupné prúdy. To znamená ,že v minulosti si jógin sadol do asány utíšil emócie a myšlienky a svojim vedomím prešiel do vyšších úrovní vedomia. Takýmto pasívnym spôsobom jogíni a mystici udržiavali kontakt s vyššími svetmi. V súčastnosti pri príchode éry vodnára tu je takzvaná jóga pre celé ľudstvo. Už nie je nutné odísť do ústrania. Je nutné postupne prechádzať a prenášať vyššie stavy vedomia do aktívneho denného života.

 

Jóga to je životná filozofia, postoj človeka k pravde, k skutočnosti, k svojmu životu, k jeho naplneniu. Tvorí ju súhrn telesných, duševných a mentálnych cvičení, to znamená, že nejde len o cvičenie ásan – jógových polôh, ako sa mnoho ľudí domnieva, ale ide aj o tréning mysle. A tak ako je každá ľudská bytosť jedinečná, existujú rôzne druhy jógy, je len na každom z nás, ktorý druh si vyberie, ktorá cesta je pre neho tá pravá.

V prvom rade je dôležité zvládnuť stav relaxácie a koncentrácie. A to je možné prostredníctvom, relaxačných techník, koncentračných cvičení a neskôr samotnej meditácie. Ten, kto sa rozhodne, že chce nastúpiť cestu hľadania pravdy, cestu hľadania seba, musí vedieť, že pokiaľ sa vedome morálne neočití a nezušľachtí, ostane mu tajomstvo pravdy skryté a nedosiahne želané výsledky. Prečo je zušľachtenie charakteru tak dôležité? Pretože obrazne povedané nádoba do ktorej sa naleje čisté svetlo musí byť čistá inak rýchlosť a čistota vibrácií môže byť pre dotyčného jedinca nebezpečná. Nervový systém by sa mohol jednoducho pod čistotou a jasnosťou vibrácie jednoducho zrútiť. V čom spočíva morálna čistota, asi nikomu netreba podrobne vysvetľovať, každý to podvedome cíti. Každý človek vie najlepšie sám, kde sú jeho úskalia. Preto je dobré každý deň začínať s pocitom lásky ku všetkému a všade, s pocitom milosti, vďaky za všetky dary s pokorou a úctou k životu. Rovnako dôležité je aj vedieť odpustiť, a to nielen tím, ktorí nám ublížili, ale predovšetkým sebe. Pokiaľ sa totiž nenaučíme prijímať seba a milovať sa bezpodmienečne, nemôžeme v skutočnosti milovať ostatné bytosti. To nie sú len naučené frázy. Ak takto začnete konať, sami veľmi skoro zistíte, aké ovocie vám tento postoj prináša. Stále treba mať na pamäti, že všetko sa deje v pravý čas, že sme vždy na správnom mieste, aj keby náš vonkajší pocit a podmienky v danej chvíli hovorili opak. Majme stále na pamäti, že to, čo do svojho okolia zasievame, bude nám aj vrátené, či už je to „dobro, alebo zlo“. Svoj osud si takto budujeme úplne dobrovoľne a sami. Tvoríme si svoju budúcnosť.

Nezabúdajte že pravá cesta sebapoznania musí rozvíjať a obsahovať vždy všetky tri úrovne a to telo dušu a ducha súčastne teda (telesné cvičenia, pohyb, stravovanie/ duševné a morálne zušlachťovanie/duchovné cvičenia, meditácia,koncentrácia a kontemplácia.)

Týmto článkom sme samozrejme neobsiahli ani desatinu toho čo spájanie , alebo jóga v skutočnosti obsahujú a preto problematike jógy a jógových techník sa budeme venovať podrobnejšie v ďalších článkoch v kategórii sebapoznanie a sebarealizácia.


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Prijímanie

Duša, život a rozumný vesmír nemeria rast ako my ľudia postupom v kariére, väčším zárobkom a pod. Aj duchovný rast má veľmi konkrétnu podobu. Duchovný vývoj to je radosť, láska k sebe samému, umenie prijímať, zmena negatívneho v pozitívne, zušľachťovanie ega, ochota otvoriť sa novému alebo schopnosť spolupracovať na spoločnom diele. Lásky je všade veľká hojnosť. Je jej ako vzduchu, ktorý dýchame. Čím viac si lásky dávame a prijímame ju tým viac rastieme.

Kedykoľvek dokážeme uvidieť lásku, ktorú máme, rozšírime ju. Jeden zo zákonov prijímania hovorí, keď oceňujeme to čo prijímame bude nám toho dané ešte viac. A každý krát keď si to neoceníme bude veľmi ťažké poslať nám viac. Čím viac sa sústredíme na to zlé, tým viac zlého si vo svojom živote tvoríme a tým viac to preniká i do oblastí nášho života, ktoré predtým dobre fungovali. Čím viac sa sústredíme na to, čo je na našom živote dobré a čo sa nám darí, tým lepšie sa nám povedie i v ostatných oblastiach. A rovnako je to s prijímaním. Čím viac uvidíme a oceníme čo všetko dostávame, tým viac budeme mať. Sú 2 typy prianí:

1. priania osobnosti

2. priania duše

Prianie „duchovný rast“ je prianím duše. Priania (žiadosti) osobnosti bývajú vrchným kabátikom pre priania duše a sú obvykle konkrétnejšie (žiadosť o hmotné predmety – nové auto alebo iné predmety). Ak budeme ochotní pozerať sa na hlbšiu motiváciu za tým-ktorým prianím a ak si uvedomíme čo čakáme, že danou vecou získame, otvoríme si ďaleko viac ciest a možných foriem, v ktorých to k nám môže prísť. Žiadosti osobnosti sú veľmi špecifické a vesmíru trvá často dlhšie než nájde cesty ako nám požadovanú vec priniesť. Keby sme však namiesto peňazí žiadali o to, čo nám tieto peniaze majú priniesť napr. o viac bezpečia, príležitosť cestovať, možnosť vziať si v práci voľno alebo ľahšie splácanie účtov to všetko sa nám splní rýchlejšie a ľahšie ako peniaze. Prianie osobnosti znie : chcem auto lebo ho má sused. Prianie duše znie chcem kvalitné auto pre moju bezpečnosť. Učiť sa prijímať znamená učiť sa žiadať skôr o esenciu než o konkrétnu formu. Vesmír nám často prinesie to, o čo žiadame a my zistíme, že to nie je to, čo chceme, alebo to prišlo neskoro. To je plytvanie časom. Skôr ako povieme, že niečo chceme, pýtajme sa: Môžem svoje prianie formulovať širšie, alebo presnejšie ? Ak povieme: „chcem, aby ma tento človek miloval“ alebo „chcem, aby mi ten a ten človek prinášal radosť“ veľmi sme vesmíru obmedzili možnosti dať nám čo chceme, hlavne pokiaľ nás títo ľudia nemilujú a neprinášajú nám radosť. Keď chceme, aby sa nám niečo objavilo v jednej konkrétnej podobe, trvá to vesmíru omnoho dlhšie, než keď necháme vesmír kúzliť a robiť zázraky a splniť nám skôr prianie duše, než žiadosti osobnosti. K tomu je často potreba vedieť sa odpútať a dať veciam voľný prienik.

Možno sa nám už stalo, že sme si niečo predstavovali a potom sa nám to splnilo. Lenže mnohí z nás nevedia ako opustiť to staré čo máme, a ako sa otvoriť novému. Ak chceme dostávať, buďme ochotní otvárať sa novým formám. Ak máme vo svojom živote zmes rôznych vzťahov, alebo trávime väčšinu svojho času vo vzťahu, ktorý nás neuspokojuje, neostáva už pre iný lepší vzťah v našom živote žiadne miesto. Ak žiadame o viac peňazí, ale každý svoj čas trávime rozdávaním svojich služieb alebo nezárobkovými aktivitami, bude omnoho zložitejšie si peniaze pritiahnuť (alebo opak vôbec nič nerobiť). Ak si chceme vytvoriť to, o čo žiadame, buďme ochotní robiť veci, do ktorých nás vedie naša duša.

Keď o niečo požiadame, začneme často prechádzať radou nečakaných zmien, ktoré nás majú na danú vec pripraviť. Potrebujeme možno zmeniť náš prístup a postoj.

Možno máme nejaké názory, ktoré vytvárajú energetické bloky, znemožňujúce pritiahnuť si žiadaný dar.

Keď požiadame, vesmír nám okamžite bude ponúkať rôzne situácie, ktoré nám dajú príležitosť (realizovať žiadané prianie) otvoriť sa a zmeniť svoj prístup alebo názory, aby sme tak mohli mať to, čo chceme. Aby sme mohli mať to, o čo žiadame, musíme sa niekedy niečoho vzdať (odovzdávam svoj názor, svoje presvedčenie). Možno že budem potrebovať vzdať sa nejakého priateľa, alebo myšlienky, neužitočnej aktivity alebo príliš veľkého strachu. Nie je to preto, že by nás vesmír chcel trestať alebo sťažovať nám cestu, ale preto, že máme vo vnútri jemného a milujúceho učiteľa, ktorý nám chce dať čokoľvek až sme na to pripravení a prispeje to k nášmu najväčšiemu a najvyššiemu dobru, to znamená realizácii duše.Napr. nemusíme hneď dostať väčšiu sumu peňazí, pokiaľ nie sme pripravení ju zvládnuť. Naše vyššie JA nám možno najskôr pripraví pár lekcií, v ktorých budeme môcť zmeniť a posunúť svoje názory, aby tak peniaze, ktoré prídu, naozaj prispeli k nášmu rastu.Ak žiadame o veci egoisticky, vesmír nás na ne vždy najskôr pripraví, aby nás nepoškodzovali až ich budeme mať. „Keď sa vesmír rozhliada po ľudských mysliach, je smutný z toho, o ako málo žiadame. Vidí obmedzený záber našich myšlienok. My sa pozeráme skôr do dlane než, aby sme mierili k vyšším cieľom“ Sú cesty, ako mať v živote viac. Jednou z nich je používať svoju predstavivosť. Predstavivosť je veľký dar, ktorým sme boli obdarení. Fantazírujme a posúvajme svoje vízie. Fantázie môžu ukazovať na naše vyššie poslanie. Mnohé z predstáv, ktoré sa najčastejšie objavujú v našej fantázii vrátane tých, od ktorých sa cítime bezmedzne vzdialení, sú totiž obrazy nášho vyššieho poslania a života, akým budeme žiť až ho dosiahneme.

O čo môžeme žiadať ? Môžeme žiadať o duchovný rast a viac svetla, pretože, to je všeobecná prosba, ktorú naša duša využije, aby nám mohla priniesť mnoho nečakaných darov. Duchovným rastom je napr. radosť, svetlom je napr. nové zamestnanie. Dôverujme si a verme, že môžeme vytvoriť čokoľvek chceme. Ak si budeme veriť a necháme odísť spomienky na obdobie svojho života, v ktorom sa nám nedarilo, pomôže nám to otvoriť sa väčšej hojnosti. Keď už musíme myslieť na minulosť, myslime na dobu, keď sme boli šťastní a tvoriví . Môžeme si začať predstavovať radosť, mier a harmóniu ako svoje životné právo v každej svojej činnosti. Môžeme žiadať o sústredenosť, vyjasnenie a lásku, žiadajme o víziu svojho vyššieho poslania a buďme ochotní uznať i tie najdrobnejšie dary, ktoré nám každý deň prichádzajú. Čím viac budeme potvrdzovať, čo nám vesmír posiela, tým viac si môžeme do svojho života preniesť.

Žiadajme. Vesmír nám nemôže dať nič, pokiaľ o to nepožiadame.

Vesmír čaká na naše priania. Keď vidíme, že sa nám začnú plniť, buďme ochotní brať a prijímať. Keď sa objaví príležitosť, chopme sa jej. Ďakujme a oceňujme za to vesmír a môžeme si tvoriť svoje nebo na zemi.

 


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Prvý princíp vedy o bohatstve

Myšlienka je jedinou silou, ktorá môže z nesformovanej substancie dať vzniknúť hmatateľnému bohatstvu. Materiál z ktorého pochádzajú všetky veci, je substancia, ktorá myslí a myšlienka na formu v tejto substancii túto formu vytvára. Prvotná substancia vyvíja pohyb podľa vlastných myšlienok, každá forma a každý proces, ktorý môžeme vidieť v prírode je viditeľným vyjadrením myšlienky prvotnej substancie. Keď nesformovaná substancia myslí na formu, táto forma sa rodí, keď myslí na pohyb, vyniká pohyb. Takto boli stvorené všetky veci.

Žijeme vo svete myšlienok, ktorý je súčasťou myšlienky stvorenia. Predstava (myšlienka) pohybujúceho sa vesmíru, pôsobiaca na nesformovanú substanciu a mysliacu energiu- pohybujúc sa podľa tejto predstavy nabrala formu planetárnych systémov a udržiava si túto podobu. Mysliaca substancia sa sformuje podľa myšlienky a podľa nej sa aj začne pohybovať.

Podržanie myšlienky obiehajúceho systému planét a svetov viedlo k sformovaniu týchto telies v mysliacej substancii.

Každá myšlienková forma, podržaná v mysliacej substancii, vedie k vytvoreniu formy, ale vždy alebo aspoň vo všeobecnosti, v súlade s už zavedenými zákonmi.

Pri myšlienke na dom určitej konštrukcie sa nesformuje dom okamžite, ale pritiahne tvorivé energie, ktoré už pôsobia vo sfére výroby a obchodu, a nasmeruje ich tak, aby bol dom rýchlo postavený. A keby neexistovali žiadne kanály, s ktorými by mohla tvorivá energia pracovať, potom by sa dom sformoval priamo z prvotnej substancie, bez toho, aby sa čakalo na pomalé procesy organického a anorganického sveta.

Žiadna myšlienková forma nemôže pôsobiť na prvotnú substanciu bez toho, aby vytvorila formu.

Každý človek je mysliacim centrom a je schopný vytvárať myšlienky. Každá forma, ktorej dáva človek podobu svojimi rukami, musí najskôr existovať v jeho mysli. Človek nemôže vytvoriť nič, čo by predtým v jeho mysli neexistovalo.

Ľudstvo doposiaľ obmedzovalo svoje úsilie na prácu rúk, manuálnu prácu vo svete hmotných foriem, pričom menilo alebo obmieňalo podoby týchto foriem. Ľudstvu nenapadlo, že by mohlo tvoriť nové formy pomocou sily myšlienok, ktorá pôsobí na nesformovanú substanciu. Človek pretvára a upravuje existujúce formy manuálnou prácou a vôbec nevenuje pozornosť otázke, či by mohol vytvárať veci z nesformovanej substancie tým, že by jej prekomunikoval svoje myšlienky. Predsavzali sme si dokázať, že je to možné-dokázať, že hociktorý muž či žena sú toho schopní - a ukázať ako nato.

Existuje jedinečná nesformovaná energia alebo substancia, z ktorej vznikli všetky veci. Všetky na prvý pohľad mnohoraké rôzne prvky, sú len odlišnými podobami jediného prvku. Všetky nespočetné formy v organickej a anorganickej prírode sú rôzne tvary pochádzajúce z jedinej substancie. A táto substancia je schopná myslenia –myšlienka podržaná v substancii produkuje tvary. Ľudská bytosť je mysliacim centrom a je schopná tvoriť myšlienky. Ak vie človek prekomunikovať svoje myšlienky prvotnej substancii, potom môže tvoriť a formovať veci, na ktoré myslí.

Aby ľudia zbohatli musia veci robiť istým spôsobom, a aby sa tak stalo, musia sa naučiť istým spôsobom myslieť. Spôsob, akým človek robí veci, priamo odráža spôsob akým myslí. Aby ste mohli robiť veci spôsobom, akým ich chcete robiť, musíte získať schopnosť myslieť spôsobom, akým myslieť chcete. A myslieť spôsobom, akým myslieť chcete, znamená myslieť pravdu, bez ohľadu nato, ako sa veci javia. Každý človek má prirodzenú, vrodenú schopnosť myslieť na to čo myslieť chce, no vyžaduje to ďaleko viac úsilia ako myslieť myšlienky, ktoré sa nám vynárajú pri pohľade na veci. Myslieť na to ako sa veci javia je jednoduché, no myslieť pravdu, bez ohľadu ako sa veci javia, je namáhavé a vyžaduje to oveľa viac síl než akákoľvek iná práca. Všetko čo sa prejavuje vo viditeľnom svete, má tendenciu vytvárať v mysli obrazy, ktoré však nemusia zodpovedať skutočnosti. Myseľ tieto obrazy prijíma a tomuto sa možno vyhnúť jedine udržiavaním pravdy vo svojom vedomí. Pri pohľade na chudobu vzniknú vo vašej mysli zodpovedajúce obrazy, ale len v prípade, že nebudete schopní vidieť pravdu o tom, že chudoba v skutočnosti neexistuje, existuje iba hojnosť. Myslieť na zdravie, keď vaše zmysly vnímajú choroby, alebo myslieť na bohatstvo uprostred zdania chudoby, si vyžaduje silu, no ktokoľvek, kto túto silu získa, stane sa majstrom mysle.Taký človek môže zdolať osud a dosiahnuť čo chce. Túto silu možno získať osvojením si faktu, ktorý stojí za všetkým, čo vidíme a tým je jedinečná mysliaca substancia, z ktorej a pomocou ktorej vznikajú všetky veci.

Je nutné pochopiť, že z každej myšlienky podržanej v tejto substancii vzniká forma. Človek môže na túto substanciu pôsobiť svojimi myšlienkami takým spôsobom, aby ich sformoval do viditeľnej podoby. Keď si toto uvedomíme, zmiznú všetky pochybnosti a strach, pretože je jasné, že môžeme vytvoriť, všetko čo chceme, dosiahnuť čo chceme a stať sa tým čím chceme byť.



Wallace D. Wattles


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Dvanásť krokov k bohatstvu ( Veda o bohatstve )

1. Existuje mysliaca substancia, z ktorej vznikli všetky veci, a ktorá vo svojej prvotnej podobe preniká, prestupuje a zapĺňa všetky úrovne stvorenia.

2. Myšlienka v tejto substancii nadobúda formu, ktorá je obrazom významu myšlienky.

3. Človek môže sformovať veci vo svojich myšlienkach a pôsobením myšlienky na nesformovanú substanciu môže vytvoriť vec na, ktorú myslí.

4. Aby bol toho človek schopný, musí upustiť od súťaživého, konkurenčného prístupu a prejsť na prístup tvorivý. Inak nemôže byť v harmónii s nesformovanou substanciou, ktorá je vo svojej podstate tvorivá a nikdy nie súťaživá.

5. Človek sa môže plne zharmonizovať s nesformovanou substanciou pestovaním živej a úprimnej vďaky za požehnania, ktoré sú mu poskytované. Vďačnosť zjednocuje mysle ľudí s inteligentnou substanciou, takže myšlienky človeka sú substanciou príjmané.

6. Človek môže zostať v tvorivej rovine, len ak sa zjednotí s nesformovanou substanciou cez hlbokú a neustálu vďačnosť.

7. Človek si musí sformovať jasnú a presne definovanú predstavu o veciach, ktoré túži vlastniť, robiť, alebo kým sa chce stať, následne musí tento obraz udržiavať vo svojej mysli a zároveň byť vďačný najvyššej sile za to, že všetky jeho túžby sú mu splnené.

8. Človek, ktorý chce zbohatnúť, musí vo svojom voľnom čase rozjímať nad nad svojou víziou a to vo vrúcnej vďačnosti, že sa stáva realitou. Dôležitosť častého pozorovania duševného obrazu spolu s pevnou vierou a oddanou vďakou, nemôžu byť dostatočné zdôraznené. Týmto procesom je obraz otlačený do nesformovanej substancie a tvorivé sily sú uvedené do činnosti.

9. Tvorivá energia pracuje cez tradičné kanály prirodzeného hospodárskeho rastu a spoločenského usporiadania. Všetko čo je obsiahnuté v duševnom obraze bude určite dané osobe, ktorá sa riadi vyššie uvedenými inštrukciami, a ktorej dôvera nie je nestála. To po čom túži k nej príde cez tradičné obchodné kanály.

10. Aby mohol človek príjmať plody svojej predstavy, keď sú pre neho pripravené, musí konať spôsobom, ktorým dáva viac, než len zastávanie si svojho miesta.

11. Nesmie zabúdať na cieľ zbohatnúť cez realizáciu svojho duševného obrazu. Každý deň musí urobiť všetko, čo môže, a vykonať každý čin úspešným spôsobom. Každému človeku musí dať viac v úžitkovej hodnote, než od neho príjme v peňažnej hodnote, aby každá transakcia priniesla viac života a musí udržiavať myšlienku na pokrok, aby bol dojem obohatenia vycítený každým, s kým príde do kontaktu.

12. Muži a ženy, ktorí sa budú riadiť uvedenými inštrukciami, zaručene zbohatnú a ich bohatstvo bude zodpovedať ich vízii, pevnosti odhodlania, neoblomnosti dôvery a hĺbke ich vďačnosti.


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Obyčajný Rozum

Obyčajný RozumTo, čo skutočne odlišuje jednu rovinu vedomia od druhej, sú charakteristické vlastnosti svetla, alebo kvalita vibrácií. Ak považujeme za východisko našu vlastnú evolučnú úroveň a skúmame vedomie z aspektu svetla, od ktorého sú všetky ostatné aspekty odvodené, tak obyčajný rozum pripadá vidiacemu ako šedivá masa z množstvom malých tmavých škvŕn, alebo úplne tmavých vibračných uzlíkov, ktoré sa roja ako mrak múch okolo hláv ľudí a predstavujú "tisíc a jednu" myšlienku. Krúžia, prichádzajú a odchádzajú bez konca, prelietajú od jedného človeka k druhému. Niekedy zhora náhodou zostúpi malý záblesk svetla, malá radosť, malý plameň lásky, tancujúci v tejto šedivosti. No tento neutrálny základ (ground of neutrality), ako ho nazval Šrí Aurobindo, je natoľko hrubý a univerzálny, že pohlcuje všetko, zahmlieva, sťahuje a vsáva dolu do zóny svojej temnej príťažlivosti. Nie sme schopní dlho vydržať ani radosť, ani bolesť, nemôžeme prijať veľa svetla naraz. Všetko je úbohé, spazmatické a rýchlo sa vyčerpáva. A nad tým všetkým dominujú tisíce konvencií.

Najvyšší Rozum
Najvyšší Rozum sa najčastejšie vyskytuje u filozofov a mysliteľov. Je priezračnejší a slobodnejší. Pozadie už nie je také šedivé, s modravým odtieňom. Bezvýznamné zostupujúce záblesky svetla nie sú už pohlcované tak rýchlo, okrem toho zostupujú častejšie, stávajú sa bohatšími a intenzívnejšími. Radosť trvá dlhšie, láska sa stáva hlbšou a už sa nepodriaďuje do takej miery nespočetným pravidlám nižších úrovní. Začíname chápať, čo je láska a radosť sama o sebe, bez akejkoľvek príčiny. No svetlo ešte stále zostáva chladné a trochu tvrdé. Ťažká mentálna substancia stále ešte pohlcuje svetlo prichádzajúce zhora, mieša ho so svojou hmotou a pokrýva ho hrubou mentálnou vrstvou, zohyzďujúc ho na nepoznanie. Tento Rozum je schopný skutočne pochopiť získané svetlo len potom, keď ho potrebným spôsobom prepracuje, zriedi, podrobí logickej exekúcii, rozbije na paragrafy, na slová, na myšlienky. Okrem toho závery najvyššieho rozumu nevychádzajú z jediného svetelného bodu, ktorý on ovláda, ale z neveľkého počtu takých bodov (všetky závery najvyššieho rozumu sú apriórne pokyny, malé kvapky intuície, ktoré rýchle pohltil) a preto ho stojí mnoho námahy vylučovať a vylučovať v procese vlastného vývinu všetko, čo protirečí týmto pokynom. Áno, tento Rozum sa môže otvárať vyšším rovinám a dostávať záblesky, no sú to skôr výnimočné momenty, ako normálny stav. Jeho mentálna substancia je taká, že ničí svetlo. Začína všetko chápať až potom, keď to sám sebe vysvetlí.

Osvietený Rozum
Osvietený Rozum má inú povahu. Podľa toho, ako najvyšší stupeň postupne nadobúda mlčanlivosť, získava prístup do tejto sféry: jeho substancia sa postupne prečisťuje a to, čo prichádzalo po jednej kvapke, leje sa teraz prúdom. Základom nie je všeobecná neutrálnosť, ale čistá duchovná ľahkosť a radosť, na tomto základe vznikajú zvláštne tóny estetického vedomia. V tom spočíva prvý fundamentálny rozdiel. Vedomie sa naplňuje prúdom svetla, najčastejšie zlatého, do ktorého sa vlievajú rôzne farby v závislosti od vnútorného stavu. Je to vyžarujúce preniknutie (invasion lumineuse). Pri tom sa človek nachádza v stave "entuziazmu" v takom zmysle, aký tomuto slovu dali Gréci: stály stav prebudenia, akoby celá bytosť bola pripravená bdieť a zrazu sa pohrúži do úplne iného, nového sveta s úžasne zrýchleným rytmom, novými hodnotami, novými perspektívami a neočakávanými kontaktami. Dymová clona sveta sa dvíha, všetko sa spája vo veľkej vibrácii radosti. Život sa stáva širší, pravdivejší, živší. Všade vznikajú žiariace body pravdy (a Už nie sú potrebné slová) a každý predmet obsahuje tajomstvo, má osobitný význam a svoj osobitný život. Človek sa kúpe v neopísateľnom stave pravdy, pričom neanalyzuje to, čo sa odohráva, on proste je. A to je nádherné. Všetko je plné svetla, života, lásky. Tento žiarivý prúd sa prejavuje v každom rôzne (my sa vždy ponáhľame uzavrieť ho do formy miesto toho, aby sme mu dovolili pokojne presiaknuť celou bytosťou a uskutočniť prácu na jej prečistení). Pre jedných je to nečakaná básnická inšpirácia, druhí vidia nové formy architektúry, tretí vynájdu nové rovnice vo vede, štvrtí sa začínajú klaňať nejakému novému Bohu. Obyčajne vystupovanie k tomuto novému vedomiu je sprevádzané spontánnym rozkvetom tvorivých síl, zvlášť v poézii. Zaslúži si pozornosť ten fakt, že medzi žiakmi Šrí Aurobinda je mnoho básnikov, ktorí píšu v najrôznejších jazykoch - čínskom, hindskom, anglickom - ako keby poézia a umenie boli prvé praktické výsledky jeho jogy. "Ako v sebe samom, tak aj v iných som pozoroval nečakaný rozkvet schopností pre všetky druhy činnosti, rozkvet, ktorý je dôsledkom otvorenia vedomia. Tak napríklad ten, kto dlho a neúspešne pracoval na tom, aby sa realizoval v poézii, v priebehu dňa sa stáva majstrom básnického jazyka a rytmu. Je to otázka patričného mlčania rozumu a patričnej otvorenosti Slovu, ktoré sa snaží o seba vyjadrenie, pretože Slovo je už hotové, už je sformované v tých vnútorných rovinách, kde sa rodia všetky druhy umenia, no zmeniť sa musí odovzdávajúci rozum, zmeniť sa a stať sa dokonalým kanálom prenosu a nie prekážkou", - hovorí Šrí Aurobindo.

Poézia je najvhodnejším prostriedkom, ktorý nám dovolí precítiť to, čo predstavujú tieto najvyššie roviny vedomia. V rytme básnického diela možno ľahko zachytiť vibrácie. Preto sa naďalej budeme obracať o pomoc k poézii, hoci Nadvedomie nie je len privilégiom básnikov. Vo svojej širokej korešpondencii na tému poézie a v práci Poézia budúcnosti Šrí Aurobindo uvádza početné príklady veršov, pochádzajúcich bezprostredne z osvieteného rozumu. Šrí Aurobindo ako príklady poézie osvieteného rozumu (a tiež iných rovín rozumu) uvádza verše anglicky píšucich básnikov, napr. Shakespeara, Bordswortha, Thompsona, ktorí by boli málo zrozumiteľné francúzskemu čitateľovi a preto Satprem uvádza verše Rimbauda. Prekrásnou ilustráciou poézie osvieteného rozumu sú jednotlivé pasáže z tvorby Rimbauda, zvlášť jeho Opitá loď. Netreba sa upnúť na vonkajší zmysel, treba počúvať to, čo vibruje za ním, pretože poézia a vôbec všetky druhy umenia nie sú v konečnom dôsledku ničím iným, ako prostriedkom na zachytenie drobného, nevýrazného tónu, ktorý vlastne nič nepredstavuje a zároveň je sám život.

Poézia sa stáva osvietenou nie kvôli nejakému zvláštnemu zmyslu, ale vďaka tomu, že obsahuje zvláštny tón osvietenej roviny. Ten istý tón môžeme nájsť na maľbách Rembrandta, v hudobných dielach Cesara Franka alebo dokonca jednoducho v slovách priateľa. Je to dotyk pravdy, ktorá sa nachádza pod povrchom, možno nie veľmi silná, ale na srdce pôsobiaca vibrácia. A verše, obraz alebo sonáta - to sú len jej viac alebo menej adekvátne transkripcie. A čím vyššie vystupujeme, tým čistejšou, vyžarujúcejšou, širšou a silnejšou sa vibrácia stáva.

Vibrácia je skoro citeľná, tak zreteľne je vyjadrená jej prítomnosť. No zrejme to nie je osvietená vibrácia (nie vibrácia osvieteného rozumu), vychádza nie z prameňa, ktorý je nad hlavou, ale zo srdca, a to nie je nijako spojené so zmyslom riadkov. Slová - to je len obal vibrácií.

To, čo skutočne odlišuje diela vychádzajúce z tejto roviny, Šri Aurobindo nazýva "žiarivým prúdom" (luminous sweep), nečakaným potokom svetla. Táto vibrácia sa nepodobá na žiadnu inú, vždy prináša nejaký impulz a dlho vibruje ako ladička. No len zriedka sa jej podarí uchovať si svoju čistotu počas celého diela, pretože rytmus diela opakuje rytmus vedomia s jeho vzostupmi a pádmi. Tak bude dovtedy, pokiaľ vedomie nebude stabilizované pomocou špeciálnej disciplíny. V Opitej lodi je zreteľne prítomný osvietený Rozum, hoci vidno aj prítomnosť vitálneho a tiež obyčajného mentálneho vedomia. Tiež je zrejmý aj zásah nadvedomia.

Spolu s krásou osvieteného Rozumu sa nám odhaľujú aj jeho ohraničenia: poézia osvieteného Rozumu sa leje ako prúd obrazov a slov otvorenosti (pretože na tejto rovine sa často otvárajú schopnosti videnia a počutia) skoro ako lavína bohatých, veľkolepých, niekedy nesúvislých obrazov, ako keby vedomie len ťažko mohlo pojať do seba taký prúd svetla a takú nezvyklú intenzitu. To je preň veľmi mnoho, to ho preplňuje. Nadšenie často prechádza do podráždenia a ak nie sú ostatné časti bytosti dostatočne pripravené a očistené, tak ktorákoľvek z nižších častí môže ovládnuť zostupujúcu silu a svetlo a využiť ich na svoje vlastné ciele. Veľmi mnoho ich padne do tejto pasce. Keď nižšie časti bytosti, zvlášť vitálne, ovládnu svietiaci prúd, robia ho tvrdým, "dramatizujú" a mučia ho - sila je ešte prítomná, ale už je podrobená a stáva sa tvrdou, zatiaľ čo podstata osvieteného rozumu - to je radosť. Tu by sme mohli uviesť mená mnohých básnikov a tvorivých pováh. Možno ešte raz treba zdôrazniť, že existuje zreteľný rozdiel medzi človekom, ktorý z času na čas dostane inšpiráciu a osvietenie a tým, ktorý systematicky rozvil svoje vedomie a môže vstúpiť do kontaktu s každou rovinou vedomia, ktorú si vybral, zostať tam tak dlho ako si želá a dostať bez akýchkoľvek skreslení inšpiráciu a osvietenie, ktoré zodpovedá tejto rovine. V tom spočíva práca integrálnej jogy. Okrem toho substancia osvieteného rozumu v skutočnosti nie je priezračná, je len polopriezračná. Jej svetlo je rozptýlené, človek má pocit, akoby sa pravda nachádzala všade, no nemôže ju konkrétne pocítiť. Tu pramenia časté nezrovnalosti a odchýlky. To je len začiatok nového zrodu. Skôr ako pôjdeme vyššie, ju nutné dokonalejšie očistenie a predovšetkým väčší pokoj, prirodzená rovnováha a mlčanlivosť. Čím vyššie rastieme vo vedomí, tým nevyhnutnejšia je pevná rovnováha.

Intuitívny Rozum
Intuitívny Rozum sa odlišuje od osvieteného svojou jasnou priezračnosťou. Je pohyblivý ako ortuť, ľahko skáče po skalách, nezaťažený obuvou, bosý, nedotýkajúc sa zemského povrchu. Na rozdiel od najvyššieho rozumu ho netlačia mentálne ortopedické vložky, ktoré nás pútajú k zemskému (ako keby poznanie záviselo od objemu našich ťažkopádnych úvah). Poznanie - to je iskra, ktorá sa zrodila a zapálila z mlčanlivosti. Nachádza sa priamo tu, nie vyššie ani hlbšie, ale priamo pred našimi očami, očakáva, kedy sa staneme čistejší, osvietenejší. To nie je natoľko otázka nášho rastu, nakoľko vec odstránenia mnohých prekážok z cesty. Na jar ryžové polia v Indii, pokojné, zelené, plné nežnej vône rozprestierajú sa do nedohľadna pod ťažkým zamračeným nebom. A zrazu v spoločnom výkriku vzlietnu tisíce papagájov. A my sme predsa nič nezbadali. Všetko sa stalo v priebehu sekundy ako keď sa zablysne. Aj vedomie sa môže prečistiť s takou neuveriteľnou rýchlosťou. Jeden detail, jeden zvuk, jedna kvapka svetla - a objaví sa celý svet vo svojej plnej veľkoleposti a úplnosti, tisíce rýchlych vtákov v jedinom záblesku. Intuícia vyvoláva v našej pamäti prvotné mystérium veľkého Pohľadu, hrozného upreného pohľadu, ktorý z jednej strany vidí všetko a vie všetko a z druhej stany sa kochá následným videním, videním v čase, krok za krokom, videním toho, čo úplne obsiahol v zrnku večnosti. Čas je zrodenie večného okamihu. Spolu s intuíciou prichádza celkom zvláštna radosť, ktorá sa zjavne líši od radosti osvieteného rozumu. Niet už pocitu prúdu, prichádzajúceho zvonku, ale jestvuje akési spoznávanie, ako keby vždy v nás existovali dvaja - brat svetla, ktorý žije v svetle, a brat tmy (t. j. my sami), ktorý žije dolu,ťarbavo, podľa hmatu lezie v tme, napodobňuje akosi úboho, biedne, hrubo. A potom zrazu nastane splynutie, my sa stávame jediní v oblasti svetla. Nakoniec niet nijakých rozdielov.

Satprem,Sri Aurobindo - Putovanie vedomia


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
O utrpení

O utrpeníJedním z hlavních prostředků evoluce, který využívají božské síly k tomu, aby rozvinuly duši člověka je utrpení. Lidstvo je nuceno prožívat katastrofy a strádání především proto, že nemá zájem o vyšší účel života na zemi. Většina lidí by si chtěla ponechat pouze radosti života a utrpení se vyhnout. Tento proměnlivý svět ale naděluje obojí. Lidská bytost vchází v existenci na této planetě obklopena dualitou protikladů, a tak doplňkem jejího štěstí musí být i její utrpení. Pokud jsme vázáni na tělo a city, nemůžeme být odděleni od bolesti a utrpení které nám osud přináší. Ztotožńování nejvyššího dobra s chvilkovým potěšením přináší výchovné lekce ve formě utrpení, které nám pomáhají naučit se novým lekcím, které jsou důležité pro náš vývoj.

Jednou z hlavních příčin našeho utrpení je, že jsme oddělili své vědomé bytí od univerzálního Bytí. Naším největším neštěstím je, že si neuvědomujeme své duchovní jáství. Jakmile se vzdáme tohoto odloučení, budeme schopni odstranit své utrpení. Lidé se odvrací od svého Nadjá, a pak se diví že trpí. Příčina všech tragédií, hrůz a bolestí, které neustále provázejí lidstvo, nespočívá ve vůli Boha, ale v útěku člověka od Božské vůle. Míra utrpení je přímo úměrná snaze vyhnout se splnění vyššího účelu života. Utrpení, které přináší život může být rozdílné v druhu i rozsahu, ale nikomu se nevyhne. Může být zkráceno nebo ukončeno, pokud budeme v plné míře obviňovat sami sebe a nebudeme svalovat vinu na druhé.
Pokud budou lidé spokojeni s iluzí a nebudou hledat pravdu ani skutečnost, budou dříve nebo později odtrháváni od potěšení útrpnou nepřízní osudu. Kdyby nepřicházely události, které lidi vyburcují z klidu, určitě by to znamenalo povrchnost, mravní apatii a duchovní stagnaci. Nebýt utrpení, tak bychom žili jen na povrchu věcí, zabývali se malichernostmi života, a jeho skutečný význam by nám unikal. Znalost principů správného myšlení a správného žití zabraňuje omylům a utrpení. Pokud jsme schopni postavit se mimo své ego, mohou nám pozemské nezdary připadat jako duchovní požehnání, když nás nutí obracet se k věčným pravdám a k vlastním hlubším zdrojům. Z bolestných zkušeností se naučí mnohé především vyvinutější mysl, protože ta chce poznat jejich příčiny, a je schopna se z nich poučit. Jestliže lidé opustí Hledání kvůli svým potížím, pak ho řádně nepochopili a neuvědomují si, že může být jejich největší oporou v životních krizích.
I z dramatických životních zkušeností se učíme nové pravdy a měníme své názory pokud je pokořeno naše ego. Čím více trpíme, tím širší by mělo být naše srdce v odpuštění, v soucitu a osvobození od předsudku. Strádáme citově, když se ukáže, že náš názor na určitou situaci byl mylný. Pokud nás to vede k přijetí pravdivějšího a vyššího názoru, pak utrpení nebylo zbytečné. Jestliže se necháme pohltit oním citem a odmítáme poučení, tato nepříjemná zkušenost se bude opakovat někdy v budoucnu. Výsledky nesprávných činů se vždy nakonec projeví v našem životě, a pokud budeme tyto lekce tvrdohlavě odmítat, bude další opakované utrpení nevyhnutelné. Proto je lépe naučit se danou lekci hned na počátku. Měli bychom mít nakonec užitek z našeho utrpení, pokud ne tak jsme strádali zbytečně.

Může se zdát, že člověk ze svého utrpení nic nezíská, a že neustále opakuje stejné chyby. Ale jeho mentální aktivita mu umožňuje poučit se ze svých zkušeností dnes, anebo v některém dalším životě. Stejný druh utrpení může zralému a uvažujicímu člověku přinést moudrost, a nerozvinuté a nemyslící osobě může přinést špatné emoce. Tak jako nás hrůzostrašný sen může trhnutím probudit ze spánku, mohou nás utrpení života probudit k tomu, abychom hledali skutečnost která život přesahuje. Ale příliš velké a příliš dlouhé utrpení může vyvolat nenávist k životu a touhu po smrti. Člověk prožívající utrpení nemusí být schopen vidět ani přijmout jeho duchovní poučení, a stěží si uvědomí, že je takto oslabováno jeho pouto ke světu a k tělu. Náš špatný způsob myšlení a žití může být ohalen bolestnou a nepříjemnou zkušeností. Tak získáváme příležitost se změnit a využít zdánlivě nežádoucí situaci ve svůj prospěch.

Hledající se musí snažit přijímat ztrátu stejně jako zisk, úspěch stejně jako neúspěch, a zároveň je povinen pochopit proč trpí. Mnoho utrpení během života znamená, že bylo naplněno mnoho nepříznivé karmy, a získané zkušenosti mohou vést k lépe vyrovnané osobnosti , která je důležitá pro Hledání. Aby byl jeho vývoj vyvážený, potřebuje oba druhy zkušenosti, i když se naučí určitě více ze svého utrpení než z radosti. Zkušenost utrpení je nutná proto, abychom jeho prostřednictvím byli varováni před nesprávným směrem, který nás může svést z pravé cesty. Hledající studuje podstatu svého utrpení, naučí se jeho poselství, a díky tomu převychová svůj charakter. Chápe že trpí proto, že někdy v minulosti porušil univerzální zákony, a neměl by na to pohlížet jako na trest, ale spíše jako na poučení, které nás naučí správně myslet a správně jednat.
Potíže na které narážíme během života jsou zde z nějakého důvodu a nejsou bez významu. Tím, že jimi projdeme můžeme získat užitek, protože mohou vynést na povrch duševní schopnosti, rozvinout sílu nebo vynutit kázeň a nápravu. Nauka o reinkarnaci a karmickém vyrovnání nejpřijatelněji vysvětluje přítomnost utrpení v lidském životě. Neznalost vyšších zákonů života přináší následky ve formě zbytečného utrpení, které je důsledkem nesprávných činů. Pokud je člověk nucen žít po mnoho let s výsledky svých omylů, je pravděpodobné, že si je zapamatuje. Utrpení a bolest ale nejsou nutné. Z filozofie se můžeme v klidu naučit za pár let to, co se lidstvo musí brutálně učit utrpením v každé epoše. Správný postoj vnášený do každé životní zkušenosti, pomáhá získat větší vnitřní vyrovnanost a pravdivější mravní pochopení.
S pomocí filozofie se můžeme naučit snášet proměnlivosti tohoto světa s určitým druhem míru a odpoutanosti. Zaujmeme nový postoj k nepřízni osudu se snahou pochopit příčinu utrpení, a zachytit poselství které nám je takto sdělováno. Tak se naučíme přijímat všechny události svého života jako božsky předurčené a správné právě pro nás. Jakmile se nám nepříjemné okolnosti postaví do cesty a zatemní radost ze života, učí nás také o nejvyšší pravdě života. S problémy a potížemi se setkávají všichni lidé bez rozdílu, ale jejich postoj vůči nim může být rozdílný. Pokud bude naše reakce podle instinktů ega, budeme vrženi do ještě větší temnoty. Když bude reakce podle vnitřních pobídek Nadjá, povede nás k většímu světlu. V každém případě každý zareaguje podle toho, na jakém evolučním stupni se nachází. Postoj zaujatý v každé situaci je víc než událost sama, protože způsob jakým o ní přemýšlí může pomoci jeho duchovnímu vývoji nebo mu uškodit.

Je snadné propadnout v utrpení negativním emocím, zlobě a zoufalství. Daleko moudřejší a také těžší je učinit v kritické situaci vše co je možné, a pak klidně přijmout výsledek. Mnohé z útrpných zkoušek bychom nemuseli snášet, pokud bychom dokázali odstranit negativní rysy ze své mysli. Zůstaly by však určité karmické těžkosti, které nemohou být změněny pročistěním mysli. Každý je zodpovědný za své chyby a na mnohé z bolestí, kterými trpí. Je třeba analyzovat průběh svého chování a zjistit kde jsme udělali chybu, nalézt slabosti které k hrubým chybám vedly, a pracovat na jejich odstranění. Pokud neuděláme nic, a pouze se poddáme citovému utrpení a necháme se unášet pustým zoufalstvím, bude ze špatné situace ještě něco horšího. Nepříjemné situace, které vynášejí na povrch ukryté vady charakteru nám poskytují příležitost abychom je napravili.
Moudrý člověk neudělá stejnou chybu dvakrát, využívá každou situaci, kde jsou jeho vlastnosti podrobovány zkoušce, k tomu aby se napravil. Nezralí lidé svalují vinu za své problémy na někoho nebo něco jiného. Vyspělí lidé přiznávají své chyby, které k problémům vedly. Chyby nás mohou vést k úspěšné změně našeho charakteru, pokud jsme dostatečně moudří a vezmeme si jejich ponaučení hluboko k srdci. Tvrdé lekce jsou lidstvu vštěpovány a to co není schopno přijmout svou vědomou inteligencí, tak přijímá podvědomě. Filozofie nepopírá tragédii a utrpení života, ale zároveň si všímá jeho krásy radosti a užitku. Pouze samotné utrpení nebo samotná radost nemohou vychovat srdce hledajícího. K tomu je zapotřebí obou druhů zkušeností. Život přináší prožitek utrpení i radosti, a to pomáhá rozvíjet mysl správným způsobem. Ať už procházíme jakoukoli situací, musíme se držet svých ideálů a své víry v intuitivní vedení vyšší Síly.

Paul Brunton: „Utrpení má ve schématu věcí očistnou úlohu. Jestliže na počátečních stupních růstu člověka ho svádí k tomu, aby vyhledával úlevu nesprávnými směry, na pozdějších stupních ho nutí, aby hledal jeho skutečnou příčinu a konečné uzdravení. Dále má výchovnou úlohu, neboť ho vede k tomu, aby analyzoval zkušenost a naučil se chápat její poučení. Konečně má vykupitelskou úlohu, neboť nutí žáka, aby přiznal své slabosti a prosil o slitování, milost a pomoc.“

www.paulbrunton.cz


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Zen úprimnosti

Zen úprimnostiZen, to nie je múdrosť, je to len skutočnosť taká, aká je. Zen je cesta samostatnosti:

Myslieť cez seba samého,

konať cez seba samého,

praktikovať cez seba samého,

trpieť cez seba samého.

Zen nemá nič spoločné s pokojom ani s chladnou mysľou. Zen neznamená žiť s očami zatvorenými pred realitou tohto sveta. Kráčame sami, s očami doširoka otvorenými, nie sme na nikom závislí a ostávame autentickí. Zen, to nie je odlievacia forma na výrobu buddhistov.

Zen, to je predovšetkým vedieť žiť a vedieť zomrieť.

Sami sme zodpovední za svoje myšlienky, za svoje slová, za svoje činy. Nikto nemôže dýchať namiesto nás. Neexistuje nik nad nami a nikto nie je ani pod nami. Nejestvuje nikto a nič hodné uctievania, žiadna ideológia. Realita zenu nie je iná ako realita taká, aká je.

Po ceste zenu sa môže vydať iba odvážny človek. Je to cesta bojovníka s neustále otvorenými očami a s jasnou pozornosťou. Práve preto zen nehľadá ani lásku, ani múdrosť, ani pokoj. Tieto tri poklady totiž vlastní každý hlboko vo svojom vnútri. Stačí, ak sme prirodzení, autentickí a úprimní.

Ako to dosiahnuť? Praktikovaním zazenu. Cvičiť zazen znamená pozorovať dýchanie také, aké je, s veľkou úprimnosťou a pozornosťou. Nehľadajte, ani si nepredstavujte žiadneho Buddhu, žiaden nebeský stav, žiadne zásluhy, žiadne osvietenie, ani žiadnu odmenu akejkoľvek povahy. Ak ste úprimní vo svojom dýchaní a v pozícii svojho tela, potom ste úprimní vo všetkých veciach. Ak ste pravdiví pri dýchaní, ste pravdiví pri myslení, vyjadrovaní i konaní. Nehľadajte zen inde, ani v klamlivej reklame, ani v sladkých, ale prázdnych buddhistických rečiach.

Prečo tu nejde o filozofiu, ani o psychológiu, ani o morálku, ani o duchovno, ani o náboženstvo, a už vôbec nie o vlastnú múdrosť, či osobné poznanie? Prečo je poloha taká dôležitá? Pretože skutočný duch, skutočné vedomie, sídli v srdci hmoty. Odpoveď na náš život nájdeme v hmote. Nie na zahmlených vrcholoch akéhosi duchovného uskutočnenia. Zazen môžu robiť všetci, lebo telo každého človeka je z hmoty.

Keď sa prebúdzame vedomiu hmoty, môžeme sa oslobodiť od všetkých obrán a rozšíriť vedomie poza naše zvyky, poza naše poznanie, poza naše maličké bytie. Kuriatko sa môže vyliahnuť len tak, že prelomí škrupinu. Škrupinu, čo nie je duchovná. Je to hmotný pancier zložený z bielkovín a všetkých minerálov sveta. Prebudenie nie je možné mimo hmoty. A tak aj každé duchovno je bez meditácie len snom, ilúziou, premietnutím do myšlienok.

Zazen nie je majetkom ani zenu, ani buddhizmu, ani kresťanstva. Je iba vyslobodením všetkého, čo ste tak starostlivo uzavreli do zvykov vášho tela. Zoči voči smrti Vás nikto nepríde zachrániť. Je čas, aby ste sa prebudili do reality takej, aká je. Také je učenie ZEN, autentické, podobné ako kázanie rieky, ktorá neustále plynie.

Kaisen www.zazen.sk


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Pět falešných představ o Bohu

Pět falešných představ o BohuLidé věří, že Bůh něco potřebuje.
Lidé věří, že Bůh nemusí dostat to, co potřebuje.
Lidé věří, že Bůh je od sebe odloučil, protože mu nedali to, co potřeboval.
Lidé věří, že Bůh pořád potřebuje to, co potřebuje, tak nutně, že od lidí vyžaduje, aby mu to ze své odloučené pozice dali.
Lidé věří, že Bůh je zničí, když nesplní jeho požadavky.

Pět falešných představ o Životě

Lidé jsou odděleni jeden od druhého.
Na světě není dostatek toho, co lidé potřebují ke štěstí.
Aby to mohli získat, musejí o to soutěžit jeden s druhým.
Někteří lidé jsou lepší než ostatní.

Je v pořádku, když lidé řeší své názorové rozdíly tím, že se navzájem zabíjejí


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Nic a NIC

Nic a NIC Důležité je nedat se mýlit slovy. Nenechat se chytit do představ, které slova tvoří. Řeknu-li, že nic je smyslem života, někdo bude znechucen, jiný vyděšen, někdo se začne přít. Někdo se třeba tiše pousměje a pochopí.

Zenové nic však není ledasjakým nic. Není to nic nihilismu. Není to nic zklamání. Moc se mi líbí tato zenová příhoda:

Jeden zenový mistr ležel v nemocnici. Na pokoji s ním ležel i jakýsi muž. Bohatý člověk, uznávaný přáteli, vážený partnery, milovaný rodinou. Ve svém životě měl všechno, nač si vzpomněl. Peníze, prestiž, ženy, úspěch, rodinu… A teď tady ležel a umíral. Zenový mistr se ho zeptal: "Co je smyslem vašeho života?" A protože onen muž byl upřímný k sobě i k tázajícímu, zamyslel se. Pátral sám v sobě. Zjistil, že dosáhl všeho, co společnost nabízí. A pak se uviděl na konci cesty. Nemohoucího, umírajícího, odkázaného na pomoc ošetřujících. Viděl sám sebe a vše, čeho v životě dosáhl, se propadlo do nicoty, jako by to nikdy ani neexistovalo. A protože ten člověk byl nejen upřímný, ale i přemýšlivý, odpověděl na otázku, co je smyslem jeho života, následovně: "Nic."

Toto trpké nic je nihilistické nic. Něco jako marnost nad marnost. Nebo jako zvolání jednoho z římských císařů na smrtelném loži: "Byl jsem vším, a teď je to k ničemu!"

Pak se onen muž zeptal zenového mistra, co je smyslem jeho života. Mistr bez zaváhání a s úsměvem odpověděl "Nic."

Ale toto NIC nebylo popřením mistrova života a úsilí. Naopak. Bylo vyústěním nejhlubší moudrosti.

Toto NIC přesahuje všechna slova i myšlenky. Toto NIC je hluboké a široké jako sám Vesmír. Toto NIC vyvěrá z nejhlubších pramenů a podstaty Absolutna. Toto NIC se nedá k ničemu přirovnat, k ničemu upoutat. Toto NIC nelze ani využít, ani zneužít, ani změřit, ani popřít, ani vyvrátit.

Je to dokonalý klid, svoboda a radost. Završení.

A proto si je učedník zenu v počátku vědom prázdnoty, nestálosti a neuspokojivosti všech jevů a věcí světa. Nehledá smysl života ve věcech světských ani nebeských. Tak má učedník Cesty celý svůj život na kontemplaci onoho nejhlubšího tajemství. Toho, co se dá zvát Velké Prázdno nebo prostě NIC.

GATO - ZENOVÁ KOČKA, KOCOUŘÍ ČARODĚJ,MÁ CESTA ZENU, MÁ CESTA ČARODĚJE


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Láska nič nestojí

Láska nič nestojíKdyž Vám říkám "Milujte se navzájem", neznamená to, že máte jeden druhého pouze tolerovat, nebo se naopak přehnaně snažit jeden druhého milovat. Když ale otevřete svá srdce a dokážete je naplnit nádhernými, láskyplnými myšlenkami, zjitíte, že budete chtít milovat všechny duše, s nimiťž se setkáte, bez ohledu na to, o koho jde. Tak volně proudí Moje všezahnující láska, která nezná diskriminaci a nevybíra si, kdo má a kdo nemá být milován. Má láska je pro každého stejná. Kolik z ní jsi ochoten přijmout, záleží jen na tobě. Neboj se vyjádřit svou lásku. Je nadosobní, je tou nejvyšší hodnotou. Nauč se nosit své srdce na dlani a nikdy se nestyď projevit svou lásku k druhému. Láska je najmocnejší jednotící prvek vesmíru, proto miluj, miluj, miluj.

Eileen Caddy


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
ZLO NEEXISTUJE

ZLO NEEXISTUJEProfesor na univerzite položil svojim študentom otázku:

Je všetko čo existuje stvorené Bohom ? Jeden zo študentov nesmelo odpovedal : Áno je to stvorené Bohom. Stvoril Boh vsetko? spýtal sa profesor Áno, pane! - odpovedal študent.

Profesor sa teda spýtal: Ak Boh stvoril všetko, to znamená že Boh stvoril aj zlo, ktoré existuje. A vďaka tomuto princípu, naša činnosť určuje nás samotných , Boh je zlo. Akonáhle to počul študent tak stíchol. Profesor bol sám so sebou spokojný. Zrazu zdvihol ruku iný študent : Pán profesor môžem Vám poloziť otázku ? Samozrejme, povedal profesor. Študent sa postavil a spýtal : Existuje chlad ?

Čo je to za otázku, samozrejme že áno, tebe nikdy nebolo chladno ? Študenti sa zasmiali otázke spolužiaka, ale ten pokračoval : V skutočnosti pane chlad neexistuje , v súlade so zákonmi fyziky je v skutočnosti chlad iba neprítomnosť tepla. Človeka a predmety môžeme popísať a určiť ich energiu na základe prítomnosti, alebo vytvorenia tepla , ale nikdy nie na základe prítomnosti či

vytvorenia chladu. Chlad nemá svoju jednotku v ktorej ho môžeme merať. Slovo chlad sme si vytvorili my ľudia , aby sme popísali to čo cítime v neprítomnosti tepla. Študent pokračoval : Pán profesor, existuje tma ? Samozrejme že existuje - odpovedal profesor. Znovu nemáte pravdu , tma tak isto neexistuje. V skutočnosti je tma vďaka tomu že je neprítomnosť svetla. Môžeme skúmať svetlo , ale
nie tmu.

Svetlo sa dá rozložiť, skúmať lúč za lúčom , ale tma sa zmerať nedá. Tma nemá svoju jednotku v ktorej ju môžeme merať. Tma je iba pojem ktorý si vytvorili ľudia aby pomenovali neprítomnosť svetla. Následne po tom sa mladík spýtal : Pane existuje zlo ? Tentokrát profesor neiste odpovedal : Samozrejme, vidíme to každý deň, brutalita vo vzťahoch , medzi ľudmi , trestné činy , násilie , všetko toto nie je nič iné ako prejav zla . Na to študent odpovedal : Zlo neexistuje , pane. Zlo je iba neprítomnosť dobra , teda Boha. Zlo je výsledok neprítomnosti božskej lásky v srdci človeka . Zlo prichádza vtedy ako keď prichádza tma, alebo chlad - teda v neprítomnosti svetla a tepla a lásky. Profesor si sadol . Ten študent bol mladý Albert Einstein.


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Vtelení anjeli

Vtelení anjeliKto sú to ? A čo to znamená?

Podľa autorky Doreen Virtue, ktorá je uznávaná psychologička a ešte známejšia angeologička, na našej planéte žijú ľudia, ktorí majú okrem krásnej ľudskej duše aj dušu vtelenú. Teda daný človek je pozemským a zároveň vteleným anjelom.

Poďme si ich trochu opísať.

Veľa vtelených anjelov trpí zdravotnými problémami už od detstva. Často ide o dlhodobé chronické problémy. No keď neprepadnú beznádejí majú veľkú šancu na takmer zázračne vyzdravenie. Majú liečivé schopnosti a ich dotyk pôsobí priam zázračne. Či už na ľudí alebo na zvieratá. Veľmi často sú umelecky nadaní , nadmerne tvoriví a vyžarujú charizmu. V kolektíve bývajú obľúbení a často vyhľadávaní. Bez výnimky majú radi deti, a deti milujú ich.

Ich pohľad vyžaruje lásku a súcit. No sú v ňom aj stopy po bolesti, ktorú prežili. Už ako batoľatá mávajú smutný a akoby dospelý pohľad. Sú radosťou a svetlom pre svojich rodičov, priateľov a partnerov a nie zriedka aj náhodných známych. No veľmi často je u nich narušený vzťah k jednému s rodičov. Majú vyvinutý zmysel pre humor, a keď sa cítia v spoločnosti príjemne robia funkciu zabávačov. Nestáva sa často ,že by ste sa s anjelom nudili.

Podľa Doreen Virtue ,vtelení anjeli majú dar prenikať pod povrch vecí a vďaka tomu vnímajú v druhom človeku jeho skryté talenty, driemajúci potenciál. Dokážu obrátiť každú negatívnu skúsenosť v pozitívnu, a tak sa na nich často obracajú ľudia s prosbou o pomoc v ťažkej životnej situácii. Pomáhajú nezísť z cesty. Sú vnímaví voči pocitom ostatných a akoby držali ochrannú ruku nad všetkými ľuďmi s ktorými sa stretávajú. Sú úprimný, a dokážu povedať bez odsudzovania človeku aj o jeho negatívnych stránkach, čím často niekomu pomôžu uvedomiť si svoje správanie a tým ho zmeniť.

Všetci pozemskí anjeli sú mimoriadne citliví na negatívnu energiu. Ale u vtelených anjelov je táto citlivosť ešte vyššia. Trpia teda stratou energie najviac a preto sa u nich aj najviac prejavuje syndróm chronickej únavy. Neznášajú disharmonické prostredie, hádky v okolí a násilie. Ani v detstve nikdy nebývajú bitkármi, skôr naopak, od malička sa stavajú na obranu akéhokoľvek bezprávia. No často bývavajú zranení a využívaní. Je to aj preto, že sú voči druhým príliš citovo otvorení.

Hlavným problémom sú u nich vzťahy. Majú často priateľov alebo milencov, ktorí potláčajú svoj vnútorný potenciál rôznymi závislosťami. Inými slovami, svoje vzťahy dosť často môžu podvedome brať ako úlohu pomôcť tomu druhému, čo často vedie k nerovnováhe a pocitu zlyhania. Pretože zniesť inému modré z neba zrejme nie je to pravé...

Základom pre nich je naučiť sa technikám, ktoré ich ochránia pred negatívnymi energiami ale aj technikami na očistenie. Ak sa naučia pracovať so svojou energiou, prestanú k zvyšovaniu svojej hladiny vitálnej energie potrebovať jedlo. Veľa z nich má totiž sklon k nutkavému prejedaniu sa , alebo k nárazovým prísunom veľkého množstva sladkostí , a preto zvyčajne trpia nadváhou. Zdá sa však, že dôvodom nadváhy u nich nie je vždy prejedanie sa, ale to, že tuk je pre nich obranným štítom, ktorým sa chránia pred energiami z okolia. Majú problémy schudnúť, aj keď cvičia a držia diétu.

Vtelení anjeli prišli na svet, aby inšpirovali, pomáhali a uzdravovali a sú pripravení svoje poslanie plniť. Aj keď ich horlivosť im môže byť často na škodu. Väčšinou vyžarujú skromnosť a pokoru, ale aj oni mávajú svoje dni , a keď sú v negatívnom rozpoložení alebo na nich niekto útočí dávajú najavo svoje ego, svoju nadradenosť. Inak sú ochotní pomôcť vždy. Preto je veľmi potrebné, aby svoju pomoc poskytovali vedome. Chovajú voči ľuďom lásku a vidia v každom človeku to najlepšie. A tak je pre nich často ťažké povedať NIE a pomôžu aj človeku o ktorom vedia že ich len využíva. No ak potrebujú pomôcť oni, často sa ospravedlňujú a stáva sa, že o pomoc vlastne ani nepožiadajú. Potom nastáva pocit sebaľútosti, že im nikto nepomôže a že pomáhajú len oni.

Potrebujú si uvedomiť, že je potrebné udržiavať rovnováhu v smere dávať a brať. Pochopiť, že je možné iným pomáhať, ak vedia aj sami brať. Napríklad aj v tom, aby za svoje služby vzali peniaze, pretože oni väčšinou len kývnu rukou a neuvedomujú si že tak sami dobrovoľne narušujú harmóniu. Čo samozrejme neznamená že majú všetko robiť len pre peniaze , ale uvedomiť si kde je ich správna miera.

Podľa autorky Doreen Virtue ,vtelení anjeli sú zväčša celkom atraktívni a majú láskyplnú povahu, preto im nerobí problém naviazať priateľské vzťahy . Ale na partnerov sú príliš nároční , a tak radšej volia samotu ako vzťah ktorý by im v niečom nevyhovoval. No málokedy sa im darí vytvárať práve tie naplňujúce vzťahy. Takže mávajú aj niekoľko ročné obdobia samoty. Našťastie samota ich neubíja, a práve v samote vedia rozvíjať svoj tvorivý potenciál. Nie sú to tipy ktoré prechádzajú zo vzťahu do vzťahu a aj v sexe sú spočiatku veľmi zdržanliví . Potrebujú partnerovi dôverovať kým dovolia intímnejšie zblíženie.

Chybou je že často pristupujú k svojim partnerom a priateľom ako k svojim klientom, ktorým môžu pomôcť a pozdvihnúť ich. Nový vzťah u nich vyvoláva rovnakú otázku: Ako môžem tejto bytosti pomôcť ? Ale ak milujú , ich láska je obrovská. A Práve na to často doplácajú. Ak sa zamilujú do človeka ktorý ich city bude využívať ,trvá im dlho kým v to uveria, a musia prejsť veľa bolestnými skúsenosťami kým sa rozhodnú odísť. Ale ak sa už raz rozhodnú, odchádzajú zo vztýčenou hlavou. V horšom prípade sa na základe bolestných skúseností úplne uzavrú a môže sa im stať , že ani za celý život neprežijú jediný naplnený vzťah. Čo je naozaj veľká škoda, pretože paradoxne práve títo "anjeli" majú toho najviac čo môžu vo vzťahu zdieľať.

Podľa Doreen Virtue sa vtelení anjeli často zamilujú do ľudí, ktorí prepadli rôznym závislostiam. Pokúšajú sa ich zachrániť a uzdraviť. Sú schopní počúvať o problémoch svojich priateľov celé hodiny. No keď však začnú hovoriť oni, priatelia zvyčajne rozhovor ukončia. Teda opäť je tu jedno miesto v živote vtelených anjelov v nerovnováhe medzi dávaním a braním, čo vystihuje otázka: "A kto vypočuje mňa?"

Pre vtelených anjelov neznamenajú vzťahy len zábavu a únik pred samotou , znamenajú zdieľanie , prácu a pochopenie že, druhý človek nemusí vždy spĺňať ich predstavy. Sú ochotný odpustiť takmer všetko a dávať priam do nekonečna nové šance. Čo nemusí byť pre nich vždy tým najsprávnejším riešením. V láske dávajú slobodu, ale vyžadujú to isté, dôverujú. . Ak nemajú dostatok slobody a samoty , cítia sa stiesnene a radšej ujdú .

Vtelení anjeli, nech už sa jedná o akýkoľvek vzťah, bývajú zneužívaní a využívaní. V detstve kamarátsky a neskôr milenecký. No oni napriek tomu nevedia taký vzťah ukončiť. Boja sa opúšťať týchto ľudí zo strachu, že nakoniec budú sami opustení. Keďže vždy v ich vzťahu sú v ňom dôverne, vnímajú partnera ako priateľskú dušu , a keďže oni nedokážu využívať iných, tak nechcú uveriť že by ich niekto koho majú radi využíval. Aj keď bohužiaľ často je to práve tak.

Trpia tiež zábranami úprimne a otvorene hovoriť o svojich pocitoch a potrebách. Neradi niečo žiadajú a tak vo vzťahoch tíško trpia až do bodu, keď ich bolesť je už neznesiteľná. Až vtedy vtelený anjel zo vzťahu odchádza alebo k tomu prinúti partnera.

Podľa autorky Doreen Virtue by sa ich charakteristika dala vnímať aj ako to, že ostávajú v nezdravých vzťahoch dlhšie než ostatní. Stále veria, že sa to nakoniec podarí, najmä ak je im živená nádej. A práve táto nádej sa im môže stať zničujúcou. Anjeli sa neradi vzdávajú svojich nádejí, pretože veria že láskou, dobrotou a pochopením dokážu premeniť každý vzťah. A tak dávajú a dávajú no na úkor seba, až kým sa úplne nevyčerpú. Problémom je aj to ,že tí druhí im tu nádej živia radi , nechcú o nich prísť. Záleží im len na vlastnom prospechu, len na tom čo môžu získať . A tak týchto anjelov udržujú v neustálom napätí , čakaní a nádejí na lásku ktorá nikdy neprichádza. Pretože len veľmi nesebecký a empatický človek by sa dobrovoľne zriekol vteleného anjela , lásky, pozornosti, a pomoci ktorú od neho dostáva, ak by cítil že mu jeho city a pozornosť nemôže opätovať. Ak by cítil že ten druhý v tomto vzťahu nie je šťastný. Len citlivý a nesebecký človek by ho nechal s láskou ísť a dovolil mu vyliečiť sa. Iba taký človek by ho nevyužíval.

Lenže taký človek anjela nepotrebuje ! A tak sa anjeli zamilúvavajú práve do tých, ktorí tu lásku v sebe potrebujú nájsť najviac, a tak im svojím príkladom lásky pomáhajú a ukazujú cestu ktorou už neskôr môžu pokračovať sami . Inšpirujú ich. Ak vám raz príde do života vtelený anjel, a prijmete ho , už nikdy nebudete takí istí ! A naopak , anjeli sa majú na týchto vzťahoch naučiť udržiavať rovnováhu medzi dávaním a braním. A pochopiť , že ich šťastie nezávisí na zmene správania iného človeka.

Ako už bolo povedané, vtelení anjeli mávajú nevyrovnané a nezdravé priateľské či milenecké vzťahy. Ich priateľstvo je založené na jednostrannom dávaní a braní, pričom oni sú tí dávajúci. Ako keby len oni mali byť vo vzťahu tí silní, zatiaľ čo ich priatelia majú právo na slabosti a bolesť a vďaka tomu môžu čerpať z anjelskej trpezlivosti donekonečna. A tak im vtelení anjeli aj naďalej pomáhajú, počúvajú a liečia ich. Nakoniec im však dôjde energia, ktorú do týchto vzťahov dávali a uvedomia si, že priateľom vôbec nezáležalo na nich samotných, ale potrebovali len ich pomoc, pozornosť a energiu. Ak sa už rozhodnú zo vzťahu odísť, majú pocit naozajstnej viny, ako by opúšťali priateľov v núdzi. Dokonca aj keby išlo o veľmi bolestný a škodlivý vzťah, nie sú tými ktorí ostanú bývalého partnera nenávidieť. Cítia vďačnosť za všetky dary ale aj za všetky rany.

Pre týchto vtelených anjelov to vyzerá na prvý pohľad trochu smutne a nespravodlivo, ale život je spravodlivý. Ak oni sami zavedú rovnováhu, a pochopia že žijú len svoj život, a sú zodpovedný len za svoje šťastie tak nebudú ďalej lipnúť na jednostranných nenaplňujúcich vzťahoch ktoré ich emocionálne vyčerpávajú a ničia. Ak budú mať dostatok sebelásky dajú úctivé zbohom vzťahom ktoré im spôsobovali viac bolesti ako radosti, otrasú sa a vykročia s novou dôverou do života. Šťastie nájdu len v svojom konaní , a nie v konaní iného človeka. A ak toto skutočne pochopia, môžu byť odmenený , a stretnúť iného vteleného anjela ktorý už tiež prešiel touto skúškou a pochopil že vzťah je vzájomná výmena. Uvedomil si že je hoden lásky, a tak k sebe pritiahol človeka ktorý chce lásku dávať, a nebojí sa ju primať.
Na záver nejaké rady pre vtelených anjelov


Vteleným anjelom pomáha ak sa im dostane vnútornej podpory. Ako balzam na dušu pôsobí porozumenie ostatných anjelov, lebo ich spája rovnaký osud. Potrebujú veľa lásky, záujmu, nehy a dotyku. Ak to dostávajú, sú veľmi vďačný , žiaria a sú znova svetlom pre každého s kým sa stretnú.

Rady - Zhrnutie :

1. Dôverujte svojej intuícii , tá Vám vždy dáva najavo ak niečo nie je tak ako je Vám to prezentované.

2. Než poviete áno, zahĺbte sa. Doprajte si čas na rozmyslenie bez toho, aby ste okamžite poskytli pomoc každému kto si o to požiada. Nenechajte sa využívať.

3. Začnite cvičiť, aby ste podporili svoje kardiovaskulárne funkcie. Zbavte sa stresu, zníži sa vaša nadváha. Anjeli si musia udržiavať zdravé srdce! Ak fajčíte , prestaňte s tým. Je to tiež vzťah , ktorý Vám nič nedáva a veľa berie. Majte sa radi !

4. Udržujte v rovnováhe dávanie a branie .

5. Zbavte sa konvencií, ktoré vám bránia naplňovať vaše poslanie.

6. Odovzdajte sa do vyššej moci. A nebojte sa pre seba požiadať ochranu ak cítite že to potrebujete.

7. Prijímajte dobro s radosťou. Dovoľte iným, aby vám pomohli. Neuzatvárajte sa !

8. Hrajte sa. Dovoľte vášmu vnútornému dieťaťu, aby sa mohlo hrať. Buďte hraví a tvorivý. To Vás napĺňa najviac.
9. Nájdite odvahu opúšťať vzťahy ktoré vás vyčerpávajú, a nedávajú Vám to po čom túžite.

10. Vezte že si zaslúžite dostávať lásku, nehu a pozornosť. Len vy sami si v tom bránite.

(Doreen Virtue, Ph. D, )

(spracoval Trinion)


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Zasej myšlenku...

Zasej myšlenku...Zasej myšlenku, sklidíš čiin.

Zasej čin, sklidíš zvyk.

Zasej zvyk, sklidíš charakter.

Zasej charakter, sklidíš osud.


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár

 

Bol raz jeden človek

Bol raz jeden človekBol raz jeden človek. Bol celkom nahý, chodil za svojím nosom a pískal si stále tú istú pieseň.

Ale ked ho voľakto stretol, hneď sa ho opýtal: A prečo sa neoblečieš?

,,Nikdy ma to nenapadlo", odvetil človek.

,,A kam ideš?" pýtali sa ho.

,,Neviem," povedal človek.

,,A prečo si pískaš stále tú istú pieseň?" vypytovali sa znova a znova.

,,Nikdy som o tom nepremyšlal," hovoril človek.

A pískal si ďalej.

Jedného dňa prišiel na jedno miesto a na tom mieste bola lúka a uprosterd lúky sedeli anjeli.

Mali velikánske snehobiele krídla.

Človek si sadol do trávy a pozeral sa na anjelov.

,,A mne preto narastli krídla, lebo som bol veľmi dobrý," povedal jeden anjel.

V tej chvíli mu krídla trochu zožltli.

,,A mne preto narástli krídla, lebo som bol veľmi skromný," povedal druhý anjel.

No len čo to povedal, aj jeho krídla stmavli a zožltli.

,,No a mne preto narástli krídla, lebo som bol veľmi tichý," chválil sa ďalší anjel.

V tom okamihu mal krídla škaredé a temné ako ostatní.

Celý deň sa anjeli chválili a ich krídla boli čoraz tmavšie a žltšie a menšie.

Človek sa pozeral na anjelov, ale nepremýšlal o tom. Vstal, zobral píštalku a vykročil za svojim nosom.

A keď prišiel k úpetiu vysokej hory, ani mu nenapadlo zastaviť sa. Iba kráčal a pískal si a stúpal, až bol odrazu celkom hore, na samom vrchu hory.

Ale pretože o tom nikdy nepremýšľal, stúpal ďalej.

Erik Jakub Groch


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Moudrost života

Moudrost života1. DOSTANETE TĚLO

Ať je milujete, nebo nenávidíte, bude vaše po celou dobu.

2. BUDETE DOSTÁVAT LEKCE

Jste ve stálé neformální škole zvané Život. Každý den budete v této škole mít příležitost se učit. Lekce můžete mít rádi, nebo si myslet, že jsou nepodstatné, nebo že jsou hloupé.

3. NEMŮžETE CHYBOVAT, JEN SE UČIT

Růst je proces zkoušek a omylů. Experimentování. Experimenty, které se nepovedou, jsou stejně důležitou částí tohoto procesu jako ty, které se podaří.

4. LEKCE SE OPAKUJÍ, DOKUD SE NEPOUČÍTE

Každá lekce vám bude předkládána v různých formách, dokud se ji nenaučíte. Když ji zvládnete, můžete přejít k další lekci.

5. UČENí NIKDY NEKONČÍ

Každá část života obsahuje lekce. Dokud jste naživu, máte se co učit.

6. "TAM" NENÍ LEPŠÍ NEŽ "TADY"

Když "tam" se stane "zde", objeví se prostě jiné "tam", které

bude zase vypadat lepší, než "zde".

7. OSTATNÍ LIDÉ JSOU POUZE ZRCADLY VÁS SAMÝCH

Na jiné osobě nemůžete milovat nebo nenávidět nic než to, co milujete, nebo nenávidíte v sobě.

8. JEN NA VÁS ZÁLEŽÍ, CO UDĚLÁTE ZE SVÉHO ŽIVOTA

Máte v sobě všechny zdroje a nástroje, které potřebujete. Co s nimi dokážete, záleží jen na vás.

9. ODPOVĚDI MÁTE V SOBĚ

Všechny odpovědi na otázky, které klade život, jsou ve vás. Stačí jen se dívat, naslouchat a důvěřovat.

10.Všechna tato pravidla zapomenete. Kdykoliv je budete

potřebovat, vzpomenete si na ně.

Svámi Šivananda


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Víte kdo to je?

Víte kdo to je?Pětičlenná rodinka si vyjela na pláž. Děti si užívaly moře a stavěly hrady z písku, když tu se v dálce objevila jakási stará žena.Šedé vlasy jí poletovaly ve větru, šaty už měla jen samé špinavé cáry.Jak šla, sbírala pořád cosi ze země, dávala to do tašky a něco si při tom mumlala.

Rodiče přivolali děti k sobě a nakázali jim, aby se od té staré paní držely dál.

Když je míjela, usmála se na ně.Nikdo jí však pozdrav neopětoval.

Za pár měsíců se o té stařeně dozvěděli, že ze svého vlastního rozhodnutí zasvětila celý život tomu, že na plážích sbírala skleněné střepy, aby se o ně nepořezaly děti.

Anthony de Mello - Modlitba žáby


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Dva vlci

Dva vlciJeden večer vzal starý Indián svého vnuka a vyprávěl mu o bitve, která probíhá v nitru každého člověka. Řekl mu: “Synku, ta bitva v každém z nás je mezi dvěma ‘vlky’.
Jeden je špatný. Je to vztek, závist, žárlivost, smutek, sobeckost, hrubost, nenávist, sebelítost, falešnost, namyšlenost a ego.
Ten druhý je dobrý. Je to radost, pokoj, láska, naděje, vyrovnanost, skromnost, laskavost, empatie, štědrost, věrnost, soucit a důvěra."
Vnuk o tom všem přemýšlel a po chvíli se zeptal: "A který vlk vyhraje?"
Starý indián odpověděl: “Ten kterého krmíš”.


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
O mystických záblescích

O mystických záblescíchMnozí z těch, kteří jsou na počátku hledání se mohou ptát, zdali existuje nějaký důkaz existence Nadjá, který by mohli získat na své cestě ještě před konečnou realizací. Takovýto důkaz je skutečně možné obdržet. Jedná se o dočasné probuzení do existence a skutečnosti duchovního řádu bytí, které přichází ve formě mystického záblesku. Přináší s sebou velkou radost, krásu a pochopení. Je to krátká zkušenost odhalení sebe sama, přechodný stav mentálního osvícení a citového povznesení. Lze jej přirovnat k okamžiku bdění v dlouhém údobí spánku. Jeho prostřednictvím se probouzíme ze spánku nevědomosti do trvalé přítomnosti Nadjá. Jakmile se dostaví, zdá se náš běžný stav v porovnání s ním jako ubohý suchopár, všechny ostatní okamžiky všedního života jen potvrzují jeho jedinečnost.
Mystický záblesk je zkušenost odhalení sebe sama. Jedná se o krátké a dočasné rozšíření vědomí, a zároveň jeho koncentraci. Je těžké vyjádřit pocity, které tato překrásná zkušenost přináší. Tyto okamžiky nás pozvedají z animálního jáství a odpoutávají z nižšího lidského jáství. S jejich příchodem přichází i odhalení toho, čím skutečně jsme. Mají vysokou mravní hodnotu, protože nám pomáhají osvobodit se. Zahrnují nás dobrou vůlí, pokorou, a pozvedají naše ideály, i když jen dočasně. Přinášejí klidnou vnitřní pohodu a jistotu univerzální pravdy. Dostavují se nečekaně, jakoby bezděčně, a jsou nejcennější lidskou zkušeností. Záměrem těchto radostných vzplanutí je povzbuzení k touze po opětném vstupu do ducha.
Záblesk je něčím co se nás zmocní, a ne něco čeho bychom se zmocnili my. Může být výsledkem určité vnímavosti k intuitivním pocitům a idejím. Tento druh duchovního probuzení je vyvolán Milostí stejně jako Osvícení, které se od něj liší tím, že je trvalé. Když nás navštíví, je naše vědomí převráceno naruby a to co jsme považovali za nejpodstatnější se jeví jako méně podstatné. Dobro má najednou nový význam když přichází toto duchovní zrození. Člověk totiž nemůže ve svém životě naleznout nic lepšího než božské Nadjá. Tento transcendentní okamžik se stane rozhodující pro jeho existenci v tělě, a jeho důsledkem bude trvalé zakotvení v jeho vznešené přítomnosti.
Dříve byly zkušenosti záblesků pokládány za zcela náboženské. Dnes již víme, že k nim dochází i mimo okruh náboženství, a že mohou být estetické, psychologické, intelektuální a tvořivé. Nejsou ničím nadpřirozeným nebo nadlidským, ale jsou přirozenou součástí životní zkušenosti člověka. I lidé bez víry mohou získat tuto zkušenost prostřednictvím Přírody, umění, hudby nebo i bez jakéhokoli důvodu. Přesto nejsou o nic méně posvátné než ty, které nám mohou poskytnout náboženské ceremoniály. Tyto záblesky Skutečnosti jsou velice prchavé a vzácné, ale právě proto si je lépe pamatujeme.
Záblesk obvykle přináší duchovní probuzení, které může být předehrou k vážnému nastoupení Hledání. Zážitky tohoto vyššího stavu bytí, se mohou dostavit nejen na počátku naší duchovní cesty, ale také na počátku každého jejího nového cyklu. Na rozdíl od našeho běžného vnímání, nepřichází záblesk prostřednictvím našich smyslů nebo intelektu, ale jedná se o zkušenost patřící do transcendentální oblasti. I když tento vznešený zážitek nejsou někteří schopni rozeznat jako takový, získávají jej prostřednictvím jejich obdivu k přírodě, umění nebo zamilováním. Někteří procházejí touto zkušeností aniž by věděli co se s nimi vlastně děje, protože o ní nikdy nečetli, ani o ní neslyšeli.
Pokud člověk neobdrží žádný záblesk během svého života, obdrží jej určitě na jeho konci, protože tato zkušenost je Bohem stanovenou součástí procesu umírání. Mystický záblesk se může dostavit v jakémkoli věku. Hledající na tyto vzácné okamžiky může čekat celé roky, ale mohou se dostavit i na počátečních stupních cesty. Někteří jej obdrží dříve než dosáhnou desíti let, jiní v období dospívání nebo i mnohem později. Lidé,kteří sledovali Hledání v předchozích životech, obdrží záblesk obvykle několikrát ve svém přítomném životě. Záblesk je určitým zasvěcením a zároveň inspirací, abychom pokračovali v hledání. Tyto transcendentální návštěvy pozvedají hledajícího z všednosti každodenní existence.
Mystické záblesky jsou velice krátké a přesto se v jejich intenzivní existenci skrývají nesmírné síly. Nemohou setrvat déle, protože my se nemůžeme udržet ve stavu bez ega. Záblesky se mohou lišit délkou trvání i úrovní intenzity, a obojí může být u každého člověka rozdílné. Jejich přítomnost se nedá udržet, ale dá se zopakovat. Jsou to okamžiky, které se málokdy objeví v životě dnešního běžného člověka, který vyznává pouze světské hodnoty. Tyto tiché návštěvy, které dočasně oslabují ego, a zmenšují jeho nadvládu mohou být navozeny pokorou v modlitbě, pasivitou k intuici, tichem při meditaci nebo klidem navzdory zlověstným okolnostem. Když je ego dočasně umlčeno, je poskytnuta příležitost Nadjá, aby se nás dotklo nebo skrze nás pracovalo. Pokud chceme přijmout tento blahodárný vliv Nadjá, musíme se osvobodit z nadvlády ega.
Když je člověk schopen zbavit se napjatého uvědomování si sebe, je umožněno Milosti, aby vstoupila a vyvolala záblesk. Pokud si uvědomíme, že původ těchto mystických okamžiků je v našem vyšším jáství, budeme se snažit jít přímo k tomuto já a zajistit si štěstí na celý život tím, že si ho budeme neustále vědomi. Můžeme být povzneseni krásou přírody stejně tak dobře, jako osobním vlivem vznešené duše. Většina záblesků přichází přirozeně a neočekávaně. Nemůžeme si jej vynutit, protože jeho příchod nezávisí na vlastní vůli člověka. Můžeme pouze vytvořit vhodné a příznivé podmínky pro jeho příchod systematickým prováděním meditace. Je zbytečné jej očekávat, neboť on přichází z bezčasovosti, s níž se svou intuitivní přirozeností dostáváme do harmonie.
Záblesk je uvědoměním si přítomnosti Nadjá, a je podstatný pro završení účelu lidského života. Inspiruje nás, obnovuje naše odevzdání se, posiluje naši vůli a dává nám celistvost. Osvobozuje nás svým pravým vědomím z iluze, která je nevyhnutelná při běžné zkušenosti. Není únikem ze života, ale jeho naplněním. Pokud jej zažijeme tak si uvědomíme, že někde uvnitř nás se nachází posvátná přítomnost, kterou nejsme my sami, vznešená síla, která není naše. Obdržíme radost a laskavost, které odzbrojují negativní stránku našeho charakteru. Přestože tyto okamžiky musí pominout, určité spojení s nimi je vždy možné pomocí uchované vzpomínky. Tyto vznešené chvíle je možno pěstovat, pokud věnujeme pozornost jejich příchodům a neignorujeme jejich nepatrnost.
Okamžiky, které mohou snadno přejít do záblesku, mohou zažít i běžní lidé. Ale nerozpoznají důležitost takovéto situace, a tak jsou tyto příležitosti promarněny. Přicházejí náhle a nepředvídatelně, vynořují se z nevědomosti a zmatku všedního vědomí jako náznaky Skutečnosti. V dnešní době, je tlak materialistické společnosti tak silný, že je téměř nemožné dospět k uvědomění si svého vlastního Nadjá aniž bychom se věnovali cvičení meditace a filozofickým činnostem. Pokud se chceme radovat alespoň z nepatrných záblesků tohoto vyššího vědomí, musíme změnit svůj život v každém směru. K tomu aby nás záblesky provázely po celý život, je třeba vést způsob života, nazývaný Hledání. Intenzivní práce na sobě samém podle návodů filozofie, přináší požehnání v podobě těchto mystických záblesků.
Nevšední dar milosti v podobě záblesku může přijít kdykoli, posvátná přítomnost Nadjá může být pocítěna, i když není vyhledávána, a vznešený Mír Skutečnosti může navštívit i toho, kdo žádná cvičení neprováděl. Tento neobyčejný zážitek je nám někdy darován a někdy můžeme jeho příchod ovlivnit s pomocí vlastního úsilí. Vždy je to dar milosti Nadjá, která přichází jako výsledek snahy z minulých životů, jako odpověď na pátrání po tvořivém inspirativním zdroji, nebo z jiných nám skrytých důvodů. Jakmile obdržíme tento záblesk vznešenějšího světa, ve kterém bychom mohli žít, budou naše osobní trápení zahnána na útěk. Je třeba ocenit tyto vzácné okamžiky, při jejich příchodu zanechat všech činností, a s utišenými myšlenkami se jim zcela odevzdat.
Tato transcendentální zkušenost je dnes často považována za nenormální, ale v budoucnu může být považována za zcela přirozenou. Okamžiky duchovního záblesku a vnitřního osvobození mají nesmírnou hodnotu. Ukazují nám čím se můžeme stát, potvrzují skutečnost ideálu a odhalují možnost jeho dosažení. Dávají nám pocit čistého štěstí, kterému se nic nemůže vyrovnat, a tato nesmírně krásná a vznešená zkušenost, stojí za to aby byla hledána. Alespoń na chvíli nám umožňují být si vědomi nekonečna, milovat Boha, a uvědomovat si zároveň, že jsme Bohem milováni. Tato mystická zkušenost je v současnosti mezi běžnými lidmi poměrně vzácná, ale během evolučního vývoje se může stát běžnou.
Paul Brunton:„ Jeho „já“, sevřené svou nevědomostí a omezeností, je nepatrnou věcičkou ve srovnání s „Já“, které ho pomocí hledání nutí kupředu a vzhůru a kterým se jednoho dne musí stát. Jeho osobní jáství, zvládnuté a očistěné, držené tam, kde má být a klečící pokorně před Nadjá, může už nyní vděčně přijmout záblesk onoho dne, letmé odhalení, které obšťastní mysl a vloží intenzivní mír do srdce. Kdokoli má pocit, že tato slova se na něho nevztahují, kdo však je nicméně schopen uvěřit v jejich pravdivost, pocítí přátelské porozumění Milosti ve chvíli smrti.“


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Kľúč Času

Kľúč ČasuPočúvaj, ó človeče. Vezmi si z mojej múdrosti. Dozveď sa o hlboko ukrytých mystériách vesmíru. Dozveď sa o Myšlienke, ktorá rástla v hlbine, prinášajúc do vesmíru Poriadok a Harmóniu. Vedz, ó človeče, že všetko, čo existuje, má bytie len kvôli Zákonu. Poznaj Zákon a budeš slobodný, nikdy nespútaný okovami tmy.

Ďaleko, cez zvláštne priestory, cestoval som do hĺbky priepasti času, dozvedajúc sa nezrozumiteľné a ešte nezrozumiteľnejšie mystériá, až kým sa na konci všetko odhalilo. Vedz, že mystérium je mystériom iba vtedy, keď je to vedomosť človeku neznáma. Keď preskúmaš srdce všetkej mystérie, vedomosť a múdrosť budú isto tvoje.

Hľadaj a spoznaj, že Čas je tajomstvom, pomocou ktorého sa môžeš oslobodiť od tohoto priestoru. Dlho som ja, Thoth, hľadal múdrosť; áno, a budem ju hľadať do konca večnosti, pretože viem, že vždy pred postúpením sa pohne cieľ, ktorý sa snažím dosiahnuť. Dokonca

Páni Cyklov vedia, že ešte Oni nedosiahli cieľ, pretože so všetkou ich múdrosťou oni vedia, že Pravda vždy rastie.

Raz, v čase minulom, hovoril som s Prebývajúcim. Opýtal som sa ho na mystérium času a priestoru. Položil som mu otázku, ktorá vyvstala v mojom bytí, hovoriac:
“Ó Majster, čo je čas?”
Potom ku mne prehovoril On, Majster: “Vedz, ó Thoth, na začiatku bola prázdnota a ničota: večná, nekonečná ničota. A do ničoty prišla myšlienka, zmysluplná, všeprenikajúca, a naplnila Prázdnotu. Neexistovala žiadna hmota, len sila, pohyb, vibračný vír účelnej myšlienky, ktorá naplnila Prázdnotu.” A opýtal som sa Majstra, hovoriac: “Bola táto myšlienka večná?” A odvetil mi Prebývajúci, hovoriac: “Na začiatku bola večná myšlienka, a aby myšlienka bola večná, musí existovať čas. Tak do všeprenikajúcej myšlienky vyrástol Zákon Času. Áno, čas, ktorý existuje skrze všetok priestor, plynúci hladkým, rytmickým pohybom, ktorý je večne v stave znehybnenia. Čas sa nemení, ale všetky veci sa menia v čase. Pretože čas je sila, ktorá drží udalosti oddelené, každú na svojom náležitom mieste. Čas nie je v pohybe, ale ty sa pohybuješ skrze čas, ako sa tvoje vedomie pohybuje od jednej udalosti k druhej. Áno, prostredníctvom času existuješ, všetko vo všetkom, večná Jedna existencia. Vedz, že hoci ste v čase oddelení, predsa stále ste Jedno vo všetkých existujúcich časoch.” Prestal potom hlas Prebývajúceho, a odišiel som uvažovať o čase. Pretože som vedel, že v týchto slovách leží múdrosť a cesta na preskúmanie mystérií času.

Často som uvažoval nad slovami Prebývajúceho. Potom som sa snažil vyriešiť mystérium času. Zistil som, že čas sa pohybuje cez zvláštne uhly. Predsa len prostredníctvom zakrivení som mohol dúfať, že dosiahnem kľúč, ktorý by mi poskytol prístup k časopriestoru. Zistil som, že len pohybovaním sa nahor a predsa znovu pohybovaním sa vpravo som sa mohol oslobodiť od času tohoto pohybu.

Vystúpil som zo svojho tela, pohyboval som sa pohybmi, ktoré ma menili v čase. Zvláštne boli pozoruhodnosti, ktoré som videl na svojich cestách, mnohé mystériá, ktoré sa otvorili pohľadu. Áno, videl som počiatok človeka, dozvedel som sa z minulosti, že nič nie je nové. Snaž sa, ó človeče, spoznať cestu, ktorá vedie cez priestory, ktoré sú tvorené ďalej v čase. Nezabúdaj, ó človeče, pri všetkom tvojom hľadaní, že Svetlo je cieľom, ktorý sa máš snažiť dosiahnuť. Hľadaj vždy Svetlo na svojej ceste a vždy pre teba ten cieľ pretrvá.

Nedovoľ nikdy svojmu srdcu, aby sa obrátilo k temnote. Svetlom nechaj svoju Dušu byť, slnkom na ceste. Vedz, že vo večnom jase, ty budeš vždy nachádzať svoju Dušu ukrytú vo Svetle, nikdy nepripútanú otroctvom k temnote, vždy žiari vpred Slnko Svetla. Áno, vedz, hoci ukrytá v temnote, tvoja Duša, iskra skutočného plameňa, existuje.

Buď v Jednote s najväčším zo všetkých Svetiel. Nájdi pri Zdroji Koniec svojho cieľa. Svetlo je život, pretože bez veľkého Svetla nič nemôže nikdy existovať. Vedz, že vo všetkej stvorenej hmote, srdce Svetla vždy existuje. Áno, hoci spútané v temnote, vnútorné Svetlo stále existuje.

Raz som stál v Sieňach Amenti a počul som hlas Pánov Amenti, hovoriaci v tónoch, ktoré zvonili skrze ticho, slová sily, mohutné a mocné. Zaspievali pieseň cyklov, slová, ktoré otvorili cestu nahor. Áno, videl som veľkú cestu otvorenú a pozrel som sa na okamih nahor. Videl som pohyby cyklov, rozsiahle, ako to myšlienka Zdroja mohla sprostredkovať.

Vedel som potom, že dokonca Nekonečno sa pohybuje ďalej k nejakému nemysliteľnému koncu. Videl som, že Vesmír je Poriadok a časť pohybu, ktorý sa rozširuje do celého priestoru, časť Poriadku Poriadkov, neustále sa pohybujúci v harmónii vesmíru.

Videl som krúženie cyklov ako rozsiahle kruhy naprieč nebom. Vedel som vtedy, že všetko, čo má bytie, rastie, aby stretlo ešte iné bytie vo vzdialenom zoskupení priestoru a času. Vedel som vtedy, že v Slovách je moc na otvorenie úrovní, ktoré sú ukryté pred človekom. Áno, že dokonca v Slovách leží ukrytý kľúč, ktorý otvorí nahor a nadol.

Načúvaj teraz, človeče, tomuto slovu, ktoré ti zanechávam. Použi ho a nájdeš moc v jeho zvuku. Povedz to slovo: “Zin-Uru” a nájdeš silu. Predsa musíš pochopiť, že človek je zo Svetla a Svetlo je z človeka.

Načúvaj, ó človeče, a počuj o mystériu neznámejšom než všetko, čo leží pod Slnkom. Vedz, ó človeče, že všetok priestor je naplnený svetmi vo vnútri svetov; áno, jeden v druhom, a predsa oddelené Zákonom.

Raz v mojom hľadaní hlboko pochovanej múdrosti, otvoril som dvere, ktoré Ich uzatvárajú pred človekom. Zavolal som z iných úrovní bytia, jednu, ktorá bola svetlejšia než dcéry človeka. Áno, zavolal som ju z vonkajších priestorov, aby žiarila ako Svetlo vo svete ľudí.

Použil som bubon Hada. Mal som oblečené rúcho z purpuru a zlata. Umiestnil som na svojej hlave korunu zo Striebra. Vôkol mňa kruh z rumelkového svetla. Pozdvihol som ruky a zakričal som vzývanie, ktoré otvára cestu k úrovniam sponad, zakričal som k Pánom Znamení v ich domoch: “Páni dvoch horizontov, strážcovia trojitých brán, postavte sa Jeden vpravo a Jeden vľavo, ako Hviezda povstane na svojom tróne a vládne nad svojím znamením. Áno, ty tmavý princ z Arulu, otvor bránu zatienenej, ukrytej krajiny a uvoľni tú, ktorú držíš uväznenú.

Počúvajte, počúvajte, počúvajte tmaví Páni a Žiariaci, a prostredníctvom ich tajných mien, mien, ktoré poznám a dokážem ich vysloviť, počúvajte a poslúchnite moju vôľu.” Osvetlil som potom plameňom svoj kruh a zavolal som Ju do úrovní priestoru nad.

“Dcéra Svetla, vráť sa z Arulu. Sedem krát a sedem krát som prešiel ohňom. Jedlo som nejedol. Vodu som nepil. Zavolal som ťa z Arulu, z ríše Ekeršegal, povolávam ťa, Pani Svetla.”

Potom sa predo mnou zdvihli tmavé postavy; áno, postavy Pánov z Arulu. Rozdelili sa predo mnou a vystúpila Pani Svetla. Oslobodená bola teraz od Pánov noci, slobodná, aby žila vo Svetlách zemského Slnka, slobodná, aby žila ako dieťa Svetla.

Načúvajte a počúvajte, ó moje deti. Kúzelná je vedomosť a je len Zákon. Nebojte sa moci vo vás, pretože nasleduje Zákon, ako hviezdy na oblohe. Vedz, že pre toho, kto je bez poznania, je múdrosť kúzlom a nie zo Zákona. Ale vedz, že vždy sa svojím poznaním môžeš priblížiť bližšie k miestu na Slnku. Počúvajte, moje deti, nasledujte moje učenie. Buďte vždy hľadačmi Svetla. Svieť vo svete ľudí všade vôkol teba, Svetlom na ceste, ktoré bude svietiť medzi ľuďmi.

Nasleduj a uč sa mojej mágii. Vedz, že všetka sila je tvoja, ak strácaš odvahu. Neboj sa cesty, ktorá ťa privedie k poznaniu, ale radšej sa vyhýbaj temnej ceste. Svetlo je tvoje, ó človeče, aby si si ho vzal. Odhoď okovy a budeš slobodný. Vedz, že tvoja Duša žije v otroctve spútaná strachom, ktorý ťa drží v zajatí. Otvor svoje oči a uvidíš veľké Svetlo Slnka. Neboj sa, pretože všetko je tvoje. Strach je Pánom temného Arulu pre toho, kto nikdy nečelil temnému strachu. Áno, vedz, že strach má existenciu vytvorenú tými, ktorí sú spútaní svojimi strachmi. Straste zo seba svoje otroctvo, ó deti, a kráčajte vo Svetle nádherného dňa. Nikdy neobracajte myšlienky k temnote a isto budete v Jednote so Svetlom. Človek je len tým, čomu verí, bratom temnoty alebo dieťaťom Svetla. Vstúpte do Svetla, moje Deti. Kráčajte cestou, ktorá vedie k Slnku.

Načúvajte teraz a počúvajte múdrosť. Použi slovo, ktoré som ti dal. Použi ho a isto nájdeš silu a múdrosť a Svetlo, aby si kráčal cestou. Hľadaj a nájdi kľúč, ktorý som dal a vždy budeš Dieťaťom Svetla.

Smaragdové dosky Thotha Atlanťana, preklad a interpretácia: Doreal,


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Hermetická filozofia

Hermetická filozofiaZo starého Egypta vzišlo hlavné ezoterické a okultné učenie, ktoré už po niekoľko tisícročí veľmi silno ovplyvňuje filozofie všetkých rás a národov. V Egypte, domovine pyramíd a sfingy, sa zrodila skrytá múdrosť a mystická náuka. Z jeho tajných učení čerpali všetky národy. India, Perzia, Chaldea, Médea, Čína, Japonsko, Asýria, antické Grécko a Rím i ďalšie staroveké zeme z plného hrdla využívali hojnosť vedomostí, ktorú hierofanti a majstri zeme Isis bez akéhokoľvek obmedzenia poskytovali ľuďom, ktorí boli pripravení piť z hlbokej studnice mystických a okultných tradícií, ktorú vyhĺbili vodcovské osobnosti tejto starobylej krajiny.

„Ústa múdrosti prehovoria iba ku chápajúcim ušiam.“

- Kybalion

V starovekom Egypte sídlili slávni adepti a majstri, ktorých veľkosť nikdy nikdo neprekonal a iba veľmi málo ľudí sa im v priebehu dlhých storočí, ktoré uplynuli od smrti veľkolepého Hermesa, vyrovnalo. V Egypte sa nachádzala najväčšia mystická lóža. Dvere egyptských chrámov sa otvárali neofytom, ktorí sa potom ako hierofanti, adepti a majstri vydali do štyroch kútov zeme s cenným poznaním, ktoré boli s dychtivou ochotou nachystaní odovzdať ľuďom, ktorí naň boli zrelí. Všetci študenti okultných vied si uvedomujú, koľko týmto ctihodným majstrom tejto starodávnej zeme dlžia.

Medzi týmito veľkými majstrami starobylého Egypta však kedysi žil jeden, ktorého oslavovali ako „Majstra majstrov“. Tento človek, pokiaľ bol skutočne „človekom“, prebýval v Egypte na počiatku jeho éry. Bol známy ako Hermes Trismegistos. Stal sa otcom okultnej múdrosti, zakladateľom astrológie a objaviteľom alchýmie. Podrobnosti o jeho živote upadli do zabudnutia, čo nie je až tak prekvapivé, ak vezmeme do úvahy, koľko času uplynulo od jeho života. Vieme však, že sa niekoľko starodávnych zemí medzi sebou dohadovalo a snažilo sa presadiť, že sa Hermes narodil práve na ich území. Chceli si tak nárokovať česť, ktorá z toho pramenila. To všetko sa dialo pred tisíckami rokov. Dátum pobytu jeho poslednej inkarnácie na tejto planéte v Egypte nie je v súčasnosti známe, avšak všeobecne sa usudzuje, že to bolo na počiatku vlády najstarších egyptských dynastií – dlho predtým, než svetlo sveta uzrel Mojžiš. Najuznávanejšie autority ho považujú za súčasníka Abraháma, a niektoré židovské tradície idú dokonca tak ďaleko, že tvrdia, že Abrahám získal časť svojho mystického poznania od samotného Hermesa.

V rokoch, ktoré nasledovali po Hermesovom odchode z tejto životnej úrovne (tradície uvádzajú, že vo fyzickom tele žil tristo rokov), si ho Egypťania zbožštili a urobili z neho jedného zo svojich bohov, ktorého pomenovali Thóth. Neskôr ho do panteónu svojich bohov zaradili i obyvatelia starovekého Grécka. Nazvali ho Hermes, boh múdrosti. Egypťania jeho spomienkuuctievali mnoho storočí – nazývali ho „Pisár boží“ a udelili mu jeho dávny titul Trismegistos, čo znamená „trikrát veliký“, „najväčší veliký“, „velikán medzi velikánmi“ a podobne. Meno Hermes Trismegistos bolo uctievané vo všetkých starobylých krajinách a jeho synonymom sa stalo pomenovanie „Prameň múdrosti“.

Dokonca i dnes používame výraz „hermetický“ v zmysle „tajný“, „nepriedyšne uzavretý, aby nič neuniklo“ a podobne. Vychádza to zo skutočnosti, že stúpenci Hermesa svoje učenie vždy udržiavali v tajnosti. Nechceli „hádzať perly sviniam“, ale skôr sa riadili porekadlom „mlieko patrí nemluvňatám, mäso silným mužom“. Obidva tieto aforizmy poznajú čitatelia kresťanských kníh, avšak Egypťania ich používali dlhé storočia predtým, než kresťanstvo vôbec vzniklo.

Táto politika opatrného šírenia pravdy je pre hermetikov typická odjakživa a platí i dnes. Hermetické učenie je možné nájsť vo všetkých krajinách, vo všetkých náboženstvách, avšak neprináleží ani jednej konkrétnej krajine alebo náboženskej sekte. Je to vďaka dávnym učiteľom, ktorí upozorňovali na nebezpečenstvo, že by sa tajná náuka mohla stať skostnatelým vyznaním. Múdrosť obsiahnutá v tomto varovaní je zrejmá všetkým študentom histórie. Staré indické a perzské okultné vedy zdegenerovali a z veľkej časti sa vytratili, pretože sa z učiteľov stali kňazi, a teológia sa tak zmiešala s filozofiou. V dôsledku toho sa indický a perzský okultizmus postupne stratil v záplave náboženských povier, kultov, vyznaní a bohov. Také isté to bolo i v prípade antického Grécka a Ríma. Rovnaký osud podstúpilo hermetické učenie gnostikov a raných kresťanov, ktoré sa stratilo za dôb Konštantína, ktorého železná ruka udusila filozofiu pod nánosom teológie. Kresťanská cirkev tak prišla o svoju podstatu a ducha a niekoľko storočí musela blúdiť, než našla cestu späť ku svojej starodávnej viere. Dôkladnému pozorovateľovi v dvadsiatom prvom storočí nemôže uniknúť, ako sa cirkev snaží navrátiť k svojmu starobylému mystickému učeniu.

V každej dobe však žilo niekoľko verných duší, ktoré udržovali plameň rýdzej náuky nažive, pozorne sa oň starali a nedovolili aby uhasol. Vďaka týmto vytrvalým srdciam a neohrozeným dušiam je pravda stále s nami. Nie je ju však možné nájsť v knihách – žiadna sa o nej nijako podrobne nezmieňuje. Pravda bola odjakživa odovzdávaná ústne z majstra na študenta, zo zasvätenca na hierofanta. Ak bola niekedy zachytená na papier, jej význam bol zakódovaný do alchymických a astrologických termínov, ktoré dokázali rozlúštiť iba tí, ktorí vlastnili kľúč. Tento postup bol nutný kvôli perzekúciám stredovekých teológov, ktorí tajnú náuku potierali mečom a ohňom, hranicami, šibenicami a krížmi. Dokonca i dnes existuje na tému hermetickej filozofie iba niekoľko spoľahlivých kníh, i keď sa na ňu odvoláva nespočetné množstvo diel o rôznych oblastiach okultizmu. A i tak hermetická filozofia predstavuje jediný univerzálny kľúč, ktorý otvára všetky brány k okultným vedám!

V raných dobách existoval súbor základných hermetických princípov, ktorý sa odovzdával z učiteľa na žiaka a bol známy ako Kybalion. Presný význam tohto slova sa vytratil už pred niekoľkými stovkami rokov. Učenie ako také však bolo v priebehu vekov ústne odovzdané radu ľudí. Pokiaľ je nám známe, pravidlá tejto náuky neboli nikdy spísané alebo vytlačené. Šlo iba o súbor zásad, axiómov a predpisov, ktorým nemohol rozumieť nikto zvonka, avšak neofyti, ktorým tieto zásady, axiómy a predpisy vysvetlili a ilustrovali hermetickí zasvätenci, ich chápali bez problémov. Toto učenie tvorilo základné princípy umenia hermetickej alchýmie, ktorá sa napriek všeobecnému presvedčeniu zaoberala skôr ovládnutím duševných síl než premenou chemických prvkov. Alchymisti transmutovali duševné vibrácie, a nie kovy. Mýty o kameni mudrcov, ktorý dokáže premeniť akékoľvek kov na zlato, boli iba alegóriou, ktorá sa vzťahovala k hermetickej filozofii a ktorej študenti hermetizmu ľahko porozumeli.

V tejto prvej kapitole vyzývame svojich študentov, aby skúmali hermetické učenie tak, ako je vyložené v Kybalione a objasnené nami, pokornými študentami náuky, ktorí i keď nesú titul zasvätencov, sú stále iba žiakmi pri nohách majstra Hermesa. Predkladáme vám, moderným študentom, rad zásad, axiómov a predpisov z Kybalionu, ktoré sme doplnili vysvetleniami, vďaka ktorým, ako sa domnievame, pre vás bude náuka zrozumiteľnejšia – najmä však preto, že pôvodný text je zámerne zašifrovaný do ťažko pochopiteľných výrazov.

Pôvodné pravidlá, axiómy a predpisy z Kybalionu sú v tomto diele uvedené v úvodzovkách. Naše práce tvoria hlavnú časť tejto knihy a je vytlačená obvyklým spôsobom. Veríme, že mnoho študentov, ktorým teraz toto dielo predkladáme, získa zo štúdia jeho stránok rovnaký prospech ako rad ďalších, ktorí v priebehu stoviek rokov, ktoré uplynuli od dôb Hermesa Trismegista – Majstra majstrov, velikána medzi velikánmi – putovali po ceste k majstrovstvu. Slovami Kybalionu:

„Tam, kam dopadnú kroky Majstra, nastražia ľudia, ktorí sú jeho náuku schopní prijať, dôkladne uši.“ – Kybalion

„Ak sú uši študenta zrelé počuť, objavia sa ústa, ktoré ich naplnia múdrosťou.“ – Kybalion
The Kybalion: A Study of the Hermetic Philosophy of Ancient Egypt and Greece;


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Channeling – pravdivá sdělení?

Channeling – pravdivá sdělení?Lidé už od nepaměti touží po spojení s vyšší moudrostí a věří, že získají informace, které jim pomohou pochopit skutečný účel své existence. Pomocí různých technik se snaží obdržet sdělení ve formě vnitřního hlasu nebo obrazových vizí. Tzv. Channelingová mystika nabízí radikální duchovní cestu. Údajně je schopna podstatně zlepšit úroveň duchovního vývoje, neboť je založena na časté osobní zkušenosti s božskými transcendentálními zážitky.
Praktikuje se buďto jako autochanneling nebo jako channeling prostřednictvím média a využívá telepatické komunikace s jakýmikoli vyššími duchovními silami, duchy či božskými zdroji. S cílem získat informace je vstupováno záměrně do tranzu či lehkého zasnění. Snahou je navázat kontakt s tzv. průvodcem a pokládat mu otázky. Informace tak mohou přicházet v podobě myšlenek, vnitřního hlasu, vizí či automatického psaní.
Jeho zastánci jsou přesvědčeni, že navazují telepatické spojení s bytostmi z vyšších duchovních dimenzí odkud získávají obvykle fascinující, ale často i rozporuplné informace. Často tak bývá přijímáno poselství od duchovních průvodců, mimozemšťanů, andělů, mistrů a neznámých bytostí, aniž by k těmto informacím bylo přistupováno kriticky. Obvyklou chybou je, že zdroj těchto informací není považován za důležitý, ale za důležité bývá pokladáno to co je sdělováno.
Jako argument ve prospěch channelingu bývá obvykle uváděno, že obdržené informace mají určitou hodnotu minimálně pro jeho příjemce, neboť by jinak nebyly předávány, a přitom je opomíjeno, že i naše ego je schopno nám zinscenovat takovýto přenos jen proto, aby si upevnilo svou pozici. Ověření pravosti zdroje je často prováděno položením otázky, na kterou neznáme odpověď, a proto se předpokládá, že ji nemůžeme ovlivnit. Přitom je opomíjen fakt, že ona odpověď se může nacházet v našem podvědomí, aniž bychom si to uvědomovali.
K chanellingu se uchylují nejčastěji mladí duchovně nezkušení lidé, neboť se jim zdá, že na své duchovní cestě nedosahují žádných zřetelných výsledků. Bezhlavě se vrhají do kontaktů s neznámými entitami a jsou uspokojováni přemírou fascinujících informací, které obdrží ve svém spojení. Brzy se začnou považovat za vyjímečné a neuvědomují si, jak v nich sílí egoismus, když líčí své duchovní zážitky o vstupu do „božských dimenzí“.
Ve své zaslepenosti jsou přesvědčeni, že dostávají informace, které potřebují pro svůj duchovní růst. Ve svých mentálních kontaktech získávají duchovní průvodce a domnívají se, že pokud se jim bude dařit, získají další a vyšší. Někteří z nich jsou v trvalém kontaktu s desítkami takovýchto učitelů. Takto žijí ve své zaslepenosti a myslí si, že byli k tomuto poslání vybráni božskými silami.
Někteří si vytvářejí vlastní mentální představy o své duchovní zkušenosti nebo osvícení, což může vést k naplnění ve své obrazotvornosti a falešné představě o své duchovní velikosti. Veškeré takto přijaté informace bychom proto měli přijímat s nejvyšší opatrností. Musíme se mít na pozoru před těmi, jejichž výplody podvědomí jsou často zaměňovány za seriózní nebo prorocká sdělení. Často jde jen o informace získané spiritistickým kontaktem, a ty jsou většinou nepravdivé a zavádějící.
Tento proces bývá s trochou nadsázky přirovnáván k intuici, ale nejblíže má určitě k mediumitě. Snadno lze podlehnout iluzi, že hlas ega je hlasem Nadjá. Ve většině případů je channeling vyvoláván záměrně s cílem získat určité informace, na rozdíl od pravé intuice, kde ke zdělení dochází náhle, aniž bychom ji očekávali nebo vyžadovali. Skutečná intuice přicházející z našeho vyššího Já nás přivádí blíže ke skutečnému životu bez ega.
Filozofie vždy usilovala o probuzení a rozvíjení intuice pomocí meditace, ale nikdy nebylo jejím záměrem usilovat o získání intuice z jiného (nižšího)zdroje než z Nadjá. Nejvyšší poznávací schopností mudrců je insight, což je přímý vhled do podstaty Nadjá a svrchované skutečnosti vesmíru. Filozofický insight je na rozdíl od mystického velice přesný, jasný a oproštěn od všech emocí.
Přenášení myšlenek či celých zdělení z jedné mysli do druhé je možné pouze proto, že za vším je jedna společná Mysl a všechny bytosti jsou ukotveny v univerzálním vědomí. Tato Univerzální mysl umožňuje, aby individuální mysli byly mezi sebou propojeny, neboť jsou všechny součástí tohoto celku. Existují nejen individuální mysli, ale také kolektivní a všeobsáhlá podvědomá mysl - Kosmické vědomí.
Protože požadované informace přicházejí často ze smíšených nebo nejistých zdrojů, nemusí být pro nás přínosem, neboť může snadno dojít k záměně vyššího zdroje za nižší. To, co je při channelingu pokládáno za komunikující bytost, je většinou projevem části podvědomé mysli. Síla podvědomé sugesce snadno pronikne do těchto poselství a taktéž potlačená přání nebo vzpomínky je mohou ovlivnit. Těžko bychom dnes hledali někoho s myslí dokonale pročistěnou zbavenou vlivu egoismu a s dokonale rozvinutou intuicí.
Mnoho spojení vzniká na základě touhy spojit se s duší zemřelého a tato touha už sama o sobě je problémem, protože ovlivňuje přijaté informace stejně jako naše představy, návyky a tendence. Rozvíjet mediumitu za účelem vyvolání psychických jevů či informací je vždy rizikem, neboť se vystavujeme vlivům neznámých a často i zlovolných duchů. Spritistická mediumita je velice nebezpečná i tím, že otevíráme svou mysl přímému vlivu jiné mysli.
Ať už člověk vstupuje do tranzu či stavu zasnění, vždy to je rizikem, protože jeho mysl může být ovlivněna jinými bytostmi. Takzvané astrální cestování není tím, za co je považováno, neboť se jedná o pouhé vize a představy na úrovni snu zprostředkované individuální myslí. Zatímco mysticismus s rozvinutou intuicí je plodem duchovního vývoje, tak mediumita je většinou umožněna vlivem a nadvládou někoho jiného.
Nebezpečí často opakovaného, vědomně vyvolávaného spojení je především ve zvýšené senzitivitě mysli, což může vést k silnému zahlcení informacemi, které příjemce není schopen pojmout. Často se takto ocitá na pokraji zoufalství, které může vyvrcholit mentální poruchou a v některém případě i sebevraždou, neboť člověk ztratí kontakt s vnějším světem.
Nebezpečné nástrahy mediumity a nepříliš vyvinuté intuice mohou silně ovlivnit mysl každého člověka. Každý průměrně senzitivní člověk s nedokonale ovládnutou myslí může prohlašovat, že jeho sdělení je přímo od boha, aniž by si uvědomil, že mohou být ovlivněna jeho představami, pocity a skrytými tužbami. Je mnohdy těžké rozlišovat mezi pseudointuicí a intuicí pravou. Většina těchto velkolepých zdělení je ve skutečnosti jen výplodem jejich mysli a odpovídá jejich sklonům a představám s daným omezením.
Ve snu jsme svědky toho, jak naše mysl vytváří podobu různých osob, které k nám promlouvají. Stejně tak je možné, aby ze skryté úrovně našeho podvědomí k nám pronikaly hlasy naplňující naše očekávání a odpovídající dané úrovni. V mysli je mnoho latentních sil a při jejich postupném odhalování se mohou objevit některé tendence vyvinuté v minulých vtěleních.
Psychické zkušenosti přitahují velmi mnoho lidí, neboť odhalují nevídané skryté síly, které jsou uloženy v latentním stavu v lidské duši. Neměli bychom po těchto silách toužit a pokud se objeví, tak je brát jako vedlejší produkt duchovní cesty, neboť vyšší vědomí a mentální klid je mnohem důležitější zkušeností. Taktéž není třeba připisovat příliš velkou důležitost vizím či hlasům, neboť stačí si je uvědomit a považovat za vedlejší produkty mysli. Psychické zkušenosti nemusíme zavrhovat, ale ani se jimi příliš zabývat. Důležitější je naučit se vyciťovat přítomnost, která je za nimi.
Každý, kdo si za svůj cíl zvolí nejvyšší dosažení, by se měl mediumitě vyhnout pokud chce zabránit tomu, aby mu v cestě překážela nebo ho z ní odvedla. Hledající by neměl usilovat o stavy, ve kterých ztrácí kontrolu nad svým vědomím, ale naopak by měl pomocí meditace vědomí prohlubovat a rozšiřovat. Jediné, čím bychom se měli nechat ovládat je naše vyšší jáství nebo žijící duchovní mistr.
Tak jak procházíme duchovním vývojem, naše mysl je stále citlivější, vnímavější a má tendenci neodmítat nic z toho co je jí předkládáno. To může být nebezpečné, neboť jsme zaplaveni často zbytečnými a mnohdy i negativními informacemi. Ve svém vlastním zájmu bychom měli být otevřeni pouze přílivu Nadjá a nejvyšší pravdě.

Obecně platí, že čím více je člověk duchovně pokročilejší, tím méně vyhledává psychické zkušenosti, neboť nejvyšší duchovní zkušenost je ukotvena v tichu, prosta všech emocí a obrazů. Cílem skutečného Hledajícího je rozvíjet a prohlubovat intuici do té míry, aby mohly čisté a ničím nezkreslené podněty přicházet přímo z Nadjá.
www.paulbrunton.cz


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Máyska výzva

Máyska výzvaPočátek nového věku – 21. 12. 2012. Jde o den, kdy Slunce dospěje do centra naší Galaxie – což se odehrává každých 26 000 let. Co se přesně stane?

Je to den zimního slunovratu v roce 2010, kdy se Slunce dostane po dlouhém časovém období do místa, v němž se kříží oběžné dráhy Slunce, Země a planet Mléčné dráhy. Podle Mayů vytváří Mléčná dráha v tomto bodě kříž, a proto jí říkají „posvátný strom“ nebo „křižovatka cest.“ K tomuto místu se právě blížíme po takzvané černé cestě, která je součástí Mléčné dráhy. V této oblasti se nachází jen málo souhvězdí, ale zato spousta mlhovin. Mayové pokládají „temnou cestu“ za stezku do podsvětí Xibalbá, což je místo, kde končí vše staré a rodí se nové. Toto podsvětí je současně středem naší Galaxie nebo – jak říkají Mayové – vesmírnou dělohou, prvopočátkem, z něhož pochází úplně všechno: hvězdy, lidé,…prostě VŠE.

Slunce 21. prosince 2012 dospěje do středu Galaxie a současně do středu času. Ovšem mayské chápání času se od našeho liší. Je totiž spirálovité, zatímco my chápeme čas lineárně. Proto také „konečné datum“ není konkrétním okamžikem,ale spíše přechodem do jiné úrovně reality a vědomí.

Končí období devíti cyklů po dvaapadesáti letech, tedy období „devíti pekel“. Nacházíme se v době zrodu nové kosmické, vesmírné matrice. Je to období nejistoty a hodně lidí pociťuje z příchodu neznámého strach. Mayové však důvod změn znají a již začali s přípravami na život v nové epoše:

Když se koncem tohoto temného věku shromáždili mudrci všech národů k „velké poradě strážců vědění“, byly pyramidy zahaleny hustými oblaky. Setkání zahájili tancem čtyř světových stran, obnovili spojení s Matkou zemí a Otcem nebes. Zapěli píseň Velkého ducha a v tu chvíli se oblaka nad pyramidami rozptýlila a objevila se hvězdnatá obloha.

Nastalo naprosté ticho.Naslouchali nekonečným dálavám vesmíru. Zdvihl se vítr a za šelestu se ozval hlas:“Upamatujte se na všechno z této planety. Přišel čas…“

Byl to hlas předků.
„Nastal čas změny,“ říkají proroci a šamani na celém světě. Na celé planetě mudrci původních národů předstupují před veřejnost a začínají hovořit o nastávající transformaci. „Je na čase, abychom pozvedli svůj hlas,“ říkají příslušníci indiánských etnik ze všech koutů Ameriky stejně jako obyvatelé Tibetu, Austrálii, Nového Zélandu a Afriky. Současně se podivují nad tím, že my, na Západě, jsme o očekávané události tak málo informováni:

Do roku 2012 zbývá již je několik málo let. Poté skončí všechny časové cykly a naše planeta se očistí od všeho, co jsme zničili, otrávili a zneužili. Je třeba počkat ještě pár let a pak dojde ke změně našeho vědomí. Staré vědění se vrací a je shodné s moudrostí celého vesmíru.

Nesmí zůstat nic,co škodí člověku a Matce zemi. Proto nadešla doba očisty. Lidé poznají, v jak svízelných dobách žijí. Musíme se sjednotit a sledovat společný cíl. Jen tak zabráníme tomu, aby nastávající epocha neskončila katastrofou. Záleží na nás, jak se změnou naložíme. Není důležité, jakým způsobem to uděláme, ale podstatné je to, že se znovu setkáme a uvolníme svou velkou spirituální sílu. Rozum nestačí, je třeba otevřít srdce.
Tyto věty představují velkou výzvu. Původní národy vědí, že ke změně dojde, a vědí také, proč se tak stane. Vyprávějí si o tom mnoho bájí, jejich obsah je v podstatě na celém světě stejný:

Naši předkové nám vyprávěli, že kdysi připluli z východu ve velkých kánoích bílí lidé.

Když vstoupili na naši zemi, všimli jsme si, že kulhají, protože chodí po dvou různých nohou. Jedna se podobala lví tlapě a druhá vypadala jako spár dravého ptáka.

Obě nohy mají konkrétní význam.. Lví tlapa je znamením mírnosti a lásky jejich nového náboženství, zatímco dračí spár symbolizuje nezřízenou touhu po majetku a válečnickou ctižádost. A právě touto nohou cizinci našlapují nejsilněji, protože ta druhá je zraněná. Hodně hovoří o svém náboženství, jenže v praktickém životě se jím skoro vůbec neřídí.

Místo toho ostří své drápy a snaží se jimi zachytit barevné ptáčky, které potom oloupí, zotročí zabijí.

Naši předkové říkali: Indiánské národy se postaví na odpor, ale nebudou úspěšné, protože je k zemi srazí bída a nemoci. V té době jim bude uloupena jejich půda a budou zahnáni do rezervací. Nebudou už moci vyprávět svým dětem o kráse života na Matce zemi, a proto dojde k velkému zapomnění. Národy uvěří, že se blíží jejich konec.
A pak – i to vyprávěli naši předkové – nastane doba, kdy samotná Země těžce onemocní a všude se objeví stopy spárů. Řeky budou připomínat tmavý sliz, až po břehy je naplní špína a jedy. Vzduch se zakalí a lidé budou moci jen těžko dýchat. Naši bratři stromy zemřou a země se nedokáže očistit, protože špinavý déšť ucpe její póry. Přijde doba, kdy z nebe budou padat mrtví ptáci, ryby poplavou břichy nahoru a celá příroda se naplní velkou bolestí.

Po této době chaosu a velkých změn vyjde na východě nové slunce a staré národy znovu naleznou bývalou sílu, moudrost a hrdost. Tehdy k nám přijdou i mnozí potomci bílých dobyvatelů, najdou spolu s námi novou cestu a řeknou: „Potřebujeme vaši pomoc jako chléb tišící hlad, neboť jsme zničili téměř vše, co nám dává život.“

Nakonec přijde čas, kdy se po velkém úsilí podaří uzdravit Matku zemi i samotné lidstvo. Všichni tvorové spolu budou opět žít v harmonii a nastane nová doba míru a lásky.
Toto je poselství Mayů – je to poselství pro nás všechny.

Mayové říkají:

Vrátili jsme se a s námi i naši mudrci. Byli jsme povoláni svými předky, kteří jsou i vašimi předky. Chceme vás varovat. Ale naše slova nemají šířit neklid a obavy, spíše naopak. Naším úkolem je strach odstranit. A právě v tom spočívá naše první varování:

Jestliže zůstaneme v zajetí obav a pokud vše, co činíme, bude založeno pouze na strachu – strachu o naše děti, strachu o ztrátu zdraví nebo zaměstnání, strachu ze zániku světa …tak Zemi změnit nedokážeme. Strach je příčinou současného stavu světa. Strach nás všechny i Zemi připravuje o hřejivé paprsky světla. A v takovém případě vše začíná vadnout.
Mayové se ovšem nijak netají ani výsledky svých dnešních pozorování:

Svět se dnes ocitl ve stavu naprosté zchátralosti. Většina lidstva je nevědomá a nepřeje si změny. Dokonce je nechce ani vnímat, třebaže se jejich známky objevují všude kolem nás. Takový postoj by však mohl být osudový. Proto je nutné, aby se sešli lidé ze všech světových stran a nalezli nový vztah k přírodě – k bratrům a sestrám stromů, ke zvířatům a Matce zemi.

Je důležité, abychom dali Zemi najevo svůj vděk. Miluje nás jako opravdová matka, živí nás a poskytuje nám všechno, co potřebujeme – ačkoliv ji pustošíme a téměř se nám ji podařilo zničit. I slunce září na nás všechny – a je mu jedno jak vypadáme nebo jak žijeme. Pokud to pochopí většina lidí,budou moci změny v následujících letech opravdu ovlivnit.
Dnešní lidstvo je v nebezpečí, protože se ukázalo, že evropská a celá tzv. západní kultura není pro ně ta nejvhodnější, neboť nedbá na mnohé významné skutečnosti. Tato kultura nerespektuje ani jednotlivé lidi. Mayové o tom vědí:
Vaše děti nemohou být jedinečné. Ve škole, v televizi…všude se učí, že se musí chovat právě tak a že všechno ostatní je špatné.

Vaše ženy nemohou uplatňovat svůj tvůrčí talent, protože je navlékáte do oblečení u z umělých hmot, takže jejich póry nemohou dýchat. Ženy připravují bezcenné jídlo a místo životadárného žáru ohně používají paprsky, které zabíjejí vše živé. A náboženství jim říká, že mají mlčet. Ale pokud onemocní síla žen, onemocní celá společnost.
Nevážíte si starců. Jakmile nemohou pracovat, nikoho již nezajímají. Musí žít mimo svou rodinu, jako by stáří byla nemoc.

Své nemocné posíláte do nemilosrdných nemocnic, protože nemoc pokládáte na něco, proti čemu je třeba bojovat. Nechápete vůbec souvislosti, nechápete smysl a význam nemoci. Vaši nemocní umírají osamoceně v nemocnicích, kde jim nikdo neposkytne poslední zaopatření před odchodem jejich duše. Umírají ve strachu.

To všechno se děje jen a jen proto, že vaše společnost je založena na posedlosti majetkem, mít stále víc je pro vás smyslem života. Pracujete, dokud nepadnete mrtví k zemi.
To a ještě o mnoho víc říkají dnešní Mayové a příslušníci dalších národů. Je obdivuhodné, kolik vědí o dějích na naší planetě. Znají dějiny všech ostatních civilizací, vědí o našich vynálezech i o náboženských teoriích, vyznají se v souvislostech . Žádnou z dosavadních kultur nepokládají za výjimečnou. Všechny považují za součást velké hry této Země. Ozývají se proto, že planeta je v nebezpečí.

Upozorňují:

Nacházíme se v době přeměny. Proto musíme učinit mnohá významná rozhodnutí. Lidstvo se teď může rozhodnout, jakým směrem se vydá. Ocitli jsme se na křižovatce. Dlouhou dobu jsme kráčeli chybným směrem a ztratili jsme správný směr. Nyní se nám však nabízí poslední šance ke změně.
Samozřejmě můžeme pokračovat stejným stylem jako doposud. Lze se pochopitelně rozhodnout i pro jinou cestu a novu úlohu, již bychom měli na Zemi hrát. Proto se obracíme k Mayům, protože právě oni jsou strážci starého vědění.

Zřetelným znamením přeměny jsou změny počasí. Klima se vymyká kontrole a objevují se velmi extrémní teploty. Mění se množství srážek.

Jestliže dokážeme tyto úkazy vnímat, měli bychom se rozhodnout ke změně.

Pokud se nezměníme, budeme se muset smířit s těžkými následky. Většina lidí doposud nepochopila, že máme čas pouze do roku 2012.

Jen do té doby lze vše uvést do správných kolejí. Pokud se nám to podaří, dokážeme vstoupit do nové epochy spolupráce a porozumění.

Musíme zastavit další znečišťování, především znečisťování negativními myšlenkami, strachem a starostmi. Tím totiž měníme Zemi ve smetiště, čehož jasným důkazem jsou skládky, mrtvé vody, otrávené potraviny a duševně nemocné lidstvo.

Pokud to dokážeme změnit, budeme dýchat čistý vzduch.

Potřebujeme pomoc všech lidí, všech kultur, všech náboženství a národů. Musíme přestat nenávidět a zabíjet naše bratry a sestry na této planetě. Zabíjíme tím sami sebe. Kdybychom v tom dále pokračovali, nastalo by v roce 2012 zatmění a nový den by už by se nenarodil.

Pokud národy ztratí svůj rytmus a nedokážou žít v souladu s přírodou, pak se blíží jejich konec. Tak praví zákon vesmíru a přírody.

Pokud se lidstvo rozhodne pokračovat stejným stylem jako doposud a nezmění se, tak Země zahyne. Dojde ke katastrofám vyvolaným záplavami nebo suchem a začne doba hladu. Jestliže touha po hmotném bohatství přetrvá, staneme se oběťmi vlastní chtivosti, která je nemocí.
Tak zní proroctví Mayů – je to proroctví pro nás všechny!

A dále říkají také:

Neposlouchejte falešná proroctví: Skutečná volba je jen na nás! My můžeme změnit svět!
Mayští mudrci hlásají:

Bílí muži nás nutili přijmout jejich vůli a sdílet jejich představy. Dlouho jsme se jim nevzpírali. Ve škole nás učili o nadvládě lidstva nad Zemí. Nebyli jsme o tom přesvědčeni, ale poslechli jsme. A dále jsme mlčeli. Nyní však už mlčet nemůžeme. Víme, že je nejvyšší čas ukončit rozpory a spojit svá srdce v jediné pravdě.

Bílý muž nám tvrdil, že Bůh není naší součástí. Musíme ho uctívat prostřednictvím církve. Svým dětem vysvětlujeme, že Bůh je všudypřítomný, vyskytuje se v každém stromě, listu, oblaku či hoře. Bůh je tvořivá energie, která prostupuje vším.

Poznali jsme už, že bílý muž své náboženství nebere vážně. To platí i o jeho zákonech. Oboje používá k tomu, aby vykořisťoval ostatní národy, a přitom doposud nepochopil, že tím podvádí jen sám sebe. Své děti učíme respektovat zákony přírody a života. Říkáme jim, aby dbaly na znamení, která jim dává Země, aby naslouchaly jejímu hlasu a kráčely po jí naznačené společné cestě.

Bílý muž tvrdil, že Velkého ducha je možné uctívat pouze jedním způsobem. Nikdy jsme ale nepochopili, proč se tedy k lidem chová tak odlišným způsobem. Jsme tím, kým je on, cítíme stejně jako on. A všichni jsme spojeni s Matkou Zemí.

Bílí lidé říkají dětem, že nemají o ničem ponětí a že se celý život musí učit. My naopak říkáme, že děti v sobě nesou velké vědomosti a učit se můžeme od nich.

Všimli jsme si, že pro bílé národy je velmi důležité neustále něco objevovat. Vymyslely vědu, protože se domnívají, že nic nevědí. A právě v tom je příčina strachu. Kde je strach, je i ničení. Naše děti vědí, že právě v nich se skrývá velké vědění. Je ukryto v každé buňce jejich těla. Jsou spojeny s veškerými bytostmi této planety.

Pokud se s příslušníky národa Mayů setkají lidé ze Západu, zajímají se především o jejich poselství. Naopak Mayové si váží západních poznatků, ale tvrdí:

Učili jsme se západním naukám a zjistili jsme, že se v nich skrývá velký problém: oddělují člověka od přírody. Proto jste tak osamělí, ale nevíte o tom.

Vaši vědci nedokáží odhalit souvislosti fungování světa. Nevědí, proč vzniky pyramidy, ať už u nás nebo v Egyptě. Incká říše i anglické Stonehenge pro ně zůstávají záhadou.

Na Západě jste vymysleli velké věci, avšak my máme jiné poznatky. Pocházejí z našeho srdce. Poslouchejte je. Jeho prostřednictvím vás volá Matka Země.

Je čas změnit své myšlení dříve, než bude pozdě.

Země není naším vlastnictvím a nemůžeme si sní dělat, co chceme. Vládci světa začínají pociťovat, že se jejich moc chýlí ke konci. Potřebujeme nyní lidi schopné vydat se novými cestami. Je psáno, že staré národy pro nás tuto cestu míru střežily celé věky.
Toto je výzva Mayů – je to výzva určená nám všem.

Podle Mayů nyní končí doba „devíti pekel“ a s ní končí i mnohé další velké i malé cykly vesmírného rytmu. Poté by měl začít takzvaný cyklus třinácti nebes.

Pokud Mayové hovoří o počátku nebo konci časových úseků, mají na mysli cosi zásadně odlišného od našeho chápání času. Pro Maye není proto důležité konkrétní datum, ale spíše změna našeho vědomí – a to je velmi silně spojeno s bezčasovou realitou. Pouze ve stavu změněného vědomí si uvědomí, že čas je ve skutečnosti iluze a že právě „doba snů“ je onou skutečností, kterou jsme vlastně nikdy neopustili. Změny, jejichž známky se nyní všude objevují, tedy nepřicházejí zvenčí, ale jsou důsledkem obnoveného vědomí jednotlivých lidí, které spojili dohromady a nezadržitelnou silou ovlivňují zastaralé a nefunkční struktury.
Takzvaná nová doba se musí řídit jinými pravidly, potřebujeme jiné vzory chování, myšlení a také nový způsob soužití na této společné planetě. „Třináct nebes“ je symbolem doby, v níž lidé dokáží plně rozvinout své vědomí a uvědomí si všechny součásti svého bytí – včetně pocitů, intuice, snů, podvědomí, svého určení atd.

„Tento čas nadchází,“ říkají Mayové, „a je důležité se na něj připravit. Změny začínají v našem nitru. Uvědomte si, kým skutečně jste a odkud přicházíte.“

Mayové, Inkové, Maurové, Navajové, Siouxové, Tibeťané, Lakotvé, australští Aboriginové a mnohé další starobylé národy tvrdí, že pocházíme současně z hvězd i ze Země.

„Uvědomte si, že jsme spirituální bytosti ve fyzickém těle. Musíme procitnout a navázat spojení se všemi živočichy a Matkou Zemí, jež nás živí. Čas nadešel.“

Záleží na nás, zda se tato vize stane realitou. Důležité je nečekat na ostatní a nestarat se o to, co řeknou a pomyslí si jiní lidé. Jakmile začneme, připojí se s největší pravděpodobností k nám.

Záchvěv motýlích křídel může vyvolat bouři, stejně tak vědomá změna života bude mít netušený dosah.

Není důležité, zda patříme k Mayům nebo jakou máme barvu pleti. Poselství mohou naplnit všichni, kteří cítí a věří.

Všichni se můžeme stát strážci Země a vesmíru. Jsme dětmi Slunce, jsme dětmi času a jsme cestovatelé prostorem.

Ať zní písně a začne se tancovat.

Všichni lidé mohou žít v míru. Buďme horami, stromy i vzduchem, který dýcháme.

Naši předkové z hvězd říkají: „Jsme spojeni v jednotě, nyní nastal čas návratu moudrých – a moudří jsme my všichni, každý jednotlivec!
Toto je vize Mayů – a je to vize nás všech.


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

Upozornenie. Správca webu si vyhradzuje právo zmazať vulgárne alebo také príspevky, ktoré by poškodzovali záujmy správcu webu.

O radosti a žalu

O radosti a žaluPotom jedna žena řekla, Promluv k nám o radosti a žalu.

A on odpověděl:

Vaše radost je váš neskrývaný žal.

A táže studna, z níž pochází váš smích, bývá často naplněna vašimi slzami.

Jak jinak by to mohlo být?

Čím hlouběji se žal zarývá do vašeho bytí, tím větší radost můžete pocítit.

Není to snad tak, že džbán, v němž je vaše víno, je tentýž džbán, jaký byl vypálen v hrnčířově peci?

A není to tak, že flétna, jež zklidňuje vašeho ducha, je totéž dřevo, do něhož byly vyřezány dírky nožem? Cítíte-li radost, pohlédněte do hlubin svého srdce a zjistíte, že právě to, co vám způsobuje žal, vám poskytuje i radost.

Cítíte-li žal, pohlédněte znovu do svého srdce a uvidíte, že vpravdě pláčete pro to, co bylo vaší radostí.

Někteří z vás říkají, "Radost je větší nežli žal", a jiní zas říkají, "Ne, žal je větší."

Ale já vám pravím, že je nemůžete od sebe oddělovat.

Společně přicházejí, a když si jeden z nich sedne s vámi ke stolu, pak si buďte vědomi toho, že druhý spí pod vaší postelí.

Skutečně se pohybujete jako váhy mezi svým žalem a svou radostí.

Pouze tehdy, jste-li prázdní, dosáhnete klidu a vyrovnanosti.

Když vás strážce pokladu vyzdvihne, abyste vyvážili jeho zlato a stříbro, pak bude vaše radost, nebo váš žal, stoupat, nebo klesat.

Kahlil Gibran


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
VĚDOMÁ SMRT

VĚDOMÁ SMRTKromě bezesného spánku, existuje ještě jedna nevědomá brána do sféry neviditelného Bytí. Ta se otvírá v okamžiku vaší tělesné smrti. I když promarníte všechny ostatní příležitosti k duchovní realizaci, okamžitě po smrti vašeho těla se vám otevře poslední brána.Mnoho lidí, kteří se octli na prahu smrti, hovoří o tom, že viděli zářivé světlo a měli pocit blaženosti a hlubokého klidu. V Tibetské knize mrtvých je to popsáno jako „nádhera bezbarvého světla Prázdnoty", která je „vaším skutečným já". Tato brána se otvírá jen na krátký okamžik, a pokud jste si neuvědomili dimenzi neviditelného Bytí během svého života, pravděpodobně si toho nevšimnete. Mnozí lidé se příliš ztotožňují s hmotným světem, takže když zahlédnou tuto bránu, okamžitě se odvrátí a ztratí vědomí. Všechno pak následuje nevědomě a automaticky.

Nakonec začne další cyklus narození a smrti, neboť jejich vědomá přítomnost nebyla dost silná, aby si uvědomili svou nesmrtelnost. Takže smrt není naprosté zničení? Je to konec vaší osobnosti, nikoli konec vaší skutečné přirozenosti. Vaše přirozenost se nikdy neztratí. Nic hodnotného, nic reálného se nikdy neztratí. Umírání a smrt - rozklad hmotného těla -je vždy příležitostí k duchovní realizaci. Tato příležitost nám skoro vždy tragicky uniká, protože žijeme ve společnosti, která neví téměř nic o smrti a ničem skutečně důležitém. Každá brána do sféry neviditelného Bytí je branou smrti, smrti falešného já. Když takovou branou projdete, přestanete se ztotožňovat s formami vytvořenými vaší myslí. Uvědomíte si, že smrt je pouhá iluze, stejně jako vaše ztotožnění s hmotnou formou. Konec iluze - to je smrt. Je bolestivá jen tehdy, když na iluzi lpíte.

ECKHART TOLLE:MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU KNIHA O DUCHOVNÍM OSVÍCENÍ


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
O Božím řádu vesmíru

O Božím řádu vesmíruVětšina lidí tuší nebo cítí, že musí existovat nějaký Bůh, který má určitý záměr nebo plán s tímto projeveným vesmírem. Tento záměr nazývá filozofie Světovou Idejí. Bůh je Myslí Světa, a Světová Idea je myšlenka rozvíjející kosmos, která je základem vesmíru, zrcadlí se v lidské bytosti, dává základní smysl lidskému životu a vyjadřuje se ve všem. Obsahuje v sobě zákony, které spravují, řídí svět a formují ho podle neviditelného záměru. Abychom mohli žít skutečný život jehož cílem je duchovní poznání, musíme znát zákony a procesy, které řídí tento vesmír. Jejich neznalost zřejmě způsobí, že je budeme porušovat nebo do nich zasahovat svou nevědomostí a tím si můžeme přivodit utrpení a neštěstí. Bůh, nekonečná síla je všudypřítomný a vždy aktivní. Všechny bytosti z něj čerpají sílu pro své pomíjivé životy. Kosmický řád je vyjádřením božské inteligence.
Běžnému člověku se může jevit život jako pouhý souhrn náhodných událostí bez zjevného smyslu a významu. Filozofie nás ujišťuje o tom, že žijeme ve vesmíru, který má smysl a není jen pouhou náhodou. Boží vůle v něm existuje všude, od atomu až k planetě. V pozadí vesmíru existuje určitý mechanismus a inteligentní Mysl, která jej řídí. Vesmír by skončil v chaosu, kdyby v něm neexistoval určitý druh rovnováhy a vyrovnávajícího uspořádání. Tím je inteligentní, tvořivý a vědomý Boží řád. Kdyby slunce a planety ovládala pouhá náhoda, vše by bylo nejasné, bez účelu a významu. Světová Idea řídí veškeré procesy, nastoluje určitý zákon, pořádek, harmonii, a umožňuje vývoj všech tvorů k jasně vyznačenému cíli. Je to celistvá idea, kterou žádná lidská mysl není schopna pochopit v jejím dlouhodobém celku a v jejich spirálovitých cyklech. Obsahuje vše co existuje a také vše co teprve existovat bude.
Pokud připustíme, že příroda projevuje nekonečnou inteligenci, uvědomíme si že v životě existuje hlubší význam a moudřejší účel než jsme schopni pochopit. Světová idea je nejen pevnou předlohou, ale zároveň je uvnitř této předlohy latentní zdroj neohraničených možností. Světová Idea obsahuje neomezené množství možností, druhů, změn a kombinací prvků, skrze které se může Nekonečná Mysl vyjadřovat v nekonečném vesmíru. Nemůže se stát nic co by bylo v rozporu s vůlí Světové Mysli, nebo co by již nebylo přítomné ve Světové Ideji. Vše se jí musí přizpůsobovat aby byl zachován řád, neboť ona je božím ustanovením. Žádný člověk není schopen změnit Světovou Ideu, protože ta je Vůlí Boha v každém možném významu tohoto slova.
V přírodě i v člověku existuje dostatek důkazů o existenci vyšší Síly, a pokud je uznána za reálnou, pak je snadné uznat i existenci příčinnosti. Pouze ti kteří se přidržují pouze své představy o vesmíru, nebo nehledají na správném místě, je nemohou nalézt. Materialista který vidí jen chaos a nahodilost všech jevů, je klamán zdáním a jednostranností své psýchy. Intelektuálně založení lidé mohou mít pocit, že stvořitel se dopustil určité chyby, a že oni by dokázali z vesmíru udělat lepší a laskavější záležitost bez zbytečného utrpení. Přitom máme spoustu důkazů o tom k jakým výsledkům vede lidské zasahování do přírodních zákonů, které narušuje celkovou rovnováhu.
Cokoli vnímáme ve vesmíru, je naplněním určité části Světové ideje. Lidé často soudí svět, a přitom nemají vědomý kontakt se Světovou Myslí, a neznají Světovou Ideu, která je dokonalá na každé úrovni svého věčného rozvíjení. Jedině správný vztah s Myslí za Vesmírem nám umožní vidět naprosto správně určité zkušenosti, které jsme dříve pokládali za zlé, a mnohá dřívější utrpení která jsme pokládali za skutečná se budou podobat snu, protože vesmír je řízen spravedlností a moudrostí, nejvyšší dobrotivostí a nekonečnou mocí. I násilná a nežádoucí smrt mnoha lidí ve válce, nemoci a katastrofy mají svůj význam v božské Světové Ideji, a vůbec nejsou marné a bez užitku. I když se to tak některým nejeví, stále je to svět Boha.
Pro mnoho lidí je nepochopitelné a dokonce i nepřijatelné, že vše co se děje kolem nás a každá událost kterou prožíváme je výrazem vůle Boha. Řád pronikající celým vesmírem je dokonalý, a jestliže to lidská mysl nevidí, je to částečně proto, že ji ovlivňují lidské city a předsudky, a částečně proto, že se Světová Idea odhaluje jen připraveným. Vesmír je dokonalý stejně tak jako jeho tvůrce, ale je na každém z nás abychom nalezli a viděli tuto dokonalost, přestože naše problémy a tragédie mohou zatemnit náš pohled. Neštěstí a utrpení, zkáza a smrt jsou součástí božské Světové Ideje, potřebné k zajištění evoluce tvorů. Násilí a zlo existuje jen na povrchu vědomí lidské existence, ale hluboko v Duchu je dokonalá harmonie a nepřerušované blaho.
Vesmír je vyjádřením Mysli, je svým původem a povahou mentální a tak nemůže postrádat srozumitelnost a účel. Proto podléhá vládě zákona, který je důsledkem mentální aktivity. Myšlenka světa existuje v intimním vztahu se Světovou Myslí - Bohem. Může se zdát, že všechny jevy jsou náhodné, ale ve skutečnosti tomu tak není. Souvisí s naším vlastním myšlením a jednáním, s modelem Světové Ideje a s aktivitou Světové Mysli. Je v nich obsažena božská Moudrost a dobrotivost. Svět je výrazem nekonečné inteligence, a je proniknut nesmírným významem. Čím více o vesmíru víme, tím tajuplnějším se stává. Málokdo tuší, že za tímto projeveným světem všech tvarů se skrývá skutečná realita. V podstatě je vesmírná existence sérií mentálních zkušeností, promítaných vlastní myslí člověka. Ale nesmíme zapomínat, že lidská mysl je součástí daleko obsáhlejší Světové Mysli.
Celý kosmos má svůj rytmus a jeho procesy jsou cyklické. Všude vládne matematický pořádek a geometrická spořádanost. Každá věc, osoba nebo tvor mají v kosmickém vzoru své individuální místo. Dokonce i každý detail ve Světové Ideji je naprosto jedinečný, nikde jinde neexistuje jiný přesně stejný. Lišíme se nejen tělem ale i myslí, naše osobní zkušenost nebude nikdy úplně stejná jako zkušenost jiného člověka. Tento svět je zakořeněn v božské substanci a je nepřímým projevem božské skutečnosti. Boží záměr je ukryt za střetem protikladů, střetem jin a jangu. Bod rovnováhy ukončuje boj a místo něj odhaluje harmonii. Bolest a utrpení přináležejí jen fyzickému světu, existuje vyšší svět, kde člověk zažívá jen radost a štěstí.
Většina náboženství obsahuje nauku o stvoření, což pomáhá lidem vytvořit si jasnou představu o světě, přestože nemůže být vytvořeno něco z ničeho. Vesmír je bez počátku a bez konce, proto nepotřeboval prvotního stvořitele. Nepochopitelné pro náš intelekt je, že to co vždy existovalo nemá žádný počátek ani konec. Nikdy neodhalíme účel stvoření, protože jeho existence není ničím podmíněna. Neslučovalo by se to s věčnou přirozeností vesmíru. Božská Mysl je svou vlastní substancí a svou vlastní energií. Nepotřebuje hmotu k vytváření všech věcí, protože přímo její myšlenky věci vytvářejí. Nekonečné Bytí se nemůže nikdy plně vyjádřit v konečném počtu způsobu vyjadřování. Kosmos vzniká sám od sebe z vrozeného zákona nutnosti a evoluce všech jsoucností umožňuje zrcadlit něco z Božského základu.

Počet možných vesmírů je nekonečný, a zároveň rozdílný, jako by bylo neustále hledáno sebevyjádření. Ve světě existuje jev příčinnosti ale mimo čas a prostor tomu tak není. Vesmír se projevuje prostřednictvím cyklů, je zrozen a zmírá, nepřetržitě se objevuje a mizí tak jak Světová Mysl myslí Světovou Ideu, nebo ji nechává zaniknout. Vyplynul z původního zdroje a v určený čas tam vplyne zpět. Je vyzařováním skutečnosti, projevem v prostoru a čase, výrazem toho co je bezčasé, bez prostoru a věčné. Jsme svědky nesmírné dokonalosti pohybu ve vesmírném měřítku i v mikroskopických částicích hmoty, za jejímž spořádaným vzájemným působením existuje Inteligence. Vědecké výzkumy nám odhalily, že ve všem včetně neživých věcí je život i když jen na subatomární úrovni. Kde je život musí být i vědomí, které svědčí o inteligentní Síle přítomné ve všem.

Vesmír je pro Světovou Mysl zrcadlem, a nemá pro ni žádný vnitřní účel. Je však důležitý pro každou žijící jsoucnost a především pro člověka. Neexistuje žádný cíl pro Světovou Mysl samu, ale existuje velmi určitý cíl pro člověka, který je jejím výtvorem. Každý jakkoli rozlehlý vesmír je konečný, nekonečnost je pouze v možném množství vesmírů. Nekonečné Bytí dává provždy vznikat novým vesmírům, čímž vyjadřuje svou vlastní nekonečnou přirozenost. Svět se projevuje v neuvěřitelné rozmanitosti jako výraz nekonečnosti Boží Síly za ním. Neustálé změny přírody jsou pokusem vyjádřit nekonečné bytí ve výrazech času prostoru, tvaru a pohybu. A tento pokus je nekonečný.
Lidská forma, která by měla být vstupní branou k božštějšímu významu, se stala vězením, ve kterém člověka vězní jeho vlastní tupost. Stíny a náznaky duchovní podstaty jsou mnohem skutečnější než hmatatelné věci, které jsou všeobecně považovány za skutečnost. Pravda je vždy přítomná, ať zaznamenaná nebo ne, její skutečnost zůstává vždy ve světové Ideji a nikdy se neztrácí. Jakmile člověk odhalí své skutečné Já, jeho mysl bude zářit tajnou slávou lidské přirozenosti a jeho život vstoupí do souladu s vesmírným řádem a krásou. Pak pochopí, že celý vesmír je utkán z Boží inteligence a udržován Boží energií.
Paul Brunton: „Existuje univerzální řád, způsob, kterým příroda (Bůh) uspořádává věci. Proto vše to, co kolem sebe vidíme jako svět, vyjadřuje všepronikající význam, inteligenci a záměr. My však zachycujeme jenom pouhý náznak těchto zahalených vlastností – mystérium, které z nich ustupuje do pozadí, je nezměřitelně větší."
Volně zpracováno podle knihy: Zápisky Paula Bruntona – Svazek 16. OSVÍCENÁ MYSL * BOŽSKÁ MYSL
MCphil www.paulbrunton.cz


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Skutočná túžba

Skutočná túžbaJeden starý príbeh hovorí o mladíkovi, ktorý prišiel za mužom menom Sokrates a povedal mu: „Chcem vedieť všetko, čo vieš ty.“ „Ak je to tvoje prianie,“ povedal Sokrates, poď so mnou k rieke“. Zvedavý mládenec nasledoval starca. Keď prišli k rieke, Sokrates povedal: „Choď a pozorne sa zadívaj na rieku. Čo vidíš?“ „Nevidím nič, “ povedal mladý muž. „Nakloň sa bližšie,“ naliehal Sokrates.

Keď sa mladík nahol nad vodu, Sokrates ho chytil za hlavu a strčil mu ju do vody. Mladý muž bezmocne rozhadzoval rukami a snažil sa vymániť zo starcovho zovretia. Sokrates však držal pevne a nepustil.
Keď sa mladík začínal topiť, Sokrates ho vytiahol z vody a nechal ležať na brehu. Keď vykašľal vodu, rozčúlený sa osopil na starca: „Zbláznil si sa? O čo sa to snažíš, chceš ma utopiť?“

„Keď som ťa držal pod vodou, čo si si najviac prial?“ opýtal sa Sokrates.

„Chcel som dýchať, chcel som vzduch”, odpovedal mládenec.

„Milý priateľu, už nikdy neurob tú istú chybu a nemysli si, že múdrosť prichádza tak ľahko,“ povedal Sokrates. Ak zatúžiš tak túžobne po učení ako po vzduchu, príď za mnou“.


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
O šatech

O šatechA pak tkadlena řekla, Promluv k nám o šatech.

A on odpověděl těmito slovy:

Vaše šaty skrývají mnoho z vaší krásy, a přesto neskryjí to, co krásné není.

A přestože ve svém oblečení hledáte svobodu soukromí, můžete v něm namísto toho nalézt brnění a řetězy.

Vaše kůže by se měla více setkávat se sluncem a větrem a méně s látkou šatu,neboť dech života je ve slunečním světle a ruka života je ve větru.

Někteří z vás říkají, "To severní vítr utkal šaty, které nosíme."

A já říkám, Ano, byl to severní vítr,ale stud byl jeho osnovou a ochablost svalů byla jeho nití.

A když svou práci dokonal, jeho smích se rozléhal lesem.

Nezapomínejte., že cudnost je štítem proti nečistému pohledu.

A jakmile už nebude nic nečistého, čím jiným bude cudnost než usazeninou a nánosem v mysli?

A nezapomínejte, že země je šťastna, když cítí vaše bosá chodidla, a vítr si touží pohrávat s vašimi vlasy.

Kahlil Gibran-Prorok


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
OCHOČOVÁNÍ A SEN PLANETY

OCHOČOVÁNÍ A SEN PLANETYTo, co nyní vidíte je jenom Sen. Sníte v bdělém stavu. Snění je hlavní funkcí mysli a mysl sní čtyřiadvacet hodin denně. Sní v bdělém stavu a sní, i když spíte. Rozdíl je v tom, že v bdělém stavu existuje hmotný rámec, který nám umožňuje vnímat věci přímo. Ve spánku tento rámec chybí, proto se naše sny neustá¬le mění. Lidé sní neustále. Ti, co žili před námi, vytvořili velký vnější sen, kterému budeme říkat sen společnosti nebo sen planety. Sen planety je kolektivním snem miliard menších osobních snů, které společně vytvářejí sen o rodině, o společenství, městě, zemi a také sen o celém lidstvu. Sen planety obsahuje všechna pravidla společnosti, její názory, zákony, ná¬boženství a různé kultury, způsoby, jimiž se projevu¬je, její vlády, školy, události a svátky. Schopnost učit se snít je nám vrozená. Lidé, kteří žili před námi, nás vedou ke způsobu, jak to dělá spo¬lečnost. Vnější sen má mnoho pravidel a pokaždé, když se narodí nový člověk, upoutáme dětskou pozornost a vložíme tato pravidla do jeho mysli. Vnější sen využívá maminky a tatínka, škol a náboženství k tomu, abychom se naučili, jak snít. Pozornost je schopnost umožňující nám rozlišovat a zaměřovat se jen na to, co chceme vnímat. Do¬kážeme vnímat miliony věcí současně, ale s pomocí pozornosti můžeme podržet cokoliv, co chceme vní¬mat, v popředí své mysli. Dospělí okolo nás upou¬tají naši pozornost a opakovaně do našich myslí ukládají informace. Takto se učíme všemu, co známe. Prostřednictvím pozornosti poznáváme celou re¬alitu, celý sen. Naučili jsme se, jak se chovat ve spo-lečnosti: v co věřit a v co nevěřit, co je přijatelné a co zase ne, co je dobré nebo špatné, co je krásné a co ošklivé, co je správné a nesprávné. Všechna pravidla, pojmy a poznání, jak se ve světě chovat, už tady byly před námi. Když jste chodili do školy, seděli jste v lavici a soustřeďovali pozornost na to, co vás učili.

V koste¬le jste věnovali pozornost tomu, co vám říkal kněz. Stejně tak je tomu s matkou a otcem, bratry a sestra¬mi: všichni se snaží upoutat vaši pozornost. Učíme se rovněž, jak upoutat pozornost jiných lidí a rozvíjíme potřebu pozornosti, která nás může činit velmi soutěživými. Děti soupeří o pozornost svých rodičů, uči¬telů, přátel. „Podívejte se na mě! Podívejte se, co dě¬lám! Haló, jsem tady!“ Potřeba upoutat pozornost se stává velmi silnou a pokračuje i v dospělosti. Vnější sen upoutává naši pozornost a učí nás, če¬mu věřit, počínaje jazykem, kterým hovoříme. Jazyk je kód k porozumění a komunikaci mezi lidmi. Každý dopis, každé slovo je ve všech jazycích záležitostí do-hody. Když řekneme „stránka knihy“ , slovo stránka je dohoda, které rozumíme. Jakmile pochopíme kód, je naše pozornost upoutána a energie přechází z jed¬né osoby na druhou. To, že mluvíte svým mateřským jazykem, nebyla vaše volba. Nevybrali jste si ani náboženství nebo morální hodnoty - byly zde již předtím, než jste se narodili. Nikdy jsme neměli možnost zvolit si to, v co věříme nebo nevěříme.

Nikdy jsme si nevybrali ani nejmenší z těchto dohod. Nevybrali jsme si dokonce ani vlastní jméno. Jako děti jsme neměli možnost vybrat si, v co věřit, ale souhlasili jsme s informacemi, které nám ze snu planety předávali jiní lidé. Jediný způsob, jak uchovávat informace, je dohoda. Vnější sen může upoutat naši pozornost, ale pokud jej neschválíme, informace o něm neuchováváme. Jakmile něco schvá¬líme, uvěříme v to, a tomu se říká víra. Mít víru zna¬mená bezpodmínečně věřit. Takto se jako děti učíme. Děti věří všemu, co jim dospělí řeknou. Jako děti s nimi souhlasíme a naše víra je tak silná, že její systém kontroluje náš celý život¬ní sen. To, v co věříme, jsme si nevybrali, ale nebyli jsme také dostatečně silní, abychom se vzbouřili. Výsledkem je, že se tomu podrobíme se souhlasem. Říkám tomu ochočování lidí. V jeho průběhu se učíme, jak žít a snít. Při ochočování člověka se infor¬mace přenášejí z vnějšího snu do vnitřního a vytvá¬řejí náš nový systém víry. Nejprve se dítě učí názvům: máma, táta, mléko, lahvička. Den po dni, doma, ve škole, kostele i v televizi se nám říká, jak máme žít, ja¬ký druh chování je přijatelný. Vnější sen nás učí, jak být člověkem. Máme vypracované představy o tom, co je „žena“ a co je „muž“. A také se učíme hodnotit: sami sebe, sousedy, jiné lidi. Děti jsou ochočovány stejným způsobem jako pes, kočka nebo kterékoliv jiné zvíře. Abychom psa něco naučili, trestáme ho a odměňujeme. Své děti, které tolik milujeme, cvičíme stejným způsobem jako domestikovaná zvířata: pomocí trestů a odměn. Když uděláme to, co rodiče chtějí, říká se nám „jsi hodný chlapeček“ nebo „jsi hodná holčička“. Když to neuděláme, jsme zlí“. Když porušujeme pravidla, jsme trestáni; když se jimi řídíme, jsme odměňováni. Trestáni a odměňová¬ni jsme mnohokrát denně. Brzy se naučíme bát se, že budeme potrestáni nebo že nedostaneme odměnu. Odměna je přitom pozornost, které se nám dostává od rodičů či jiných lidí, jako jsou sourozenci, učitelé a přátelé. Tak se rychle vyvine potřeba upoutávat po¬zornost jiných lidí, abychom dostali odměnu. Odměna nám dělá dobře, a proto se snažíme dělat to, co po nás jiní chtějí, abychom ji dostali.

Ze strachu z trestu a ze strachu, že nedostaneme odměnu, začneme předstírat, že jsme něčím, čím nejsme, jen abychom se zavděčili jiným a byli dostatečně dobří v očích někoho jiného. Pokoušíme se potěšit mámu a tátu, učitele a kněze, a chováme se podle toho. Předstíráme, že jsme něčím, čím nejsme, protože se obáváme, že budeme odmítnuti. Strach z odmítnutí se stává strachem z toho, že nejsme dost dobří. Nakonec se staneme někým, kým nejsme. Staneme se kopií názorů matky, otce, společnosti a náboženství. Všechny naše normální sklony se v procesu ochočování ztrácejí. Až když jsme dostatečně staří nato, abychom přemýšleli, naučíme se slovo ne. Dospělí říkají: „Nedělej tohle a nedělej tamto.“ Vzbouříme se a řekneme: „Ne!“ Vzbouříme se, protože bráníme svou svobodu. Chceme být sami sebou, ale nedaří se nám to, protože dospělí jsou velcí a silní. Po jisté do¬bě začneme mít strach, protože víme, že pokaždé, když uděláme něco špatně, budeme potrestáni. Ochočování je tak silné, že v jistém okamžiku života už nepotřebujeme nikoho, kdo by nás musel dále napomínat. Nepotřebujeme k tomu matku ani ot¬ce, školu ani církev. Jsme tak dobře vycvičení, že se ochočujeme sami. Jsme zvířetem, které se samo domestikuje. Sami se trestáme, když nedodržujeme pra-vidla přijatého systému víry, sami se odměňujeme, když se chováme jako „hodný chlapeček“ nebo „hodná holčička“. Systém víry je jako Kniha zákona, která vládne naší mysli. Cokoliv je v této knize, to je bez přemýš¬lení naší pravdou. Všechny úsudky činíme podle té¬to knihy, a to i tehdy, když nejsou v souladu s naší vnitřní přirozeností. V procesu ochočování jsou do naší mysli naprogramovány i morální zákony jako Desatero. Jedna po druhé vstupují tyto dohody do Knihy zákona a vládnou našemu snu. V našich myslích je cosi, co hodnotí každého a cokoli dalšího včetně počasí, psa, kočky - všechno. Vnitřní Soudce užívá to, co je v naší Knize zákona, aby soudil vše, co děláme a neděláme, všechno co si myslíme a všechno co cítíme a necítíme. Každý žije pod tyranií tohoto Soudce. Pokaždé, když děláme něco proti Knize zákona, řekne Soudce, že jsme se provinili, musíme být potrestáni a měli bychom se stydět. To se stává mnohokrát denně, den za dnem, po všechna léta našeho života. Existuje ještě jiná naše část, skrze niž přijímáme rozsudky a která se nazývá Oběť. Ta nese obvinění, vinu a hanbu. Odtud zní hlas: „Já ubožák, nejsem dost dobrý, inteligentní a přitažlivý, nezasloužím si lásku.“ Velký Soudce s tím souhlasí a říká: „Ano, nejsi dost dobrý.“ A základem toho všeho je systém víry, který jsme si sami nevybrali. Tato víra je tak silná, že dokonce i po letech, kdy jsme vystaveni novým ná¬zorům a pokoušíme se dojít k vlastnímu rozhodování, zjišťujeme, že nadále kontroluje náš život. Všechno, co jde proti Knize zákona, vám způsobí zvláštní pocit v okolí žaludku, kterému se říká strach. Porušení pravidel Knihy zákona otevře vaše emociální rány a vy začnete vytvářet emociální jed. Protože vše, co je v Knize zákona, musí být pravdivé, povede vše, co se staví proti ní, k pocitu nejistoty. I kdyby by¬la Kniha zákona špatná, cítíte se s ní bezpečně. Z tohoto důvodu potřebujeme k tomu, abychom se postavili proti vlastní víře, více odvahy. I když víme, že jsme si všechny články této víry nezvolili, je zároveň pravda, že jsme se všemi vyjádřili souhlas. Dohoda je natolik silná, že i když chápeme, že její ob¬sah není pravdivý, pociťujeme vinu a stud, když jednáme proti jejím pravidlům. . Stejně jako vláda řídí sen společnosti legislativou, tak i Kniha zákona ovládá náš osobní sen. Soudce v našem nitru posuzuje vše podle pravidel.

Vynáší rozsudky, Oběť trpí vinou a trestem. Ale kdo říká, že je v tomto snu nějaká spravedlnost? Skutečně spravedlivé je platit za každou chybu pouze jednou. Skutečně nespravedlivé je platit za každou chybu vícekrát. Kolikrát platíme za jednu chybu? Odpověď zní, že tisíckrát. Člověk je jediným tvorem na zemi, který platí tisíckrát za tutéž chybu. Zvířata platí za každou chybu, které se dopustí, pouze jednou. S námi je to jinak. Máme silnou paměť. Uděláme chybu, sami se odsoudíme a potrestáme. Existuje-li spravedlnost, pak by to mělo postačovat, opakování není potřebné. My se ale pokaždé rozpomeneme a znovu se odsoudíme, shledáme vinnými a potrestáme se. Máme-li manželku nebo manžela, kteří nám chybu rovněž připomenou, odsoudíme se ještě jednou. Je to spravedlivé? Kolikrát necháme platit svého partnera nebo partnerku, své děti nebo rodiče za tutéž chybu? Pokaždé, když si na ni vzpomeneme, je znovu obviníme a pošleme jim všechen emocionální jed; který pociťujeme při nějaké nespravedlnosti, a pak je necháme za stej¬nou chybu zaplatit znovu. Je to spravedlivé? Soudce v mysli nemá pravdu, protože systém víry, Kniha zákona, jsou špatné. Celý sen je postaven na falešném zákonu. Devadesát pět procent představ uskladněných v naší mysli jsou jen lži a trpíme proto, že jim věříme. Ve snu planety je normální, že lidé trpí, žijí ve strachu a vytvářejí emocionální dramata. Osobní lidské sny se liší, ale celkově se většinou jedná o děsivou můru. Podíváme-li se na lidskou společnost, vi-díme, že život v ní je nesnadný, protože je ovládán strachem. Na celém světě vidíme lidské utrpení, hněv, mstu, nebezpečné návyky, násilí v ulicích a obrovskou nespravedlnost. Ta se může v různých zemích vyskytovat v různé míře, ale to, co kontroluje vnější sen, je strach. Srovnáme-li sen lidské společnosti s popisem pekla, který šíří po celém světě náboženství, zjistíme, že se jedná o totožnou věc.

Náboženství tvrdí, že peklo je místem trestu, místem strachu, bolesti a utrpení, místem, kde vás pálí v ohni. Oheň vzniká z emocí, které pocházejí ze strachu. Kdykoliv pocítíme hněv, žárlivost nebo nenávist, zakoušíme ve svém nitru oheň. Žijeme ve snu pekla. Ostatní nás varují, že nebudeme-li dělat to, co podle nich dělat máme, půjdeme do pekla. Ale špatnou zprávou je, že v pekle již jsme, spolu s lidmi, kteří nám říkají, že se do něj dostaneme. Žádný člověk nemůže odsoudit jiného do pekla, protože již v něm jsme. je sice pravda, že nás jiní mohou dostat do ještě hlubšího pekla, ale jenom tehdy, když jim to dovolíme. Každý člověk má vlastni osobní sen, který je často jako sen společnosti ovládán strachem. Učíme se, abychom snili o pekle v našem životě, v našem osobním snu. Stejný strach se objevuje u každého člověka v různých podobách, ale všichni prožíváme hněv, žárlivost, nenávist, závist a jiné negativní emoce. Náš osobní sen se může rovněž stát stálou noční můrou, jíž trpíme a žijeme ve stavu strachu. Nemáme však zapotřebí, aby byl náš sen noční můrou. Je přece možné mít příjemný sen.

Celé lidstvo hledá pravdu, spravedlnost a krásu. Věčně hledáme pravdu, protože věříme jenom ve lži, které jsou uloženy v naší mysli. Hledáme spravedlnost, protože v systému víry, který máme, žádná není. Hledáme krásu, protože nezávisle na tom, jak je nějaký člověk krásný, v jeho krásu nevěříme. Neustále hledáme a hledáme a přitom je již vše v našem nitru. Neexistuje žádná pravda, kterou bychom měli hledat. Ať se otočíme kamkoliv, vidíme pravdu všude, ale s dohodami a představami, které máme uloženy v mysli, ji nepoznáváme. Nevidíme pravdu, protože jsme slepí. Oslepují nás všechny falešné představy, které máme v mysli. Pociťujeme potřebu mít pravdu a ostatním ji upírat. Důvěřujeme tomu, v co věříme, a naše představy vedou k utrpení. Je to, jako bychom žili v mlze, která nám znemožňuje vidět dále než na špičku vlastního nosu. Žijeme v mlze, která není skutečná. Tato mlha je sen, náš osobní sen života - všeho, v co věříme, představ, které máme, dohod, které jsme uzavřeli s ji¬nými, sami se sebou a dokonce i s Bohem. Celá naše mysl je mlhou, které Toltékové říkali mitote. Naše mysl je sen, ve kterém hovoří současně tisíc lidí a navzájem si nerozumějí. Toto je stav lid¬ské mysli - velká mitote, která nám brání poznat, co skutečně jsme. V Indii nazývají mitote májou, což znamená iluzi. Je to představa osobnosti o „vlastním já“. Vše, čemu věříme, veškeré pojmy a naprogramování naší mysli, to všechno je mitote. Nevidíme, kým skutečně jsme. Nevidíme, že nejsme svobodní. Proto se lidé brání životu. Být naživu, to vzbuzuje největší strach, jaký lidé znají. Smrt není naším největším strachem; naším největším strachem je riziko žít - riziko žít a vyjádřit, kým skutečně jsme. Být sám sebou je největší lidský strach. Naučili jsme se žít tak, že zkoušíme uspokojit požadavky jiných lidí. Naučili jsme se žít podle názorů jiných lidí, protože máme strach z toho, že nebudeme přijímáni a že nebudeme pro ostatní dostatečně dobří. V průběhu ochočování si vytváříme představu, že bychom měli zkoušet být dostatečně dobří. Vytváříme si představu o tom, jací bychom měli být, aby nás všichni přijímali. Zvláště se pokoušíme potěšit ty, kteří nás milují, jako jsou matka a otec, starší bratři a sestry, kněží a učitelé.

Když se pokoušíme být se pro ně dostatečně dobří, vytváříme si představu dokonalosti, ale do této představy nezapadáme. Vytváříme tuto představu, ale ona není skutečná. Z tohoto hlediska nebudeme nikdy dokonalí. Nikdy! Protože nejsme dokonalí, sami sebe odmítáme. A stupeň sebeodmítání závisí na tom, jak účinně zlomili dospělí naši integritu. Po ochočení už ani trochu nejde o to, abychom byli dostatečně dobří pro někoho jiného. Nejsme dostatečně dobří sami pro sebe, protože nezapadáme do vlastní představy o dokonalosti. Nedokážeme si prominout, že nejsme takoví, jací jsme si přáli být, nebo spíše v co jsme věřili, že bychom měli být. Nedokážeme si prominout, že neodpovídáme své představě o tom, jací bychom měli být. Víme, že nejsme takoví, jak se od nás očekává, a tak se cítíme špatně a nepoctivě, jsme frustrovaní. Pokoušíme se to skrývat a předstírat, že jsme někým, kým nejsme. Výsledkem je pocit neskutečnosti a nasa¬zování společenských masek, abychom jiným zabránili si toho všimnout. Bojíme se, aby někdo jiný nezpozoroval, že nejsme tím, kým předstíráme, že jsme. Posuzujeme ostatní podle své představy dokonalosti, oni však přirozeně naše očekávání nenaplňují. Ostouzíme sami sebe, abychom potěšili jiné. Aby nás ostatní přijímali, škodíme dokonce i svým fyzickým tělům. Vidíte mladé lidi, kteří berou drogy jen proto, aby je jiní mladí lidé neodmítali. Neuvědomují si, že problém spočívá v tom, že nepřijímají sami se¬be. Odmítají sami sebe, protože nejsou tím, kým předstírají, že jsou. Přejí si někým být, ale nejsou jím, a proto v sobě nesou hanbu a vinu. Lidé se doneko¬nečna sami trestají za to, že nejsou tím, kým by podle sebe měli být. Haní sami sebe a nechávají se hanit od jiných. Nikdo nás ale nepohaní tak, jako my sami. >Nutí nás k tomu Soudce, Oběť a systém víry, které máme uvnitř.

Je pravda, že potkáváme lidi, kteří říkají, že je haní manžel nebo manželka, matka či otec, ale vy ví¬te, že sami sebe haní více. Způsob, kterým soudíme sami sebe, je nejhorší soud, jaký kdy existoval. Učiníme-li chybu před lidmi, pokoušíme se ji zapřít a za¬krýt. Jakmile jsme však sami, stane se Soudce silným, silná je i vina a my se cítíme hloupě, špatně a bezcenně. Za celý život nás nikdo nepohaní tak, jak se ha-níme sami. Míra našeho sebehanění je přitom stejná jako ta, kterou bychom tolerovali od někoho jiného. Pohaní-li nás někdo o trochu víc, než jak se haníme sami, pravděpodobně od něj odejdeme. Pokud nás ale bude hanět o něco méně, než to děláme sami, vztah s ním nepřerušíme a budeme to snášet donekonečna. Pokud se haníme opravdu ošklivě, pak budeme dokonce tolerovat někoho, kdo nás bude bít, poko¬řovat a kdo s námi bude zacházet jako se špinavým hadrem. Proč? Protože si v našem systému víry řek¬neme: „Zasloužím si to. Ten člověk mi prokazuje pří¬zeň, že se mnou je. Nejsem hoden lásky a úcty. Nejsem dostatečně dobrý.“ Máme potřebu být přijímáni a milováni, ale nedokážeme přijímat a milovat sami sebe. Čím více sebelásky máme, tím méně budeme zakoušet sebehanu. Sebehana pochází ze sebeodmítání, a sebeodmítání pochází z toho, že máme představu, co to znamená být dokonalí, ale nikdy tohoto ideálu nedosáhneme. Naše představa dokonalosti je důvodem, proč sami sebe odmítáme; z toho důvodu sami sebe nepřijímá¬me takové, jací jsme, a nepřijímáme ani jiné lidi takové, jací jsou.


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Fanatizmus – iné pomenovanie duchovnej nevedomosti

Fanatizmus – iné pomenovanie duchovnej nevedomostiV jednej studni žila malá žabka. V nej sa narodila aj vyrastala. Raz sa stalo, že do studne spadla žaba, ktorá žila v mori. Studňová žabka sa spýtala tejto návštevníčky:

– Odkiaľ si?

– Z mora, – odpovedala morská žaba.

– Z mora? A je veľké? – opýtala sa obyvateľka studne.

– Veľmi veľké!

Studňová žabka naširoko roztiahla svoje labky a spýtala sa:

– Také?

– Omnoho väčšie, – odpovedala obyvateľka mora.

Žabka zo studne skočila z jedného konca studne na druhý a znova sa opýtala:

– Takéto ako moja studňa?

Morská žaba sa pousmiala nad jej prirovnaním a povedala:

– Priateľka, vari sa dá zrovnávať studňa s morom?

Studňová žabka sa urazila a povýšenecky vyhlásila:

– Nie je na svete nič, čo by bolo väčšie ako moja studňa! Si klamárka, treba ťa odtiaľto vyhodiť!

Tak sa správajú všetci obmedzení a úzkoprsí ľudia. Sediac vo svojej úzkej a temnej studni, myslia si, že na svete neexistuje nič čo by presahovalo ich príbytok.

Podobenstvá a príbehy Rámakrišnu

(preklad z ruského vydania vydavateľstva Amrita-Rus', 2006)


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár
Vyhnite sa Aspatramu !

Vyhnite sa Aspatramu !Příběh dvou sladidel: aspartamu a stévie

Již přes dvacet let probíhá v USA tichá válka. Bitevním polem je multimiliardový průmysl na výrobu umělých sladidel. Bojovníky jsou na jedné straně obří agrochemický průmysl a jeho silný spojenec, FDA (Úřad pro potraviny a léčiva), na druhé pak hrstka malých soukromých firem a občanů, kterým není lhostejné jejich vlastní zdraví.

Ztráty představuje 200 milionů mužů, žen a dětí, kteří pravidelně konzumují přes 5 000 produktů slazených sacharinem, acesulfamem K a aspartamem. Činí tak proto, že jsou to diabetici, nebo že se vyhýbají cukru z preventivních důvodů nebo si prostě jen hlídají váhu. Nevědomky se stávají oběťmi tím, že konzumují umělá sladidla ve všem od žvýkaček po nealkoholické nápoje. Ještě znepokojivější je používání aspartamu, snad nejtoxičtější z těchto chemikálií, v dětských vitaminech jako Centrum Jr, Sunkist Multivitamins, Flintstones a žvýkačkových vitaminů Bugs Bunny - obojí o firmy Bayer. Aspartam je dodáván na trh pod neškodně znějícími názvy Equal a NutraSweet.

Jediná varovná nálepka, která se objevuje na malých modrých krabičkách s tabletkami Equalu a produktech s aspartamem, se týká fenylketonurie (PKU), vzácného onemocnění, které postihuje zhruba jednu z 15 000 osob. Tito jedinci postrádají jeden z párových chromozomů, které vlastní většina lidi od narození, a který zajišťuje metabolismus fenylalaninu.

Na žádné nálepce však nenajdete sebemenší zmínku o tom, že aspartam vedl ke vzniku mozkových nádorů u laboratorních zvířat (třebaže u sacharinu se toto varování objevuje), nebo že podle údajů Národního institutu pro výzkum rakoviny došlo u Američanů od začátku používání aspartamu v našich potravinách na začátku 80. let k alarmujícímu nárůstu v četnosti a míře zhoubnosti mozkových nádorů.

Nikde na nálepce nejsou konzumenti informováni o tisících stížností týkajících se aspartamu, které jsou zaznamenány u FDA a ve Střediscích pro kontrolu nemocí. Údaje o 92 rozličných závažných vedlejších účincích zahrnují bolesti hlavy, nepravidelnosti menstruace, nucení na zvracení, závratě, kožní léze, vyrážky, hyperaktivitu, bušení srdce, zažívací problémy, přechodnou ztrátu vědomí, paralýzu, ztrátu paměti, slepotu, záchvaty a sebevražedné deprese. Třebaže počet zpráv o těchto vedlejších účincích dosahuje pouhých tisícovek, odhaduje se, že skutečný počet pacientů, u kterých se projevily negativní zdravotní účinky související s konzumací aspartamu, dosahuje až 700 000. Je tomu tak proto, že většina lidí si nespojuje tyto symptomy s aspartamem, a dokonce i kdyby to udělali, jen malá část pacientů nebo lékařů si ve skutečnosti udělá čas, aby to nahlásili.

Po celou tu dobu je udržováno v tajnosti před americkou veřejností zcela přirozené, nekalorické, netoxické sladidlo, bezpečné k použití jak pro diabetiky, tak pro hypoglykemiky. Tato čistě rostlinná látka je bezpečně užívána již stovky let, nalézá se v téměř polovině přislazovaných pokrmů konzumovaných v Japonsku, je pěstována a studována po celém světě bez jakýchkoli zpráv o negativních vedlejších účincích, a má navíc schopnost bránit zubnímu kazu, brzdit růst určité bakterie, vyrovnávat hladinu cukru v krvi, léčit rány a snižovat chuť na sladké!

Proč FDA udržuje nejlepší sladidlo na světě před americkou veřejností v tajnosti? Proč není diabetikům, hypoglykemikům a osobám hlídajících si váhu umožněno dozvědět se o skutečně bezpečné alternativě aspartamu a ostatních umělých sladidel? Podívejme se na to důkladněji.

Co je to aspartam?
Výzkumníci z mezinárodní farmaceutické společnosti G. D. Searle pátrali po léku na vředovou chorobu, když čistě náhodou narazili na bílý krystalický prášek, který byl 190x sladší než cukr. Tato lidmi vyrobená syntetická substance sestávala ze dvou izolovaných aminokyselin, fenylalaninu a kyseliny aspartové, chemicky svázaných metanolem (dřevným lihem). U Searla nazvali tuto novou složku aspartam a začali se usilovně snažit získat souhlas k jejímu používání jako přísady do pokrmů, a to i navzdory rizikům spojeným s jejím užíváním.

Fenylalanin se rozkládá na diketopiperazin, agens vyvolávající rakovinu mozku. Podle původních laboratorních studií vyvolal u krys růst mozkového nádoru astrocytomu. Zvýšené hladiny fenylalaninu vedou rovněž ke změnám chemické rovnováhy v mozku, což může být příčinou mozkových/psychických problémů jako záchvaty, mánie a silné deprese. Mezi jiné specifické typy reakcí uvedených v časopise Journal od Applied Nutrition v roce 1988 patřily: extrémní podrážděnost, silné záchvaty úzkosti, výrazné změny osobnosti, silná nespavost, a značné vystupňování různých fobií.

Kyselina aspartová je neurotransmiter, jedna ze skupiny chemikálií produkovaných a používaných mozkem. Někteří odborníci věří, že kyselina aspartová v aspartamu způsobuje mozkové léze doslovným vybuzením mozkových buněk až k jejich zániku. Kyselina aspartová vyvolala poškození mozku u pokusných zvířat.

V přírodě se metylalkohol (nebo metanol) vyskytuje v kombinaci s etylalkoholem, jeho protilátkou. Pouze v aspartamu se metylalkohol vyskytuje samostatně. Jakmile je přijat s potravou, mění se metanol na formaldehyd, který, což vůbec není překvapivé, poškozuje mozek. Dále se přeměňuje na kyselinu mravenčí (jed, který se uvolňuje po štípnutí mravencem), která způsobuje metabolickou acidózu. Vstřebávání metanolu je urychleno, když se aspartam rozloží, k čemuž dochází po jeho zahřátí (je-li přidán do horkých nápojů nebo jako přísada při pečení) nebo se rozkládá během prodlouženého skladování. Metylalkohol je toxický především pro oční nerv a je o něm známo, že způsobuje slepotu.

Je známo, že v aspartamu existuje 32 rozkladných produktů, mezi které patří: metanol, formaldehyd, kyselina mravenčí, epinefrin, fenyletylamin, fenylpyruvát, fenylaktická kyselina, diketopiperazin, aspartylfenylalanin, tyroxin, L-Dopa, dopamin a norepinefrin.

Schválení i přes polemiky a námitky
Za aspartamem stojí několik velmi mocných ekonomických sil. Dokonce ještě předtím, než dostal aspartam v roce 1981 od FDA finální zelenou pro použití v suchých potravinách a v roce 1983 pak v nápojích, měli vědci námitky proti jeho schválení. Aspartam původně obdržel souhlas FDA pro použití v suchých potravinách již v roce 1974, ale později byl zakázán v důsledku námitek vznesených právním zástupcem Jamesem Turnerem a MUDr. Johnem Olneym. Vyšetřovatelé se vyjádřili o studiích ohledně bezpečnosti aspartamu prováděných společností G. D. Searle v letech 1967 až 1975 jako o „fušerské vědě“ a „lajdáckých testech“. V 90 ze 113 testů týkajících se bezpečnosti aspartamu se objevily nesrovnalosti. Vědci z FDA a nezaujatí výzkumníci trvali na tom, že je třeba provést pečlivější a spolehlivější testování. Navzdory těmto obavám byl 18. července 1981 aspartam schválen pro použití v suchých potravinách komisařem FDA Arturem Hullem Gatesem, který, ač to bylo k nevíře, zvrátil snahy své vlastní veřejné vyšetřovací komise, která doporučila, aby bylo toto schválení zamítnuto. Rovněž ignoroval paragraf 409(c)(3) zákona o potravinách, léčivech a kosmetice (21 U. S. C. 348), ve kterém stojí, že potravinová přísada by neměla být schválena, pokud jsou testy o její bezpečnosti neprůkazné.
Námitky proti používání aspartamu pokračovaly. V roce 1981 zveřejnil John Olney, profesor psychiatrie a neuropatologie na Washingtonově univerzitě v St. Louis rizika spojená s používáním aspartamu. Olney, který se zasadil o zákaz používání cyklamátů, varoval, že aspartam má vlastnosti vedoucí k poškození mozku. Americká akademie pediatrů nadnesla obavy ohledně účinků fenylalaninu u pacientů s PKU, kteří si nebyli vědomi, že jsou touto chorobou postiženi.

Pobídnut narůstajícími obavami ohledně bezpečnosti aspartamu svolal ohijský senátor Howard Metzenbaum slyšení Senátu kvůli NutraSweetu. 1. srpna 1985 přišel s návrhem „Bezpečnostního zákona o aspartamu“. Zákon volal po klinických studiích, které by zjistily bezpečnost aspartamu, po moratoriu na použití aspartamu při výrobě nových produktů, dokud nebude ukončeno nezávislé testování, přičemž etikety na výrobcích by měly obsahovat uvedené množství aspartamu na jednu porci a maximální povolený denní příjem, jakož i varování, že aspartam není určen k používání u dětí. Zákon rovněž požadoval, aby FDA zřídila komisi zabývající se nepříznivými klinickými reakcemi, která by shromažďovala zprávy o negativních účincích při používání aspartamu a rozesílala lékařům písemné vyhlášky o aspartamu. V novinovém prohlášení z 3. března 1986 senátor uvedl: „Nemůžeme používat americké děti jako morčata, abychom určili bezpečnou úroveň používání NutraSweetu.“ Je to smutné, ale návrh zákona, který mohl potenciálně zastavit pokračující tragédii, byl vetován Výborem pro zaměstnanost a lidské zdroje a nikdy se nedostal na půdu Senátu.

Poté, co utrpěla farmaceutická společnost G. D. Searle v předchozím roce ztrátu ve výši 28 milionů dolarů, byla v roce 1985 prodána chemické společnosti Monsanto. Monsanto pak založila jako pobočku oddělenou od G. D. Searle samostatnou firmu NutraSweet Company. Během příštího desetiletí spotřeba aspartamu prudce stoupla a množství zpráv o negativních účincích se zvýšilo.

V červnu roku 1996 zrušil komisař FDA Dr. David Kessler veškerá omezení při používání aspartamu a zajistil mu všeobecné povolení při výrobě potravin, a to i navzdory skutečnosti, že tento neurotoxin, chybně klasifikovaný jako potravinové aditivum, je ve skutečnosti nebezpečná droga, která mění chemické poměry v mozku a vzájemně se ovlivňuje s jinými drogami. Učinil tak bez veřejného prohlášení. Rovněž ignoroval žádost senátora Metzenbauma (tehdy již na odpočinku), aby byly zahájeny další testy ohledně bezpečnosti tohoto sladidla. Aspartam mohl být od té doby používán stejně neomezeně jako cukr.

Stévie: zakázané americké sladidlo
Stevia rebaudiana Bertoni je vytrvalý keř původem z horské oblasti Amambay v Paraguay. Příslušníci indiánského kmene Guaraní jej užívali stovky let, především ke slazení bylinného čaje maté. Do roku 1800 se denní konzumace stévie rozšířila mezi jihoamerické osadníky v Paraguay, Argentině a Brazílii. V roce 1899 stévii „nově objevil“ italský botanik, Moises Santiago Bertoni. To byl počátek kulturního pěstování stévie, která do té doby rostla pouze divoce ve své rodné Paraguay.

První úroda stévie byla sklizena v roce 1908. Brzy začaly po Jižní Americe i v cizině vzkvétat plantáže. Americkou vládu na stévii poprvé upozornil v roce 1918 jistý americký botanik. V roce 1921 ji komisař Americké obchodní komory George S. Brady, vědomý si jejího nesmírného komerčního potenciálu, opět uvedl do středu pozornosti vlády, tentokrát Amerického ministerstva zemědělství. Brady prohlásil, že stévie má dlouhou historii bezpečného užívání a je ideální k použití především jako sladidlo pro diabetiky. Tato zpráva nepochybně znepokojila americké producenty cukru, a to způsobem hodně podobným tomu, jako se cítil ohrožen cukrovarnický průmysl v Německu, když tam byla stévie poprvé představena v roce 1913.

V roce 1931 izolovali Francouzi čistý krystalický prášek: steviosid. Americký vládní výzkumník Dr. Hewitt G. Fletcher jej označil za „za dosud nejsladší objevený přírodní produkt“. Ač je to překvapivé, stévii se v tu dobu bohužel nepodařilo na americké sladidlové scéně prorazit.

Koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let byla FDA zaneprázdněna chystáním jeviště pro schválení aspartamu pro masovou konzumaci v USA. Japonsko již mezitím zakázalo nebo přísně omezilo jeho použití, stejně jako to udělalo s jinými nezdravými potravinovými přísadami. Do roku 1970 Japonsko objevilo stévii: ideální náhradu cukru a jeho syntetických náhražek.

V polovině osmdesátých let byla stévie používána několika americkými společnostmi jako zvýrazňovač chuti u bylinných čajů. Tehdy začala FDA proti stévii ostře brojit a zahájila agresivní kampaň za zastavení jejího používání. Podpořeny stížnostmi anonymní obchodní společnosti akce FDA proti společnostem používajícím stévii zahrnovaly: embarga, prohlídky a zabavování zboží, a nakonec upozornění na možnost zákazu vývozu. Stévie neobdržela statut produktu GRAS (Generally recognized as safe/všeobecně považován za bezpečný), a to i navzdory dlouhé historii bezpečného používání a četným vědeckým studiím z celého světa prokazujícím její bezpečnost. Místo toho byla klasifikována jako “nebezpečná potravinová přísada“. Společnost na výrobu čajů Celestial Seasons a další firmy byly nuceny přestat stévii používat.

Zatímco stévie byla dále pěstována a užívána v takových zemích jako Čína, Japonsko, Brazílie, Izrael, Malajsie a dokonce Německo, až do roku 1994 kompletně vymizela z amerického trhu. Navzdory námitkám FDA umožnilo vydání zákona Dietary Supplement Health and Education Act stévii opětovně vstoupit na americký trh jako potravinový doplněk. Společnosti, které obchodují s produkty ze stévie, mají nicméně zakázáno uvádět sebemenší náznaky, že stévie má vlastnosti sladidla. Udělat to znamená riskovat, že stévie bude překlasifikována na nebezpečné potravinové aditivum a bude znovu kompletně vyloučena z amerického trhu.

Aby nadále chránila zájmy společnosti Monsanto, a aby pokračovala v ničení zdraví americké veřejnosti, FDA se neváhá uchylovat ke strategiím děsivě připomínajícím taktiky praktikované v nacistickém Německu. Nedávno FDA vyhlásila embargo na dodávky stévie do malé Stevita Company v Arlingtonu v Texasu. V dopise společnosti Stevita datovaném 19. května 1998 FDA dále požadovala, aby Stevita zničila skladiště plné „kuchařských knih, literatury a dalších publikací“ a slíbila, že jim bude k dispozici jako „svědek zničení“ pohoršujících materiálů. Následně FDA požádala Stevita Company, aby nezapomněli rovněž na více než 6 500 knih již v distribuci do obchodů a k soukromým osobám, za účelem jejich zničení.

Třebaže na pálení knih dosud nedošlo (funkcionáři FDA couvli, když se rozvrčely kamery místních sdělovacích prostředků) a FDA nyní tato obvinění popírá, dopis společnosti Stevita Company je důkazem, že tyto hrozby byly reálné. Tato záležitost neprošla bez povšimnutí také před místní pobočkou Americké unie za občanská práva (ACLU). Akce FDA, které jsou v jasném rozporu s ústavním právem na svobodu tisku, by měly být v době, kdy je proti svobodě řeči útočeno na několika frontách, primární starostí všech Američanů. Jak bylo doloženo nedávným procesem s Oprah Winfreyovou, schválení zákona o „očerňování“ potravin ve 13 amerických státech potlačuje svobodu řeči vyhrožováním právní žalobou proti komukoli, kdo se odváží vědomě rozšiřovat znevažující informace o jakémkoli produktu amerického zemědělství.

Sladká kapitulace
Zatímco zbytek světa svobodně a neomezeně používá zcela přirozené, netoxické, nekalorické bylinné sladidlo, které je 180-400 krát sladší než cukr, a přitom je bez jakýchkoli vedlejších účinků způsobených konzumací cukru, Američané jsou záměrně drženi ve tmě. Přestože FDA uznává, že považuje stévii za „silné sladidlo“, americké firmy mají zakázáno informovat veřejnost, že stévie má jakékoli sladící účinky.

Kladné účinky stévie jako sladidla jsou bezkonkurenční

Stévie ve skutečnosti vyrovnává hladinu cukru v krvi, a je bezpečná k použití jak pro diabetiky, tak pro hypoglykemiky.

Na rozdíl od aspartamu nebyly hlášeny žádné negativní účinky při používání stévie a vědecké studie na celém světě dokazují její bezpečnost. U stévie se nikdy neprokázalo, že by způsobovala mozkové nádory, záchvaty, slepotu nebo jakýkoli jiný z dalších 92 vedlejších příznaků souvisejících s užíváním aspartamu.

Na rozdíl od aspartamu stévie redukuje zubní kaz, tím že brzdí růst zubního plaku.

V Brazílii je stévie používána jako prostředek ke zlepšení trávení.

Stévie má antiseptické vlastnosti, o kterých bylo prokázáno, že urychlují hojicí procesy při kožních poraněních.

Testy dokazují, že antimikrobiální vlastnosti stévie potlačují růst streptokoků a jiných bakterií, což je obzvlášť pozoruhodné, protože některé formy streptokoka se staly rezistentními vůči antibiotikům.
Boj za bezpečné sladidlo
Vím, že někteří by mohli pochybovat o mé kvalifikaci nebo motivaci k vyprávění tohoto příběhu. Je to prosté, obojí se zakládá na mé vlastní osobní zkušenosti s aspartamem a stévií. Dvanáct let jsem trpěl chronickými migrenózními bolestmi, které mne přepadaly přinejmenším čtyřikrát týdně. Byl jsem doslova závislý na Fiorinalu, léku na předpis obsahujícím butalbital, kofein a aspirin, a jediném prostředku, který mi přinášel úlevu od často nesnesitelné bolesti. Po celou dobu jsem tyto bolesti hlavy připisoval poranění krční páteře, které jsem utrpěl při automobilové nehodě zhruba ve stejnou dobu, kdy se bolesti začaly vyskytovat s častější frekvencí. Před několika měsíci, když jsem začal číst o rizicích souvisejících s umělými sladidly, jsem se rozhodl přestat používat veškeré produkty obsahující aspartam. Od toho dne mne hlava nebolela ani jednou. Přechod od chronické bolesti k životu bez bolesti pro mne neměl daleko k zázraku.

Také jsem se začal dozvídat o používání stévie jako sladidla. Jistě, ze začátku je třeba si na ni zvyknout. Stévie je tak účinné sladidlo, že se musíte naučit používat jen ta nejmenší množství, abyste dosáhli požadované sladké chuti. Ovšem výsledky rozhodně stojí za to. Kromě toho, že se nemusím potýkat s krutými bolestmi hlavy, jsem si všiml, že se významnou měrou snížila moje chuť na sladké. Hovořím o snadném, bezbolestném způsobu jak se přestat přejídat sladkostmi (moje slabost!) A zjistil jsem, že koncentrát ze stévie je nejenže chutný, ale je to také nesmírně cenný prostředek k léčení kožních oděrek a skvělá výživná kožní maska.

Nečekejte, až dá FDA stévii své požehnání. Může to trvat ještě hodně dlouhou dobu. Apeluji na vás, abyste neprodleně vyhodili ze svých kuchyňských zásob všechny produkty obsahující aspartam. Vyhoďte Equal, Crystal Lite, dietní limonády, žvýkačky a nezapomeňte také na zubní pastu! Nejenže se v tomto procesu stanete svobodnými, ale také o hodně zdravějšími. A pamatujte si tato slova od Dr. Juliana Whitakera: „Abych pravdu řekl, aspartam si nepouštím do domu – žijí tam děti.“
Více informací na: http://www.celostnimedicina.cz/pribeh-dvou-sladidel-aspartamu-a-stevie.htm#ixzz1X3kbJ7oG

autor: Gail Davis


NÁZORY A OTÁZKY NÁVŠTEVNÍKOV

zobraziť všetky
Pridať komentár

 

NDI1NDU1ZD