E-shop

Nevytvářejte si žádné domněnky

Třetí dohoda zní takto: Nevytvářejte si žádné domněnky. Máme sklon vytvářet si o všem domněnky. Problém s vytvářením domněnek je v tom, že věříme, že jsou pravdivé. Přísahali bychom na to, že jsou skutečné. Vytváříme si domněnky o tom, co jiní lidé říkají nebo dělají, bereme to osobně, a pak je obviňujeme a reagujeme tak, že svými slovy vysíláme jed.

Proto kdykoliv, když si vytváříme domněnky, koledu-jeme si o nějaký problém. Vytvoříme si nějakou do¬mněnku, špatně jí pochopíme, vezmeme ji osobně a skončí to tím, že z ničeho se stane drama. Veškerý smutek a dramata našeho života mají ko¬řeny v tom, že si vytváříme domněnky a bereme věci osobně. Zamysleme se chvíli nad pravdou tohoto výroku.

Celý svět vztahů mezi lidmi je o vytváření domněnek a braní věcí osobně. Je na tom založen celý náš sen pekla. Domněnkami, které bereme osobně, vytváříme spoustu emocionálního jedu, protože obvykle na¬še domněnky začneme šířit. Vzpomeňme si, že pomlouvání je způsobem vzájemné komunikace ve snu pekla a přenášením jedu z jednoho na druhého. Pro¬tože se obáváme požádat o vysvětlení, vytváříme do¬mněnky a věříme, že jsou pravdivé; pak naše do¬mněnky bráníme a pokoušíme se dokázat, že někdo jiný neměl pravdu. Vždy je lepší klást otázky, než si vytvářet domněnky, protože domněnky nás předurčují k utrpení. Velká mitote v lidské mysli vytváří spoustu chao-su, který vede k tomu, že si všechno chybně vysvět¬lujeme a všemu špatně rozumíme. Vidíme a slyšíme jen to, co chceme. Nevnímáme věci tak, jak jsou.

Jsme navyklí snít, aniž bychom byli zakotveni ve skutečnosti. Doslova si věci vysníváme ve své představi¬vosti. Protože něčemu nerozumíme, vytvoříme si do¬mněnku o významu té věci, a když vyjde pravda na povrch, praskne náš sen jako bublina a my zjistíme, že to nebylo tak, jak jsme si mysleli. Příklad: Jdeme po ulici a potkáme člověka, kterého máme rádi. Ten člověk se na nás usměje a jde pryč. Na základě tohoto jediného prožitku si můžeme vytvořit spoustu domněnek. Z nich může vzniknout celý příběh. Z našich domněnek se začne utvá¬řet sen a my si můžeme začít myslet: Ten člověk mě má doopravdy rád.“ V naší mysli se začne vyvíjet vztah. Možná se v tomto fantastickém světě dokonce oženíme nebo vdáme, ale celá fantazie je jen v naší mysli, v našem osobním snu. Vytvářením domněnek o našich vztazích si koledujeme o problémy. Často si vytvoříme domněnku, že naši partneři vědí, co si myslíme, a že nemusíme říkat, co vlastně chceme. Předpokládáme, že budou dělat to, co chceme, protože nás dobře znají. Když nedělají, co předpokládáme, cítíme se zraněni a říkáme: „Měli to vědět.“

Jiný příklad: Rozhodneme se, že se oženíme nebo vdáme, a vytvoříme si domněnku, že náš partner chápe manželství stejně jako my. Pak žijeme spolu a zjistíme, že to není pravda. Vznikne z toho spousta konfliktů, ale my se ještě stále nepokoušíme vyjasnit si pocity o manželství. Manžel se vrátí z práce domů, manželka je rozčilená a manžel neví proč. Možná proto, že si vytvořila nějakou domněnku. Aniž by mu řekla, co chce, vytvoří si domněnku, že manžel ji dobře zná, že ví, co ona chce, jako by jí dokázal číst v mysli. Je naštvaná, protože nesplnil její očekávání. Vytváření domněnek ve vztazích vede ke spoustě bojů, spoustě potíží, ke spoustě nedorozumění s lidmi, které údajně milujeme. V jakémkoliv druhu vztahů si můžeme vytvořit domněnku, že jiní vědí, co si myslíme, a že nemusíme říkat, co chceme. Domníváme se, že budou dělat to, co chceme, protože nás dobře znají. Když neděla¬jí to, co chceme, co předpokládáme, že by měli dělat, cítíme se zraněni a myslíme si: „Jak nám to mohli udělat? Měli přece vědět, že nám to vadí.“ A znovu si vytváříme domněnku, že jiný člověk ví, co chceme. Celé drama vzniká proto, že jsme si vytvořili tuto do¬mněnku a navrch pak přidali další domněnky. Způsob, jímž funguje lidská mysl, je nesmírně zajímavý Máme potřebu vše ospravedlňovat, vysvětlovat a všemu rozumět, abychom se cítili bezpeční.

Máme miliony otázek, které si vyžadují odpovědi, protože existuje tolik věcí, které si uvažující mysl ne-dokáže vysvětlit. Když nám jiní něco řeknou, vytvo¬říme si domněnky, a když nám něco neřeknou, vytvoříme si je také, protože musíme naplnit svou potřebu vědět a nahradit komunikaci. I když něco slyšíme a nerozumíme tomu, vytváříme si domněnky o tom, co to znamená, a pak těmto domněnkám věříme. Vytváříme si všechny druhy domněnek, proto¬že nemáme odvahu klást otázky. Tyto domněnky si po většinu doby vytváříme rychle a nevědomě, protože jsme uzavřeli dohody, že budeme komunikovat tímto způsobem. Dohodli jsme se, že klást otázky není bezpečné; dohodli jsme se, že když nás lidé milují, měli by vědět, co chceme nebo jak se cítíme. Když něčemu věříme, předpokládáme, že je to pravda. Někdy to necháme dojít až k bodu, v němž zničíme vztah jenom proto, abychom ubránili svou pozici. Vytváříme si domněnku, že každý vidí život stejně jako my. Předpokládáme, že ostatní myslí stejně, jako myslíme my, posuzují vše stejně jako my a zneužívají vše jako my. Toto je nejčastější domněnka, jakou si lidé vytvářejí. A z tohoto důvodu máme strach být uprostřed jiných sami sebou. Protože si myslíme, že nás bude každý soudit, dělat z nás oběť, zneužívat nás a obviňovat, jako to děláme my sami. Proto se sami zavrhneme ještě dříve, než mají příležitost zavrhnout nás jiní. Tak funguje lidská mysl. Vytváříme si rovněž domněnky o nás samých, což vede ke spoustě vnitřních konfliktů. „Myslím si, že jsem schopen tohle udělat.“ Vytvoříme si například tuto domněnku a pak zjistíme, že toho nejsme schopni. Přeceníme se nebo podceníme, protože si neuděláme čas na to, abychom sami sobě položili otázky a zodpověděli si je. Možná by bylo třeba získat o nějaké situaci více informací. Nebo bychom si snad měli přestat lhát o tom, co doopravdy chceme. Když vstupujeme do vztahu s někým, koho máme rádi, musíme často sami sobě potvrzovat, proč toho člověka máme rádi. Vidíme jen to, co chceme vidět, a popíráme, že má vlastnosti, které se nám nelíbí.

Lžeme sami sobě, abychom se utvrdili, že máme pravdu. Pak si vytvoříme domněnky a jednou z nich je: „Má láska toho člověka změní“. Ale to není pravda. Naše láska nikoho nezmění. Pokud se jiní změní, pak se změní proto, že se změnit chtějí, ale ne proto, že je chceme změnit my. Pak se něco mezi námi dvěma stane a my se cítíme zraněni. Najednou vidíme to, co jsme nechtěli vidět předtím, ale nyní je to umocněno naším emocionálním jedem. Nyní musíme osprave¬dlnit svou emocionální bolest a obviňovat jiné za svou volbu. Lásku však nemusíme ospravedlňovat: buď zde je, nebo není. Opravdová láska přijímá jiné lidi takové, jací jsou, aniž by se je pokoušela změnit. Pokoušíme-li se je změnit, znamená to, že je nemáme doopravdy rádi. Pokud se rozhodneme, že chceme s někým žít, pokud uzavřeme tuto dohodu, je samo¬zřejmě lepší uzavřít ji s někým, kdo je přesně takový, jakého bychom si přáli. Najděme si někoho, koho bychom nemuseli měnit vůbec.

Je mnohem výhod¬nější nalézt někoho, kdo je už takový, jakého by¬chom si přáli, než takového, koho bychom museli měnit. Rovněž druhý člověk nás musí milovat tako-vé, jací jsme, aby nás nemusel vůbec měnit. Jestliže druzí cítí, že nás musí měnit, znamená to, že nás do¬opravdy nemilují takové, jací jsme. Proč tedy být s někým, když nejsme takoví, jakého si on nebo ona přeje? Musíme být tím, čím jsme, abychom se nemuseli představovat ve falešném světle. Milujete-li mne takového, jaký jsem, tak dobře: „Vezměte si mě.“ Nemilujete-li mne takového, jaký jsem, také dobře: „Nashledanou, najděte si někoho jiného.“ Může to znít tvrdě, ale tento druh komunikace znamená, že osob¬ní dohody, které uzavíráme s jinými, jsou jasné a bez hříchu. Představte si den, kdy si přestaneme vytvářet domněnky o svém partnerovi a nakonec i o každém jiném v našem životě. Náš způsob komunikace se naprosto změní a naše vztahy již nebudou trpět konflikty vytvářenými chybnými domněnkami. Způsob, jímž se můžeme vyvarovat vytváření do¬mněnek, je klást otázky. Ujistěme se, že komunikace je jasná. Pokud nerozumíme, zeptejme se. Měj¬me odvahu klást otázky, dokud nám nebude vše jasné, jak by mělo být, a dokonce ani pak se nedomní¬vejme, že víme o dané situaci vše, co by se o ní da¬lo vědět. Jakmile uslyšíme odpověď, nebudeme nuceni vytvářet si domněnky, protože budeme znát pravdu. Mějme odvahu ptát se na to, co chceme vědět. Každý má právo odpovědět, anebo ne, my však má¬me vždy právo se zeptat. Podobně má každý právo se zeptat nás a my máme právo říci ano nebo ne. Pokud něčemu nerozumíme, je pro nás lepší se zeptat a udělat si jasno, než si vytvořit nějakou do¬mněnku. Od toho dne, v němž si přestaneme vytvá¬řet domněnky, budeme komunikovat přesně a jasně, bez emocionálního jedu. Bez vytváření domněnek bude naše slovo bez hříchu. S jasnou komunikací se všechny naše vztahy změ¬ní, a to nejen s naším partnerem, ale i se všemi ostat¬ními. Nebude třeba, abychom si vytvářeli nějaké do¬mněnky, protože všechno bude jasné. Toto je, co chci, toto je, co chcete vy. Komunikujeme-li tímto způ¬sobem, nebudeme hřešit svým slovem. Kdyby tak dokázali komunikovat všichni lidé, bez zhřešení slo¬vem, nebyly by žádné války, žádné násilí, žádná nedorozumění. Kdybychom dobře a jasně komuni¬kovali, byly by všechny lidské problémy vyřešeny.

Toto je tedy Třetí dohoda: nevytvářejte si domněnky. Říci to je snadné, ale chápu, že dělat to je těžké. Je to složité, protože jsme častokrát dělali pravý opak. Máme spoustu návyků a rutin, které si ani neu¬vědomujeme. Prvním krokem je uvědomit si tyto návyky a pochopit důležitost této dohody. Ale pochopit její důležitost ještě nepostačuje. Informace nebo idea je pouze semínkem ve vaší mysli. To, co je zapotřebí, je čin. Konat stále znovu a znovu činy, to posiluje naši vůli, pomáhá semínku v růstu a staví pevné základy, na nichž může být postaven nový návyk. Po mnoha opakováních se tyto nové dohody stanou naší dru¬hou přirozeností a uvidíme, jak nás kouzlo našeho slova promění z černého mága v bílého. Bílý mág používá slovo k tvorbě, dávání, sdílení a k lásce. Uděláme-li si z této dohody návyk, celý náš život se naprosto změní. Když změníme celý náš sen, dojde v našich živo¬tech k zázraku. To, co budeme potřebovat, dostane¬me snadno, protože duch námi bude volně prochá¬zet. Toto je zvládnutí záměru, ovládnutí ducha, zvládnutí lásky, zvládnutí vděčnosti a zvládnutí živo¬ta. To bylo cílem Toltéků. To je cesta k osobní svo¬bodě.

ČTYŘI DOHODY:Kniha moudrostí starých Toltéků "DON MIGUEL RUIZ"

Príčina všetkých nešťastí

Raz sa supovi, ktorý letel pozdĺž morského pobrežia podarilo uloviť veľkú rybu. Keď to zazreli vrany, s ohlušujúcim krákaním ho celý kŕdeľ začal prenasledovať. Kamkoľvek sup letel – na juh, na sever, na západ alebo na východ, vrany všade leteli za ním. Napokon tento vták, vyčerpaný od prenasledovania, roztvoril pazúry a nechal svoj úlovok spadnúť na zem. Vrany ho ihneď prestali prenasledovať a vrhli sa na padnutú rybu. Sup, ktorý sa takýmto spôsobom zbavil prenasledovania si sadol na strom, aby si oddýchol. S pôžitkom si vychutnával ticho, ktoré nastalo a pomyslel si: „Koľko len nepokoju mi priniesla tá ryba. Ale hneď ako som ju odhodil, vrany ma nechali na pokoji!“

Kým sa človek drží „ryby“, teda kým ho ovládajú želania, musí žiť vo svete, v ktorom často pociťuje obavy, nepokoj a podráždenie. Ale keď sa zriekne želaní, všetka jeho svetská činnosť sa ihneď vytratí a v duši mu zavládne mier a pokoj.

Podobenstvá a príbehy Rámakrišnu

(preklad z ruského vydania vydavateľstva Amrita-Rus', 2006)

Neberte si nic osobně

Další tři dohody se rodí z první dohody. Druhá zní: neberte si nic osobně. Ať se děje kolem nás cokoliv, neberme si to osobně. Když použijeme předchozí příklad, potkám-li vás na ulici a řeknu: ,Hej, ty seš ale blbej,“ aniž bych vás znal, není to o vás, je to o mně. Jestliže si to vezmete osobně, pak snadno uvěříte, že jste blbec. Možná si pro sebe pomyslíte: „Jak to ví? Je snad jasnovidec, nebo to může vidět každej, jakej jsem blbec?“ Bereme to osobně, protože souhlasíme s čímko¬liv, co se řekne. Jakmile souhlasíme, prostupuje nás jed, a jsme v pasti snu pekla.

To, co nás do ní zavedlo, nazýváme osobní důležitost. Osobní důležitost ne¬boli braní věcí osobně je maximální výraz sobectví, protože vychází z domněnky, že všechno se tyká „nás“. V průběhu naší výchovy - našeho ochočování - se učíme brát všechno osobně. Myslíme si, že jsme za všechno zodpovědní. My, my, vždycky my! Ale nic, co jiní lidé dělají, nedělají kvůli nám. Dě¬lají to kvůli sobě. Všichni lidé žijí ve vlastních snech, ve vlastní mysli; nacházejí se ve zcela odlišném světě, než je ten, v němž žijeme my. Když si vezmeme něco osobně, činíme tak na základě předpokladu, že ostatní vědí, co je v našem světě, a pokoušíme se vnutit je¬jich světu náš svět. I když se nějaká situace jeví jako osobní, i když nás jiní přímo urážejí, nemá to s námi nic společného.

To, co říkají, co dělají a názory, které vyjadřují, je v souladu s dohodami v jejich myslích. Jejich názory pocházejí z naprogramování, kterého se jim dostalo v průběhu ochočování. Vyjádří-li někdo před námi svůj názor a řekne: „Hele, zdá se mi, že jsi přibral,“ neberme to osobně, protože je pravdou, že se ten člověk zabývá vlastními pocity a názory. Pokouší se nám poslat jed a budeme-li si to brát osobně, pak se k nám jed dostane a stane se naším. Pojímání věcí osobním způsobem z nás učiní snadnou kořist těchto predátorů, černých mágů. Mohou snadno upoutat naši pozornost jed¬ním nepatrným názorem a pak do nás cpát jakýko¬liv jed. A protože si to bereme osobně, skočíme jim na to. Spolkneme všechno jejich emocionální svinstvo, a to se pak stane naším svinstvem. Pokud to však nebereme osobně, jsme imunní i uprostřed pekla. Imunita vůči jedu uprostřed pekla je darem této dohody. Když si bereme věci osobně, cítíme se uražení a naší reakcí je obrana našich názorů, což vede ke konfliktům. Z něčeho nepatrného uděláme velkou aféru, protože cítíme potřebu mít pravdu a dát ostat¬ním najevo, že se mýlí. Snažíme se pak jiné přesvědčit tím, že prezentujeme své názory.

Ale cokoliv cítí¬me a děláme je jen projekcí našeho osobního snu, odrazem našich vlastních dohod. To, co říkáme a dě¬láme a názory, které máme, jsou v souladu s dohoda¬mi, které jsme uzavřeli - a tyto názory s námi nemají nic společného. To, co si o mně myslíte, není pro mě důležité, ne¬beru si to osobně. Když lidé říkají: „Migueli, ty jsi nej¬lepší,“ neberu to osobně a právě tak neberu osobně, když říkají: „Migueli, ty jsi ze všech nejhorší.“ Vím, že když budete šťastní, budete mi říkat: „Migueli, ty jsi anděl!“ Ale když se na mě rozzlobíte, budete říkat: Migueli, ty jsi skutečný ďábel! Jsi nechutný! Jak mů¬žeš říkat takové věci?“ Ať tak či onak, mě se to netyká, protože vím, co jsem. Necítím potřebu být přijímán. Necítím potřebu, aby mi někdo říkal: „Migueli, ty si vedeš naprosto skvěle! Jak jsi tohle mohl dokázat?“ Ne, neberu to osobně. Ať již si myslíte nebo cítíte cokoliv, vím, že je to váš, nikoliv můj problém. Je to způsob, kterým vidíte svět. Není to nic osobního, protože se zabýváte sami sebou, nikoliv mnou. Také ostatní lidé budou mít v souladu se svým systémem víry vlastní názory, takže nic z toho, co si o mně mys¬lí, není doopravdy o mně, ale o nich samých. Můžete mi dokonce říci: „Migueli, to, co jsi řekl, mě zranilo.“ Ale to, co jsem řekl, není tím, co vás zra¬nilo; máte rány, kterých jsem se dotkl tím, co jsem ře¬kl. Zraňujete se sami. Neexistuje způsob, jímž bych to mohl brát osobně. Nikoliv proto, že bych vám nevěřil nebo nedůvěřoval, ale protože vím, že vidíte svět jinýma, to je svýma očima. Vytváříte si v mysli celý ob¬raz nebo film a v tomto filmu jste režiséry, produ¬centy i hlavními herci nebo herečkami. Každý jiný je jen vedlejším hercem nebo herečkou. Je to váš film. Způsob, jakým vidíte tento film, je v souladu s dohodami, které jste uzavřeli se životem. Vaše hle¬disko je pro vás něčím osobním. Není to ničí pravda, jen vaše. Když se pak na mne rozzlobíte, vím, že se zabýváte sami sebou. Jsem pro vás záminkou, abyste se mohli rozzlobit. A rozzlobíte se, protože se něče¬ho obáváte, protože máte strach. Kdybyste neměli strach, tak byste se na mě nerozzlobili. Kdybyste ne¬měli strach, nemohli byste mne nenávidět. Kdybyste neměli strach, nežárlili byste ani byste nebyli smutní. Kdybyste žili beze strachu, kdybyste milovali, ne¬zbylo by pro negativní emoce žádné místo. Kdybyste žádnou z těchto emocí nepociťovali, bylo by logické, že byste se cítili dobře. Když se cítíte dobře, je dobré všechno okolo vás.

Když je vše kolem vás báječné, či¬ní vás vše šťastnými. Milovali byste vše okolo sebe, protože byste milovali sami sebe. Protože se máte rá¬di takoví, jací jste. Protože jste sami se sebou spoko-jení. Protože jste šťastní se svým životem. Jste spokojení s filmem, který vytváříte, spokojení se svými dohodami se životem. Jste klidní a šťastní. Žijete v po¬žehnaném stavu, v němž je všechno báječné a krásné. V tomto požehnaném stavu milujete vše, co vnímáte. Ať již lidé dělají, cítí, myslí nebo říkají cokoliv, neberme to osobně. Když nám budou říkat, jak jsme báječní, neříkají to kvůli nám. My víme, že jsme bá-ječní. Není třeba čekat, až nám jiní lidé řeknou, že jsme báječní. Neberme nic osobně. I kdyby někdo vzal revolver a střelil mě do hlavy, ani tento extrém neznamená nic osobního. Také názory, které máme o sobě, nejsou nezbyt¬ně pravdivé; proto nemusíme brát vše, co nám pro¬bíhá hlavou, osobně. Mysl má schopnost hovořit sa¬ma k sobě, ale má i schopnost přijímat informace, které přicházejí z jiných říší. Někdy zaslechneme v mysli nějaký hlas a jsme zvědaví, odkud asi přichá¬zí. Tento hlas může přicházet z jiné reality, ve které existují živé bytosti podobné lidským. Toltékové těm¬to bytostem říkali Spojenci. V Evropě, Africe a v Indii jim říkají Bůh, Bozi. Naše mysl může existovat na úrovni Bohů. Naše mysl také žije v tomto rozměru a dokáže jej vnímat. Mysl vidí očima a vnímá probouzející se skutečnost. Mysl žije ve více než v jedné dimenzi. Mohou být období, kdy máme nápady, které nevznikají v naši mysli, ale vnímáme je naší myslí. Máme právo těmto hlasům věřit nebo nevěřit, máme rovněž právo nepři¬jímat je osobně. Máme volbu, zda hlasům, které slyší¬me v mysli, uvěříme nebo ne, stejně jako si můžeme vybrat, čemu věřit a s čím souhlasit ve snu planety. Mysl může rovněž naslouchat sama sobě a hovořit sama se sebou. Je rozdělená stejně jako naše tělo. Stejně jako si můžeme říci ,mám jednu ruku a mohu si jí potřást druhou rukou“, může mysl také hovořit sama se sebou. Jednou částí mysli je řeč a druhou částí naslouchání. Když hovoří současně tisíc částí naší mysli, je to velký problém. Říká se tomu mitote. Pamatujete? Mitote můžeme přirovnat k obrovskému tržišti, kde hovoří a smlouvají tisíce lidí najednou. Každý má jiné myšlenky a pocity, každý má jiný názor.

Naprogramování mysli - veškeré ty dohody, které jsme uzavřeli, - nemusí být nutně celkově slučitelné. Každá dohoda je samostatná živá bytost, má vlastní osobnost a vlastní hlas. Existují konfliktní dohody, které se neustále staví proti jiným dohodám, až z toho vznikne v mysli velká válka. Mitote je důvodem, proč lidé pořádně nevědí, co chtějí. Nesouhlasí spolu na¬vzájem, protože existují části mysli, které chtějí jednu věc, a jiné části, které chtějí přesný opak. Některá část mysli má námitky k jistým myšlenkám a činům a jiná část mysli podporuje činy opačných myšlenek. Všechny tyto malé živé bytosti vytvářejí vnitřní konflikt, protože jsou živé a každá má vlastní hlas. Pouze když si sepíšeme inventář našich dohod, objevíme všechny tyto konflikty v mysli a na¬konec z chaosu mitote vytvoříme řád. Neberme si nic osobně, protože bychom tím trpěli kvůli něčemu, co za to nestojí. Lidé mají na utr¬pení v různých rovinách a stupních návyk a navzájem se v něm udržují. Lidé souhlasí s tím, že si budou navzájem pomáhat v tom, aby trpěli. Máme-li potřebu být uráženi, snadno najdeme lidi, kteří nás budou urážet. A podobně - jestliže budeme s lidmi, kteří potřebují trpět, něco v nás způsobí, že je budeme urážet. Je to jako kdyby měli na zádech cedulku, na které je napsáno: „Nakopněte mne, prosím!“

Vyžadují pro své utrpení ospravedlnění. Jejich návyk na utrpení není ničím jiným než dohodou, která se každý den obno¬vuje. Ať půjdeme kamkoliv, nalezneme všude lidi, kteří nám budou lhát, a jak bude naše uvědomění růst, po¬všimneme si, že lžeme také sami sobě. Neočekávejme od lidí, že nám budou říkat pravdu, protože sami sobě také lžou. Musíme důvěřovat sami sobě a vybrat si, zda budeme či nebudeme věřit tomu, co nám někdo říká. Když skutečně uvidíme jiné lidi takové, jací jsou, aniž bychom to brali osobně, nemůže nás nikdy zra¬nit nic z toho, co říkají nebo dělají. I když nám lžou, je to v pořádku. Lžou nám, protože mají strach. Mají strach z toho, abychom neobjevili, že nejsou dokona¬lí. Je bolestivé sejmout tuto společenskou masku. Říkají-li lidé jednu věc, ale dělají jinou, budete lhát sa¬mi sobě, když nebudete naslouchat jejich činům. Jsme-li k sobě pravdiví, ušetříme si spoustu citových traumat. Říkat sami sobě pravdu bolí, ale není třeba se k bolesti připoutat. Vyléčení je na cestě a je jen zá¬ležitostí času, kdy se náš život zlepší. Pokud s námi někdo nezachází s láskou a úctou, můžeme pokládat za dar, jestliže se vzdálí. Pokud ta¬kový člověk neodejde, budeme s ním určitě snášet utrpení ještě mnoho let. Když odejde, bude to chvíli bolet, ale naše srdce se nakonec zahojí. Pak si bude¬me moci vybrat to, co skutečně chceme. Zjistíme, že máme-li učinit správnou volbu, nepotřebujeme dů¬věřovat jiným tolik jako sami sobě.

Až si z toho, že nic nebereme osobně, vytvoříme silný zvyk, vyhneme se v životě mnoha nepříjemnos¬tem. Náš hněv, žárlivost a závist zmizí, a nebudeme-li brát věci osobně, jednoduše zmizí i náš smutek. Jestliže učiníme z této druhé dohody návyk, zjis¬tíme, že nás už nic nemůže dostat zpátky do pekla. Když nebudeme brát nic osobně, dostane se nám obrovského množství svobody. Budeme imunní vů¬či černým mágům a nedotkne se nás žádné kouzlo, i kdyby bylo sebesilnější. Celý svět nás může po-mlouvat, ale jestliže to nebudeme brát osobně, zů¬staneme imunní. Někdo nám může záměrně poslat emocionální jed, ale nebudeme-li to brát osobně, nepřijmeme jej. Když si emocionální jed nevezmeme, začne působit ještě hůře v odesilateli, ale nikoliv však v nás. Uvidíte, jak je tato dohoda důležitá. Nebrat si nic osobně vám pomůže rozbít mnoho návyků a rutin, které vás drží v pasti snu pekla a způsobují zbytečné utrpení. Jestliže budete praktikovat tuto druhou do¬hodu, začnete rozbíjet tucty nepatrných, maličkých dohod, kvůli kterým trpíte. A jestliže uskutečníte obě dvě první dohody, rozbijete sedmdesát pět procent nepatrných, maličkých dohod, které vás drží uvězněné v pekle.

Napišme si tuto dohodu na papír a ten připevněme magnetem na ledničku, aby nám neustále připomínal: neberme si nic osobně. Učiníme-li z toho návyk, nebudeme se muset zabývat tím, zda máme důvěřovat tomu, co nám kdo říká nebo co dělají jiní. K zodpovědné volbě budeme potřebovat jen důvěru v sama sebe. Nemáme nikdy odpovědnost za činy druhých, neseme odpovědnost jen za ty své. Když to doopravdy pochopíme, nebu¬dou nás zraňovat lehkomyslné komentáře nebo skut¬ky druhých. Budeme-li tuto dohodu dodržovat, můžeme cestovat po celém světě s otevřeným srdcem a nikdo nám neublíží. Můžeme říci: „Miluji vás,“ aniž bychom museli mít strach, že se nám vysmějí nebo nás odmítnou. Můžeme požádat o cokoliv, co budeme potře¬bovat. Můžeme říkat ano či ne - cokoliv si vybereme, bez viny nebo sebeodsuzování. Můžeme si dovolit řídit se vždy svým srdcem. Pak se můžeme ocitnou třeba uprostřed pekla a přitom zakoušet vnitřní klid a štěstí. Můžeme zůstat v tomto požehnaném stavu a peklo se nás vůbec nedotkne.

ČTYŘI DOHODY:Kniha moudrostí starých Toltéků - "DON MIGUEL RUIZ"

Nehřešte slovem....

První dohoda je nejdůležitější a je rovněž nejtěžší ji dodržovat. Je tak důležitá, že právě díky ní budeme schopni dosáhnout roviny, kterou nazývám nebem na zemi. První dohoda spočívá v tom, že nebudeme hřešit slovem. Zní to velmi prostě, ale je v tom obrovská síla. Proč slovem? Naše slovo je dar, který pochází od Boha. V evangeliu sv. Jana, tam se kde píše o stvoření vesmíru, se říká: „Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.“ Slovem vyjadřujeme tvůrčí schopnosti. Právě slovem vše vyjevíme. Nezávisle na jazyku, kterým hovoříme, se naše úmysly projevují slovem. To, o čem sníme, co cítíme a co skutečně jsme, je vyjádřeno slovem. Slovo není jen zvukem nebo psaným symbolem.

Slovo je síla; je to moc, kterou máme k vyjadřování a komunikaci, k přemýšlení a tudíž i k vytváření situací v našem životě. Umíme mluvit. Kteří jiní tvorové na naší planetě to dokážou? Slovo je nejmocnějším nástrojem, který jako lidé máme; je to kouzelný ná¬stroj. Ale stejně jako má meč dvě ostří, dokáže i naše slovo vytvořit ten nejkrásnější sen, anebo vše okolo nás zničit. Jedním ostřím je zneužívání slova, což dělá ze života peklo. Druhým ostřím je čistota slova, jejímž prostřednictvím vytváříme pouze krásu, lásku a nebe na zemi. V závislosti na tom, jak je užíváno, může nás slovo osvobodit anebo zotročit ještě více, než si do¬kážeme představit. Veškerá kouzla, která máme k dispozici, jsou založena na slovech.

Naše pozitivní slovo je bílou magií, zneužito se stává magií černou. I jediné slovo může být tak mocné, že změní nebo zničí životy milionů lidí. Není to tak dávno, kdy jeden muž v Německu pomocí slova manipuloval celou zemí plnou inteligentních lidí. Vedl je do světové války pouhou silou svého slova. Přesvědčil jiné, aby se dopouštěli těch nejzrůdnějších násilných činů. Slovem vybudil lidský strach a výsledkem byl výbuch války a zabíjení. Po celém světě zabíjeli lidé jiné lidi, protože ze sebe měli navzájem strach. Hitlerovo slovo, založené na představách a dohodách, které probouzely strach, si budou lidé pamatovat celá staletí. Lidská mysl je jako úrodná půda, do které jsou neustále zasívána semena. Semeny jsou názory, ideje a pojmy. Zalijete semínko, myšlenku, a ta roste.

Slovo je jako semínko a lidská mysl je tak plodná! Jediným problémem je, že je až příliš úrodná pro semínka strachu. Každá lidská mysl je plodná, ale pouze pro ta semínka, na která je připravena. Důležité je vědět, pro jaký druh semínek je vhodná a připravit ji na přijímání semínek lásky. Vezměme si jako příklad Hitlera.

Zasel všechna ta semínka strachu, která pak vyrostla a vedla k maso¬vému ničení. Když vidíme děsivou moc slova, musí¬me si uvědomit, jaká síla vychází z našich úst. Strach nebo pochybnost zaseté do naší mysli vytvářejí ne¬konečné drama událostí. Slovo je jako kouzlo. Lidé ho používají jako černí mágové a bezmyšlenkovitě se navzájem zaklínají. Každý člověk je kouzelníkem. Svým slovem mů¬žeme bud někoho zaklít, nebo ho z nějakého zakletí osvobodit. Svými názory kolem sebe neustále šíříme kouzla. Příklad: spatřím přítele a řeknu mu, co mě právě napadlo. Řeknu: „Vypadáš nějak špatně. Ne¬máš rakovinu?“ Jestliže se s tím ztotožní, do roka ji dostane. Taková je síla slova.



V průběhu našeho ochočování vyslovují naši ro¬diče a sourozenci své názory o nás, aniž by o nich přemýšleli. Uvěřili jsme těmto názorům a žijeme ve strachu z nich, například věříme, že neumíme dobře plavat, že nejsme dobří v nějakém jiném sportu nebo že neumíme psát. Někdo vyjádří svůj názor a řekne: „Podívejte se, tohle je ošklivá dívka!“ Dívka to slyší, uvěří, že je ošklivá, a vyroste s touto představou. Ne¬záleží na tom, zda je nebo není krásná, protože jakmile je tento soud vysloven, uvěří, že je ošklivá. To je ono kouzlo, kterým je zakleta. Upoutáním pozornosti může slovo vstoupit do naší mysli a změnit vše k horšímu nebo lepšímu. Další příklad: věříte, že jste hloupý, a věříte tomu tak dlou¬ho, jak si jen pamatujete. Tato dohoda může být velmi lstivá a způsobí, že spoustu věcí děláte určitým způ-sobem jen proto, abyste se ujistil, že hloupý skutečně jste. Něco uděláte a pomyslíte si: „Chtěl bych být chyt¬rý, ale jsem hloupý, protože jinak bych to neudělal.“ Mysl se může vydat do stovek různých směrů a my přitom strávíme velkou část života vírou ve svou hlou¬post. Pak jednoho dne někdo upoutá vaši pozornost a použije slovo, kterým vám dá najevo, že hloupý ne¬jste.

Uvěříte tomu, co ten člověk říká, a máte novou dohodu. Výsledkem je, že již nemáte pocit, že jste hloupý nebo děláte věci hloupě. Kouzlo je zlomeno a to jen silou slova. Když ale věříte, že jste hloupý, a někdo upoutá vaši pozornost a řekne: „Ano, jsi skutečně ten nejhloupější člověk, jakého jsem kdy pot¬kal;“ dohodu tím ještě posílí. Náboženství hovoří o hříchu a hříšnících, ale vy¬světleme si, co to doopravdy znamená hřešit. Hřích je vše, čím se proviníme sami proti sobě. Všechno, o čem si myslíte nebo říkáte, že se děje proti vám, je hřích. Stavíme se proti sobě, když se kvůli něčemu odsuzu¬jeme nebo obviňujeme. Existence bez hříchu je přes¬ným opakem. Nehřešit znamená, že nejdeme proti sobě. Když jsme bez hříchu, přebíráme odpovědnost za své činy, ale nesoudíme se ani neobviňujeme.

Z tohoto hlediska se celé pojetí hříchu mění z če-hosi morálního či náboženského v něco, co dává vět¬ší smysl. Hřích začíná tím, že sami sebe odmítáme. Sebeodmítání je největším hříchem, který můžeme spáchat. V náboženských pojmech je sebeodmítání „smrtelným hříchem“, který vede ke smrti. Být bez hříchu na druhé straně znamená cestu k životu. Nehřešit slovem znamená nepoužívat slovo proti sobě. Potkám-li vás na ulici a řeknu vám, že jste hloupý, vypadá to, že jsem použil slovo proti vám. Ale ve skutečnosti jsem použil slovo proti sobě, protože mě kvůli tomu začnete nenávidět a vaše nenávist pro mě není ničím dobrým.



Když se proto rozzlobím a svým slovem k vám vyšlu emocionální jed, používám slovo proti sobě. Pokud se mám rád, vyjádřím tuto lásku při vzájemných stycích s vámi a budu pak slovem ne¬hřešící, protože můj čin vyvolá podobnou reakci. Budu-li mít rád vás, budete i vy mít rádi mne. Urazím¬-li vás, urazíte mě také. Budu-li vám vděčný, budete vděční i vy mně. Budu-li se k vám chovat sobecky, budete se chovat sobecky ke mně. Použiji-li slovo, abych vás očaroval, očarujete i vy mne. Nehřešit slovem je správné využívání naší energie; znamená to využívat energii ve směru pravdy a lásky k sobě. Uzavřeme-li se sebou dohodu, že nezhřešíme slovem jen s tímto úmyslem, bude z nás vy¬cházet pravda a zbaví nás veškerého emocionálního jedu, který v nás byl. Ale uzavření této dohody je obtížné, protože jsme se naučili činit pravý opak. Na¬vykli jsme si při komunikaci s jinými a především sa¬mi se sebou lhát. Hřešíme slovem. Síla slova je v pekle vždy zneužívána. Používáme slovo ke klení, obviňování, ničení. Užíváme je ovšem také správně, ale nikoliv příliš často. Většinou používáme slovo k šíření našeho osobního jedu - k vyjádření hněvu, žárlivosti, závisti a nenávisti.

Slovo je čisté kouzlo - nejmocnější dar, který jsme my lidé dostali - a užíváme jej proti sobě. Plánujeme pomstu. Vytváříme slovem chaos. Užíváme slovo k vyvolávání nenávisti mezi různými rasami, mezi různými náro¬dy, mezi rodinami, mezi státy. Zneužíváme slovo veli¬ce často a tímto zneužíváním vytváříme a zvěčňujeme sen pekla. Zneužíváním slova se navzájem strháváme dolů a udržujeme se ve stavu strachu a pochybnosti. Protože slovo je kouzlo, které lidé vlastní, a zneužívá¬ní slova je černá magie, používáme neustále černou magii, aniž bychom vůbec věděli, že naše slovo je kouzlem. Jedna inteligentní žena s dobrým srdcem měla dceru, kterou zbožňovala a milovala. Jednoho večera se po špatném dni v práci vrátila domů, unavená, pl¬ná emocionálního napětí a se strašnou bolestí hlavy. Potřebovala klid a ticho, ale dcera si radostně prozpěvovala a poskakovala. Neuvědomovala si, jak se její matka cítí; byla ve svém světě, ve vlastním snu. Cí¬tila se báječně, a tak skákala a zpívala stále hlasitěji a dávala tak najevo svou radost a lásku. Zpívala tak hlasitě, že matku rozbolela hlava ještě víc, až se v jistém okamžiku přestala ovládat. Zlostně pohlédla na svou krásnou dcerušku a řekla: „Zavři hubu! Máš hnusnej hlas. Mohla bys už konečně přestat?“

Pravdou je, že v té chvíli matka netolerovala jaký¬koliv hluk, ale nebyla pravda, že dcera má ošklivý hlas. Ale ta věřila tomu, co jí matka řekla, a v tom oka¬mžiku se sebou uzavřela dohodu. Poté dlouho ne¬zpívala, protože věřila, že má ošklivý hlas a každého, kdo by ji slyšel, by to otravovalo. Ve škole byla ostýchavá a když byla požádána, aby zazpívala, odmítala. Bylo pro ni dokonce obtížné hovořit s jinými lidmi. Všechno se v důsledku této nové dohody v děvčátku změnilo: věřilo, že musí potlačovat své emoce, aby by¬lo přijímáno a milováno. Kdykoliv slyšíme nějaký názor a uvěříme mu, uzavíráme dohodu, která se stává součástí našeho systému víry. Toto děvčátko vyrostlo, a i když mělo krásný hlas, nikdy již nezpívalo. Z jediného kouzla se vyvinul celý komplex. A tímto kouzlem ji očaroval ten, kdo ji nejvíce miloval: její vlastní matka. Matka si neuvědomila, co svým slovem způsobila. Nevšimla si, že použila černou magii a začarovala svou dceru. Nevěděla o síle svého slova, a proto ji z toho nelze vi¬nit. Udělala totéž, co jí samé činili mnoha způsoby je¬jí matka, otec a jiní lidé. Zneužila slovo. Kolikrát toto provedeme vlastním dětem? Proje¬vujeme před nimi tento typ názorů a naše děti pak v sobě nesou černou magii celá léta. Lidé, kteří nás milují, na nás aplikují černou magii, ale nevědí o tom. Proto jim to musíme prominout; nevědí, co činí. Jiný příklad: Ráno se probudíte a cítíte se šťastná. Je vám báječně a strávíte jednu nebo dvě hodiny před zrcadlem, líčíte se a oblékáte. Pak vám jedna z vašich nejlepších kamarádek řekne: „Co se ti stalo? Vypadáš tak ošklivě. A ty šaty, co máš na sobě, vždyť v nich vypadáš směšně.“ A je to.

Po zbytek dne jste do¬le v pekle. Možná vám to kamarádka řekla jen proto, aby vás ranila. A to se jí povedlo. Vyjádřila názor s veš¬kerou silou, která za slovem stojí. Jestliže k tomu přistoupíte takhle, stává se váš názor černou magií. Tyto typy kouzel je obtížné rozbít. Jediná věc, kterou můžeme udělat, je uzavřít novou dohodu za¬ loženou na pravdě. Pravda je nejdůležitější částí to¬ ho, abychom slovem nehřešili. Na jednom ostří meče jsou lži, které vytvářejí černou magii, na druhém ostří je pravda, která má sílu zničit kouzlo černé magie. Jediné, co nás může osvobodit, je pravda.

Pohlédněme na každodenní lidské kontakty a představme si, kolikrát asi začarujeme někoho jiného svým slovem. Za čas se z toho stává nejhorší podoba černé magie, která se jmenuje pomluva. Pomluva je černou magií v té nejhorší podobě, protože je čistým jedem. Dohoda nás naučila, jak po¬mlouvat. Když jsme byli dětmi, slyšeli jsme, jak dospě¬lí kolem nás neustále někoho pomlouvají a otevřeně vyjadřují názory o druhých lidech. Vyjadřovali do¬konce názory na lidi, které vůbec neznali. Emocionální jed byl předán společně s názory a my jsme se na¬učili pokládat to za normální způsob komunikace. Pomlouvání se stalo v lidské společnosti hlavní formou komunikace. Stalo se způsobem, který nás navzájem sbližuje, protože nám dělá dobře, když vi¬díme, že se někdo jiný cítí stejně špatně jako my. Existuje jedno staré rčení, že „trápení má rádo spo¬lečnost`; lidé, kteří trpí v pekle, nechtějí být sami. Strach a utrpení jsou důležitou součástí snu planety; jsou tím, čím nás sen planety drží dole. Přirovnáme-li lidskou mysl k počítači, lze poklá¬dat pomluvu za počítačový virus. Virus je kusem po-čítačového jazyka napsaného ve stejné řeči jako jiné kódy, ale s úmyslem uškodit.

Tento kód je vpašován do programu počítače, když to nejméně očekáváme a většinou i bez našeho vědomí. Poté, co se ocitl uv¬nitř, přestane počítač fungovat nebo pracovat správně, protože kódy jsou natolik promíchány s konflikt¬ními zprávami, že se nedopracujeme použitelných výsledků. Lidská pomluva funguje stejným způsobem. Do¬stanete se například do jiné třídy a máte nového uči¬tele. Už dlouho jste se na to těšili. Hned první den potkáte někoho, kdo již do té třídy chodil, a ten vám řekne: „Ten učitel, to byl takovej namyšlenej kretén! Vůbec nevěděl, o čem mluví, a byl taky perverzní, tak si na něj dej pozor!“ Toto slovo a jeho emocionální kód se do vás okamžitě vryjí, ale neuvědomíte si, co k tomu onoho člo-věka motivovalo, když vám to říkal. Možná měl vztek, že se mu ve škole nedařilo, nebo založil svůj názor jen na strachu a předsudcích, ale protože vy jste se naučil již jako dítě informace vstřebávat, určitá vaše část pomluvě uvěří. Když pak přijdete do třídy, cítíte, jak se ve vás jed rozlévá, a neuvědomujete si, že vidí¬te učitele očima člověka, který ho pomluvil. Pak se o učiteli začnete bavit s jinými lidmi ve třídě a oni začnou vidět učitele ve stejném světle: jako kreténa a perverzního člověka. Začnete školu nenávidět a br¬zy se rozhodnete, že jí necháte. Obviňujete učitele, ale měli byste obviňovat pomluvu. Všechen tento zmatek může způsobit jeden malý informační virus. Jeden kousek zavádějící informace může zničit komunikaci mezi lidmi, způsobit, že kaž¬dý člověk, kterého se dotkne, bude nakažen a nakazí další. Představme si, že pokaždé, když před námi lidé někoho pomlouvají, propašují do naší mysli nějaký virus, který způsobí, že myslíme stále méně jasně. Pak si představme, že abychom se zbavili svého zmat¬ku, pomlouváme a šíříme virus dále. A teď si představme, že tomu tak je v nekoneč¬ném řetězci mezi všemi lidmi na zemi. Výsledkem je svět plný lidí, kteří mohou dostávat informace jen z okruhu, který je naplněn jedovatým, nakažlivým virem. Tento jedovatý virus je tím, čemu Toltékové ří¬kali mitote - chaosem tisíce různých hlasů, které se v mysli pokoušejí mluvit současně. Ještě horší jsou černí mágové -“počítačoví hackeři“, kteří šíří viry záměrně. Vzpomeňme si na dobu, kdy jsme my sami nebo někdo, koho známe, byli na někoho rozzlobení a chtěli se mu pomstít. Ze mstivosti jsme tomu člověku něco řekli nebo něco je¬dovatého o něm rozšířili s úmyslem, aby o sobě smý¬šlel špatně. Jako děti to děláme zcela bezmyšlenko¬vitě, ale jak stárneme, je naše snaha pokořit jiné lidi rafinovanější. Pak lžeme sami sobě a říkáme, že si ten člověk zasloužil spravedlivý trest za své špatné činy. Když vidíme svět očima počítačového viru, je snadné ospravedlnit si i to nejkrutější jednání. Co však nevidíme je, že se prostřednictvím zneužívání slova dostáváme hlouběji do pekla. Léta nás pomlouvali a začarovávali pomocí slov jiní lidé, ale totéž jsme činili i sami sobě tím, jak jsme slova používali. Hovoříme k sobě neustále a větši¬nou říkáme věci jako: ,No tedy! Jsem pěkně tlustej a ošklivej. Stárnu a padají mi vlasy. Jsem hloupej, nikdy nic nepochopím. Nikdy nebudu dost dobrý, nikdy se nestanu dokonalým.“ Chápete nyní, jak užíváme slovo sami proti sobě?

Musíme začít chápat, co je slovo a co dělá. Pokud porozumíme první dohodě, nehřešit slovem, začneme si uvědomovat, jak se v našem životě vše mění. Nejprve se změní způsob, kterým zacházíme sami se sebou, a později i způsob, jímž zacházíme s jinými lidmi, zvláště s těmi, které nejvíc milujeme. Vzpomeňme si jen, kolikrát jsme pomluvili člo¬věka, kterého máme nejvíce rádi, jen proto, abychom získali podporu druhých pro naše stanovisko. Ko¬likrát jsme upoutali pozornost jiných lidí a šířili jed o někom, koho milujeme, abychom prosadili svůj ná¬zor? Náš názor je ale jenom naším hlediskem. Není nutně pravdivý. Náš názor vychází z naší víry, našeho vlastního ega a našeho vlastního snu. Vytváříme veškerý tento jed a šíříme jej mezi jiné jen proto, aby¬chom prosadili své hledisko. Když nebudeme hřešit slovem, poskytne nám to rovněž imunitu vůči tomu, že nás někdo negativně očaroval. Negativní idea vstoupí do naší mysli jen tehdy, když je tam pro ni úrodná půda. Když přesta¬neme hřešit slovem, není již v naší mysli úrodná pů¬da pro slova, která pocházejí z černé magie. Místo to¬ho je v ní úrodná půda pro slova, která přicházejí z lásky. Míru čistoty svého slova můžete měřit úrovní své sebelásky. Jak moc se máme rádi a jaké máme o sobě pocity je v přímém poměru ke kvalitě a inte¬gritě našeho slova. Když nehřešíme slovem, cítíme se dobře, jsme klidní a šťastní. Sen pekla můžeme překonat pouhým uzavřením dohody, že nebudeme hřešit slovem. Právě teď zasívám toto semínko do vaší mysli. Zda semínko vzejde či nikoliv, závisí na tom, jak úrodná je vaše mysl pro semínko lásky. Záleží na vás, zda uzavřete dohodu: Já sám svým slovem nezhřeším. Pečujte o toto semínko, a jak bude ve vaší mysli růst, vytvoří další se¬mínka lásky, která nahradí semínka nenávisti. Tato první dohoda změní druh semen, pro které je vaše mysl úrodná. Nehřešme slovem. Toto je první dohoda, kterou bychom měli uzavřít, pokud se chceme osvobodit, pokud chceme být Mastní, pokud chceme překročit rovinu existence, která je peklem. Je to velmi silná dohoda.

Užívejme slovo správným způsobem. Uží¬vejme slovo ke sdílení naší lásky. Užívejme bílou magii a začněme sami se sebou. Řekněme si, jak jsme báječní, jak jsme velcí. Řekneme si, jak moc se máme rádi. Použijme slovo, abychom rozbili ony nepatrné, maličké dohody, které nám působí utrpení. Je to možné. Je to možné proto, že já jsem to udě¬lal a přitom nejsem o nic lepší než vy. Ano, jsme na¬prosto stejní. Máme stejné mozky, stejná těla, protože jsme lidé. Když jsem já dokázal zničit tyto dohody a vytvořit nové, pak vy můžete dokázat totéž. Jestliže já nehřeším slovem, proč byste měli vy? Jen tato jedi¬ná dohoda může změnit celý váš život. Nehřešit slo-vem nás přivede k osobní svobodě, k obrovskému úspěchu a blahobytu; dokáže nás zbavit veškerého strachu a změnit život v radost a lásku. Jen si představme, co můžeme dokázat, když pře¬staneme hřešit slovem. S čistým slovem překročíme sen strachu a budeme žít jiným životem. Můžeme žít v nebi uprostřed tisíců lidí žijících v pekle, protože budeme vůči peklu imunní. Můžeme dosáhnout krá¬lovství nebeského pouze touto jedinou dohodou: nebudeme hřešit slovem.

ČTYŘI DOHODY:Kniha moudrostí starých Toltéků - "DON MIGUEL RUIZ"

PŘÍLIVOVÁ VLNA 11.11.2011 A NOVÝ RYTMUS ZEMĚ

Předtím, než potkáte nového partnera nebo změníte práci, se často stanou události, kdy musíte něco pochopit nebo se něčeho vzdát, abyste mohli přijmout nějaký dar a vstoupit do nové zkušenosti. Ze spirituálního hlediska musíte uvolnit nefunkční systémy, abyste mohli postoupit na novou vibrační úroveň.

Tato energie proudí z vašeho vyššího Já v podobě vlny, která vás "opláchne" a smyje vše, co vám už neslouží. Tento proces může být velmi dramatický a otřesný, nebo se této vlně můžete oddat a "surfovat" na její hladině.

Existují další vlny energie, které jsou rozsáhlejší a zasahují větší množství lidí. Tato vlna projde naší planetou v období kolem 11. 11. 2011, kdy dojde k rozsáhlejší změně našeho vibračního statusu a vibračního vzorce. Tato vlna je podobná lanu. Představte si, že držíte lano a chcete ho rozpohybovat a uděláte vlnu. Tento příliv energie je podobný ruce, která rozpohybuje lano, které jde nejprve nahoru a pak dolů. Tato vlna má své vrcholy a pády, nicméně pohyb, který je touto vlnou vyvolaný, je nesmírně důležitý z důvodu, aby námi nová energie mohla projít.

Pokud zachytíte tuto přívalovou energii (část lana je nahoře), cítíte se velmi dobře, jste naplněni, jste otevření, užíváte si kontakt s lidmi a život vám dává smysl. Nicméně poté přichází spodní část vlny, která vás může překvapit, a vy najednou začnete pochybovat a nepamatujete si, kým jste, jste ztraceni a nemáte ponětí o tom, že jste "v proudu vlny". Možná jste ztratili práci, rozešel se s vámi partner nebo jste ztratili to, co pro vás mělo velkou cenu. V tomto stavu vám nezbývá nic jiného, než abyste se podívali na to, kým doopravdy jste, místo toho, abyste se dívali na to, kým jste předstírali, že jste. V období, kdy prožíváte tuto ztrátu, máte možnost se spojit se svou esencí.

Spousta lidí podvědomě cítí přicházející vlnu a touží po změně, např. změně místa pobytu, nové práce nebo záliby, potřeby více volného času atd. Může se stát, že s přicházející vlnou máte potřebu se sobě více otevřít a udělat důležité rozhodnutí, což způsobí 90% obrat ve svém životě. Toto rozhodnutí uděláte, i když vám bude unikat smysl tohoto rozhodnutí. S přicházející vlnou už nemusí platit, co bylo dříve - co vás dříve dělalo spokojeným vás už nemusí těšit.

Tato změna byla plánována před dlouhou dobou. Těšili jste se na ni. Přílivová vlna, která na Zem proběhne 11. 11. 2011, nám pomůže se sladit s novým rytmem Země. V nedávné době totiž došlo díky zemětřesení v Chile a v Japonsku ke změně rotace Země, což způsobilo změnu vibračního vzorce Země a z toho plynoucí vyzařování nových vibrací Země do vesmíru, což vede k příležitosti vytváření nové reality. Nastavte svůj rytmus na to, co je vám příjemné. Jaké máte sny? Po čem toužíte? Pokud vám v životě něco nevyhovuje, změňte to. Najděte způsob, jak být úspěšný a aplikujte ho ve všech oblastech života.

Můžete být vědomou součástí vlny energie, která proběhne v období 11. 11. 2011. Je to nová vlna vědomé energie, která je vytvořená lidmi na celé planetě. Toto vědomé sjednocování lidí začalo Harmonickou konvergencí v roce 1987. Přílivová vlna je určena všem lidem a slouží ke vstupu do další evoluční etapy. Je určena lidem, kteří se rozhodli žít ve své síle a společnosti, která podporuje principy empowermentu. Znamená to, že jste tvůrce a máte zodpovědnost užívat své tvořivé síly. Nejste ale jediným tvůrcem a proto musíte užívat své síly v souladu s dalšími tvůrci kolem vás. Spousta lidí ale nedělá to, co by chtělo, protože si myslí, že by to napadalo druhé lidi nebo jejich soukromí nebo je to příliš ovlivnilo. Je to ale naopak. Je to spíše váš čin a vyjádření vaší energie, co ve vesmíru chybí, a pokud vyjádření sebe v sobě potlačujete, nebe na Zemi nemůže být úplné. Každý má nějaký dar a tento dar můžete zadržovat, protože se necítíte dostatečně připravení a dostatčně dobří. Neprojevení vašich schopností může být součástí rezistence, která vám, druhým lidem a celé planetě zamezuje, abychom se posunuli dále.

O tento směr jsme kdysi požádali. Je to schopnost žít vědomí duše tady na Zemi. Ještě tuto vizi nedokážeme naplnit, ještě tam nejsme, ale jsme tomu blíže každým dnem. Každý den se něco děje. Na Zemi je chaos, dějí se tu různé tragédie, ale také si lidé uvědomují svou světlou stránku, spojují se přes srdce, což nám umožňuje se harmonicky spojit s každým člověkem a se vším, co je na Zemi. Toto vědomí přináší na Zem lásku a důvěru. Tato vize se začíná naplňovat a vy můžete pomoci vytvořit tuto vlnu.

Současná doba a Atlantida

Toto období můžete pociťovat tak, jakoby se něco chystalo, ale ještě to není vidět. Na určité úrovni zavládl v hospodářství a v mezilidských vztazích chaos a nepokoj. Toto období souvisí s obdobím před pádem Atlantidy. Můžete jít do regrese a podívat se, jak jste se tenkrát zachovali. Pokud jste tenkrát uvízli v nějakém vzorci chování, stáhli jste se do sebe a nesplnili svůj úkol nebo přehlédli důležitou skutečnost, můžete to tentokrát udělat jinak a přijmout zodpovědnost a jednat na základě své celistvosti.

Nový přístup a nové vzorce

Přichází další větší vlna. Tuto energii můžete přijmout na poslední chvíli a být jí uchvácen, anebo můžete na vlně této energie surfovat a přijmout ji hladce a v klidu. Tato vlna vám pomůže vidět nové vzorce v mnoha různých oblastích, například se dostanete k nové léčebné metodě, která v minulosti fungovala a pak byla na této planetě blokovaná - my sami jsme si tento přístup k informacím blokovali a my sami jsme rozhodovali, jak daleko můžeme "zajít". Začnete se na věci dívat z jiné perspektivy a všimněte si věcí, které jste předtím neviděli. Tyto zapomenuté vzorce začnou být funkční, např. znečištění planety může být vyřešeno způsoby, které je způsobily.

Planeta je na úrovni svobodné vůle. Cesta, po které jdeme, ještě není vybudovaná. Obrazně řečeno, cesta není daná do té doby, než dáte nohu na zem. Přijďte na to, jak ji vytvářet. Přijďte na to, co vám nejvíc prospívá. Hrajte si s tím. Jste tvůrci. Najděte způsob, jak vyjádřit svou vášeň. Může se stát, že po dlouhou dobu jste chtěli např. postavit dům, dali jste do toho spoustu energie, ale šlo to ztěžka, protože jste bojovali se svou rezistencí. Teď se může stát, že se dveře začnou sami otevírat a vaše rezistence zmizí. Najděte si v této nové realitě své místo. Najděte si svou cestu. Najděte tu část, kterou nikdo jiný nemůže v sobě nést a vyjádřit, pouze vy.

V této nové energii nedělají pokroky vůdci a myslitelé. Dělá je každý z nás. Síla je ve spojení lidí. Například lidstvo dříve neakceptovalo většinu díla Nikola Tesly, protože na něj nebylo připraveno. Teď záleží na tom, kolik lidí se otevře možnostem ve svém srdci. Jsme tu pro to, abychom si vzpomněli, kým doopravdy jsme. Můžeme převzít příležitost udělat velkou změnu v životě. Každý den máme možnost zažívat novou příležitost vedoucí k harmonii. Přijměte ji. S čím více lidmi se dokážeme spojit, tím jsme silnější. Náš rytmus se bude měnit různými způsoby, což ovlivní naše volby a preference. Jděte s proudem a neustálou proměnou.

Fyzické změny

Všichni budeme ovlivněni novým vibračním vzorcem. Naše vlastní malé světy projdou změnou vzorce rytmu. Náš denní rytmus se začíná měnit, což ovlivňuje naše další cykly. Tyto změny souvisí se změnou žlázy s vnitřní sekrecí zvanou šišinka, která ovlivňuje naše biorytmy, spánek a bdění, činnost pohlavních žláz, vědomí pozice ve vesmíru. Šišinka se adaptuje na tento nový rytmus Země, což ovlivňuje naše fyzické a emoční vzorce.

Prakticky se tyto změny projeví tak, že můžete přibrat na váze nebo spát více hodin. Pokud se v noci probudíte, využijte toho a vnímejte, co se děje ve vašem vnitřním světě. V tomto stavu jste více naladěni na zprávy duše, které přes den nemusíte vnímat. V tomto stavu máte také přístup ke zvýšené tvořivosti - cokoliv, co si v tomto stavu představíte, má vyšší účinnost na zhmotnění. Během noci se vám mohou dít zvláštní věci, což vás povede do nových příležitostí. Také vaše sexuální touha se nalaďuje na tento nový rytmus. Někteří lidé se stále bojí své sexuální energie, někteří lidé ji úplně potlačili. Můžete být překvapeni, když se vaše sexuální touha začne více aktivovat. Sexuální energie totiž vytváří velmi silné spojení mezi tělem a duší.

V současné době je ten nejlepší čas najít v sobě novou rovnováhu. Protože když přichází přílivová vlna, tato energie na nás tlačí a je pro nás těžké být v harmonii. Nejlepší zharmonizování v každé situaci je vnímat svůj dech. Pokud se chcete už teď slaďovat s novým rytmem země, stačí, když se pořádně nadechnete a vydechnete.

Spojení se skupinou duší

V současné době máme příležitost se telepaticky spojovat se svou skupinou duší. Nejlépe toto spojení můžeme zažívat před usnustím a těsně po probuzení, protože v tomto období zažíváme silnější komunikaci s duší. Toto vědomé propojení zajišťuje, aby se každému dostalo po celý den podpory, dále nám poskytuje synchronicitu a intuici, které jsou nám od přírody dané, a které nás přes den povedou v každé myšlence, pocitu a konání. Skupina duší nám pomáhá najít autentičnost, sílu, odvahu a pocit, že je vše tak, jak má být. K naší skupině duší nás váže zodpovědnost. Čím více jste sami sebou, tím větší užitek z toho má vaše skupina duší. Při rozhodování se můžete zeptat: "Prospěje tento čin mé skupině duší?" Vědomí skupiny duší se tak postupně stane součástí vašeho každodenního rozhodování a směřování.

Zdroj: e-mail s uvedenými odkazy

Ivana Valová, www.lightworker.cz, www.atlantskaskola.cz

Inspirace: Steve Rother - www.lightworker.com, Children of the Sun.

Návod k použití života

1) Obdržíte tělo. Toto tělo je nové a jedinečné. Nikdo jiný nedostane totéž tělo.

2) Obdržíte mozek. Může být výhodné ho používat.

3) Obdržíte srdce. Nejlepších výsledků dosáhnete, když se mozek a srdce používají vyváženě.

4) Obdržíte lekce. Nikdo jiný nedostane přesně tytéž lekce jako Vy ani je od Vás nemůže přebrat.

5) Můžete dělat, cokoliv chcete. Všechno, co uděláte druhým, se k Vám vrátí zpátky.

6) Lekce se opakuje tak dlouho, dokud se nepochopí. (I přes více vtělení.)

7) Tato smlouva je pro všechny stejná. Neexistují výsady, i když to někteří tvrdí. (Ručně připojené změny nemají platnost.)

8) Dostanete zrcadla, abyste se mohli učit. Mnohá zrcadla vypadají jako jiná těla. Jsou tu k tomu, aby Vám ukazovala, co je ve Vás.

9) Pokud se Vaše tělo zničí nebo přestane fungovat, dostanete nové. (Může dojít k čekacím lhůtám.)

10) Smlouva o vtělení vyprší teprve tehdy, když všechny lekce dospěly k uspokojivému výsledku.

11) Co je uspokojivé, to určujete Vy!

Užitečné pokyny a tipy:

Není cílem, mít při opuštění těla pokud možno co nejvíce peněz.

Za slávu či oblíbenost se neposkytuje žádný bonus.

Nemusíte se řídit chybami ostatních.

Pravidla tu jsou od toho, aby se přezkoumala.

Tvrzení druhých o cíli mohou svádět z cesty.

Nemůžete nic udělat špatně. Nanejvýš to může trvat déle.

Čas je iluze!

Máte přístup ke všem odpovědím přes speciální spojení ve Vašem srdci. Všechno v učebním prostoru reaguje na vyzařování srdce.

Pokusy poškodit učební prostor vedou k omezením.

Nikdo Vám nemůže odebrat zodpovědnost.

Násilí nikdy nevede k řešení.

Může být užitečné sledovat, jaké situace se opakují.

Drogy (legální i ilegální) mohou zkreslit vnímání lekcí.

Když si všichni počínají určitým způsobem, nemusí to znamenat, že to je správné.

Zřídkakdy existuje jen jediné správné řešení.

Můžete podat žádost o odpuštění.

Pro nikoho neexistují zvláštní dodatky.

Jste milováni. (I když jste v Bronxu nebo v Somálsku.) Všechno ostatní je klam. Lekce jsou zvláštní příležitosti k vývoji a nemají špatné záměry.

Může být riskantní svěřit své tělo někomu jinému.

Bránit druhým ve vývoji nepřináší výhody.

Dostáváte příležitost (především v nočních hodinách) tělo opustit. Vzpomínky na zkušenosti mimo tělo se neukládají v těle.

Pohrávat si se svým tělem je Vaše právo. Pohrávat si s tělem ostatních vyžaduje jejich souhlas.

Snažit se opisovat nemá smysl!

Svévolné ukončení vtělení vede ke spoustě zbytečného papírování.

Vědecká dobrozdání a svaté knihy slouží ke zmatení.

Nejde o to být první.

Nejde o to vypadat chladně a odměřeně.

Nikdo ve Vaší situaci nevypadá lépe než vy.

Nejste jediný, kdo pochybuje o smyslu smlouvy o vtělení.

Jelikož jste s touto smlouvou souhlasili, je zbytečné stěžovat si na to, že jste tady.

Jo Conrad, 15.3.2002-Preložil Jiří Fiala

Posledný deň

Jedine čo treba urobiť je že si prestavte tento deň, ako keby bol posledný. Ak chcete prestať fajčiť, piť alebo sa niekomu poďakovať urobte to" Tu a Teraz" pretože už nemusí bit žiadne zajtra žiadne o hodinu. Tento deň robte to o čom ste vždy snívali to čo Vás robí šťastnými. Pretože ak cítite pocit šťastia otvárate tak srdce a dostávate možnosť na úplné iný pohľad na svet. Neexistuje žiadne zajtra žiadne o rok existuje iba tento deň táto minúta táto sekunda nič viac. Ak máte pocit že nie ste naplnený zmeňte to, zmeňte to teraz, usmievajte sa, robte svet šťastným. Svet spravíte šťastným, keď budete šťastní vy samy uvedomte si že toto môže byť váš posledný deň že toto je záverečná skúška ide iba o to ako ju zložíte.

L.Kolkus

Dovol své mysli prodlévat v klidu

Největším nepřítelem jogína je zapomínání. Kdyby si pokročilejší žák zapamatoval jen polovinu pokynů a rad, které už někde přečetl, a praktikoval je, byl by patrně v poznání. Že v něm ještě zjevně není, je nejlepším důkazem jeho zapomnětlivosti.

Boží tvorba a milost jsou nepřetržité. Znamená to, že Bůh nás nejen trvale vytváří (myslí), ale že nám i nepřetržitě pomáhá k poznání. Dělá to dokonale. Nejen zevně svým vlastním zákonem karmy tj. karmickým vyrovnáváním, ale i vnitřně - tím, že nás vnitřně trvale přitahuje.

Prodléváme-li aspoň občas v klidu, pracujeme harmonicky s Bohem. Pokud se však stavíme proti božímu trendu egem a egoismem, můžeme pozorovat na svém vlastním osudu, že dřív nebo později přichazí utrpení. Pokročilejším dřív, méně pokročilým později. Pracujeme-li, tj. myslíme-li harmonicky v souladu Boží myslí, vzápětí přijde odměna ve formě klid, štěstí a spokojenosti.

Protože Boží vůle působí, a to vždy odstředivým směrem: ke klidu, blaženosti a míru, je spása lidské duše první věcí, resp. předním úkolem každého člověka. Je až trapné pozorovat, jak málo si tuto skutečnost lidé uvědomují. Jak jsou nepřetržitě zaměstnání vším možným: zábavou, sportem a nejvíc výdělečnou činností. A přece nic z toho není vlastní příčinou jejich disharmonie. Příčinou je názor: Jsem to já, kdo je činný. Kdybychom tento názor opustili a dovolili své mysli prodlévat v klidu jejího vlastního, neosobního jáství, a to zkoumáním sebe sama, nic by nám nemuselo překážet ani v meditacim ani při práci.

Naše mysl by mohla z malé části spočívat v Já (v brahma) a práce (se vším ostatním) by šla sama sebou.

Prodlévej v klidu, příteli, tak často, jak jen můžeš. Při práci i zábavě. Znal jsem několik mladých žáků jógy (sám jsem mezi ně kdysi patřil), kteří chodívali meditovat do kina. Byli jsme odevzdáni Bohu a spočivali v jeho vůli jako v kostele. I při detektivce. Obojí jde velmi dobře. Víra v Boha nás naučila, že je všudypřítomný. A skutečně byl, i v tom biografu. I teď tam ještě je, protože je všude. Zkus si to, příteli...

Prodlévej všude v klidu Já, kdekoliv - v biografu i u televize.

Nejrychleji a nejspolehlivěji se dostaneš do klidu, staneš-li se pozorovatelem svého vlastního života, všech svých myšlenek a citů, pocitů i vášní, příhod a událostí. Indiferentním pozorovatelem. Vše to (včetně tebe) je jedinou nerozbornou iluzorní jednotou. Ale jednota sama není iluzí. I to, co se nám jeví jako myšlenkové formy, je brahma. Postavení neosobního svědka je rychlou, i když zatím jen poloviční cestou k pravdě. (pozn. Tato dualita je v sahadža nirvikalpa samádhi překročena)

Tomáš, Eduard: 108 meditací

SMYSL VZDÁNÍ SE - PŘIJETÍ PŘÍTOMNOSTI

Pro některé lidi má „vzdání se" negativní konotaci. Tito lidé mají dojem, že to znamená stát se lhostejným. Skutečné vzdání se je však něco úplně jiného. Neznamená to, že bychom se měli pasivně smířit se situací a nic nedělat. Neznamená to, že bychom se měli vzdát svých plánů a pozitivní činnosti. Vzdát se znamená nebránit se přirozenému proudění života. Proudění života lze prožívat pouze v přítomném okamžiku, takže vzdát se znamená bezpodmínečně přijmout přítomný okamžik. Znamená to vzdát se vnitřní rezistence, která nás nutí odmítat to, co je. Tato rezistence je nejsilnější v obtížných situacích, kdy dochází k rozporu mezi realitou a požadavky a očekáváním naší mysli. Jste-li na světě už dost dlouho, jistě víte, že takové situace jsou poměrně časté. Právě v takových chvílích se musíte vzdát přítomnému okamžiku, chcete-li ze svého života odstranit bolest a zármutek. Přijetí reality vás osvobodí od vaší mysli a znovu vás spojí s Bytím. Rezistence je mysl. Vzdání se je čistě vnitřní jev. Neznamená to, že byste nemohli jednat a měnit situaci ve vnějším světě. Nemusíte přijímat celou situaci, nýbrž jen tu část, které říkáme přítomný okamžik. Kdybyste například uvízli v bahně, neřekli byste si: „Tak dobře. Zůstanu tady." Rezignace není vzdání se přítomnému okamžiku. Nežádoucí nebo nepříjemné situace nemusíte přijímat. Ani si nemusíte namlouvat, že je dobré být zabořen v bahně. Prostě si uvědomíte, že se z bahna chcete dostat. Soustředíte se na přítomný okamžik, aniž jej hodnotíte. Nebráníte se mu.

Nemáte negativní emoce. Přijmete „jsoucnost" daného okamžiku, a pak uděláte všechno, abyste se z bahna dostali. To je pozitivní akce. Taková akce je mnohem účinnější než akce negativní, která vzniká ze zoufalství, hněvu nebo frustrace. Abyste si udělali lepší obraz, představte si, zeje temná noc a vy jdete po pěšině. Všude kolem je mlha, ale vy máte baterku, jejíž světlo proniká mlhou a otvírá před vámi úzký osvětlený prostor. Míhaje vaše životní situace, která zahrnuje minulost a budoucnost, kužel světla je vaševědomá přítomnost a osvětlený prostor je přítomný okamžik. Neochota vzdát se posiluje vaše ego a vyvolává silný pocit odloučenosti. Svět a lidi vnímáte jako hrozbu. Máte nevědomou touhu ovládnout nebo zničit druhé lidi. Dokonce i přírodu považujete za nepřítele a vaše vnímání je ovládáno strachem. Duševní porucha, které říkáme paranoia, je jen poněkud akutnější formou tohoto normálního, ale dysfunkčního stavu vědomí. Následkem rezistence se stane nepoddajným a nepružným nejen vaše ego, ale také vaše tělo. V různých částech těla vzniká napětí. Je omezeno volné proudění životní energie, které je nutnou podmínkou zdravého fungování těla. Cvičení a fyzioterapie vám mohou pomoci dočasně obnovit proudění životní energie, ale pokud nepřijímáte každodenní realitu, svou rezistenci nepřekonáte. Ve vašem nitru je něco, co není ovlivněno přechodnými okolnostmi vaší životní situace, ale k tomu máte přístup pouze tehdy, když se vzdáte přítomnému okamžiku. Je to váš život, vaše Bytí, jež existuje ve věčné sféře přítomnosti. To jediné, co potřebujete najít, je tento život.

Je-li vaše životní situace nesnesitelná, musíte ji přijmout, chcete-li překonat svou nevědomou rezistenci, která tuto situaci udržuje při životě.

Vzdání se přítomnému okamžiku je naprosto slučitelné s činností a dosahováním cílů. V takovém stavu se vaše činnost naplní energií úplně jiné kvality. Spojíte se s energií Bytí, a jeli vaše činnost naplněna Bytím, změní se v radostnou oslavu životní energie, která vás vede stále hlouběji do přítomnosti. Tím se nesmírně zvýší kvalita vašeho vědomí a všeho, co děláte. Výsledky se dostaví automaticky a budou vyjadřovat tuto kvalitu. Přestane to být práce, jakou známe už po tisíciletí. Až se probudí víc lidí, slovo práce zmizí z našeho slovníku a pravděpodobně vymyslíme nové slovo. Vaše budoucnost závisí především na kvalitě vašeho vědomí v tomto okamžiku, takže vzdát se přítomné realitě je to nejdůležitější, co můžete udělat, chcete-li přivodit pozitivní změnu.

Cokoli děláte, je druhořadé. Žádná opravdu pozitivní činnost nemůže vycházet z jiného stavu vědomí. Chápu, že přestanu trpět, když. přijmu nepříjemnou situaci, neboť se nad ni povznesu. Ale pořád nemohu pochopit, kde vezmu energii něho motivaci k činnosti, když přestanu být nespokojen.

Přijímáte-li přítomný okamžik, vidíte jasně, co je třeba udělat, a jste schopni soustředit se na jednu věc po druhé. Pozorujte přírodu a uvidíte, jak spokojeně a šťastně se všechno vyvíjí.

Proto Ježíš řekl: „Vezměte si poučení z polních lilií, jak rostou; nelopotí se ani nepředou." Jste-li v nepříjemné situaci, oddělte přítomný okamžik a vzdejte se tomu, co je. Vaše vědomí přestane být ovládáno vnějšími okolnostmi. Pak se podívejte na konkrétní detaily. Zeptejte se sami sebe: „Mohu situaci změnit nebo se z ní dostat?" Udělejte, co je vhodné v daném okamžiku. Soustřeďte se na to, co můžete udělat hned teď, nikoli na tisíc věcí, které budete nebo nebudete muset udělat v budoucnosti. To neznamená, že byste měli přestat plánovat. Je možné, že právě to můžete udělat hned teď. Nic z toho, co děláte nemusí mít okamžité výsledky. Dokud se výsledky neprojeví, přijímejte to, co je.

Nemůžete-li situaci změnit ani se z ní dostat, alespoň si ji plně uvědomujte. Žijete-li ve věčné sféře přítomnosti, změna někdy přijde bez vašeho přičinění. Život vám začne pomáhat.

Jestliže vám v činnosti bránil strach nebo špatné svědomí, tyto negativní emoce se rozplynou ve světle vědomé přítomnosti.

Vzdát se přítomnému okamžiku neznamená být lhostejný. Neříkejte si: „Už mi je všechno jedno." Když o tom budete přemýšlet, zjistíte, že tento postoj v sobě skrývá jistou zášť, takže je vlastně skrytou formou rezistence. Soustřeďte svou pozornost do svého nitra a uvidíte, zda v sobě máte stopy rezistence. Buďte velice ostražití; jinak se může stát, že ve vás rezistence bude přežívat ve formě nějaké myšlenky nebo nepřiznané emoce.

ECKHART TOLLE - MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

Cesty ducha

Bez víry se nemúžeš vydat na svou duchovní cestu. Bez dúvěry není lásky a bez lásky je život prázdný. Otevři své srdce a dovol lásce plynout, ať se jeví život na povrchu sebenesnadnejší. Povznes se nad své vnější podmínky a okolnosti do těch říší, v nichž vše je světlo, vše je mír, vše je dokonalé a kde není rozdělení. Musíš se rozhodnout tak učiniž, a pak tak musíš konat. Nenech se ničím z vnějšku uvést do depresí. Pohleď na onen skvělý stříbrný obrys za každým černým mrakem a soustřeď se na něj, dokud mrak nezmizí. Nauč se vzlétat jako skřivan do výšek za zpěvu písně chvíly a díkuvzdání. Nebuď zakotven ve zpúsobech tohoto světa, v materialismu života. Jsou to cesty Ducha, na nichž záleží. Začni hned teď žít Duchem a kráčej cestami Ducha.

Eileen

Konštruktívne sebazlepšovanie

Využijte večer před upadnutím do spánku několik posledních minut stavu utlumeného vědomí pro konstruktivní sebezlepšování. Nejlepší forma, kterou můžete použít na vaší současné vývojové úrovni, je relaxovat v posteli, vypráznit mysl od denních starostí a dát si určité, konkrétní sugesce o požadovaných dobrých vlastnostech a představit si sama sebe, jak projevujete tyto požadované vlastnosti. Kromě toho byste měli jít ještě dále a představovat si, že máte vyšší Vědomí, že jste v souladu s vyšší vůlí a že vyjadřujete vyšší Klid. Toto vše bude jako semínka, zasetá do vnitřní bytosti, která porostou během spánku.

Zápisky Paula Bruntona, Svazek 13

Cvičení vnitřního ticha (antar mauna)

Slavný jógín Svámí Satjánanda si tohoto cvičení velmi cenil. Velkou výhodou je to, že se dá cvičit i tehdy, když je člověk rozčílený nebo když je kolem hluk. Podle Svámího Satjánandy mohou být dokonce špatné a rušivé myšlenky výhodné. Určitým myšlenkám se totiž člověk neustále vyhýbá a pak ho tlačí asi tak, jako nestrávená potrava v žaludku. Během cvičení se jich konečně zbaví. Při cvičení si udržujte ke zvukům, k tělesným pocitům i k myšlenkám postoj nestranného a nezaujatého pozorovatele.

Příprava a prostředí: Klidné prostředí je vhodné, ale není nutné. Nejlepší dobou ke cvičení je brzy ráno. Můžete ale cvičit i před spaním nebo v jinou dobu. Jestliže kombinujete meditaci s jinými jógovými cviky, zařazujte ji na konec po tělesných a dechových cvičeních.

Výchozí poloha: Cvičíme v sedu, může to být nějaký jógový sed (např. sed na patách nebo sed se zkříženýma nohama na nějakém tvrdším polštáři nebo na složené dece). Zrovna tak můžete ale cvičit i na židli nebo na klekačce. Co uděláte s nohama není zdaleka tak důležité, jako to, abyste seděli rovně.

Délka praktikování: Od asi 10 do 20 minut, pokročilí i déle.

Postup cvičení

Zpevněte tělo, zavřete oči a uvolněte se. Shora dolů uvolněte svaly, které nebudete potřebovat k zachování zpřímeného sedu. To je diferencovaná (částečná) relaxace, o které jsme už mluvili. Připravte se na to, že 5, 10 nebo 20 minut zůstanete nehybně. Pokud byste během cvičení potřebovali změnit polohu, můžete. Polohu ale měňte uvědomovaně, ne mechanicky.

Poslouchejte zevní zvuky. Nejsou sice důležité, ale vnímejte je soustředěně. Zůstaňte při tom klidní a nezaujatí. Každý zvuk je další dobrou příležitostí zdokonalovat se v postoji diváka, svědka a uvolněného pozorovatele.

Pak se zaměřte na tělesné pocity. Jestliže vnímáte nějaký silnější pocit v těle, nevyhýbejte se mu, ale plně ho vnímejte. Zase při tom zachovávejte postoj diváka a nezaujatého pozorovatele.

Pak přeneste pozornost k myšlenkám. Pozorujte je s nadhledem, pokud možno klidně a uvolněně. Kdyby se žádná myšlenka neobjevila, je v pořádku, pak vnímejte prostor mezi myšlenkami. Za chvíli se jistě nějaké myšlenky nebo duševní pocity objeví. Ať se objeví dobré nebo špatné myšlenky, chovejte se k nim stejně - nezúčastněně je pozoruje. Může se stát, že vás na chvíli myšlenky zaujmou a zapomenete na postoj pozorovatele. Pokud se to stane, nezlobte se na sebe, ale trpělivě a laskavě se vraťte k postoji pozorovatele.

Na závěr se zhluboka nadechněte a protáhněte se jako při probuzení z osvěžujícího spánku a otevřete oči.

Prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc. Uvolněně a s přehledem Relaxace a meditace pro moderního člověka

Relaxace a sebekontrola

Co myslím slovem sebekontrola, ukáže nejlépe následující příběh. Jistý velmi přetížený lékař nemohl v pracovní době zavřít ordinaci a říci pacientům ať počkají, že si potřebuje zarelaxovat. To, že se naučil jógovou relaxační techniku mu ale stejně pomohlo. Věděl, že až přijde domů, bude se moci uvolit, a tak ze sebe setřást únavu a napětí pracovního dne. Znalost relaxační techniky mu dala pocit lepší sebekontroly a zvýšila jeho duševní odolnost, i když relaxaci zrovna nemohl použít.

Anglické slovo „control“ se do češtiny často překládá jako kontrola, ale znamená spíše ovládání. Pocit, že člověk sebe nebo situaci ve které se nachází, může ovládat, pronikavě zvyšuje odolnost vůči stresu.

Ani já ani vy nemůžeme s jistotou vědět, do jakých situací se v budoucnu dostaneme. Jestliže se ale naučíte dobře relaxovat, je velmi pravděpodobné, že si tuto schopnost udržíte za nejrůznějších okolností. Váš život se tak stane předvídatelnější a váš pocit sebekontroly vzroste.

Pocit sebekontroly má významný psychologický účinek i při léčení nemocí. Jestliže se pacient na léčbě aktivně podílí a jeho obtíže se zmírní díky jeho aktivní spolupráci, posílí to jeho sebevědomí a zlepší to jeho duševní stav. A to je velmi důležité.

Jakákoliv relaxační technika, která vám pomůže se uvolnit, zlepší vaše sebeovládání. Relaxace navíc zlepší vaši schopnost sebeuvědomění. Dokážete pak dřív rozpoznat známky vzteku na tělesné i na duševní úrovni a ovládnout se dřív než vztek naroste. Malý ohýnek se hasí lépe než velký požár. Pro zajímavost uvádím, že relaxaci např. úspěšně použili při léčbě rodičů, kteří v návalech hněvu nepřiměřeně trestali děti.

Takových způsobů jak se ovládat je celá řada a lidstvo je zná od pradávna. Dovolím si vám nabídnout postup, který tradice připisuje Buddhovi a který je bratru 2,5 tisíce let starý.

Pět způsobů překonávání zlých myšlenek

1. Nejdříve vyvolejte myšlenky opačného (tedy dobrého) zaměření. Při vzteku můžete vyvolat myšlenku soucitu, při netrpělivosti klid, při agresivitě mírumilovnost atd.

2. Kdyby to nepomohlo uvažujte o nepříznivých následcích nevhodného jednání. Vzteklým chováním byste se mohl třeba ztrapnit, kvůli rvačce byste mohl mít problémy ve škole nebo, kdybyste druhém ublížil, i s policií. Mohl byste také utrpět úraz.

3. Kdyby nestačilo ani to, doporučuje Buddha odvracet od špatných myšlenek pozornost a nevšímat si jich.

4. Kdyby nestačilo ani to, doporučuje se zjišťovat příčiny vzniku nebezpečných myšlenek. Možná, že jste unavený, možná vás už před tím rozladilo něco úplně jiného a tohle byla jenom „poslední kapka“, možná jste vůči určitým situacím přecitlivělý, za což druhý člověk nemůže. Takových možností je spousta.

5. Nevede-li ani to k úspěchu, doporučuje Buddha toto: Se zaťatými zuby a s jazykem přitisknutým k dásním, veškerou silou své mysli potlačujte a přemáhejte zhoubné myšlenky.

Mohu vás ubezpečit , že i s jazykem přitisknutým k dásním budete vypadat daleko inteligentněji, než kdybyste se nepříčetně rozčílil. A také ze sebe budete mít lepší pocit.

Prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc. Uvolněně a s přehledem Relaxace a meditace pro moderního člověka

Poselství na rok 2011

V tomto roce budou lidé žít ve větší symbióze, než nyní. Uvědomí si, že nelze nic obejít, a že je třeba se ke všemu postavit zpříma. Nebude se jim dařit v lásce, protože si budou uvědomovat své chyby a budou se snažit s nimi stále více pracovat. Když s nimi začnou pracovat, začne se jim hroutit svět, neboť dojdou k pochopení, že už nemůžou jednat jako dříve, a že se pro ně nyní otevírá něco nového, co musí a co za to stojí následovat. To jim dá větší rozměr a oni se už nebudou chtít vázat jen na jednoho člověka, ale budou si stále více uvědomovat svobodu bytí v každém okamžiku.

Partneři se budou muset podělit o domácí práce, ale jinak si každý bude dělat ostatní věci po svém a už se nebude snažit dělat věci společně, jako tomu bylo dosud. Ženy zaujmou ve společnosti pevnější postavení a muži je budou následovat. Stále více mužů si bude uvědomovat hodnotu své ženy a už se nebudou chtít s ní stýkat jen z pozice služby, ale jako s rovnocenným partnerem. To ovšem některé páry vykolejí, protože si nebudou uvědomovat, že takto je vztah zdravější a čistější, než neustálým podlézáním a vycházením vstříc požadavkům druhého.

Každý se bude na každého dívat pozornějším okem a nebude mu nic unikat. Už to nepůjde druhé obelstít, ale každý se bude muset zamyslet nad svým jednáním a dávat do všech vztahů čistotu.

Příští rok je hlavně o čistotě vztahů, a proto tam, kde ještě čisté vztahy nenastaly, budou muset nastat. V roce 2010 se v lidech něco probouzelo, ale rok 2011 je explozí nových činů, nových myšlenek, a tím pádem i nových situací.

Netřeba se bát toho, co přijde, ale je třeba k tomu zaujmout mírumilovný postoj a chápat to jako zdroj mé nové vitality a nového způsobu života. Kdo se bude bránit změně, bude více strčen do situací, ze kterých nebude úniku. Bude se muset rychle rozhlédnout a konat. Kdo nebude konat, bude společnosti na obtíž a společnost ho vyřadí ze svých řad. Už není nač čekat, protože nové zrození a nová doba už klepe na dveře, a proto se musí již všichni probudit. Rok 2010 byl probouzením a rok 2011 je probuzením. Je to jako příchod jara, vše kvete a v lidech se probouzí nová síla a vitalita, která je nespoutaná a boří staré kódy chování s ještě větší silou.

V rodinných vztazích bude docházet k nevůli poslouchat stále to samé a lidé se budou od sebe více oddělovat. Už nebude chtít otec následovat matku v jejích požadavcích a děti se budou stále více dávat na stranu otce a matku budou zřít jako vetřelce, který jim brání užívat si svůj život na plno. Matka to špatně ponese, neboť se bude chtít stále více zavděčit, aby si jí všimli, a stále více se bude potýkat s nedorozuměním. Až pochopí, že je třeba se dát svojí vlastní cestou, a tím pádem nezasahovat rodině do jejího programu a jejich svobodného žití, může se jí začít dařit. Některé ženy už svojí cestu našly, a další ji budou muset hledat. Bude to pro ně možná strastiplná cesta, která jim přinese poznání, že to dítě už o mě nestojí, a že já musím stát o sebe.

Děti se budou stále více matkám vzdalovat, a to bude matky trápit, neboť se jim nebude dařit zadržet děti doma a také je přimět k tomu, aby dělaly, co ony chtějí. Matky se budou cítit nenaplněné a povede je to ke zpytování. Může tam přijít smutek, zlost, nenávist, ale všechny tyto kódy, které se objeví, byly dosud skryty a začínají se čistit tím, že vyplouvají na povrch.

Matky se budou učit nebránit svým dětem a ani sobě v uskutečňování svých snů a tužeb. Děti budou více nápomocny otci než matce. Budou učit matku nelpět na rodině, a proto musí jít proti ní, ne s ní. Tím jedině vede cesta k uzdravení matky, i když bolestná, přesto zázračně uzdravující.

Všechno bude nabývat rychlý spád a někdy se doma situace stanou tak rychle, jak by nikdy nikdo v rodině neočekával. Rodina se bude stále více smiřovat s tím, že už není to, co bývalo, a že už to nebude, a tím více se bude blížit každý v rodině sobě a svým přáním.

Aby se rodina uzdravila a všichni pocítili mírumilovné vztahy, musí se vzdát závislosti a vlastnictví. Lidé se budou uzavírat ve svých domovech a budou vzpomínat na staré časy. Tím, že budou vzpomínat, budou čistit minulost a budou se připravovat na nový život v novém světě. Protože vše se děje nyní, a proto i tato vzpomínka bude mít za následek přípravu na nové myšlení, změnu života. Je důležité podvolit se těmto nepříjemným situacím a nebát se je prožít. Tím se rychleji vyčistí podvědomí a vše se může rychleji nastartovat pro nový růst.

Lidé k sobě budou upřímnější a tím se jejich zdraví bude blížit očistě. Tím, že se lidé budou chovat upřímněji, bude se startovat jejich proces uzdravování a lidé se budou uzdravovat.

Už tolik lidí nebude navštěvovat lékaře, ale budou se snažit na sobě zapracovat čímkoliv, ať změnou myšlení, či bylinkami, ale budou stále více vedeni k důvěře ve svůj proces léčení.

Lidé se budou uzdravovat a jejich zdraví bude čím dál lepší. Nejdříve se staré rány dostanou na povrch, a proto se může stát, že se zdravotní stav zhorší, ale kdo pochopil, ten se uzdraví, kdo nepochopil, bude muset touto formou pochopení k uzdravení dojít, protože jiná cesta pro něho nevede.

A proto bylo tolik důležité v roce 2010 nastartovat nový proces, který v roce 2011 vrcholí a v roce 2012 už budou všichni lidé zdraví. Možná se budete muset s některými lidmi rozloučit, ale zase vám do života přijdou jiní lidé, zdravější.

Vitalita a zdraví se bude odehrávat i ve více rovinách. Bude to v zaměstnání, v organizacích, ve vztazích. Všude dojde k plodné práci mezi zúčastněnými. Lidé se budou chtít dohodnout, a už se nebude stávat, že by jeden chtěl a druhý nechtěl. Naučí se spolupracovat a vycházet si vstříc. Budou se k sobě chovat mile a příjemně. Zmizí lži a přetvářky. Když se někomu nebude něco líbit, řekne to, a tím to končí. Ale neznamená to, že se bude tvářit uraženě, anebo že už na dotyčného nepromluví.

Kritika, nesváry, hádky se už lidí budou stále méně týkat. Všichni to budou brát jako přirozenou součást života, která mi neublíží, naopak mi pomůže vyjasnit situaci.

Lidé se budou stýkat občas, ale o to intenzivněji spolu prožívat čas. Budou se na sebe těšit a prožívat danou situaci naplno. Už to nebude o množství přátel, ale o srdci, a tím i kvalitě přátel. Každý si zvolí pár přátel a nebude se snažit přijímat do svého života za každou cenu další přátele jen proto, že to jsou tví přátelé. Vztahy budou vznikat spontánně, to znamená, že vám najednou někdo bude tak blízký, jako by tu byl odjakživa. Společnost se bude uzdravovat a bude vytvářet společnou rodinu. Není to o množství přátel, ale o tom, že se každý bude všude pohybovat jako doma a všude cítit doma. Už tam nebude strach jít do neznámého prostředí i strach z toho, někam jít sama. Lidé se budou zbavovat strachu a tím budou stále více mít možnost žít svůj život na plno.

V zaměstnání si každý určí svoje priority a ty bude dodržovat. Už to nebude o soucitu a o sounáležitosti, ale o podmíněném výdělku za vykonanou práci. A tak každý si bude uvědomovat své možnosti a dle toho k práci přistupovat. Už to nebude o neodpovědnosti, ale o odpovědnosti každého člověka k tomu, co dělá. Bude vědět, že se nelze na nic a na nikoho vymlouvat, ale že jsem zde sám za sebe, jako ostatní.

Výdělky porostou nahoru a to snahou každého člověka dokázat více, než umím. Lidé se budou snažit rozvíjet ve všech možných odvětvích. Bude růst touha po poznání nejen v duchovních věcech, ale i v pracovních, a proto mnoho lidí bude spět spíše k tvořivosti, než ke vztahům.

Lidé si budou uvědomovat, že je tvořit naplňuje více, než vztahy a proto se budou spíše ubírat cestou tvořivosti. Přestanou být závislí na vztazích.

Finance porostou, a to se bude každému zdát divné. Vždyť jsem tolik nevynaložil a přesto mám dost. Bude to dle nitra každého člověka. Čím čistější nitro, tím více peněz, čím více se snažím ještě na úkor někoho, tím větší úbytek peněz. Lidé si budou uvědomovat, že můžou mít všechno, a že na vše mají, což je bude přivádět k tomu, že si přestanou věcí vážit a budou hledat jiné hodnoty. V této fázi je důležité, aby každý nezapomínal na pokoru a nestal se jen poživačným. To by byla jeho cesta do záhuby. Nesmím usnout na vavřínech, musím si uvědomovat vděk za to, co mám, a stále to rozvíjet. Nepolevovat.

Hvězdy nám budou nakloněny a budou bdít nad námi všemi ještě ve větší rychlosti vykonaných skutků. Buď přijde rychle odměna, nebo pohlavek. Je dobré se spojovat s Vesmírem přes Nebe a žádat o správné vedení správnou cestou. Každý může mít pak jistotu, že i to nemilé je mi na mé cestě k užitku. Hvězdy nám budou stále více odpovídat na naše prosby a to takovou rychlostí, že se nestačíme divit. Je dobré nežádat moc, ale zase když potřebuji, si o pomoc říci.

Rok 2011 je rokem splnění přání, protože je to cesta do nových počátků lidstva. Je to, jako by vám byl právě rok a vy jste mohli spřádat nové sny a cíle. A tak je zapotřebí v tomto roce se nebát a jít směle za svým cílem, a případně požádat hvězdy o pomoc.

Počasí se moc měnit nebude, vše je nyní zastaveno, a proto nehrozí žádné velké změny ani kolapsy. Vše se nyní odehrává spíše v novém rozpuku, a proto není třeba se bát. Příroda nám dává novou šanci a bude záležet jen na nás, jak k ní budeme přistupovat. Dostali jsme zkoušku na rok či dva a dle toho dojde v dalších letech ke změnám v růstu, či zániku přírody. Je důležité nevěřit předpovědím, které mají spíše psychologický ráz, než ráz pravdy. Je dobré se dívat na přírodu jako na něco živého, co nepodléhá předpovědím a řídí si svůj život sama, jako každá bytost. Proto i vy byste neměli dát na předpovědi, ale věřit tomu, že i vy sami si řídíte svůj život. Ranní mlhy a smog bude na zem doléhat stále intenzivněji, ale časem se podaří vědcům vynalézt něco, co změní počasí a ovlivní i růst přírody. Bude to velký pokrok v tom, že lidé se budou zaobírat přírodními jevy a nebudou s nimi již jen hazardovat.

Láska ke všem bytostem a ke všemu - to je motto roku 2011. Kdo už umí cítit, bude tu lásku pociťovat stále intenzivněji, a kdo ještě neumí cítit, bude k cítění veden.

Rok 2012 je o zrání a sklízení a proto všechny duše musí v roce 2011 zabrat na své očistě, aby se mohly v roce 2012 s ostatními dušemi vydat do nového světa plného hry, lásky, fantazie, za hranice svých možností. Po roce 2012 nebude nic nemožné, vše se může uskutečňovat, proto se máme na co těšit.

Přeji vám na vaší další cestě k svobodě a lásce bez hranic hodně pokory, aby mohlo přijít i štěstí, které všichni stále hledáme.

Z.Blechová,www.zdenkablechova.cz

O štěstí, které přináší filozofie

Dříve než začala má cesta Hledání, jsem byl přesvědčen stejně tak jako většina lidí, že mohu dosáhnout skutečného štěstí pomocí hmotných prostředků a vztahů s ostatními. Předpokládal jsem, že budu skutečně šťasten pokud nejdříve vybuduji svou kariéru, která mi zajistí úspěch i dostatek peněz nutných ke splnění mých materiálních potřeb a vytoužených přání. Také jsem se domníval, že dostatek finančních prostředků je zárukou trvalého osobního štěstí.

Mému hledání předcházela velká osobní krize, která začala zhroucením mých plánů které jsem chtěl v životě uskutečnit, a já si stále častěji uvědomoval, že nemohu být skutečně šťastný ani přes chvilkové pocity štěstí které se dostavovaly s uspokojováním mých hmotných potřeb a tužeb. Bylo třeba zbořit veškeré ideály a představy o dokonalém štěstí, abych mohl zahájit své hledání. Zpočátku bylo nejtěžší najít nějaký nový cíl života, opustit své zakořeněné materiální představy o světě a najít víru v něco co dává životu smysl. Při této osobní krizi, se v mém nitru zrodil neurčitý pocit který mne přivedl ke studiu různých duchovně zaměřených knih, a také k lidem kteří věřili v boha. Setkával jsem se s lidmi, kteří zastupovali některá náboženství a různé duchovní nauky.

Můj nový životní ideál začínal mít jasnější obrysy, a já jsem si stále více uvědomoval, že můj život začíná mít smysl. Přijímal jsem stále nové vědomosti o duchovním podstatě člověka z knih i přednášek které se v 90 letech minulého století tak náhle objevily. Ale pouhá víra v boha mne zcela neuspokojovala, mé technické myšlení mne neustále popohánělo za novými poznatky, až vše nakonec vyvrcholilo nesmírnou touhou poznat Pravdu o sobě i o světě. V nitru jsem zažíval do té doby nepoznaný pocit štěstí, který mě utvrzoval ve správnosti a smysluplnosti mého úsilí. Najednou jsem pociťoval určité naplnění v přítomnosti stejně smýšlejících lidí, a tento pocit nebyl podmíněn materiálními potřebami, jak tomu bylo u mne dříve.

Má upřímná snaha byla odměněna tím, co jsem pomalu vstřebával z knih Paula Bruntona. Filozofické ideály se začaly stávat součástí mého života. Pozvolná změna myšlení se projevovala v mém přístupu k ostatním lidem a k přírodě. Touha po poznání, která hořela v mém srdci mne dovedla velmi brzy i k mému osudem určenému duchovnímu učiteli, kterého si nesmírně vážím. Jeho moudrý výklad a laskavý přístup mne přivedl k rozhodnutí, stát se žákem filozofie. Díky častým osobním setkáním s mistrem, jeho filozofickým přednáškám a díky společným meditacím, jsem pronikal stále hlouběji do filozofické nauky a pojem štěstí pro mne získal zcela nový význam.

Přestože hledání prostřednictvím filozofie je asi tou nejtěžší cestou, přijal jsem je jako svůj nejvyšší ideál, u kterého jsem se rozhodl setrvat až do naplnění jeho nejvyššího cíle. Z něj čerpám své skutečné štěstí prostřednictvím Nadjá. Zkoušky které se objevují prověřují a přetvářejí můj charakter. Ne vždy jimi procházím jako vítěz, ale každá prohra mi umožňuje znovu povstat, upravit svůj postoj, a poopravit směr k pevně vytyčenému cíli. Sílu mi dodávají chvíle plné míru a nevyslovitelného štěstí, které se občas ve větší či menší míře objevují, aby se pozvolna rozplynuly v každodenních starostech mého života. Jsou to právě ty okamžiky naplněné štěstím, získané přílivem milosti, rozdmýchané meditací, nebo splynutím s přírodou, které posilují mou víru, vytrvalost a oddanost cestě filozofického hledání.

Žijeme ve světě silného vědeckotechnického rozvoje, kde se může zdát, že vznešené ideje dávných mudrců byly nahrazeny ideálem materiálního vlastnictví a osobního úspěchu. Zábava a osobní zážitky přinášející chvilkový odvar skutečného štěstí, se snaží nahradit přirozenou touhu po pravdě, klidu a míru. Ale protože člověk je předurčen duchovní evolucí k tomu aby se nakonec těšil z trvalého štěstí díky přítomnosti Nadjá, nezbývá než věřit, že i v této těžké a rozporuplné době, jsme neustále vedeni k našemu cíli. Díky této víře se ideál nejvyššího poznání Pravdy rozhořel v mém srdci a přes četné pády i klopýtání přes překážky mne vždy znovu povzbudí k tomu abych setrval na cestě jejíž cíl je neméně vznešený, než ten jenž si před mnoha staletími vytýčili ti, kteří později dozráli v mudrce.

Dříve než jsem se stal hledajícím, jsem nemohl uvěřit tomu, že mohu být šťasten sám o sobě, bez příznivých okolností, věcí a milovaných osob. Pocit nebo stav ukrytý kdesi v hloubi srdce by nemohl být zažit bez správného objasnění podstaty sebe sama i bez pochopení skutečné podstaty existence vesmíru. Filozofická stezka vede k odhalení smyslu života, staví nás před zrcadlo, které nám umožňuje změnit se a přijmout to co mnozí zatracují. Dává nám možnost prohloubit a zkvalitnit svůj život. Obohatit jej o štěstí, které bychom jinak než prostřednictvím Nadjá nemohli poznat. Filozofická nauka umožňuje člověku vnímat svět v širších souvislostech, odhaluje mu pravdu o sobě samém. Nabízí možnost vidět ve všem vznešený a moudrý záměr. A to vše vytváří esenci, která nám umožńuje zažívat skutečné štěstí i přes nesnáze a těžkosti které lidský život v tomto světě přináší.

Pro většinu lidí je pojem štěstí pouhou náhodou, nebo naplněním svých materiálních tužeb, podmíněných vlastnictvím a uspokojením vášní. Být skutečně šťastný znamená také být skutečně svobodný, a brání nám v tom do značné míry to za co se považujeme. Odpoutání od ega a pochopení toho čím skutečně jsme musí předcházet konečné realizaci, a filozofie na to klade stejný důraz jako na ostatní aspekty hledání. I dočasné odpoutání od ega s sebou přináší radost a mír. Pokud nemůžeme dosáhnout štěstí přímo, určitě jej můžeme dosáhnout prostřednictvím míru, který lze dosáhnout díky sledování správné nauky.

Nikdy dříve jsem nezažil tak intenzivní, naplňující a vznešený pocit štěstí a míru, jaký se dostavuje během filozofického hledání, které jsem před léty nastoupil. Radost v srdci projevená milostí Nadjá, mi umožňuje vzhlížet k vytouženému cíli s optimismem a trpělivostí. Po mnoha letech věnovaných filozofické cestě, jsem si uvědomil že osobní štěstí nemůže být hledáno samo o sobě jako cíl, protože se dostavuje spontánně jako výsledek filozofického hledání. Mým ideálem se stalo dosažení klidu mysli, které člověka osvobozuje odpoutaností, ovládnutím všech emocí, a umožňuje mu zažít mír a radost v srdci.

Můžeme si být jisti, že pokud v životě dosáhneme štěstí na úkor druhých, nebo bude naše štěstí závislé pouze na vlastnictví, nebo blízkosti druhé milované osoby, nebude trvalé. Trvalé štěstí nelze nalézt ve světě protikladů, kde vše prochází neustálou změnou, takže nezbývá než hledat štěstí nadpozemské prostřednictvím Nadjá. Především jemu musíme věnovat nejhlubší cit, lásku, a nakonec i odevzdat sebe sama. Jedině ono nám může odhalit tichý střed naší bytosti, ve kterém nalezneme mír a z něj pramenící skutečné štěstí.

MCphil

www.paulbrunton.cz

To správne naladenie

Vykročení do nového dne vyžaduje, aby ses brzy ráno po probuzení ztišil a naladil, ještě než tvou mysl zasáhne zmatek denních událostí. Tvúj život je jako čisté plátno, bez poskvrny. Nechť jsou tvé první myšlenky po probuzení velmi jasné a určité. Nechť jsou plny lásky, inspirace a očekávání toho nejlepšího, co ti dnešek múže přinést. Budeš se nacházet ve velmi tichém, vnímavém a citlivém stavu. V tomto stavu budeš schopen řídit aktivitu své mysli na nejvyšší a nejvtouženejší úrovni. Vstup do nového dne připraven na to, že vše, co podnikneš, se vydaří co najlépe. Krok za krokem budeš sledovat, jak se pro dnešní den i pro tebe odvíjí dokonalý plán. Včerejšek je za tebou, nový a skvělý den je před tebou a ty jsi v harmonii s celým životem..

Eileen

Príležitosť menom život

“Nezapomínejte, že život není věčný. Dříve či později přijde konec, protože každý z nás je smrtelný. A budeme to my sami, kdo nás bude soudit. To bude ten poslední soud, o kterém tolik slýcháme, ten okamžik smrti, v němž nebudeme moci sami před sebou utéct, lhát si nebo se oklamat. V té chvíli se budeme zodpovídat z toho, jak jsme naložili s tou vzácnou příležitostí zvanou život. Naše existence je pomíjivá a neměli bychom ji promarnit tím, že budeme sami před sebou utíkat v tom každodenním závodě šílenství.”

Carlos Barrios

Tajemství štěstí

Před mnoha tisíci lety měla Čína mimořádně krutého a egoistického diktátora. Byl to ten člověk, který nařídil zbudovat kolem své země šest tisíc mil dlouhou zeď. Abychom porozuměli atmosféře oné doby, musíme si uvědomit, že při stavbě této zdi zemřelo mnoho lidí a jejich těla byla v této zdi pohřbena. Tehdy žil jeden velmi starý Číňan, který na světě miloval pouze dvě věci. Svého jediného syna a svého koně. Ale co se nestalo. Jednoho dne kůň utekl. Když to slyšeli stařešinové města, šli mu vyjádřit soucit a říkali: „Jaké neštěstí, že ti utekl kůň“. Stařec se na ně podíval a odpověděl: „Jak víte, že je to neštěstí?“

O několik dní později se kůň vrátil, následován dalším šesti koňmi. Starcovo jmění se tak rozrostlo. Když to viděli stařešinové města, znovu se sešli a říkali: „Jaké štěstí, že máš teď sedm koní.“ Stařec na ně pohlédl jako předtím a odvětil : „Jak víte, že je to štěstí?“

Toho odpoledne se starcův syn rozhodl projet na jednom z těchto divokých koní. Spadl a následkem toho se z něj stal mrzák. Stařešinové se znovu sešli a říkali: „Jaké neštěstí, že tvůj syn spadl z koně a nemůže chodit.“ Stařec jim odpověděl stejně, jako předtím: „Jak víte, že je to neštěstí?“

Následujícího dne přišli do tohoto města císařovi muži. Měli příkaz odvést všechny tělesně zdatné mladé muže, aby stavěli onu hrůznou, šest tisíc mil dlouhou zeď. Vzali každého mladého muže z města až na starcova syna. Po této příhodě si byli stařešinové konečně jistí, že porozuměli starcově moudrosti. Znovu se u něj shromáždili a říkali: „Jaké máš štěstí, že tvůj syn nebyl odveden na stavbu zdi.“ Stařec se na ně opět podíval a řekl: „Jak víte, že je to štěstí“.

To už byli stařešinové úplně zmatení. Vzdálili se a navzájem se radili. Pak se vrátili a řekli starci: „Pohovořili jsme si o tom a shodli jsme se, že jsi nejmoudřejší člověk v celé Číně. Považovali bychom za velmi šťastné, kdybys byl starostou našeho města.“ Stařec rozhodil v zoufalství ruce a řekl: „Jak víte, že by to bylo šťastné? Já tu práci nechci!“ A šel pryč.

TICHÁ MYSEĽ

Celé co říkam, je jak rozumět sobě. Bez sebepoznání existuje jenom iluze. My upřednostňujeme utéct od sebe a to je proč my hledáme smysl života. Jestliže začneme rozumět akci, co je náš vztah s lidmi, s vlastnictvím, s vírami a nápady, pak my najdeme, že ten vztah sám přinese jeho vlastní odměnu. Vy nemusíte hledat. Protože naše mysli jsou plné technických a pověrčivých mumlání, naše životy se tak vyprazdňují a to je proč my hledáme. Aby jsme našli účel života tak musíme procházet sami dveřmi. Vědomě nebo nevědomě se vyhýbáme stát před věcmi jak jsou a tak chceme, aby bůh otevřel pro nás dveře, které jsou dál. Tato otázka o smyslu života je dána jen těmi kdo nemilují. Láska může být najita jen v akci, co je vztah. Jistě to je účel existence - přesahovat sobeckou aktivitu mysli.

Transformace není v budoucnosti, nemůže být nikdy v budoucnosti. To může jen být nyní, od momentu k momentu. Tak co my míníme transformací? Jistě to je velmi jednoduché: vidět falešný jak falešný a pravdivý jak pravdivý. Vidět pravdu ve falešnom a vidět falešné v tom co je přímano jako pravda. Vidět falešný jak falešný a pravdivý jak pravdivý je transformace, protože když vy vidíte něco velmi jasně jako pravdu, ta pravda uvolňuje. Když vy vidíte, že něco je nepravdivé, ta falešná věc klesá. Pravda není narůstající. To je od momentu k momentu. Co je narůstající, nahromaděný, je paměť, a přes paměť vy nemůžete nikdy najít pravdu, paměť je čas. Věčnost je v momentě. Věčnost je v nyní. Teď není odraz minulosti ani trvání minulosti přes přítomnost k budoucnosti. Mysl, která je žádostivá budoucí transformací nebo vzhlíží k transformaci jako ke konečnému cíli, nemůže nikdy najít pravdu. Pravdu musí přijít z momentu k momentu, muset být objeven znovu; tam nemůže být žádný objev přes akumulaci. Jak můžete zjistit nové jestliže vy máte staré břemeno? K objevu nového, věčného, v přítomnosti, od momentu k momentu, člověk potřebuje mimořádně ostražitou mysl, mysl, která nehledá výsledek, mysl, která se nestává. Mysl, která se chce stát nemůže nikdy znát plné blaho spokojenosti; ne spokojenost samolibé spokojenosti; ne spokojenost dosážení výsledku ale spokojenosti přijde, když mysl vidí pravdu v čem je a falešné v čem je. Představa té pravdy je od momentu k momentu; a že vnímání je zdrženo přes vyjádření momentu.

 

Transformace není konec, výsledek. Výsledek implikuje zbytek, příčinu a účinek. Kde je příčina, tam je zavázaný být účinek. Účinek je pouze výsledek vaší touhy být změněn. Když vy toužíte být změněn, jste ještě myšlení v termínech stávání se; kdo se chce stát nemůže nikdy vědět co je. Pravda je od momentu k momentu a štěstí, které pokračuje není štěstí. Štěstí je ten stav bytí, které je nadčasové. Ten nadčasový stav může přijít jen, když tam je hrozná nespokojenost - ne nespokojenost, která našla kanál přes který unikne ale nespokojenost, která nemá žádný východ, žádný útěk, to už nehledá naplnění. Jedině pak, v tom stavu nejvyšší nespokojenosti, může realita vstoupit do bytí. Ta realita nemá být koupena, prodávána, opakována; to nemůže být chyceno v knihách. To musí být najité od momentu k momentu, v úsměvu, v slze, pod mrtvým listem, v tuláckých myšlenkách, v plnosti lásky. Láska není odlišná od pravdy. Láska je ten stav, ve kterém myšlenkový postup jako čas, kompletně přestal. Kde láska je, tam je transformace. Bez lásky, revoluce nemá žádný význam. Kde tam je láska, tam je revoluce, protože láska je transformace od momentu k momentu.

Pochopení přijde jen, když mysl je velmi klidná. Nyní, je to pravdivé? Války pokračovaly po celá staletí, konflikt mezi jednotlivci, mezi společnostmi; válka, vnitřní a vnější. Rozdělíme tu válku, ten konflikt, dalším konfliktem, dalším zápasem, mazanou snahou? Nebo rozumíme problému jedině když jsme přímo před tím, když jsme konfrontováni s faktem? My můžeme čelit faktům jen, když není tam žádné rušivé pohybování mezi myslí a faktem, tak není to důležité, jestliže my máme rozumět, tak má být mysl potichu? Vy nevyhnutelně se zeptáte: „má mysl je rozrušená a jak mohu držet ji klidnou?” Může nějaký systém nutit mysl tichnout? Může rovnice, disciplína, udělat mysl tichou? Může, ale když mysl je dělána tichou, je to ten klid? Nebo je mysl jen uzavřená v nápadu, uvnitř rovnice, uvnitř fráze? Taková mysl je mrtvá mysl, není tak? To je proč takzvaný duchovní lidé, jsou mrtvý - protože oni trénovali jejich mysli, aby byli potichu, oni oplotili sebe uvnitř předpisu pro klid bytí. Zřejmě, takový mysl není nikdy klidná; to je jen potlačeno.

 

Mysl je potichu, když vidí pravdu, to pochopení přijde jen, když to je potichu. Jestliže já bych rozuměl vám, musím být potichu, já nemohu mít reakce proti vám, nesmím být ovlivněn, musím odkládat všechny moje závěry, moje zážitky a setkat se s vámi tvář k tváři. Jedině pak, když mysl je prostá mého předurčení, já rozumím. Když vidím pravdu v tom, pak mysl je potichu - a pak není tam žádná otázka jak nutit mysl tichnout. Jen pravda může osvobodit mysl od jeho vlastních ideí. Vidět pravdu, mysl musí pochopit skutečnost, že jak dlouho je rozrušená nemůže mít žádné pochopení. Klid mysli není věc produkována sílou vůle, nějakou akcí touhy; jestliže to je, pak takový mysl je uzavřená, izolovaná, to je mrtvá mysl a proto neschopná přizpůsobivosti, ohebnosti, rychlosti. Taková mysl není tvořivá. Naše otázka, pak není jak dělat mysl tichou ale vidět pravdu v každém problému jak se nám představuje. To je jako kaluž, která se uklidní, když vítr se zastaví. Naše mysl je rozrušená, protože my máme problémy; a vyhnout se problémům, my stále děláme mysl. Nyní mysl projektovala tyto problémy a nejsou tam žádné problémy oddělené od mysli; a tak dlouho jak mysl projektuje nějaké pojetí citlivosti, vykonává nějakou formu klidu, to nemůže nikdy být tiché. Když si mysl uvědomuje, že tým, že je tichá, že tím je tady pochopení - potom se stane veľmi tichou. Ten klid není uložený, není disciplinovaný, to je klid, který nemůže být dohodnutý rozrušenou myslí.

Mnoho lidí který hledají klid mysli ustoupí od aktivního života k vesnici, ke klášteru, k horám, nebo oni odejdou do nápadů, oplotí sebe ve víře nebo vyhnou se lidem, kteří jim dělají potíže. Taková izolace není klid mysli. Uzávěra mysli v nápadu nebo vyhýbajícich se lidí, kteří dělají život komplikovaný nezpůsobí klid mysli. Klid mysli přijde jenom když tady není žádný proces izolace přes akumulaci ale naprosté pochopení celého procesu vztahu. Akumulace dělá mysl starou; jedině když mysl je nová, když mysl je čerstvá, bez procesu hromadění - jediný pak je tam možnost mít klid mysli. Takový mysl není mrtvá, to je nejaktivnější. V tom klidu není žádná projekce myšlenky. Myšlení, na všech úrovních, je zřejmě reakce paměti a myšlenka nemůže nikdy být ve stavu vytvoření. To může vyjadřovat tvořivost, ale myšlenka v sobě nemůže nikdy být tvořivá. Když tam je ticho, ten klid mysli, který není výsledek, pak budeme vidět, že v tom klidu je neobyčejná aktivita, neobyčejná akce. V tom klidu, není tam žádná formulace, není tam žádný nápad, není tam žádná paměť; ten klid je stav vytvoření, které může být zažito jen, když tam je naprosté pochopení celého procesu “mě“'. Jinak, klid nemá žádný smysl. Jediný v tom klidu, který není výsledek, je věčnost, co je za časem.

Jiddu Krishnamurti

PÁTÁ DOHODA - BUĎTE SKEPTIČTÍ, ALE NASLOUCHEJTE

Pokud vám vaše pr?esve?dc?ení r?íkají: „Jsem tlustý. Jsem ošklivý. Jsem starý. Jsem smolar?. Nejsem dost dobrý. Nejsem dost silný. Nikdy to v živote? nedokážu.“, pak si neve?r?te, protože to není pravda. Tato poselství jsou zkreslená. Nejsou to nic víc než lži. Jakmile lži rozpoznáte, nemusíte jim ve?r?it. Využijte sílu pochybnosti k pr?ezkoumání každého poselství, které si sde?lujete. „Je to skutec?ne? pravda, že jsem ošklivý? Je to skutec?ne? pravda, že nejsem dost dobrý?“ Je toto poselství skutec?né anebo je virtuální? Samozr?ejme?, že je virtuální. Žádná z takových poselství nevycházejí z pravdy nebo ze života, ale pramení ze zkreslení v našem poznání. Pravda je, že žádní oškliví lidé neexistují. Nic není dost dobré nebo dost silné. Neexistuje žádný univerzální zákoník, podle by byl jakýkoliv z te?chto úsudku? pravdivý. Tyto úsudky jsou jen dohody, které lidé uzavírají.

Dokážete rozpoznat du?sledky toho, když sami sobe? ve?r?íte? Ve?r?it sám sobe? je jedna z nejhorších ve?cí, kterou mu?žete ude?lat, protože si celý svu?j život lžete, a pokud všem te?m lžím ve?r?íte, tak to je du?vod, proc? váš sen není pr?íjemným snem. Ve?r?íte-li tomu, co sami sobe? r?íkáte, tak možná všechny ty symboly, které jste se nauc?ili, používáte k tomu, abyste si ubližovali. Váš osobní sen mu?že být dokonce naprostým peklem, protože ve?r?it ve lži je zpu?sob, jakým si své vlastní peklo tvor?íte. Pokud zakoušíte utrpení, pak ne proto, že vás ne?kdo nutí trpe?t. Je to proto, že posloucháte tyrana, který ovládá vaši hlavu. Až bude ten tyran poslouchat vás, až ve vaší mysli nebude žádný soudce ani obe?, pak již nebudete dále trpe?t.

Váš tyran je nelítostný. Neustále vás zneužívá tím, že všechny ty symboly používá proti vám. Prospívá mu emoc?ní jed uvoln?ovaný negativními emocemi a zpu?sob, jakým tyto emoce ve vás vytvár?í, je posuzování a pr?edkládání názoru?. Nikdo vás neposuzuje víc než vy sami sebe. Samozr?ejme? že se snažíte posuzování, vine?, odmítnutí a trestu uniknout. Jak ale mu?žete uniknout svým vlastním myšlenkám? Pokud nemáte ne?koho rádi, mu?žete odejít. Pokud nemáte rádi sebe sama, kamkoliv se vydáte,stále jste tu. Pr?ed všemi ostatními se mu?žete schovat, ale nemu?žete se schovat pr?ed svým vlastním míne?ním. Vypadá to, jakoby nebylo úniku.

To je du?vod, proc? se tolik lidí pr?ejídá, bere drogy, podléhá alkoholu a stává se závislými na ru?zných látkách. Snaží se ude?lat cokoliv, co mohou, aby se vyhnuli svému vlastnímu pr?íbe?hu, aby se vyhnuli svému vlastnímu tvor?ení, které v jejich hlave? všechny ty symboly zkresluje. Ne?kter?í lidé trpí tak obrovskou emoc?ní bolestí, že se rozhodnou vzít si vlastní život. To mohou lži zpu?sobit komukoliv z nás. Hlas poznání se mu?že stát natolik zkresleným a zpu?sobit tolik nenávisti k sobe? samému, že to c?love?ka zabíjí. A to všechno se de?je jen proto, že ve?r?íme všem te?m názoru?m, které jsme si be?hem tolika let osvojili.

Don Miguel Ruiz - Piata dohoda

VNITŘNÍ CÍL VAŠÍ ŽIVOTNÍ CESTY

Je jistě dobré vědět, kam jdete, ale nesmíte zapomínat, že jediné, co je na vaší životní cestě reálné, je krok, který děláte v přítomném okamžiku. Nic jiného neexistuje. Vaše životní cesta má vnější cíl a vnitřní cíl. Vnějším cílem je dosáhnout něčeho, pro co jste se rozhodli, což ovšem předpokládá existenci budoucnosti. Stane-li se však váš cíl důležitější než krok, který právě děláte, pak vám unikne vnitřní cíl, který nemá nic společného s tím, kam jdete nebo co děláte, ale s tím, jak to děláte. Vnitřní cíl vašeho života nemá nic společného s budoucností. Důležitá je pouze kvalita vašeho vědomí v tomto okamžiku. Vnější cíl patří do horizontální dimenze prostoru a času; vnitřním cílem je prohloubení vašeho Bytí ve vertikální dimenzi věčného okamžiku. Vaše vnější cesta může být dlouhá milion kroků; vaše vnitřní cesta má jen jediný krok: krok, který děláte teď. Jak si tento jediný krok uvědomujete stále hlouběji, pochopíte, že v sobě obsahuje nejen všechny ostatní kroky, ale také cíl vaší cesty. Tento krok se pak stává vyjádřením dokonalosti, aktem nesmírné krásy. Přivede vás do sféry Bytí a bude vyzařovat jeho světlo. To je cílem vaší vnitřní cesty, cesty do vašeho nitra.

MOC PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU-ECKHART TOLLE

Vnútorné ticho

Vnútorné ticho je umenie nerozprávať sa so sebou. Ako ste si možno všimli, udržiavame v sebe nikdy sa nekončiaci prúd vnútorného dialógu. Tento vnútorný dialóg je to, čo udržiava naše vnímanie rigidne na mieste, čím je pre nás veľmi ťažké zmeniť svoje správanie. Naučiť sa vôľou zastaviť tento vnútorný rozhovor a obmedziť ho v každodennom živote je úhoľným kameňom skutočnej zmeny a osobného rastu. Nech sa v živote naučíme čokoľvek iné, vnútorný dialóg treba zvládnuť na to, aby sme dosiahli naozajstnú zmenu.

Správanie a vnútorný dialóg

Čudovali ste sa už niekedy, prečo je také ťažké sa zmeniť? Túžba zmeniť sa - sama osebe, akokoľvek je intenzívna - zvyčajne nestačí. Poznáte alebo poznali ste osobne niekoho, kto sa naozaj dokázal zmeniť či zmeniť svoj život? Ak áno, potom ten zmenený človek musel byť schopný významne zmeniť svoj proces myslenia, to značí, vnútorný dialóg o sebe a o svete vôkol seba. To zvyčajne vyžaduje nejakú dramatickú, život meniacu udalosť. Smrť milovanej osoby, objavenie vážnej choroby, autonehodu, prírodnú katastrofu, vojnu, uväznenie a pod. No človek, ktorého zaujíma rozšírenie si vnímania a zlepšenie života, môže zmenu dosiahnuť tým, že bude každý deň vykonávať vnútorné ticho. Ak nezmeníme či neutíšime svoj vnútorný dialóg, nebude možnosť zmeny, keďže náš vnútorný rozhovor udržiava naše správanie a vnímanie zafixované. Dokiaľ si vravíte, že ste takí alebo onakí, dotiaľ takí budete, a dokiaľ si hovoríte o svete okolo seba v určitom svetle, dotiaľ sa vaše pocity o ňom nezmenia. Toltécka cesta, a takmer akákoľvek iná cesta poznania, osvietenia a zmeny, bude mať vnútorné ticho v nejakej forme ako svoju nevyhnutnú a esenciálnu ingredienciu.

Vnútorný dialóg, stres a starnutie

Neprestajne si rozprávame o svete okolo seba. Vnútorný dialóg o abstraktných predstavách modernej spoločnosti zachytáva našu energiu a udržiava našu myseľ rigidnú. Náboženstvo, politika, zákony, rodina a vzťahy tvoria v pavučine nášho dialógu bežné vzorce. Týmto dialógom vytvárame a udržiavame vzorce stresu vo svojom živote. S nárastom tohoto stresu v živote človeka sa vitálna energia predčasne rozptyľuje z orgánov a vitálnych centier tela. Napokon sa vytvorí „špinavá“ kôra energie a pokryje naše energetické telá. Toto trvalé rozptyľovanie energie spôsobuje oslabovanie našich tiel vekom, naše mysle sa zahaľujú mrakmi a napokon nastáva choroba a smrť. Nie je nutné umrieť spôsobom, akým väčšina z nás umrie, chorí, slabí a senilní. Tí, ktorí kontrolujú svoj vnútorný dialóg, vnímanie a energiu a pracujú pre pozitívne veci vo svojom živote, si môžu častokrát zvoliť čas a spôsob svojej smrti. Neumierajú starí a chorí, ale vekom ako zrelé víno, potentní mysľou a silní telom.

Zastavenie sveta

Svet sa iba javí, aký je, pretože si bezprestania hovoríme, že svet je taký a taký a taký. Máme problémy a správanie, aké máme, lebo náš vnútorný rozhovor postupne časom vytvoril tieto vzorce. Ak sa naučíme obmedziť svoj vnútorný dialóg po väčšinu času, naše vzorce správania sa postupne rozptýlia a zmiznú a my budeme pružnejší, pokojnejší a flexibilní. Ak prestaneme k sebe hovoriť po dlhší čas, napríklad v meditácii, potom sa naše základné vnímanie sveta postupne zmení. S praxou sa energetické víry, farby, aury a iné neuveriteľné a úžasné veci stanú súčasťou nášho každodenného vnímania. Netreba dodávať, že rozširovanie vnímania takýmto spôsobom veľmi obohatí náš život. Obťažujúce malichernosti a obavy môžu vymiznúť a nahradia ich nepredstaviteľná krása a radosť. Za predpokladu, že človek zachováva pokoj a kontrolu vo svojom každodennom živote, môže sa začať úžasná cesta objavovania a sily. Obmedzovanie vnútorného dialógu tiež uvoľňuje enormné množstvá energie pre iné aktivity, ako je napríklad snívanie. Pre niektorých platí, že vv snívaní, stopovaní a iných energetických aktivitách nepokročia skutočne dovtedy, kým nezvládnu vnútorné ticho a kým neuvoľnia polapenú energiu.

Fyzické zmysly a pásmo človeka

Vnútorný rozhovor je nevedomý mechanizmus, ktorým udržujeme svoje predstavy, myšlienky a názory na mieste. Je to tiež mechanizmus, ktorým udržiavame na mieste svoje vnímanie sveta. Myslíme si, že svet sa javí taký, aký sa javí, lebo ho našich päť zmyslov tak vníma. Predpokladáme, že mucha, napríklad, vníma svet inakšie než človek, pretože jej fyzické zmysly sú iné ako naše. Domnievame sa, že fyzické zmysly určitého živočíšneho druhu môžu vnímať svet jedným spôsobom, a že to je príčina, prečo sa všetci členovia toho druhu správajú podobne. Domnievame sa, že ktokoľvek, kto vníma svet drasticky odlišnejšie než my, má mentálny problém. Je pravda, že každý druh sa rodí s fyzickými zmyslami predisponovanými vnímať svet určitým spôsobom. Čo si neuvedomujeme je to, že predispozícia, s ktorou sa rodíme my, pokrýva veľmi širokú oblasť. Zoberme si numerický príklad, aby sme mohli demonštrovať proporciu. Predstavte si, že normálne každodenné vnímanie nejakého človeka fluktuuje medzi číslami 1 až 50. Na základe svoje nálady sa presúva medzi šťastím, smútkom, nudou, hnevom, nervozitou, vzrušením, kľudom, pobavenosťou atď. Teraz povedzme, že normálne každodenné vnímanie ľudí všade na svete pokrýva rozpätie od 1 do 200. Ľudia, žijúci v rozličných častiach sveta v odlišných socioekonomických podmienkach a náboženstvách, vnímajú svet odlišne. Povedzme, že predisponovaná oblasť vnímania u človeka, niekedy nazývaná „pásmo človeka“, pokrýva rozsah od 1 po 1 miliardu. Toto je oblasť predispozície, nastavená pri narodení našimi fyzickými zmyslami. Naše vnemové možnosti sa od narodenia postupne scvrkávajú interakciami s inými ľuďmi. Rodičia neustále monitorujú a posilňujú kód správania svojich detí. Veľmi veľa detí vníma energiu a aury prirodzene. No dospelí vždy zužujú ich vnímanie a odrádzajú od takéhoto rozprávania a správania. Postupne sa deti poddajú a prispôsobia tomuto tlaku a nevedome nacvičia svoje vnímanie, aby zostalo vo veľmi malom rozpätí. Väčšina detí vo veku 7 až 9 rokov je takmer úplne podriadených tomuto reštriktívnemu rozsahu vnímania. Takže, ako môžete vidieť, „normálny“ rozsah vnímania človeka je žalostne malý. Pásmo človeka má medze, ale táto oblasť je aj tak taká rozsiahla, až je takmer nekonečná. Je takisto možné, aby človek vnímal svety mimo pásma človeka. Na takýto posun vo vnímaní je potrebná väčšia energia a treba veľkú opatrnosť na to, aby človek zostal kľudný a z takýchto výletov sa bezpečne vrátil. Menšie posuny v rámci pásma človeka, ako sú posuny pre priame vnímanie odlišných polí energie, vyžadujú povážlivo menej energie a praxe a sú hodné úsilia.

www.toltecs.org: DreamingWolf.

Kráčet po cestě, jež má srdce

Doba, ve které žijeme, mě i čímsi fascinuje. Všechna tabu už padla, všechna tajná učení jsou odhalována a zpřístupňována veřejnosti, náboženství se stala institucemi, které urputně obhajují sebe samy, věda naopak začala sebe samu popírat, každá informace je k mání a každé místo na Zemi je dosažitelné. Kdosi spočítal, že je již více živých než kdy všech mrtvých dohromady. Při dostatečném záměru a vůli se člověk může stát kýmkoliv, od kosmonauta po šamana.

O to příhodnější mi připadají slova dona Juana: "Všechny cesty jsou tím stejným. Nevedou nikam. Končí v křoví. Přesto jedna otázka má hluboký smysl. Otázka: Má tato cesta srdce? Jestliže má, je to dobrá cesta. Jestliže nemá, není k ničemu. Žádná cesta nevede nikam, ale jedna má srdce a druhá ne. Ta první dělá tvé putování radostným a dokud po ní kráčíš, jsi s ní zajedno. Ta druhá tě nakonec přiměje proklít svůj život. Ta první tě činí silným, ta druhá tě vysiluje."

Já mám to štěstí, že jsem si záhy vybral cestu, která má srdce. Cestu zenu. Poctivě a usilovně jsem se snažil zvládnout vše, co se na ní objevilo. Také jsem provedl spoustu nevhodných věcí, ale má cesta mě ochránila. Spousta událostí, které mi v danou chvíli připadaly jako trpká zklamání, se později ukázaly jako důležité mezníky obratu k moudrosti a vyrovnanosti. Jakýsi zenový mistr řekl: "Snažte se neuspět." Teď mohu jen přitakat. Skutečně, vše co je společností považováno za neúspěch, bylo hybným momentem na mé cestě zenu a zvláště na cestě bojovníka.

K této mé hlavní buddhistické stezce se přidal i létající koberec čarodějnictví. Nádherné učení dona Juana.

Nauka Buddhy je jak Slunce v poledne. Nikde žádný stín. Ten, kdo si hledí pouze svých chyb, nemůže zbloudit. Učení dona Juana bych přirovnal k Měsíci, který prochází fází od novu k úplňku. Proto, když věrně kráčíme po cestě bojovníka, světlo se zjeví a vede nás úžasnými zákoutími noci.

Učení dona Juana mi pomohlo dokonale zvládnout praktické otázky života. Dalo mi schopnost být pánem svého osudu.

Také z mého života udělalo velkolepou hru, plnou prapodivných náhod, souher okolností a úžasných cest. Dík zenovým mistrům vím, že všechny nadpřirozené schopnosti a všechny nauky jsou jen vedlejší stezkou, jež nevede k vyřešení otázky lidské dočasnosti; že všechna fantastická dobrodružství, fascinující poznávání i tajemné síly musíme odložit na břehu dočasnosti a pokorně vstoupit na vor, který nám svým učením zanechal Buddha, a přepravit se na druhý břeh oceánu života a smrti.

Je spousta cest, které vedou k onomu Nejvyššímu tajemství - odevzdání, hraní si, usilování, zkoumání, pohroužení…

Stejně tak je mnoho létajících koberců: tantra, jóga, šamanismus, ale žádný z těchto koberců nás nedopraví do cíle. Vždy jenom k cíli. Kousíček od cíle… ale nikdy ne až tam…

Každá nauka má svoji vibraci, svoji cestu. Učedník této cesty, ať má již mistra nebo ne, se při věrné a trpělivé praxi naladí na tuto vibraci a dál mu pomáhá spirit všech, kteří již po této cestě šli, jejich záměr. Jednoduše si všímá věcí a jevů, na něž upozorňují jeho předchůdci. Tímto způsobem se učedník učí vnímat svět jiným způsobem, až se mu jednoho dne poskládají střípky této mozaiky do nového vnímání světa, a tím samozřejmě svět nabude nového vzezření. Tak učedník žne plody svého učení. Zakouší na sobě to, co popisují mistři, a začíná prožívat nový, mýtický život, který je kopií života jeho předchůdců. Pouze čas změnil kulisy světa.

Existuje ovšem spousta nauk, od asketických po smyslné, od mučednických po černou magii. Jedny nauky vedou jen k posilování ega a k nabytí schopností, pomocí kterých jejich stoupenec ukojí své choutky. Všechny nauky hovění si ve vlastních libůstkách a sebedůležitosti končí v zármutku, i když se dlouho zdají příjemné.

Dobré nauky, nauky se srdcem, nás vždy nabádají k tomu, abychom se postavili čelem ke svému egu, sebelítosti a sebedůležitosti a bez milosti je vykořenili. Tyto cesty jdou mnohdy ruku v ruce s konvenčním neúspěchem a trpkými zkušenostmi. Pokud však uspějeme, zlá karma nás opustí.

Je mnoho krásných nauk, které učí, jak se stát dobrosrdečným a laskavým. Při vytrvalé praxi se může každý stát dokonalým mistrem. Ale to stále ještě není v cíli.

Aby jím prošel, musí se vzdát své cesty, svého mistrovství, všech podivuhodných sil, které nabyl: vlastně všeho, co se naučil. Musí si uvědomit, že původní čistá mysl, mysl Osvícení, je myslí dítěte, myslí začátečníka, myslí neposkvrněnou sebenepatrnějším zbytkem koncepčního myšlení. Je třeba zadívat se pořádně do poledního Slunce a uslyšet Buddhu: "Dharma všech věcí nemůže být nikdy pochopena žádnou představou jevů, jakkoliv univerzální tato představa může být. Proto je to také Dharmou nazýváno a proto také není nic podobného Dharmě… Protože všechny pojmy a představy mysli o hmotě, jevech a o všech příčinných faktorech i všechny ideje, myšlenky, mínění, názory, záměry a úmysly k tomu se vztahující jsou jen snem, přízrakem, vidinou, bublinou, mizející rosou, světlem blesku. Každý skutečný následovník by měl takovýmto způsobem nahlížet na jevy a všechny činnosti mysli a udržovat svoji mysl prázdnou, klidnou, bez já."

* * *

I k této kapitole chci udělat poznámku, neboť na mé cestě se občas vyskytly situace, kdy Buddha říkal: "Nech to být," zatímco don Juan radil: "Jednej." Nebo naopak.

Nyní - po devíti letech těchto vnitřních dilemat - se mi snad podařilo zharmonizovat učení čarodějů se zenem.

Moudrost Nejvyššího Buddhova vozu, prezentovaná v Diamantové sútře, Sútře srdce či v učení zenových patriarchů a mistrů (Chuej-neng, Šen-chuej, Chuang-po, Seung Sahn…) je velmi těžko postřehnutelná.

Když se podíváme na indiánského čaroděje, jenž je ve svých osmdesáti letech psychicky i fyzicky daleko zdatnější než ledasjaký pětadvacetiletý muž a jenž se v okamžiku smrti přemění v čiré světlo a zmizí beze stop, uzříme jeho výjimečnost na první pohled. Stejně tak není těžké vidět výjimečnost třeba u himalájského jogína, který žije stovky let a bez problémů vidí do věcí minulých i budoucích, či čte v myslích a srdcích druhých lidí jako v otevřené knize… Naproti tomu na zenovém mistru, jenž žije obyčejným životem a zemře obyčejnou smrtí, není na první pohled nic pozoruhodného.

Jednou nabídl Buddha mnichům toto přirovnání: do jedné ruky vzal hrst fíkovníkových listů a zeptal se, zdali je více listů v nedalekém lese nebo v jeho ruce.

"V lese je mnohem, mnohem více listů," odpověděli mniši.

"Stejně tak je mnohem více věcí, jež jsem nezvěstoval, o kterých jsem mlčel, než těch, které jsem zvěstoval a objasnil," řekl Buddha a vysvětlil, že o nich nemluvil proto, že nevedou k vysvobození z klamu, k odklonu od zlého, k dokonalému osvobození a buddhovství.

Ty zbylé listy v onom fíkovníkovém lese jsou tím, co popisují jiné nauky, náboženství, filozofie, věda…

Některé nauky popisují i část listí z Buddhovy dlaně, i část listí z lesa.

Některé nauky nabízejí osvícení, dlouhověkost, magické schopnosti, totální svobodu, ale nic z toho není srovnatelné s buddhovstvím.

Současný držitel Buddhovy Dharmy - mistr Seung Sahn - říká o různých druzích jógové meditace: "Některé druhy meditace relaxují a posilují tělo. Někteří jogíni sedí někde v klidu, vdechují a vydechují, a někdy tak žijí sto či tisíc let. Je možné udržet tělo tak dlouho naživu, ale jednou stejně umře. Správná meditace znamená vysvobození z pout života a smrti. Naše pravé "Já" nemá ani život ani smrt. Jestliže dosáhneš pravého 'Já', nebude pro tebe problémem, jestli zemřeš za hodinu, za den, či za měsíc. Jestliže někdo medituje kvůli svému tělu, pak až bude jednou umírat, tak mu tato meditace nepomůže, takže v ni přestane věřit. To znamená, že to není správná meditace. Jestliže provozuješ správnou meditaci, pak jestliže jsi někdy nemocný, je to v pořádku, zemřeš-li jednou, je to také v pořádku." Buddha řekl: "Jestliže dokážeš udržet čistou mysl v každé chvíli, pak dosáhneš štěstí kdekoliv."

Všechny nauky, s nimiž jsem se setkal (kromě Nejvyššího Buddhova vozu), tím či oním způsobem něco vytvářejí. Kladou před své stoupence ty či ony mety. Mají několik stupňů zasvěcení, stupně pokroku, přirozené nepřátele, s kterými je třeba bojovat, práce na ctnosti, cesty k osvícení. Tedy stále něco, co tvoří dualismus a rozlišující mysl: něco, čeho se může chopit lidské ego a z čeho lidská mysl tvoří další koncepty. Všechny tyto činnosti a kategorie jsou jevy formující karmu - tedy nikoliv buddhovství.

Mnoho nauk nabízí různé druhy cvičení k dosažení toho či onoho. Mistr Seung Sahn k tomu říká: "Pokud se někdo rozhodne, že podstoupí těžké cvičení, je to jeho věc, proč ne. Jestliže se ale někdo takového cvičení drží pořád, pak něco vytváří; a jestliže něco vytváříš, jestliže jsi k něčemu poután, to 'něco' se ti stane překážkou, a ty nedosáhneš osvobození. Snad dosáhneš vysvobození z něčeho, ale ne dokonalého a úplného. Co to znamená 'dokonalé a úplné?' Nedrž se svého 'já, můj, mně'. Pak uvidíš, uslyšíš - vše bude dokonalé a úplné - vůbec nic zvláštního."

O rozdílu mezi zenem a čarodějnictvím (a potažmo jinými naukami) mě napadá tento příměr. Tělo, mysl, vnímání, vědomí… jsou jako počítač. Čaroděj k tomuto počítači přistoupí a naučí se jej dokonale ovládat, skvěle programovat, vynalézá a objevuje nové a nové věci, vstoupí do virtuální reality. Mistr zenu se na ten počítač podívá a zjistí, že funguje jen proto, že počítač je zapojen do zdi. Vytáhne jej tedy ze zdi a… KATZ!… HOTOVO…

Buddha řekl: "Je tolik vesmírů, kolik je zrnek písku v řece Ganze. A v každém vesmíru je tolik bytostí, kolik je v Ganze zrnek písku. Každá z těchto bytostí má mnoho názorů, představ, záměrů… Znám je všechny."

Takový chlapík přece musel dobře vědět, proč mluvil jen o hrsti fíkovníkových listů a ostatní přešel mlčením.

GATO - ZENOVÁ KOČKA, KOCOUŘÍ ČARODĚJ MÁ CESTA ZENU, MÁ CESTA ČARODĚJE

Deset iluzorních představ

Existuje neúspěch

Existuje nedostatek

Existují požadavky

Existuje poslední soud

Existuje odsouzení

Existuje podmíněnost

Existuje nadřazenost

Existuje nevědomost

Všichni víte, čím opravdu jste. Jste podstatou lásky. Nemusíte se nic učit. Stačí se rozpomenout. Vaši teologové vám říkají, že nemůžete poznat Boha. Říkají vám, že už vaše otázky Mě urážejí. To ale není pravda. Bylo vám řečeno, že od vás něco potřebuji a že když mi to nedáte, nemusíte se ke Mně vrátit. To ale není pravda. Bylo vám řečeno, že jste ode Mě odděleni a že jste odděleni jeden od druhého. To ale není pravda. Bylo vám řečeno, že na světě je nedostatek a že musíte o všechno bojovat. Musíte bojovat dokonce i o Boha. To ale není pravda.

Bylo vám řečeno, že když neděláte, co vyžaduji, budete potrestáni, a že vás odsoudím k věčnému utrpení. To ale není pravda. Bylo vám řečeno, že Moje láska k vám je podmínečná a že když splníte všechny Moje požadavky, budete nadřazení. To ale není pravda. A nakonec vám bylo řečeno, že nevíte, zda jsou tato tvrzení pravdivá, a že se to nikdy nedovíte, protože to přesahuje vaše chápání. To ale není pravda. Ani jedno z těchto tvrzení není pravdivé.

PRAVDA je tohle...

Bůh nic nepotřebuje

Bůh nemůže neuspět a ani vy nemůžete neuspět

Nic není od ničeho oddělené

Na světě je dostatek

Nemusíte nic dělat

Nikdy nebudete souzeni

Nikdy nebudete odsouzeni

Láska si neklade žádné podmínky

Nic nemůže být nadřazeno samo sobě

To všechno už víte

N.D.Walsch Hovory s Bohem

Štyri dohody

Nehreš slovom

Slovo predstavuje tvorivú silu. Je to dar. Všetka vaša magická moc sa opiera o slovo. Vždy, keď vyslovíte svoj názor, akoby ste prednášali magické formule. Slovom môžete druhého človeka zakliať, alebo ho zo zakliatia vyslobodiť.

Slovo môže stvoriť ten najkrajší sen, alebo všetko okolo zničiť. Ak nehrešíte slovom, šírite okolo seba krásu a lásku, vytvárate nebo na zemi.

Neber si veci osobne

Ten, kto je upnutý na dôležitosti vlastnej osoby alebo si vzťahuje veci na seba, prejavuje najvyšší stupeň sebectva, pretože vlastne počíta s tým, že všetko sa točí okolo neho.

Nech už si ľudia myslia čokoľvek, čokoľvek robia alebo hovoria, neberte si to osobne. Názory druhých zodpovedajú tomu, čomu títo ľudia veria, a preto nech si o vás myslia čokoľvek, v skutočnosti sa vás to netýka. Vždy to vypovedá iba a len o nich.

Nevytváraj si domnienky

Akonáhle ste o niečom presvedčení, domnievate sa, že máte pravdu. A ste dokonca ochotný zničiť svoje vzťahy s ostatnými, iba aby ste obhájili vlastné stanovisko. Vzdajte sa potreby obhajovať svoj postoj.

Vždy je lepšie sa opýtať než si vytvárať domnienky. Pozbierajte svoju odvahu a pýtajte sa tak dlho, dokiaľ sa vám veci čo najviac neujasnia. Akonáhle na svoju otázku dostanete odpoveď, nebudete si už musieť vytvárať žiadne domnienky, pretože budete poznať pravdu.

Rob všetko čo najlepšie

Vždy si počínajte, ako najlepšie dokážete, ale neprepínajte sa! Keď sa prepínate, vaše fyzické sily sa vyčerpávajú, pracujete sami proti sebe a cesta k naplneniu cieľa sa tým iba predlžuje.

Ak budete znovu a znovu robiť všetko čo najlepšie, stanete sa majstrami osobnej transformácie. Vaše návyky hrešiť slovom, brať si veci osobne a vytvárať si stále nejaké domnienky sa budú prejavovať čím ďalej tým vzácnejšie, až nad vami úplne stratia svoju moc.

Don Miguel Ruiz: Čtyři dohody, vyd. Pragma

OSVOBOZENÍ OD NESPOKOJENOSTI

Nelíbí se vám to, co děláte? Cítíte nevyslovený odpor k někomu blízkému? Uvědomujete si, že negativní energie, která z vás vyzařuje, otravuje vás i lidi ve vašem okolí? Dobře se soustřeďte. Cítíte sebemenší odpor či neochotu? Jestliže ano, pozorujte ji na myšlenkové i emoční úrovni. Jaké vás napadají myšlenky? Pak se soustřeďte na své emoce, které jsou reakcí vašeho těla na vaše myšlenky. Uvědomujte si své emoce. Jsou příjemné, nebo nepříjemné? Je to energie, kterou byste v sobě chtěli mít? Máte na vybranou? Možná vás někdo využívá, možná děláte něco nudného, možná vás někdo rozčiluje, ale to je vedlejší. Nezáleží na tom, zda vaše emoce jsou nebo nejsou odůvodněné. Faktem zůstává, že se bráníte tomu, co je. Děláte si z přítomného okamžiku nepřítele. Vyvoláváte konflikt mezi vnitřní a vnější realitou. Vaše nespokojenost znečišťuje nejen vaše vnitřní bytí, ale také kolektivní duši lidstva, jehož jste neoddělitelnou součástí. Znečišťování Země je jen odrazem vnitřního duševního znečištění: miliony nevědomých jedinců zanedbávají svůj vnitřní prostor. Buď přestaňte dělat, co děláte, promluvte si s člověkem, jenž vás rozčiluje, a řekněte mu, co si myslíte, nebo se zbavte negativních emocí, které vaše mysl produkuje a které jen posilují vaše falešné já. Je důležité uvědomit si marnost takového počínání. Negativní přístup k jakékoli situaci nic nevyřeší. Všechno, co děláte pod vlivem negativní energie, se touto energií znečistí a časem způsobí ještě větší bolest a nespokojenost.

Jakýkoli negativní vnitřní stav je nakažlivý. Nespokojenost se rozšiřuje snáze než tělesná choroba, neboť probouzí a posiluje latentní negativitu v druhých, pokud nejsou imunní - pokud nežijí vědomě. Znečišťujete svět, nebo jej očišťujete? Jen vy sami jste odpovědní za svůj vnitřní prostor, stejně jako jste odpovědní za tuto planetu. Až lidé vyčistí svůj vnitřní prostor, přestanou znečišťovat Zemi.

Eckhart Tolle-Moc přítomného okamžiku

O hľadaní

Duchovní evoluce člověka je díky světové ideji pevně spjata s naším osudem. Z toho důvodu dříve či později nastane okamžik v životě každého z nás, kdy díky tlaku osudu nebo také možná díky dostatečně kritickému uvažování o cíli a smyslu našeho života, bezděčně nastoupíme cestu Hledání. Toto rozhodnutí je velmi důležitým bodem v našem životě, neboť směr který zvolíme podstatně ovlivní nejen náš současný život ale zcela určitě i naše příští vtělení.

Pokud se rozhodneme přijmout určitou duchovní nauku jako součást svého života, měli bychom kriticky zhodnotit její cíle, které by neměly obsahovat nic nižšího než poznání sebe sama. Nauky, které nám nabízejí získání mimořádných schopností, dokonalé zdraví nebo získání hmotného majetku, nás rozhodně nepovedou k nejvyššímu cíli.

Ačkoli se nám bude zdát, že tyto změny v myšlení jsou pro nás něčím novým, můžeme si být téměř jisti, že jsme s největší pravděpodobností již prošli určitým duchovním vývojem v minulých vtěleních, a tento počátek filozofického hledání je jen pokračováním našeho předchozího snažení. Změna našeho dosavadního života může být náhlá nebo postupná, to záleží do jisté míry na našem osudu a našich sklonech. Cestu filozofického hledání jen stěží nastoupí někdo, kdo by v minulosti neprošel určitým duchovním vývojem. Počátek hledání může být zlomovým okamžikem v našem životě, neboť s sebou může přinášet i určité změny a těžkosti se kterými se budeme muset vypořádat. Prvním problémem, který nás pravděpodobně potká, je nepochopení našich rodičů , kteří si mohou myslet, že jsme vstoupili do nějaké nebezpečné náboženské sekty a pokusí se nás „zachránit“.

V případě, že již máme svou rodinu nebo žijeme v partnerském vztahu s někým kdo je nám blízký, bude pro nás velkým přínosem pokud bude náš partner tolerantní a nebude nám bránit v našem úsilí. On bude určitě první kdo si všimne určité změny v našich názorech i chování, a je na nás abychom mu dostatečně vysvětlili, že změny ke kterými procházíme, jsou pro nás velmi důležité.

Mnoho hledajících jakmile narazí na problémy a nepochopení ve svém nejbližším okolí, zvažují rozchod se svým partnerem a jsou přesvědčeni, že samota bude pro ně větším přínosem. To většinou není nutné a je třeba přihlížet k tomu, že zcela jistě jsou zde i společné závazky. Je také důležité si uvědomit, že náš partner se může stát naším „zrcadlem“, neboť těsné soužití v partnerském vztahu může daleko snadněji odhalit chyby v charakteru, než je tomu v úplné samotě a odloučení od ostatních.

Samozřejmě, že v případě kdy dochází k opakovaným rozporům, se kterými souvisí neustálé napadání a výčitky, je třeba zvážit všechny okolnosti a rozhodnout se zdali ve vztahu setrvat nebo jej ukončit. Pokud jsme se pro hledání rozhodli upřímně a bylo toto rozhodnutí motivováno především touhou po dosažení nejvyššího cíle, tak bychom měli důvěřovat nejvyšší síle, že nám pomůže najít správné řešení těchto problémů.

Hledání musí být především naší vnitřní záležitostí a nikdo z těch se kterými přijdeme v životě do kontaktu, nemusí vědět co se odehrává v naší mysli. Rozhodně není příliš rozumné dělit se o své zkušenosti z hledání s těmi, kteří mu nejsou příliš nakloněni. Můžeme být vystaveni posměchu některých lidí, kteří nemají pochopení pro tuto vznešenou nauku, a mohou tak považovat to co je pro nás posvátné za pouhý blábol či pověru.

Naši přátelé nemusí vždy správně pochopit změnu kterou procházíme, a pokud nebudou ochotni tolerovat a akceptovat náš nový způsob života, tak rozhodně nestojí za to aby jsme za každou cenu vyhledávali jejich přítomnost. Vždyť dříve nebo později budeme potkávat spřízněné duše usilující o totéž co my, a takto získáme opravdové přátele kteří nám budou rozumět.

Po určité době věnované hledání si snad uvědomíme, že pro dosažení nejvyššího cíle hledání budeme potřebovat i nesmírnou trpělivost. Některé naše zájmy a zvyky, které jsme si vypěstovali ještě před hledáním, budeme muset pravděpodobně opustit, neboť zjistíme, že jsou v rozporu s etickými a morálními pravidly, které jsou nedílnou součástí filozofie pravdy. Nemusíme však zoufat pro jejich ztrátu neboť časem získáme mnohem víc v podobě vnitřního klidu, pochopení nejvyšších zákonů vesmíru a radostného naplnění života. Budeme mít také nesrovnatelně větší důvěru v důležitost jakýchkoli událostí kterými budeme procházet.

Je zřejmé, že hledání od vás bude vyžadovat i určité oběti, ale nemůžeme přece chtít abychom dosáhli tak vznešeného cíle aniž bychom se zbavili svých připoutaností. Hledání by pro nás nemělo být pouze zálibou, a pokud chceme aby nás přivedlo k tomu nejvyššímu cíli, tak jej musíme učinit nezbytnou součástí svého života.

Přestože budeme během svého snažení překonávat různé nástrahy , překážky a nepříjemné nálady, objeví se také chvíle naplněné klidem, radostí i štěstím, které nám vše vynahradí. Naše upřímná snaha spolu s opravdovou touhou po poznání nám bude dávat sílu potřebnou k tomu, abychom na této cestě vytrvali tak dlouho dokud se nepřiblížíme k vrcholu, jehož dosažení bude nakonec umožněno milostí Nadjá.

Díky jeho pomoci zajisté překonáme i všechny těžkosti a překážky, které se na cestě objeví. V takovýchto okamžicích je důležité vytrvat ve svém úsilí, neboť problémy budou s největší pravděpodobností časem odstraněny, nebo alespoň upraveny k našemu prospěchu. Můžeme být také vystaveni zkouškám, zdali jsme skutečně ochotni vzdát se dosavadního způsobu života pro něco vyššího.

Počátky našeho hledání budou zcela jistě zahájeny studiem a praktikováním Dlouhé stezky, která kromě jiného zahrnuje především pročisťování charakteru. Tento proces bude zcela jistě nepříjemný neboť se týká přímo našeho ega, a některé vady našeho charakteru jsme si nikdy nebyli ochotni připustit.

Obzvláště důležitý je kritický přístup, protože jedině tak můžeme slabiny ve svém charakteru odhalit . Neméně důležitá je i pravdivost a pokora, které jsou nutné k tomu abychom si byli ochotni přiznat své chyby v podobě nežádoucích vlastností a tendencí přijatých díky nesprávným názorům či nevědomosti.

Jakmile bude vykonána potřebná práce a studium na Dlouhé stezce budeme intuitivně vyzváni k přechodu na Krátkou stezku. Tento přechod je zároveň obrácením pozornosti od ega k Nadjá. Praktikovámí Krátké stezky se tak časem stane radostnou událostí, neboť nám umožní vycítit jeho přítomnost v srdci. Nakonec bude nezbytné obě tyto stezky uvést do rovnováhy.

Během studia této filozofické nauky, budeme postupně začleňovat etické a morální principy do svého života a tak si pravděpodobně jednoho dne uvědomíme, že se již dále nechceme podílet na zabíjení nevinných zvířat, a staneme se vegetariánem.

Dříve či později se zřejmě objeví touha získat osobního duchovního učitele, který by nám svým příkladem, moudrým slovem a vnitřním vedením usnadnil cestu. Takovýto člověk, pokud jej nalezneme, bude nejen našim učitelem ale i osobním přítelem. Stane se duchovním průvodcem na tak dlouho, dokud nenaleznete svého mistra ve svém srdci, a tím nebude nikdo jiný než samotné Nadjá.

Pokud vytrváme ve svém hledání, určitě jednoho dne přijde chvíle, kdy obdržíme milost, která se projeví mystickým zábleskem. V tuto radostnou chvíli si člověk uvědomí, že nejsme jen obyčejným hříšníkem zmítajícím se ve víru vášní a sklonů vlastního ega, ale že kdesi v hloubi srdce dřímá cosi nesmírně vznešeného, něco co zároveň překračuje naše chápání. Získáme tak přesvědčení, že je jen otázkou času kdy budeme připraveni obdržet konečné odhalení Nadjá a zároveň pochopíme, že jsme nebyli nikdy od něj skutečně odloučeni, neboť jsme jeho nedílnou součástí. Takovýto mystický zážitek může být naplněn nesmírně hlubokým citem a možná i slzami v očích.

Hledání se po určité době stane radostnou a nezbytnou součástí našeho života, obohatí jej o chvíle naplněné vznešenými náladami a také nejvyšším odhalením, pokud bude naše snaha upřímná a vytrvalá. Nezapomínejme na to, že nejsme ve svém snažení nikdy zcela osamoceni, neboť tichá přítomnost čehosi vznešeného a neobyčejně moudrého v našem nitru nás povede až k samotnému cíli.

Po létech věnovaných hledání si možná uvědomíme, že není na celém světě nic tak cenného, co by stálo za to abychom natrvalo zanechali tohoto nevšedního a bezesporu ušlechtilého způsobu života. Pochopíme, že skutečným smyslem života je završení duchovní evoluce člověka nejvyšším poznáním.

Filozofické hledání je syntézou náboženství, mysticismu, metafyziky, etiky a činnosti. Nabízí způsob života který je naplněním i důsledkem vznešených principů, které jsou v něm obsaženy. Vyvážený postoj filozofie pravdy nám zaručuje, že pokud u ní setrváme, tak naše konečné odhalení bude trvalé a nebude ničím zkresleno.

Ti co vytrvají ve svém úsilí a dokáží obětovat to málo co mají aby nakonec získali vše, budou jednou s pokorou, láskou a vděčností uctívat to, co jim umožnilo nastoupit tuto nesmírně moudrou a vznešenou cestu, která končí nejvyšším poznáním samotného Nadjá.

www.poulbrunton.cz

Tajomstvo vzťahov

Môžete kompletne zmeniť akýkoľvek vzťah, nezáleží na tom, aký je práve teraz.

Každý jeden vzťah, ktorý máte je odrazom toho, ako sa vnútorne cítite. Ste magnet, ktorý k sebe priťahuje všetky veci, cez signál, ktorý vysielate cez svoje myšlienky a pocity. Každý vzťah, ktorý máte a každý vzťah s každou osobou, je odrazom vašich vlastných myšlienok a pocitov v tomto momente.

Pre zmenu hocijakého vzťahu, ktorý máte vo svojom živote urobte nasledujúce kroky:

1.Zamiluj sa do SEBA! Milujte sa hlboko a úprimne.

2.Urob si zoznamy stoviek a stoviek nádherných vecí o sebe. Pridávaj k nim každý deň ďalšie.

Vedz, že si perfektný. Nesmieš mať o sebe žiadne negatívne myšlienky. Vedz, že si cenný/á a zaslúžiš si čokoľvek, čo by si mohol/la vo svojom živote želať.

3.Zameraj sa na to prekrásne v každom človeku. Pozeraj iba na tieto pozitívne veci v nich.

4.Nikoho nikdy neobviňuj ani nekritizuj. Kritika je jed, ktorý ti spôsobuje choroby. Daj si zámer, že budeš vidieť v každom a vo všetkom len to najlepšie.

5.Urob zo šťastia číslo jedna vo svojom živote. Šťastie je vnútorná práca, je to stav.

6.Osloboď sa od zodpovednosti robiť druhých ľudí šťastnými. Rešpektuj a miluj ich natoľko, že im dovolíš starať sa o ich vlastné šťastie.

7.Nevenuj pozornosť tým veciam na iných, ktoré spôsobujú, že sa necítiš dobre. Oceňuj a miluj sa v každom možnom okamžiku.

8.Neočakávaj, že druhý sa budú správať takým spôsobom, ako chceš ty, tak že budeš šťastný.

9.Osloboď sa navždy a vedz, že ty sám kontroluješ svoje šťastie. Je to voľba, bez ohľadu na to čo robia druhý.

10.Miluj a celkovo sa rešpektuj. Vedz, že práve teraz si DOKONALÝ.

Osho – Moje prebudenie

Vzpomínám si na ten osudový den, 23.března 1953. Mnoho životů jsem se snažil - pracoval na sobě, usiloval, dělal, co bylo jenom možné - a k ničemu nedošlo. Nyní chápu, proč k ničemu nedošlo. Bariérou bylo samotné úsilí. Zábranou byl sám žebřík, po němž jsem šplhal. Překážkou bylo samotná potřeba hledat. To neznamená, že je toho možné dosáhnout bez hledání. Hledání je nezbytné, ale pak přijde okamžik, kdy hledání musí odpadnout. Člun je potřebný k tomu, aby nás přenesl přes řeku, ale pak přijde okamžik, kdy musíte z člunu vystoupit, úplně na něj zapomenout, nechat ho za sebou. Úsilí je potřeba. Bez úsilí nejde nic. Ale jenom s úsilím též nic nejde.

Krátce před 23.březnem 1953, sedm dní před tímto dnem, jsem na sobě přestal pracovat. Tento okamžik přichází, jakmile poznáte marnost veškerého úsilí. Již jste udělali vše, co bylo možné, a k ničemu nedošlo. Již jste udělali vše, co bylo v lidských silách. Co ještě víc můžete dělat? V naprosté beznaději člověk zanechá veškerého hledání. Toho dne hledání ustalo, nic jsem nehledal a nic neočekával, a toho dne se to začalo dít. Objevila se nová energie - přišla odnikud. Nepřicházela ze zdroje. Přicházela odnikud a odevšad. Byla ve stromech i ve skalách, na obloze, ve slunci i ve vzduchu - byla všude. Hledal jsem tak usilovně a myslel si, jak je daleko, a přitom byla tak blízko. Právě proto, že jsem hledal, nebyl jsem schopen vidět to, co bylo blízko. Hledání se vždy týká toho, co je v dálce, co je vzdálené - a toto vzdálené nebylo. Stal jsem se dalekozrakým a ztratil jsem schopnost vidět to, co je blízko. Oči jsou zaostřeny dodaleka, na obzor, a ztrácejí tak schopnost vidět to, co je úplně blízko, hned vedle vás. Toho dne, kdy přestalo úsilí, jsem přestal existovat i já. Poněvadž nemůžete existovat bez úsilí, nemůžete existovat bez touhy, nemůžete existovat bez zápasu.

Fenomén ega, neboli já, není věc, ale proces. Není to něco, co by ve vás sídlilo. V každém okamžiku to musíte vytvářet. Je to jako na kole. Šlapete-li do pedálů, kolo jede dál a dál, přestanete-li šlapat, kolo se zastaví. Setrvačností ještě kousek dojede, ale jakmile přestanete šlapat, již se začne zastavovat. Nemá už dost síly, energie, aby někam dojelo. Směřuje k pádu, ke kolapsu. Ego existuje proto, že neustále šlapeme na pedály touhy, neustále se snažíme něčeho dosáhnout, neustále sami sebe honíme. Právě v tom spočívá fenomén ega - honit se, hnát se do budoucnosti, hnát se za tím, co bude zítra. Ego je tvořeno honbou za tím, co neexistuje. A poněvadž vychází z toho, co neexistuje, je jako přelud. Nepřetrvává kvůli ničemu jinému než touze. Nepřetrvává kvůli ničemu jinému než žádostivosti.

Ego není v přítomnosti, je v budoucnosti. Jste-li v budoucnosti, pak se ego zdá velmi skutečné. Pokud jste v přítomnosti, je ego jen přelud a začne mizet.

Toho dne, kdy jsem přestal hledat . . . není správné, když řeknu, že jsem přestal hledat, lépe je říci, že "hledání přestalo". Dovolte mi to zopakovat: "Lépe je říci - ´toho dne, kdy hledání přestalo´." Neboť pokud s tím přestanu "já", pak "já" bude znovu tady. A přestat s hledáním bude znamenat nový předmět usilování, novou touhu. Touha tu tedy bude dál, jenom v jemnější formě. Touhu nemůžete zastavit, můžete ji pouze pochopit. Její zastavení spočívá v opravdovém pochopení. Nezapomeňte, že touhu nemůže nikdo zastavit a skutečnost přijde jen tehdy, je-li touha zastavena. To je tedy dilema. Co dělat? Touha je tady a buddhové nepřestávají tvrdit, že touha musí být zastavena, přičemž zároveň říkají, že vy touhu zastavit nemůžete. Co tedy dělat? Člověk je postaven před dilema. Člověk touží, pochopitelně. Dozví se, že touhu je nutno zastavit - dobrá. Ale vzápětí je mu řečeno, že touha být zastavena nemůže. Co potom? Touha musí být pochopena. Můžete ji pochopit, můžete prostě poznat její marnost.

Je zapotřebí přímého vnímání. Je nutné bezprostřední pochopení. Přezkoumejte touhu, zjistěte, čím je, a poznáte její neskutečnost, poznáte, že neexistuje. Touha odpadne a spolu s ní odpadne i něco ve vás. Touha a ego existují ve vzájemné součinnosti, úzce spolu souvisí. Ego nemůže existovat bez touhy a touha nemůže existovat bez ega. Touha je projektována egem a ego je introjikováno touhou. Existují společně, jsou to dva aspekty téhož fenoménu. Toho dne, kdy toužení přestalo, cítil jsem se zcela beznadějně a bezmocně. Nebyla tu žádná naděje, neboť tu nebyla žádná budoucnost. Nebylo v co doufat, neboť všechny naděje se ukázaly jako marné, nikam nevedly. Je to chození v kruhu. Naděje se točí před vámi, vytváří nové obrazy, stále na vás volá: "Tak pojď, poběž rychle, ať toho dosáhneš." Ale ať utíkáte, jak chcete, stejně ničeho nedosáhnete. Proto to Buddha nazývá přelud. Je to jako obzor v dálce. Zdá se, že tam je, ale ve skutečnosti neexistuje. Pokud k němu jdete, utíká před vámi. Čím rychleji běžíte, tím rychleji se pohybuje. Čím pomaleji jdete, tím pomaleji se pohybuje. Ale jedno je jisté - vzdálenost mezi vámi a obzorem zůstává úplně stejná. Nemůžete ji zmenšit ani o píď. Nemůžete zmenšit vzdálenost mezi vámi a vaší nadějí. Naděje je obzor. Zkoušíte se přemostit k obzoru, k naději, k vymyšlené touze. Touha je most, snový most - poněvadž obzor neexistuje, nemůžete k němu postavit most, můžete o mostu pouze snít. Nemůžete se spojit s tím, co neexistuje.

Toho dne toužení přestalo, toho dne jsem touhu prohlédl a pochopil, byla prostě marná. Byl jsem beznadějný a bezmocný. Ale právě v tom okamžiku se začalo něco dít. Začalo se dít právě to, kvůli čemu jsem se tolik životů snažil a co nikdy nepřišlo. Ve vaší beznaději je jediná naděje, ve vaší bezžádostivosti je jediné naplnění a v pocitu naprosté bezmoci vám najednou bude celá existence nápomocná. Ona čeká. Může čekat donekonečna, neboť nemá naspěch. Je věčností. V okamžiku, kdy vy sami nejste, kdy odpadnete, kdy zmizíte, k vám veškerá existence přispěchá a celého vás prostoupí. A poprvé se věci začnou dít. Sedm dní jsem žil ve stavu beznaděje a bezmoci, ale zároveň cosi začalo vznikat. Mluvím-li o beznaději, nemám na mysli obvyklý význam toho slova. Chci tím prostě říci, že ve mně nebyla žádná naděje. Naděje nebyla přítomna. Neříkám, že jsem byl zoufalý a smutný. Ve skutečnosti jsem byl šťastný, velmi klidný, tichý a soustředěný. Beznadějný, ale ve zcela novém významu. Nebyla tu naděje, jak by tu tedy mohla být beznadějnost. Obojí zmizelo. Beznadějnost byla absolutní, totální. Zmizela naděje a s ní i její protipól, beznadějnost. Byla to úplně nová zkušenost - být bez naděje. Nebyl to negativní stav. Musím užívat slova - nebyl to však negativní stav. Byl absolutně pozitivní. Nebyla to jen nepřítomnost, bylo cítit něčí přítomnost.

Něco se do mě vlilo, něco mě zaplavilo. A říkám-li, že jsem byl bezmocný, nemám tím na mysli slovníkový význam tohoto slova. Chci tím prostě říci, že jsem byl prost svého já. Tohle mám na mysli slovem bezmocný. Poznal jsem, že nejsem, tudíž mi na mně nezáleží, nezastávám žádné vlastní stanovisko, nemohu "stát na svém" - neboť neexistuje nic, na čem bych mohl stát. Byl jsem v nekonečné, bezedné hlubině. Nebyl tu však strach, neboť nebylo co chránit. Nebyl tu strach, neboť tu nebyl nikdo, kdo by se bál. Těch sedm dní bylo dny obrovské transformace, absolutní přeměny. Poslední den se přítomnost nové energie, nového světla a nové radosti stala natolik intenzivní, že byla téměř nesnesitelná - jako bych měl explodovat, jako bych se měl z té blaženosti zbláznit. Západní společnost pro to má to pravé slovo - zfetovaný. Nebylo možné dát tomu, co se dělo, nějaký smysl. Byl to naprosto nesmyslný svět - jen stěží ho lze popsat či kategorizovat, jen stěží lze najít vhodná slova, jazyk, vysvětlení.

Všechny svaté knihy se náhle zdály zbytečné a marné, všechna slova, která by tuto zkušenost mohla popsat, vypadala bezbarvě, nevýrazně. Bylo to tak živé. Byla to úplná záplava blaženosti. Celý den byl zvláštní, přímo fantastický. Byl to obrovský zážitek. Minulost zmizela, jako kdyby ke mně nikdy nepatřila, jako kdybych o ní jen někde četl, jako kdyby se mi o ní jenom zdálo, jako kdyby to byl příběh někoho jiného, který mi někdy někdo vyprávěl. Ztratil jsem svou minulost. Byl jsem vytržen ze svého příběhu. Ztratil jsem vlastní životopis. Stal jsem se ne-bytím, které Buddha nazývá anatta. Mizely hranice, mizelo omezení. Mizela mysl, byla už milióny kilometrů daleko. Bylo těžké ji uchopit, hnala se pryč, stále dál a dál, a nebylo potřeba ji zadržet. Byl jsem k tomu všemu zkrátka úplně lhostejný. Bylo to v pořádku. Nebylo zapotřebí zůstávat ve spojení s minulostí. K večeru už to nešlo snést - zraňovalo to, působilo to bolest. Bylo to jako bolest matky těsně před porodem dítěte - porod bolí. V těchto dnech jsem byl zvyklý chodit spát až kolem dvanácté nebo jedné hodiny v noci, ale v tuto chvíli bylo nemožné zůstat vzhůru. Moje oči se zavíraly, bylo těžké udržet je otevřené. Něco bylo velmi blízko, k něčemu se schylovalo. Těžko říci, co to mohlo být - mohla to být třeba moje smrt - ale nebyl tu žádný strach. Byl jsem připraven. Těch sedm dní bylo tak nádherných, že nic víc nebylo potřeba, byl jsem připraven zemřít. Ty dny byly natolik blažené a já natolik spokojený, že kdyby přišla smrt, byl bych ji přivítal. Něco se tedy chystalo, něco jako smrt, něco velmi drastického, něco, co bude buď smrtí, nebo novým zrodem, ukřižováním nebo vzkříšením. Něco, něco obrovského jako by čekalo přímo za rohem. A nebylo možné udržet oči otevřené. Byl jsem zfetovaný. Šel jsem spát okolo deváté. Avšak nebyl to spánek.

Nyní chápu, co má Pataňdžálí na mysli, když říká, že spánek a samádhi jsou podobné. Jen s jedním rozdílem - že v samádhi bdíte i spíte zároveň. Jste probuzení, ale zároveň spíte. Celé tělo je uvolněné, každá buňka je zcela relaxovaná, vše odpočívá, a přece ve vás světlo uvědomění září jasně a nezastřeně. Zůstáváte bdělí a přitom relaxovaní, uvolnění, ale zcela probuzení. Tělo je v nejhlubším možném spánku a vědomí dosahuje svého vrcholu. Setkává se tu vrcholek vědomí s údolím těla. Šel jsem spát. Byl to zvláštní spánek. Tělo spalo a já jsem byl vzhůru. Bylo to velmi zvláštní - jako kdyby byl člověk rozpůlen do dvou směrů, dvou dimenzí; jako kdyby tu došlo k polarizaci a já byl oběma póly zároveň. Setkalo se tu pozitivní a negativní, spánek a vědomí, život a smrt. O tomto okamžiku se říká, že jde o "setkání stvořitele a stvořeného". Je to tajemství. Najednou vás to zasáhne až k samotným kořenům, otřese to vašimi základy. Po této zkušenosti nemůžete zůstat stejný. Do vašeho života to vnese nový pohled, novou kvalitu.

Kolem dvanácté hodiny se mé oči náhle otevřely - já jsem je neotevřel. Spánek byl něčím přerušen. Vnímal jsem silnou přítomnost něčeho v pokoji kolem sebe. Byl to velmi malý pokoj. Všude kolem sebe jsem cítil pulsující život, silné vibrace - bylo to skoro jako hurikán, jako záplava světla, radosti a extáze. Vtáhlo mě to do sebe. Bylo to natolik skutečné, že vše ostatní se stalo neskutečným. Zdi pokoje se staly neskutečné, dům se stal neskutečný, mé vlastní tělo se stalo neskutečné. Vše bylo neskutečné, neboť tu nyní poprvé byla skutečnost. Proto těžko můžeme pochopit, když Buddha nebo Šankara říkají, že svět je mája, přelud. Poněvadž my známe jen tento svět a nemáme žádné srovnání. Pro nás je to jediná známá skutečnost. O čem to ti lidé mluví - toto že je mája, iluze? Je to jediná skutečnost. Dokud nepoznáte to skutečně skutečné, nelze jejich slova pochopit, zůstanou jen teorií. Vypadají jako domněnky. Ten člověk nám tu zřejmě předkládá nějakou teorii o tom, že "svět je neskutečný". Když na západě řekl Berkley, že svět je neskutečný, procházel se zrovna s jedním ze svých přátel, člověkem rozumově založeným. Tento přítel byl člověk pochybovačný, skoro až cynik. Sebral ze země kámen a pustil ho Berkleymu na nohu. Berklye vykřikl, noha začala krvácet a cynický přítel řekl: "Tak co, je svět opravdu neskutečný? Říkáš, že je svět neskutečný. Proč tedy křičíš? Tento kámen je neskutečný. Proč křičíš? Proč si držíš nohu a proč máš ve tváři bolest? Přestaň s tím. Všechno je to přece neskutečné!" Tento typ lidí nemůže pochopit, co má Buddha na mysli, když říká, že svět je přelud. Nemyslí tím to, že můžete procházet zdí. To neříká. Ani neříká, že můžete jíst kameny a bude to stejné jako jíst chleba. Tohle neříká. Říká, že existuje skutečnost. A jakmile ji jednou poznáte, pak tato takzvaná skutečnost proti ní vybledne a stane se prostě neskutečnou. Máte-li vizi vyšší reality, pak přijde srovnání, jinak ne.

Ve snu je sen skutečný. Sníte každou noc. Sen je jednou z činností, které děláte neustále. Žijete-li šedesát let, tak z toho dvacet let spíte a téměř deset let sníte. Deset let života - nic jiného tak intenzivně neděláte. Deset let nepřetržitého snění - jen se nad tím zamyslete. Každou noc . . . A každé ráno si řeknete, že to bylo neskutečné, třebaže v noci ve spánku bude sen znovu vypadat jako skutečný. Ve snu je těžké uvědomit si, že je to sen. Zato ráno je to velmi snadné. Jak to? Jste tatáž osoba. Ve snu existuje jen jedna realita, jedna skutečnost. Je tu nějaké srovnání? Můžeme snad říci, že je to neskutečné? Neskutečné ve srovnání s čím? Je to jediná skutečnost. Jedno je stejně neskutečné jako druhé, není tu srovnání. Ale ráno, jakmile otevřete oči, je tu jiná skutečnost. Nyní můžete říci, že to vše bylo neskutečné. Ve srovnání s touto skutečností se sen stane neskutečným. Je tu probuzení a ve srovnání s Touto skutečností Tohoto probuzení se dřívější skutečnost stane neskutečnou. Tuto noc jsem poprvé pochopil význam slova mája. Ne že bych to slovo dřív neznal. Ne že bych si jeho smysl neuvědomoval. Stejně jako vy jsem si byl významu slova vědom, ale nikdy dříve jsem ho nechápal.

Jak můžete chápat bez zkušenosti? Této noci se otevřely dveře do nové skutečnosti, zpřístupnila se nová dimenze. Náhle tu byla zcela jiná skutečnost, nová skutečnost, něco skutečně skutečného - říkejte tomu, jak chcete - bůh, pravda, dhamma, či tao. Bylo to nepojmenovatelné, ale bylo to tady - tak temné a tak jasné, a přitom tak pevné, že se toho člověk mohl dotknout. Téměř mě to tam dusilo. Bylo to příliš intenzivní a já jsem nebyl schopen to vstřebat. Najednou jsem potřeboval vyběhnout ven. Dusilo mě to. Bylo to tak silné! Zabije mě to! Když tu ještě chvilku zůstanu, zadusí mě to! Takhle to vypadalo. Vyběhl jsem z pokoje ven na ulici. Bylo prostě zapotřebí být venku pod širým nebem, s hvězdami, se stromy, se zemí a s přírodou. Jakmile jsem vyběhl ven, pocit, že se udusím, zmizel. Místnost byla příliš malá na tak velkou věc. I nebe bylo příliš malé. Bylo to větší než nebe. Ani nebe nestačilo. Ale cítil jsem se již lépe. Šel jsem volnou chůzí směrem k nejbližší zahradě. Byla to však zcela jiná chůze. Gravitace jako by zmizela. Šel jsem, běžel nebo prostě letěl, bylo těžké to rozeznat. Nebyla tu gravitace, necítil jsem žádnou tíhu - jakoby mě nesla nějaká síla. Byl jsem v moci nějaké nové energie. Poprvé jsem nebyl sám, poprvé jsem již nebyl jedinec, poprvé kapka splynula s oceánem. Nyní byl celý oceán můj a já jsem byl oceánem. Nebyly tu hranice. Objevila se ohromná síla. Jako bych byl schopen vykonat naprosto cokoli.

Já jsem tu však nebyl, byla tu pouze ta síla. Došel jsem k zahradě, kam jsem byl zvyklý chodit každý den. Na noc se zahrada zamykala. Bylo pozdě, téměř jedna hodina v noci. Správce zahrady spal. Do zahrady jsem se mohl dostat jen jako zloděj, přes vrata. Něco mě tam však táhlo a nebylo v mých silách se tomu ubránit. Byl jsem tam prostě nesen, byl jsem tam unášen. Tohle mám na mysli, když neustále opakuji: "Nechte se řekou unášet, nesnažte se ji postrkovat." Byl jsem uvolněný, byl jsem ve stavu, kdy jsem nechával vše běžet. Já jsem tu nebyl. Bylo tady TO. Nazveme-li to bůh, pak tu byl bůh. Raději to nazývám TO, neboť bůh je slovo příliš lidské, pošpiněné častým používáním, znesvěcené mnoha lidmi. Křesťani, hinduisté, mohamedáni, kněží i politikové, ti všichni slovo bůh znehodnotili. Dovolte mi říkat tomu TO. TO bylo tady a já jsem byl unášen pryč . . . V okamžiku, kdy jsem vstoupil do zahrady, se všechny věci rozzářily, bylo tu vše - požehnání, blaženost. Poprvé jsem uviděl stromy - jejich zeleň, jejich život i samu mízu, jež v nich koluje. Celá zahrada spala, také stromy spaly. Ale já jsem viděl zahradu živou, i nepatrné stéblo trávy bylo tak krásné. Rozhlédl jsem se kolem. Jeden ze stromů byl nádherně rozzářený. Přitahoval mě, táhlo mě to k němu. Já jsem si ho nevybral, sám bůh ho vybral. Šel jsem k němu a posadil se pod něj. Jak jsem tu seděl, věci se začaly zklidňovat.

Celý vesmír se stal požehnáním. Těžko říci, jak dlouho jsem setrval v tomto stavu. Když jsem se vrátil domů, byly čtyři hodiny ráno, musel jsem tam tedy být aspoň tři hodiny. Byla to však věčnost. Nemělo to nic společného s časem. Bylo to bezčasové. Ty tři hodiny se staly celou věčností, věčností bez hranic. Nebyl tu čas, nebylo tu plynutí času. Byla tu čistá skutečnost - nenarušená, nedotčená, neměřitelná. A toho dne se stalo něco, co přetrvávalo dál - ne jako souvislost, ale jako spodní proud. Ne jako něco nepřetržitého - každým okamžikem to přicházelo znovu. Každým okamžikem tu byl zázrak. Této noci jsem nebyl v těle. Od té doby již nejsem v těle, ale vznáším se kolem něj. Stal jsem se velmi silným, ale zároveň i velmi křehkým. Získal jsem velkou sílu, ale nebyla to síla Mohammeda Aliho. Nebyla to síla skály, ale síla růže - tak křehké ve své síle, tak citlivé a jemné. Skála vydrží dlouho, zatímco květina po nějaké době uvadne, ale přesto je květina silnější než skála, neboť je v ní víc života. Podobné je to s kapkou rosy lesknoucí se na stéble trávy v ranním slunci - taková nádhera a krása, a přece za chvíli zmizí. V půvabu se jí nic nevyrovná, ale přijde větřík, a kapka rosy bude navždy ztracena. Buddhové mají sílu, která není z tohoto světa. Jejich síla je silou lásky. Jako u květu růže nebo kapky rosy. Jejich síla je velmi křehká, zranitelná. Jejich síla je síla života, nikoli síla smrti. Jejich síla nezabíjí. Jejich síla tvoří. Jejich síla není silou nenávisti a agrese, ale silou soucítění. Od té doby jsem se už do těla nevrátil, jen se kolem něho vznáším. Proto říkám, že to byl obrovský zázrak.

Každým okamžikem žasnu nad tím, že tu ještě jsem. Neměl bych tu být. Každou chvíli bych měl odejít, ale stále jsem tady. Každého rána otevřu oči a říkám si: "To jsem pořád ještě tady?" Zdá se to totiž skoro nemožné. Zázrak má pokračování. Jednou někdo řekl: "Osho, jsi tak křehký a jemný a citlivý na vůni šampónů a olejů na vlasy, že to vypadá, že tě nebudeme smět vidět, dokud všichni nebudeme plešatí." Na plešatosti není konec konců nic špatného. Být plešatý je krásné. Stejně jako "černý je krásný", tak také "plešatý je krásný". Ale je pravda a musíte si na to dát pozor, že jsem křehký, jemný a citlivý. V tom je moje síla. Pustíte-li kámen na květinu, kameni se nic nestane, ale květina bude zničena. Přesto však nemůžete říci, že by kámen byl mocnější či silnější než květina. Květina bude zničena, neboť byla živá. S kamenem se nic nestane, neboť je mrtvý. Květina bude zničena, neboť nemá sílu ničit. Prostě zmizí a uvolní cestu kameni. Kámen sílu ničit má, neboť kámen je mrtvý. Pamatujte si, že od onoho dne již nejsem v těle. S tělem mě spojuje jen jemné vlákno. A já nepřestávám žasnout, že mě tady vesmír, celek, ještě chce, neboť tu již nejsem sám od sebe, ze své vlastní vůle. To, co mě tu drží a dovoluje ještě chvíli setrvat na tomto břehu, musí být vůle celku. Možná, že se celek mým prostřednictvím chce s vámi o něco podělit.

Od toho dne se svět stal neskutečný. Objevil se jiný svět. Když říkám, že svět je neskutečný, nemyslím tím, že by stromy byly neskutečné. Stromy jsou naprosto skutečné, ale to, jak na ně pohlížíte, je neskutečné, nepravdivé. Stromy samy o sobě neskutečné nejsou - existují v bohu, existují v absolutní realitě - ale díváte se na ně tak, že je doopravdy nevidíte. Vidíte něco jiného, vidíte přelud. Vytváříte si kolem sebe svůj vlastní sen, a dokud se z něho neprobudíte, budete stále snít. Svět je neskutečný, neboť svět, který znáte, je světem vašich snů. Jakmile sny odpadnou, pak se prostě setkáte se světem, který tu je, se skutečným světem. Nejsou tu dvě věci, bůh a svět. Bůh je světem, pokud máte jasný zrak, nezastřený svými sny, nezastřený prachem svých snů, nezahalený závojem spánku. Máte-li čistý zrak, jasnost a vnímavost, pak je tu pouze bůh. Někde je bůh zeleným stromem, někde jinde zářící hvězdou, někde kukačkou či květinou, dítětem nebo řekou. Je tu pouze bůh. V okamžiku, kdy začínáte skutečně vidět, je tu pouze bůh. Ale nyní můžete vidět cokoli, a nebude to pravda, ale vymyšlená lež. Takový je význam slova přelud. Ale když skutečně vidíte, když dokážete třebas jen na zlomek sekundy skutečně vidět, když si dovolíte vidět, pak naleznete skryté, všudypřítomné požehnání, všude kolem vás - v oblacích, na slunci i na zemi.

Je to nádherný svět. Ale já nemluvím o vašem světě, mluvím o svém světě. Váš svět je ošklivý, váš svět je světem vytvořeným vaším já, váš svět je vymyšleným světem. Skutečný svět jste použili jako plátno, na které si promítáte své vlastní představy. Když říkám, že je svět skutečný, úžasně krásný, nekonečně zářivý, že je světlem, radostí a oslavou, míním tím svůj svět - nebo svět váš, pokud odhodíte své sny. Jakmile odložíte své sny, uvidíte tentýž svět, jaký viděli všichni buddhové. Když sníte, sníte zcela soukromě. Všimli jste si toho? Sny jsou soukromé. Nemůžete je sdílet ani se svými nejbližšími. Nemůžete svoji ženu, svého muže nebo přátele pozvat do svého snu. Nemůžete říci: "Přijď dnes v noci do mého snu. Rád bych, abychom snili spolu." Není to možné. Sen je soukromá záležitost, a proto je iluzorní, nemá objektivní platnost. Bůh je však univerzální. Jakmile vystoupíte ze svých soukromých snů, je bůh tady. Byl tady stále. Jakmile jsou vaše oči jasné, je tu náhlé osvícení - náhle jste zaplaveni krásou, vznešeností a milostí. Toto je cíl, toto je osud.

Znovu to zopakuji. Nikdy toho nedosáhnete bez úsilí a nikdy toho nikdo nedosáhl s úsilím. Bude třeba velkého úsilí, a teprve pak přijde okamžik, kdy se úsilí stane zbytečné. Ale zbytečným se stane až tehdy, když se dostanete až na jeho vrchol, ne dříve. Když dojdete až na samotný vrcholek svého úsilí - vše, co jste mohli udělat, jste už udělali - pak tu najednou nebude potřeba nic dalšího udělat. Potom své úsilí odložíte. Ale nikdo ho nemůže odložit dřív, úsilí může odpadnout teprve na samotném konci. Chcete-li se úsilí zbavit, jděte až na jeho konec. Proto neustále říkám, abyste vynaložili tolik úsilí, kolik jen můžete, a dali do toho veškerou energii a celé své srdce. A pak jednoho dne poznáte, že teď už vás úsilí nikam nedovede. Toho dne úsilí neodložíte vy, ale úsilí odpadne samo od sebe. A jakmile odpadne, přijde meditace. Meditace není výsledek vašeho úsilí, meditace je dění. Jakmile odpadne úsilí, je tu náhle meditace . . . její požehnání, blaženost a sláva. Existuje jako přítomnost, která září a obklopuje vás i všechno kolem. Vyplňuje celou zemi i celou oblohu. Taková meditace není výsledek lidského úsilí. Lidské úsilí je příliš omezené. Její blaženost je však nekonečná. Nemůžete ji řídit. Může k ní pouze dojít, a to jen tehdy, jste-li v naprostém odevzdání. Může k ní dojít, jenom když tu vy nejste.

Jakmile jste "ne-já" - nemáte žádné touhy, nikam nesměřujete - jakmile jste pouze teď a tady, nic konkrétního neděláte, pouze jste, pak přijde meditace. Přijde jako vlna a ta se stane přílivem. Přijde jako bouře a odnese vás pryč do zcela nové skutečnosti. Nejprve však musíte vykonat vše, co vykonat lze, a pak se musíte učit nekonat. Nekonání je tím nejvyšším konáním a úsilí o bezúsilnost je tím nejvyšším úsilím. Vaše meditace, vyvolaná zpěvem manter či sezením v tichu a potlačováním sebe sama, je jen velmi průměrnou meditací. Je vytvořená vámi a nemůže vás tudíž přesáhnout. Je vlastoručně vyrobena a výrobek nikdy nemůže překonat svého tvůrce. Vyvolali jste ji sezením, jógickými pozicemi, zpíváním "ráma, ráma, ráma" nebo "bla, bla bla", čímkoli. Násilím jste donutili mysl, aby se zklidnila. To je vynucený klid. To není ten klid, který přijde, jakmile tu nejste. To není to ticho, které přichází, když téměř neexistujete. To není ta nádhera, která na vás sestoupí jako holubice. Říká se, že když byl Ježíš v Jordánu křtěn Janem Křtitelem, sestoupil na něho bůh, neboli duch svatý, v podobě holubice. Ano, přesně tak to je. Jakmile tu nejste, sestoupí na vás klid a mír . . . mihotajíc křídly jako holubice . . . zasáhne vaše srdce a usídlí se tam, usídlí se tam již navždy. "Vy" znamená konání, "vy" znamená překážku. Meditace je tu tehdy, když tu není ten, kdo medituje. Jakmile mysl ustane ve všech svých aktivitách - jakmile pozná, že jsou marné - pak to neznámé vámi pronikne a celého vás zaplaví. Aby tu mohl být bůh, musí se zastavit mysl. Aby mohlo přijít poznání, musí ustoupit vědomosti. "Vy" musíte zmizet, musíte uvolnit cestu. Musíte být prázdní, neboť jenom pak můžete být naplněni.

Této noci jsem se stal prázdným i naplněným. Stal jsem se nebytím a stal jsem se bytím. Této noci jsem zemřel a byl znovuzrozen. Ale ten, kdo byl znovuzrozen, nemá nic společného s tím, kdo zemřel. Není tu žádná spojitost. Na první pohled to vypadá spojitě, ale spojitost tu není. Ten, kdo zemřel, zemřel totálně a nezůstalo z něho nic. Věřte mi, nezůstalo z něho nic, ani stín. Zemřel úplně, totálně. Není tomu tak, že bych byl prostě modifikovanou rúpou, nějakou transformovanou, modifikovanou formou něčeho starého. Ne, není tu žádná spojitost. Osobnost, která žila mnoho životů, která žila tisíce let, tohoto dne, 23. března, prostě zemřela. A existovat začala jiná existence, zcela nová, absolutně bez spojitosti s tím starým. Náboženství vám přináší totální smrt. Možná proto jsem celý den před touto událostí cítil naléhavost něčeho takového jako smrti, jako bych měl zemřít. A také jsem skutečně zemřel. Poznal jsem mnoho jiných smrtí, ale s tímhle to nemělo nic společného. Vždy šlo o částečnou smrt.. Někdy zemřelo tělo, někdy část mysli nebo ega, ale co se týče osobnosti, ta přetrvávala. Mnohokrát obnovená, mnohokrát okrášlená, tu a tam trochu pozměněná. Ale přetrvávala a spojitost tu byla dál. Této noci však byla smrt totální. Byl to den, kdy smrt i bůh přišli zároveň.

Vesmír, ktorý si tvoríte

Váš filtračný systém skresľuje vnímanie skutočnosti. „tam vonku“ naozaj nič nie je. Vonkajší vesmír sa chová ako veľké zrkadlo, verne odrážajúce váš filtračný systém. Vonkajší vesmír je energetický systém založený na akcii a reakcii. Máme určitú myšlienku alebo predstavu, niečo alebo niekto zdanlivo zareaguje a potom zas my reagujeme na jeho reakcie. Každý z nás má príbeh, ktorý nazýva svojim životom, ale pravdou je, že v ňom okrem nás nikto nie je; všetko. Samozrejme, že ľudia robia rôzne veci, udalosti sa stávajú a okolo nás je veľa nebezpečných miest. Život je ľahší, keď máme dostatok peňazí na platenie účtov a keď s nami naše okolie zachádza s rešpektom a láskou. Paradoxné však je, že ak chcete dosiahnuť osobnú slobodu, musíte sa celkovo stotožniť s tým, že „tam vonku“ je iba odraz toho, čo sa deje vo vnútri vás. Áno máme vplyv na ostatných a svet má naopak vplyv na nás. Fyzická skutočnosť existuje, ale ak chceme rásť, ak sa chceme skutočne zbaviť svojich obmedzení, musíme tieto fakty na určitý čas ignorovať. Budeme sa hrať hru, pri ktorej nemáme najmenšie pochybnosti o tom, že žiadne „tam vonku“ neexistuje, a že ju hrajeme v sieni so zrkadlami, ktoré presne odrážajú naše filtračné systémy. Ak nie je žiadne „tam vonku“, môžeme na seba vziať plnú zodpovednosť za všetky svoje životné skúsenosti. A pamätajte – zodpovednosť je vlastne ochota zmieriť sa s výsledkami svojich rozhodnutí. Je to schopnosť zmeniť naše reakcie. Nemá nič spoločného s pocitom viny.

Pohľad do vnútra

Existencia nejakého „tam vonku“ je iba vaša predstava. Začať sa obracať pre odpovede do vlastného vnútra nebude pre vás veľmi ťažké. Zároveň vás čaká skvelá odmena. Nič si nenahovárajte – ak sa máte zmieriť s faktom, že žiadne „tam vonku“ neexistuje a prijať plnú zodpovednosť za všetky emocionálne muky a obmedzenia, vyžaduje to ohromnú odvahu. Vaša odvaha bude odmenená – za to vám ručím.

V priebehu svojich štúdií som sa naučila vnímať fyzickú skutočnosť ako zložitý energetický systém, ktorý je mojou súčasťou, ktorého som ja súčasťou a ku ktorému prispievam.

Keď som začala vidieť vesmír ako energetický systém, svet sa pre mňa stal veľmi verným nesúdiacim zrkadlom. Vďaka tomu že som sa oprostila od svojich súdov a obmedzení, som zistila, že všetko, čo sa odohráva v mojom vonkajšom svete, presne odráža to, ako vnímam seba, čo si o sebe myslím, a tiež moje predstavy o okolitom svete.

Spočiatku som sa snažila ignorovať to, čo som videla; snažila som sa veci meniť zvonku – ako keby neboli mojim odrazom? – ale nešlo to. Čím usilovnejšie som sa snažila napravovať vonkajšie stránky svojho života, tým prchavejšie bolo moje šťastie. Nakoniec som si uvedomila, že keď sa mi nepáči čo „tam vonku“ vidím, mám silu zmeniť seba, svoj vnútorný svet, svoje predstavy a vyhliadky. Došlo mi, že keď sa mi nepáči, čo vidím v zrkadle, musím zmeniť samú seba a nie obraz v zrkadle.

Iróniou je, že keď som sa nesnažila zmeniť okolitý svet a poctivo som sa sústredila na to, aby som zmenila samu seba, okolitý svet sa naraz zmenil. Paradoxne, keby som sa snažila zmeniť vonkajší svet, nedokázala by som to. Život odráža náš vnútorný svet; zmente ho a zmení sa aj obraz v zrkadle. Začala som si klásť otázky ako: „Aké presvedčenia táto situácia vyžaduje? Čo si myslím o týchto udalostiach a možnostiach, ktoré mám?“ Nakoniec som si dokázala vľúdne a milo položiť otázku: „Ako by sa v tejto situácii rozhodol človek, ktorý sa bezpodmienečne miluje?“ Táto otázka sa nevyhnutne zmenila na: „Aké nové rozhodnutia musím urobiť, ak chcem dosiahnuť iný výsledok?“

Začala som vnímať život ako proces v ktorom rozhodujem, zvažujem výsledok a potom sa rozhodujem inak. Prvý krok v tomto procese som urobila, keď som sa naučila klásť si otázky a počuť odpovede..

Susan Greggová

Prožitek "Já" při návštěvě Šrí Ramany Maharišiho

Ramana Mahariši často říká, že pokud je prováděno sebedotazování úspěšně, bude prožito "Já-Já".

Co tento zvláštní pojem znamená? Jak je "Já-Já" pociťováno?

Odpověď na tuto otázku jsme našli ve sbírce vzpomínek Maharišimu oddaných žáků, která byla publikována v roce 1949 k oslavě jeho padesátých narozenin. V poslední kapitole popisuje stav "Já-Já" jeden z Maharišiho oddaných uctívatelů, jež prožil během své sedmidenní návštěvy Ramanášramu v roce 1939.

Následující výňatek z kapitoly začíná dva dny před prožitím stavu "Já-Já". Začali jsme zde, aby bylo jasné, že samotný autor trpěl pocitem zoufalství, beznaděje a ponížení, než přišlo čiré "Já-Já". Tyto pocity však autorovi zprostředkovaly ztrátu vazeb k egu a připoutanosti k činnostem.

Výňatek začíná položenou otázkou Maharišimu.

Mahariši přečetl moji otázku a obrátil se ke mně s úsměvem. Seděl jsem tam se založenýma rukama a očima plnýma slz. V momentě, kdy se na mě Mahariši zahleděl, emoce mě naprosto odrovnaly a nebyl jsem schopen ovládat své chvějící se tělo. To přivodilo Ramanovi úsměv na tváři. Ještě chvilku se usmíval a následně tiše založil papír s otázkou na polici u vedlejšího stolu. Nemluvil se mnou a ani se nezdálo, že by mi chtěl věnovat další pozornost.

Moje mysl nemohla dlouho setrvat ve stavu naprostého napětí a pomalu se vyčerpanost vytrácela. Po čase se zklidnila. Následně zazvonil zvonek svolávající lidi k obědu, a tak jsme Maharišiho následovali do jídelny.

Předložil jsem Maharišimu otázku, ale on se mnou vůbec nemluvil a ještě se mi smál! To je vše. Budu se muset vrátit domů a stanu se terčem posměchu pro mé kamarády i rodiče. Co se dá dělat? Mahariši přece nemůže být donucen dávat Milost. Mysl naplněná podobnými myšlenkami začala postupně rezignovat...

K večeru se obvykle hodinu a půl meditovalo v hale v Maharišiho přítomnosti. Automaticky jsem šel do haly. Uplynulo pár minut. Najednou mě celého zaplavilo příjemné mrazení. Jakoby vyzařovala každá část mého těla. Způsobila tuto rezonanci Maharišiho přítomnost? Mohlo to být cokoliv, ale já neměl pochyb, že to bylo jeho vlivem.

Toto se odehrálo v noci, třetí den mého pobytu v Ramanášramu. Příštího dne jsme seděl opět v Maharišiho přítomnosti a pocítil jsem silný tlak v okolí srdce. Jak jsem byl naprosto ohromený a ve snaze ho udržet, tak pominul. Žádný podobný zážitek z předchozího dne se už neopakoval. Zbývající dny ubíhaly, ale přes moje horlivé očekávání se nic nedělo. Dokonce ani v průběhu večerních meditací. Očekávání znemožnilo projev čehokoliv.

Ráno pátý den mého pobytu v ášramu jsem se doslechl o těžkých bombových útocích na východním pobřeží Japonska. Zmocnil se mně strach o mou rodinu. Navíc jsem v posledních dnech neprožíval nic nového, a tak mě napadlo, že jsem dostal tolik, co mi příslušelo a není důvod zůstávat v ášramu déle. Proto jsem se rozhodl vrátit domů. Odpoledne jsem napsal na papír o svém úmyslu odejít a položil jsem lístek před Maharišiho. Přečetl si ho a tiše založil mezi ostatní lístky. Neřekl nic, dokonce se na mě ani nepodíval. Další odbytí.

Začal jsem se připravovat na odjezd, sbalil si svých pár věcí a po večeři jsem laskavě požádal o odvoz. Bylo mi však řečeno, že v tuto pozdní hodinu už odvoz není možný a je potřebné informovat o něm mnohem dřív, aby byl zajištěn ve městě. Byl jsem tak donucen zůstat v ášramu ještě další den.

Příští ráno jsem se jako obvykle účastnil modlitby. Během meditace jsem nepociťoval nic zvláštního. Po snídani byla vedena diskuse v hale, kde se všichni scházeli. Mahariši odpovídal na dotazy svých blízkých žáků. To ráno byla diskuse v plném proudu. Rozhovory byly vedeny v tamilštině, takže jsem samozřejmě ničemu nerozuměl a nevěnoval jim ani žádnou pozornost. Bylo tomu tak ale do chvíle, kdy jsem si všimnul směrem ke mně tváří obrácených a hlasitý smích. Po chvíli jsem se dopátral, že předmětem diskuze je můj prví dopis Maharišimu. Mahariši evidentně řekl něco týkajícího se mého dopisu. Přesto, že jsem byl terčem posměchu, byl jsem šťastný, že si mě Mahariši konečně všimnul. Poté jsem se zúčastnil diskuze. Seděl jsem daleko od všech, v poslední řadě, a tak mně požádali, abych si k nim přisedl. Bylo mi přiděleno místo přímo naproti Maharišimu. Naše diskuse končila a poté jsem zaslechl jak Mahariši říká: "Soustředí se na odraz a stěžuje si, že nemůže vidět zdroj." Prudce mě to zasáhlo. Co měl Mahariši na mysli pod pojmem odraz a co mínil pod pojmem zdroj? Zavřel jsem oči a snažil se najít význam jeho slov. Okamžitě jsem pocítil opět tlak poblíž srdce, jako dva dny před tím, ale mnohem silnější. Moje mysl byla zcela uvězněna - tichá, ale přesto byla zachována bdělost. Náhle, bez jakékoliv změny ve vědomí, "Já" vše prozářilo. Bylo to sebeuvědomění, průzračné a tak samozřejmé, stálé, nepřemožitelné a intenzivně jasné, zářivější než běžné vědomí, svit slunečního světla srovnaný s ubohým světlem žárovky. V běžném vědomí se vjem "Já" projevuje v pozadí - formou úsudků nebo intuice. Vědomí je plně zastíněno objekty. Nyní "Já" přišlo do popředí, stalo se celým vědomím a intenzivně přetrvávalo jako čisté vědomí bez všech objektů. Byl jsem a zároveň jsem nebyl ani subjektem ani objektem vědomí. Stal jsem se samotným vědomím. Nebyly zde žádné objekty. Svět neexistoval, neexistovalo ani tělo, ani mysl - žádné myšlenky, žádné pocity, čas se ztratil. Já samotné existovalo a bylo samotným vědomím. Náhle a opět bez jakýchkoliv změn ve vědomí jsem byl hozen zpět, do běžného vědomého stavu.

Obrovský zázrak se odehrál za denního světla a v přítomnosti mnoha lidí, bez naprostého povšimnutí. Žádné argumenty největších filozofů a vědců na světě by mně nevyvrátily prožitek čirého "Já", čistého vědomí bez vztahu objekt - subjekt. Ještě před vteřinou bych ani při nejmenším nevěřil, že k tomu dojde.

Já, bezvýznamná bytost, brodící se bahnem lidské existence, bez jakékoliv sádhany, jsem byl obdařen touto nejvyšší zkušeností! - zkušeností, která je zřídkakdy dosahována dokonce i největšími jogíny usilovně praktikujícími nepřetržitou duchovní praxi po dlouhá léta.

To je zázračná síla Jeho Milosti! - nezměrná a bezmezná Milost!

Přeložila: G. Štefániková

Rozhodnutie k pravde

Vědomí se otvírá úměrně tomu, jak volně dokáže energie proudit. Energie je nositelkou informací. Když energie kvůli bloku nemůže proudit tudy, kudy má, hledá si jinou cestu. Kdo hledá, najde. Pokud si energie najde jinou cestu, než má mít, informace, které se nám dostávají nabírají zkreslení a odchylují se pravdě.. A protože žijeme to, co myslíme, platí to, že většina z nás žije to, co není.

Proto lze doporučit každému, aby se rozhodl pro pravdu jako cíl. Toto rozhodnutí vás povede, začnete vytvářet situace-příležitosti, kde se ukáže, že pravda je někde jinde, a ukáže se také kudy jít jinudy. Nezapomeňte, že každý máme nějakou karmu, a ne všechny cesty povedou nutně hned k pravdě. Některé holt povedou ke karmickým zážitkům, ze kterých ale se můžete dostat výlučně objevením a uznáním své pravdy.

Pokud byste rádi prošli tímto obdobím co nejrychleji, rozhodněte se urychlit svůj vývoj, a buďte připraveni. Začnou se dít věci. Připravte se, že se budou objevovat staré výzvy, staré problémy, náročné situace jedna za druhou, budou se hlásit bloky, bolavá místa, v podstatě všechno, co nezapadá do vašeho nového programu, Pravdy. Rozhodnutí definitivně poznat pravdu vás provede vaším vývojem bez zbytečných zacházek a trápení. To, co by trvalo deset životů, může trvat měsíc. Takže kdo dává přednost krátké silnější bolesti před dlouhodobým trápením, udělejte to. Vyplatí se to.

Vědomí je něco, čemu se prostě otevřete. Vědomí je. Existuje. Vy jste také vědomí. Jste. Existujete. Tím že se otevřete vědomí, otevřete sebe sobě. Jste tím, čemu jste se otevřeli. To, čemu se otevřete, je nutné si představit. Buďte velkorysí při vytváření své představy. Stanete se jí.

Akú masku používate?

Pochopení toho, co jsou to vztahy, může znamenat revoluci v kvalitě lidského života i v celkovém působení naší civilizace. Zdá se, že většina lidí bere vztah jako závazek. Pak se není čemu divit, když tu nemáme šťastné lidi, ale jen tvůrce (a oběti) závazků. Závazky vytváříme za účelem získání pocitu jistoty. Jenže buďte si jistí někým druhým. Z této nesrovnalosti vychází naše snaha kontrolovat vše kolem. To nás přivádí skoro všude, jenom ne do šťastného a spokojeného vztahu. Od Stvořitele jsme dostali vztahy jako nástroj ku projevení se. Každý máme kolem sebe šest miliard lidí, a vůči každému z nich můžeme projevovat, co nás jen napadne. To, co projevíme, prožijeme. Tím vytvoříme sami sebe. Takže můžeme svobodně prožít vůči někomu lásku, vůči jinému nenávist, vůči někomu radost, strach, podvod, darování, pomoc, cokoliv. Nemůžeme prožít cokoliv bez vztahů. Můžeme vědět, cítit, myslet, ale ne se projevit. Naše projevy předpokládají někoho nebo něco mimo nás, aby jsme mohli projevit a realizovat cokoliv nás napadne. Seberealizace je něčím, co dává smysl našemu životu. Z našich projevů získává naše duše a Stvořitel prožitky. Může být dobré se zamyslet nad tím, jaké prožitky asi tak chce získávat naše Duše, a třeba se na to zaměřit. Možná bude stát za úvahu vzít vztahy jako možnost prožívat tu nejkrásnější představu, kterou o sobě máme (už víme, že představa se dá kdykoliv změnit, čímž se změní i naše prožitky a náš svět).

Lidskost

Lidskost je úžasný termín. Leckdo považuje lidskost ne za vlastnost, ale za cíl. Představuji si pod ní to, že muž či žena, ať už je v tomto životě čímkoliv, malíř nebo kuchařka, je to jedno, když prohlásí, že je především člověk, a má v úmyslu chovat se lidsky. Tohle by trochu ukazovalo lidskost i jako cestu, což člověk, který si tuto cestu zvolí, záhy ocení jako obrovský přínos. Projevováním lidskosti v každé situaci dosáhnete nekončící radosti ve svém životě a ve svých vztazích. Vaše vztahy budou bohaté na láskyplné prožitky. Jaké máte vztahy se svými zvířaty? Třeba psi se většinou chovají lidštěji než jejich pánové. Pes je neustále připraven sdílet se svým pánem cokoliv, pes s námi cítí, konejší nás, hraje si, rozveseluje nás, komunikuje téměř za všech okolností. Co my lidé? Sebemenší nedorozumění je pro spoustu z nás daleko spíš důvodem k roztržce, k zablokování komunikace, k životu v ne-souladu - daleko spíš než k horečné komunikaci a snaze se domluvit, pochopit druhého, procítit jeho stanovisko, prostě zachovat se lidsky. Existují lidé, kteří vyhledávají roztržky a připravují o energii všechny, kdo se chytí. Určitě znáte lidi, před kterýma není radno cokoliv říkat, protože vám všechno napadnou, převrátí a dokáží, že nemáte pravdu. Skoro byste řekli, že vyloženě čekají na příležitost k hádce. Jiní se zase neustále vyptávají, až řeknete něco, co vám potom vyčtou, někteří dopředu hlásí svou vůli a zastrašují všechny, kdo nesouhlasí, a jiní se zase předem staví do ublížené pozice a nepřestanou, dokud je aspoň trošku nepolitujete. Tohle jsou základní hry (dramata), kterými si lidé ve vztazích vynucují pozornost, kterou si pak nahrazují projevy lásky. Je to nepříliš příjemná náhražka komunikace přímé a radostné, kdy oba nebo všichni zúčastnění vědí neustále úplně dokonale, na čem jsou...

Dramata

Dramaty rozumíme hry, které na sebe lidé hrají. Hrajeme je na sebe proto, že se nesluší mluvit přímo, a také není považováno za slušné projevovat své pocity. Proto máme hry, do kterých se tohle všechno dá zabalit. Hry mají jeden významný boční efekt. Lidé okolo si musí domýšlet, co se jim snažíme říct, což k nám přitahuje množství pozornosti. Zaobalování se časem vžilo a zdokonalilo, stal se z něj samostatný fenomén, protože jde o energii. Klasický příklad je hádka. Kdo vyhraje hádku, obere druhého o energii do hádky investovanou. Výherce se cítí dobře, ba povzneseně, ten kdo prohrál je schlíplý a bez života. Možná právě proto, že jde o naši životní sílu nahrazujeme slovo hry výrazem dramata. Rozeznáváme čtyři základní druhy dramat: Tazatel, Zastrašovatel, Pozorovatel (rezervovaný) a Trpitel, Jejich popisy (pod odkazy) jsou vypsány z Pracovní knihy Celestinského proroctví. Každá hra potřebuje protihráče, tedy když se potkají dva lidé a jeden začne dělat Tazatele, druhý se ujme role Rezervovaného, Trpitele a nebo se ho pokusí Zastrašit. Během pěti minut máme většinou jasno, kdo co bude hrát. Jsme už tak daleko, že tohle všechno probíhá automaticky. Naše vztahy podle toho většinou vypadají. Znalost těchto dramat může člověku napomoct při odhalování a porozumění svému nitru stejně jako svým vztahům, přinejmenším však dokážete určit kdo na vás co hraje a dokážete tomu předejít, což je naprosto úžasné. Samozřejmě, aby to nebylo zase až tolik jednoduché, každý z nás běžně provozuje několik desítek druhů všech čtyř základních dramat. Jo, pokud vás na někom štve nějaká hra, je to proto, že jste ji nepřestali hrát...!!!

Zastrašovatel

Zastrašovatelé získávají pozornost druhých tím, že užívají tělesné síly, hrozeb, hulákání a neočekávaných výbuchů vzteku. Druzí jim věnují pozornost ze strachu, aby nevyvolali jejich nepříjemné poznámky, zlost nebo v extrémních případech zuřivost. Zastrašovatelé přitahují energii proto, že druzí se obávají toho, co se může "stát příště". Zastrašovatelé jsou vždycky středem pozornosti. Vyvolávají v druhých nervozitu a strach. Jsou to v podstatě egocentričtí lidé, kteří obvykle poroučejí druhým, neustále mluví, jsou autoritářští, bezohlední a sarkastičtí a občas se uchylují k násilí. Zastrašovatelé jsou pravděpodobně ze všech lidí nejvíce izolovaní od univerzální energie. Zpočátku na sebe upoutávají pozornost druhých tím, že kolem sebe vytvářejí auru moci. Zastrašovatel vytváří nejčastěji Trpitele, který je extrémně pasivní. Trpitel, který cítí, že ho Zastrašovatel okrádá o energii, se brání tím, že zaujme podlézavý, bezmocný postoj: "Podívej se, jak mi ubližuješ. Přestaň s tím, jsem příliš slabý.". Trpitel se snaží vyvolat v Zastrašovateli pocit viny, aby zastavil jeho útoky a získal zpět ztracenou energii. Další možností je Protizastrašovatel. Toto drama se vytváří, když Trpitel není účinný a nebo když je zastrašovaný také agresivní, což bude člověk, který se Zastrašovateli bude bránit.

Tazatel

Tazatelé neohrožují druhé lidi tělesně, ale oslabují jejich vůli a zpochybňují všechnu jejich činnost a motivaci. Jako nepřátelští kritici hledají způsoby, jak najít něco špatného ve všem, co druzí dělají. Čím víc vám budou vyčítat vaše chyby a omyly, tím víc je budete sledovat a reagovat na každý jejich pohyb. Tím, že se snažíte ospravedlnit se nebo odpovědět, posíláte jim svou energii. Je pravděpodobné, že všechno, co řeknete, bude dříve nebo později použito proti vám. V přítomnosti těchto lidí máte pocit, jako byste byli neustále sledováni. Tazatelé jsou obezřetní, cyničtí, skeptičtí, sarkastičtí a moralističtí perfekcionisté, kteří dovedou být zuřivě manipulativní. Pozornost druhých získávají zpočátku tím, že jsou vtipní, logičtí, věcní a inteligentní. Když jsou rodiči, Tazatelé vytvářejí Pozorovatele a někdy Trpitele. Oba tyto typy se snaží uniknout zkoumání Tazatele.

Pozorovatel

Pozorovatelé žijí ve svém vnitřním světě nevyřešených zápasů, obav a sebepochybností. Nevědomě věří, že když budou vypadat tajemně a odtažitě, druzí se budou snažit pochopit je. Jsou často opuštění a udržují si svůj odstup ze strachu z toho, aby jim druzí nevnucovali svou vůli nebo nezpochybňovali jejich rozhodnutí (jako to dělali jejich rodiče). Protože věří, že musí všechno udělat sami, nikoho nežádají o pomoc. Potřebují "spoustu prostoru" a zřídkakdy se nechají spoutat závazky. Jako dětem jim nebylo často dovoleno uspokojit svou potřebu nezávislosti a málokdy se jim dostalo uznání. Neuvědomují si, že jejich rezervovanost je příčinou toho, že nemají, co chtějí (např. peníze, lásku, sebeúctu), a také důvodem jejich pocitu stagnace a zmatku. Za svůj hlavní problém obvykle považují nedostatek něčeho (peněz, přátel, společenských styků nebo vzdělání). Obvykle jsou nezaujatí, nedostupní, blahosklonní, neochotní spolupracovat, vzpurní a záludní. Zatímco udržování odstupu je jejich obranou, od své vlastní energie se oddělují s takovými prohlášeními, jako "Jsem jiný, než ostatní", "Nikdo opravdu nerozumí tomu, co se snažím dělat", nejsem ochoten hrát jejich hloupou hru", "Jen kdybych měl...". Příležitosti jim unikají, zatím co všechno zbytečně analyzují. Při sebemenším náznaku konfliktu se Pozorovatel začne vyjadřovat nejasně a dokáže doslova zmizet (nezvedá telefony a nedodržuje schůzky). Tito lidé zpočátku upoutávají pozornost svou tajemnou a nedostupnou osobností. Pozorovatelé obvykle vytvářejí Tazatele, ale mohou se zaplést i do dramat se Zastrašovateli nebo Trpiteli, neboť stojí ve středu kontinua.

Trpitel

Trpitelé mají stále pocit, že se jim nedostává síly, aby se postavili světu aktivním způsobem, a proto vyžadují soucit, který jim přitahuje energii. Když užívají mlčenlivé metody, mohou sklouznout do pozice Pozorovatele, ale jako Trpitelé si dají záležet na tom, aby jejich mlčení nikdo nepřehlédl. Vždycky pesimističtí Trpitelé přitahují pozornost svým ustaraným výrazem, vzdycháním, pláčem, zasněným pohledem, pomalým odpovídáním na otázky a neustálým opakováním dojemných dramat a krizí. Rádi stojí poslední v řadě a podrobují se druhým. Nejčastěji odpovídají slovy "Ano, ale...". Trpitelé zpočátku svádějí druhé svou bezbranností a potřebou ochrany. Nicméně nechtějí nic opravdu vyřešit, neboť by tak ztratili svůj zdroj energie. Jejich chování může být úslužné, a to je nakonec vede k tomu, že se cítí zneužívaní, ale posiluje to jejich metodu získávání energie. Tito příliš ochotní lidé mají velmi malou schopnost cokoli odmítnout, a proto se stále brání, omlouvají, něco vysvětlují, příliš mluví nebo se snaží řešit cizí problémy. Odkrývají se tomu, aby je druzí zvěcňovali, např. kvůli jejich kráse nebo sexuálním laskavostem, a pak se jim nelíbí, že nejsou dostatečně oceňováni. Trpitelé udržují svůj trpitelský postoj tím, že přitahují lidi, kteří je zastrašují. V extrémních případech rodinného násilí zatahuje Zastrašovatel Trpitele do stále násilnějších situací, až dojde k vyvrcholení. Po vyvrcholení Zastrašovatel ustoupí a omluví se, čímž Trpitele svede nazpět.

Zbavte sa psychologického času

Naučte se užívat čas v praktických situacích - můžeme to nazývat „chronologickým časem" -,ale jakmile vyřešíte daný problém, okamžitě se soustřeďte na přítomný okamžik. Pak nebude docházet k hromadění „psychologického času", což je způsobeno vaším ztotožňováním se s minulostí a neustálým předjímáním budoucnosti. Chronologický čas se netýká jen plánování budoucích akcí. Zahrnuje také učení se z chyb minulosti a předvídání budoucnosti na základě fyzikálních a matematických zákonů. Avšak i v každodenním životě, kde se bez minulosti a budoucnosti nemůžeme obejít, zůstává nejdůležitějším faktorem přítomný okamžik. Všechny zkušenosti z minulosti lze uplatnit pouze v přítomném okamžiku. Jakékoli plánování a uskutečňování těchto plánů se odehrává v přítomném okamžiku. Osvícený člověk je vždycky soustředěný především na přítomnost, aniž ztrácí okrajové vědomí času. Jinými slovy, takový člověk užívá chronologický čas, ale je osvobozen od psychologického času. Dávejte pozor, abyste z chronologického času nedělali nevědomě čas psychologický. Jestliže jste v minulosti udělali nějakou chybu a dnes se ji snažíte napravit, užíváte chronologický čas. Jestliže však o svých chybách stále jen přemýšlíte, pak se s nimi ztotožňujete a vytváříte si z nich falešné já, které je vždycky spojeno s psychologickým časem. Ulpívání na minulosti vytváří těžké břemeno psychologického času.Když si dáte nějaký cíl a snažíte se jej dosáhnout, užíváte chronologický čas. Uvědomujete si, kam směřujete, ale zároveň jste soustředěni na to, co děláte v přítomném okamžiku. Jakmile se soustředíte výhradně na svůj cíl, přestáváte vnímat přítomný okamžik. Přítomnost se stává jen nášlapným kamenem na cestě do budoucnosti a ztrácí svou hodnotu. Chronologický čas semění v čas psychologický.

Váš život přestává být obrodružstvím, neboť vás žene nutkavá potřeba dosáhnout cíle. Necítíte vůni květin podél cesty a neuvědomujete si nádheru života, který se rozvíjí kolem vás, když žijete v přítomném okamžiku. Chápu svrchovanou důležitost přítomného okamžiku, ale nesouhlasím s názorem, ze čas je pouhá iluze. Když říkám, že „čas je iluze", nesnažím se učinit žádné filozofické prohlášení. Pouze vás upozorňuji na prostý fakt - fakt tak zjevný, že si jej ani nemusíte uvědomovat nebo jej můžete považovat za bezvýznamný. Jakmile si jej však plně uvědomíte, může to odstranit všechny vaše „problémy". Dovolte mi, abych to znovu opakoval: Přítomný okamžik je všechno, co máte. Váš život se nemůže odehrávat jindy než v přítomném okamžiku. Není to pravda?

Eckhart Tolle

O osvietení

Žil kedysi jeden človek, ktorý sa živil lámaním kameňa. Každý deň odchádzal do hôr lámať skalu. Pri práci si pospevoval, a ja keď bol chudobný, netúžil toho mať viac, a tak sa o svet nezaujímal.

Jedného dňa bol najatý na stavbu šľachtického sídla. Keď uvidel veľkoleposť zámku, pocítil prvý krát v živote osteň túžby a riekol si s povzdychom: „Keby som tak len bol bohatý! Potom by som si nemusel zarábať na živobytie v pote a drine.“

Začudoval sa, keď počul hlas: „Tvoje želanie sa splnilo. Od tejto chvíle ti bude dané, čo si budeš priať.“ Nevedel, ako si tieto slová vysvetliť, až do tej doby, než sa vrátil večer ku svojej chyži, a na jej mieste našiel sídlo rovnako honosné, ako bolo to, na ktorom v ten deň pracoval. A tak lámač zanechal lámania kameňa a začal sa tešiť zo života bohatých.

Jedného dňa, keď bolo horúce a vlhké popoludnie, vyzrel z okna a videl okolo prechádzať sprievod kráľa s veľkou družinou šľachty a otrokov. „ Ach, ako by som si prial byť sám kráľom a sedieť si v tieni kráľovského kočiara!“ A v tom okamžiku sa rozvaľoval v pohodlí kráľovského voza. Ale ukázalo sa, že v kočiari je omnoho teplejšie, než si predstavoval. Vyzrel z okna kočiara a užasol nad mocou slnka, ktorého teplé lúče mohli rozohriať aj silné steny kočiara. „ Chcel by som byť slnkom,“ pomyslel si. A opäť sa jeho prianie splnilo – začal vyžarovať teplo a svetlo do celého vesmíru.

Všetko bolo na chvíľu podľa jeho predstáv. Potom sa jedného zamračeného dňa pokúšal preniknúť lúčmi silnú clonu mrakov, ale nedarilo sa mu to. A pretože bol uchvátený mocou mrakov brániť slnku v ceste, zmenil sa v mrak. Potom sa premenil v dážď a k svojej nespokojnosti padal k zemi, kde narazil na skalu a jeho prúd ju musel obchádzať.

„Čo?“ vykríkol. „Iba skala a je mocnejšia ako ja! Potom teda nech som skalou.“ A tak v tom okamihu vyčnieval v horách do výšky. Sotva sa mohol potešiť zo svojho parádneho zjavu, keď tu naraz započul zvuky podobné lámaniu kameňa prichádzajúce odniekiaľ zo svojho úpätia. Vzhliadol dole a k svojmu znechuteniu tam uvidel malinkého človiečika, ako si tam sedí a odsekáva z neho kusy kameňa.

„Čo?! To smiešne stvorenie je mocnejšie ako ja, impozantná skala? Chcem byť človekom!“ A v ten moment zistil, že je lámačom kameňa stúpajúcim do hôr a ide si zarábať na živobytie lámaním kameňa v pote a drine, ale s piesňou vo svojom srdci, pretože len tak mohol byť spokojne tým, čím bol, a žiť s tým, čo mal.

Nič nie je tak dobré, ako sa to zdá, kým to dostaneme.

Anthony de Mello

Džňána jóga-jóga logiky

Džnána joga je, stručně řečeno, cesta rozumového uvažování a duchovní moudrosti. Je to cesta hledání PRAVDY, pomocí rozumových filosofických úvah jako hlavního prostředku k dosažení cíle.

Žádná duchovní cesta nevyhovuje a nemůže vyhovovat všem lidem stejně. Je to přirozené, protože povaha člověka je přímo kaleidoskopicky pestrá. Ale je to právě tato cesta, cesta rozumového bádání , logického rozlišování, která nejvíce ze všech cest odpovídá mysli dnešního moderního a více méně skepticky založeného člověka. A proto také bude džnána jedinou záchranou, poslední kotvou, která bezpečně zastaví jeho loď na samém okraji nejstrašnějších vírů, které zmítají světem, vírů duchovní nevědomosti a egoismu. Žijeme ve věku vítězícího intelektu. Ještě nikdy nedošlo k tak širokému a všestraného prohloubení a rozšíření lidského intelektu, jako právě teď. Statistika dokázala, že ze všech v historii známých vědců, kteří kdy na zeměkouli žili, jich 92% žije dodnes. A jejich počet trvale stoupá. Můžeme jim být vděční, že se jim podařilo během jediného století vyhnat z myslí téměř všech kulturních lidí světa zastaralé pověry a zpátečnická dogmata, jimiž bylo lidstvo sužováno po celé věky. Bohužel s vyhnáním těchto pověr a dogmat došlo často i ke ztrátě víry. Víra byla výbornou věcí pro nevyspělé intelekty a po mnohá století jim plně stačila a vyhovovala. Intelektuálně vyspělejšímu člověku sama však již nestačí. Moderní člověk se ptá „proč“ a „jak“ a potřebuje důkazy. A je to věda, která mu je dává.)

Koperník a Galileo Galilei byli jen předchůdci tohoto světového obratu. Věda minulých století i první poloviny našeho století se však příliš nezabývala otázkou duševna, ponechávajíc ji spíše teologům. Její snaha byla obrácena extrovertně, ven, do světa, chtěla odhalovat taje přírody, objevovat a dobývat síly a poklady kosmu. V neuvěřitelně krátké době propátrala anebo začala pátrat ve všem, co se týkalo lidí, zvířat i věcí. Kromě jediného – života samotného, duše člověka.

„Operoval jsem tisíce osob“, pravil jeden známý francouzsky chirurg, „ a žádnou duši jsem v nich nenašel“.

Následkem vědeckých objevů a tohoto postoje vědy se mnoho lidí, jejichž intelekt se stal během času silnější než cit, obrátilo zády k jakémukoliv duchovnímu životu vůbec. Ti druzí, šťastnější, hledali a hledají útočiště v ortodoxních i neortodoxních naukách, opírajíce se více o rozum než o cit. Zatímco ti poslední, nejodvážnější, kteří sice ztratili víru a lásku, ale neztratili naději – a to byli právě vědci sami – prohloubili a dále prohlubují svou vlastní sféru, tj. intelekt a po dlouhých úmorných bádání s překvapením konstatují, že i tato cesta, která je kdysi zahnala od boha, je jeho cestou, neboť je samotné obloukem vede zase k Bohu.

„Všechny cesty jsou moje cesty“ říká Bůh Krišna v Bhagavad-Gitě, bibli jogínů.

I cesta lidského rozumu. A je to docela přirozené, neboť není na světě nic jiného než BOŽSKÉ JSOUCNO.

Vědecká bádání v oblasti duše a pramenů života jsou však teprve na začátku. Nechceme být proroky, ale věříme, že ještě v tomto století dojdeme moderní vědou i v tomto oboru k výsledkům více než překvapivým. Profesor Oppanheimer ve své přednášce v Tokiu řekl:“ V minulosti unikla vědcům řada vědních oborů. Jedním z nich je studium duševna. Myslím, že ze studií duševna se zrodí ne jedna, ale celá řada nových věd.“

Buďme ubezpečeni, že ostatní světoví vědci na obou polokoulích nezůstávají nic dlužní tomuto slavnému výroku. Dříve nebo později, ať chce nebo ne, stane se věda převážně duchovní. Neboť, když vědec prozkoumal všechno mimo sebe, obrací nyní pozornost na toho, kdo zkoumá, a tak prohlubuje vědomí osobě samém! Přísným rozlišováním pravdy, pomocí své vlastní inteligence, pomocí přesného rozlišování a intenzivního soustředění mysli odhaluje PRAVDU, kterou sám kdysi popřel.

Moderní duševní postoj není a nemůže být již nikdy plně jen postojem víry, ale též postojem vědy. PRAVDA ji vítá, kdyby se jí musela bát, nebyla by PRAVDOU. Indové to znali již od pradávna. Samo hluboké učení indické Védanta uznává, ze nemůže být nejvyšší pravdy dosaženo jinou cestou, než cestou rozumu – jak říká – ostrého jako břitva. A dokonce tvrdí, ze náboženství, theologie a mystická praxe jsou samy o sobě bez ceny, když přitom rozum nespolupracuje.

Byla to Indie, kde se odedávna pěstovala a také zachovala duchovní cesta moudrosti v čisté a nenarušené formě. To, k čemu západní věda nyní přichází obrovskou oklikou s nepředstavitelnou trpělivostí a po nesmírných útrapách a námahách intelektu, to poznali indičtí Rišiové před tisíci lety hlubokou introspekcí a nepřerušeným vnitřním zkoumáním.

A netají se tím, jako kdysi v dávných dobách. Jejich učení se nyní stalo přístupné celému světu. A tak ti, pro jejichž mysl nestačil stupeň theologie ani cesta mystiky, ti, kteří nemohou přijmout víru bez logických důkazů, mohou nyní nalézt plné uspokojení v Džáně - cestě rozumu a duchovní moudrosti.

E.Tomáš

Nehledejte své Já ve své mysli

Myslím, že se budu muset ještě hodně naučil o fungování své mysli, než se dostanu k duchovnímu osvícení.

Ne, to nemusíte. Problémy mysli nevyřešíte na úrovni mysli. Jakmile pochopíte základní mechanismus, nemusíte se učit nic jiného. Studium mysli z vás může udělat dobrého psychologa, ale nedovede vás za hranice mysli, stejně jako vás studium duševních poruch nevyléčí z šílenství. Už víte, že základním mechanismem nevědomého stavuje ztotožnění s myslí, která vytváří falešné já neboli ego jako náhražku za vaše pravé já hluboce zakořeněné v Bytí. Jak říká Ježíš, budete jako větev useknutá z keře. Potřeby ega jsou nekonečné. Ego se cítí ohrožené a bezbranné, a proto žije v neustálém strachu a pořád něco potřebuje. Jakmile tomuto mechanismu porozumíte, nemusíte zkoumat všechny jeho projevy a nemusíte z toho dělat složitý osobní problém. To se ovšem vašemu egu líbí, neboť stále hledá něco, k čemu by se mohlo připoutat, a váš problém mu k tomu dá příležitost. Proto je ego mnoha lidí tak úzce spjato s jejich problémy. Jakmile se to stane, tito lidé se svých problémů nechtějí zbavit, protože by přišli o své ego, do nějž nevědomě investují svou bolest a utrpení.

Jakmile si uvědomíte, že příčinou nevědomí je vaše ztotožnění s myslí, která ovšem zahrnuje také vaše emoce, přestanete se s ní ztotožňovat. Začnete žít vědomě. Žijete-li vědomým životem, můžete své mysli dovolit, aby byla tím, čím je, aniž se s ní ztotožňujete. Mysl sama není dysfunkční. Je to úžasný nástroj. K porušení funkcí dochází, když v mysli hledáte své já a totožňujete se s ní. Pak se stane egoickou myslí a začne vás ovládat.

ECKHART TOLLE

Boh v nás

Jedného dňa za mnou prišiel jeden muž a povedal:" Rád by som sa dozvedel niečo o Bohu."

Prečo o Bohu? A ako vám to pomôže? Áno, získate určité informácie, budete trocha chytrejší, ale to Vám nepomôže, to Vás nezmení, nenaplní Vás to vnútorným svetlom. Ostanete rovnako nevedomý ako pred tým.

Všetko úsilie Ježiša Budhu a Bódhidarmy nebolo ničím iným než snahou napraviť to čo Vám urobila spoločnosť. Títo ľudia sú navyše antisociálni ľudia, lebo ničia všetko, čo spoločnosť vytvorila. Búrajú všetky ploty všetky múry okolo Vás - búrajú a búrajú. Sú to veľkí nihilisti ktorí všetko ničia-pretože to čo je, nie je potreba vytvárať. Už to existuje. Nie je nutné to vymýšľať. Je nutné to objaviť. Alebo lepšie povedané znovuobjaviť.

Už sme to raz poznali, preto máme akúsi nejasnú predtuchu blaženosti. Tušíme čo to je, a ani to nemusíme vyjadriť slovami. Stále to hľadáme. Tápeme v temnote a hľadáme niečo, čomu sa hovorí dokonalé šťastie. Keby ste to nikdy nepoznali, prečo by ste to hľadali? Už ste to museli prežiť. Možno ste to zabudli, ale niekde v hĺbke vašeho nevedomia cítite istú nostalgiu. Už ste poznali Boha, žili ste ako Boh. Keď ste bolí malí žili ste bez ega. Všetko ste vedeli, mali ste jasné oči, videli ste cez všetko. Žili ste, ako Boh a poznali ste dokonale šťastie, ale dnes ste to zabudli. Aj tak však vo svojom nevedomí počujete akýsi hlas, ktorý Vám hovorí: " Hľadajte to. Hľadajte to". Preto hľadáte Boha, preto hľadáte meditáciu, preto hľadáte lásku, preto hľadáte všetko čo hľadáte. Niekedy idete správnym smerom, inokedy idete zlým smerom, ale vždycky hľadáte niečo, o čom viete že to existovalo, ale už to tu nie je.

Keď poznáte čo je Boh keď to prežijete budete sa smiať. Poviete si "Tak toto je Boh? "To som ale vedel, poznávam ho. Takto ľudia poznávajú Boha. Ako inak by ho poznali? Keď by ste ma niekde stretli, ako by ste ma mohli poznať, keby ste ma nepoznali už predtým? Ľudia poznávajú boha. Keď sa to stalo Buddhovi okamžite vedel, že to je ono. Keď sa to stalo Bodhidharmovi, začal sa smiať. Povedal si, tak toto je ono? To tu bolo v mojom dectve. Potom to bolo zničené, do očí mi bol hodený prach a ja som prestal vidieť. Teraz moje oči zase fungujú a ja to vidím.

Boh je to čo je. Vy ste nevedomý Boh, ktorý zaspal.

Osho

Tajomstvo vďačnosti

Postoj mysle plný vďaky vytvára mocnejšie spojenie so zdrojom, z ktorého pramenia všetky požehnania.

Vďačnosť nasmeruje vašu myseľ na cestu, na ktorej môžete získavať, bude vás udržiavať v harmónii s kreatívnou energiou a nedovolí aby ste živili súčasný postoj.

Jedine vďačnosť udrží vašu pozornosť upriamenú na všetkých a nedovolí, aby ste žili predstavu, že zdroje sú obmedzené – to by bolo osudné vaším nádejam.

Existuje zákon vďačnosti a je absolútne nutné ho dodržiavať, pokiaľ chcete dosiahnuť želané výsledky.

Zákon vďačnosti je prirodzeným princípom, kedy akcia a reakcia sú si vzájomne zodpovedajúce.

Radostné vyslanie vďaky k vyššej inteligencii je uvoľnením alebo výdajom sily. Táto sila musí zasiahnuť toho, komu je adresovaná a reakciou je okamžitý pohyb smerom k vám.

„Priblíž sa k Bohu a Boh sa priblíži k tebe“ Tento výrok odráža psychologickú pravdu. Pokiaľ je vaša vďaka silná a vytrvalá, odozva v nesformovanej substancii bude mocná a nepretržitá, veci ktoré chcete budú vždy smerovať k vám. Vďačnosť je to čo vás spája so silou. Hodnota vďaky nespočíva čisto v získavaní ďalších požehnaní pre budúcnosť. Ak nie ste vďační, nepotrvá dlho, kým pocítite nespokojnosť kvôli tomu, ako sa veci majú. V momente, keď do vašej mysle prenikne nespokojnosť nad vecami, strácate pevnú pôdu pod nohami. Svoju pozornosť zameriate na všedné, chudobné a nízke a vaša myseľ naberie podobu týchto vecí. Následne vyšlete formu alebo duševné obrazy k nesformovanej substancii a všedné, chudobné a nízke príde k vám. Dovoliť svojej mysli živiť nízke znamená stať sa nízkym a obklopiť sa nízkymi vecami. Na druhej strane, zamerať svoju pozornosť na najlepšie znamená obklopiť sa najlepším a stať sa najlepším. Vaša vlastná tvorivá sila z vás urobí to, na čo upriamujete svoju pozornosť. My všetci sme tiež z mysliacej substancie, ktorá vždy naberá podobu toho, na čo myslí. Vďačná myseľ je vždy nepretržite zameraná na najlepšie, a preto je na ceste stať sa najlepšou. Získa formu alebo charakter najlepšieho a následne sa jej najlepšieho aj dostane.

Z vďačnosti sa rodí viera aj dôvera. Vďačná myseľ vždy očakáva dobré veci a očakávanie sa stáva vierou. Vďačnosť produkuje dôveru, ktorá je posilňovaná každou vyslanou vlnou šťastnej vďaky. Je nutné pestovať vďačnosť za každú dobrú vec, ktorá k vám prichádza. A pretože k vašemu pokroku prispeli všetky veci, vaša vďaka by mala patriť k všetkému.

Takto sa vo všetkom zharmonizujete s dobrom a dobro k vám bude prúdiť vo všetkom.

Jednota a tvorenie reality

Existuje jen Láska a bytí Já jsem. Bytí při vědomí své Absolutní dokonalosti, moudrosti a nádhery, chtělo tento stav procítit, prožít, uvědomit si ho. A tak tedy vydělilo část svého Já na nekonečně mnoho malých Já, jimž dalo iluzi oddělenosti a zapomnění své skutečné podstaty. Tak individuální Já mají neomezenou možnost a svobodu ve výběru definic, aby tím jak definují své Nejá, si uvědomily a procítily spojení se svým absolutním Já - láskou. Věci, zde slovy vyjádřené jsou velmi hrubou a nepřesnou analogií reality. Tento stav vědomí je nesdělitelný a je možné ho pouze prožít. Jednota si na pomoc nalezení sebe sama vytvořila určité iluzorní mechanismy jež se snad dají nazvat karma, zákon akce a reakce, stejné k stejnému atd. V žádném případě to však není mechanismus strachu a trestu. Naopak, díky tomuto systému si duše usnadňuje cestu k tomu co chce prožít a vyzkoušet a následně nalézt sebe sama. Pokud Duše cítí potřebu "vzdálit se" jednotě, má možnost "sestupu" do nižších sfér Vědomí a prožívání tohoto stavu tak dlouho jak sama chce. V okamžiku, kdy ji to "přestane bavit" a chce jít "výše" začne si sama nebo s pomocí ostatních svých Já vytvářet "karmický" stav, jenž je startovním stimulem k cestě domú. V okamžiku uvědomění si Duše (Osvícení) že neexistuje žádné oddělení, ale pouze Já , jednota, kdy všechna ostatní Já jsou části mne sama, dostavuje se stav klidu, harmonie a bezpečí. Není co hledat, jsem všechno, není čeho se bát, vše je ve mně. Všechny iluzorní komplikace padají, divadelní hra končí. Duše jež projde tímto stavem vědomí, se stává mistrem. Při vědomí, že ona je tvůrce obrovské divadelní iluze skrze své pocity, setrvává ve stavu naprostého Klidu a koncentraci na absolutní vědomí.

Já jsem absolutní úroveň, ale můžu si vytvářet iluzorní reality, když mě to baví. Úroveň vědomí, jíž mám ve svém mozku tvoří realitu okolo mne. Můžu si vytvořit úroveň bohatství, chudoby, zdraví, nemoci.

Všichni velcí mystikové a všechna duchovní a náboženská zkoumání došla vždy k jedinému závěru. Že vše, co si myslíme, že vidíme a vnímáme, je pouze klam smyslů způsobená naším mozkem. Skuteční vědci s upřímnou touhou po poznání, nezatížení ideologickými dogmaty vždy došli přesně k témuž poznatku. Albert Einstein jednou dělal zajímavý myšlenkový experiment. Vycházeje z poznatku, že když se při fyzikální reakci dvě od sebe oddělivši částice hmoty rozletí, je zajímavé, že jakmile jedna částice změnila směr rotace, udělala současně totéž i částice druhá. Jak je toto možné, pokud ony částce nejsou schopny mezi sebou komunikovat už ani rychlostí světla? Znamená to, že existuje jistý zastřešující princip jenž jejich činnost harmonizuje. Kvantová mechanika dospěla k poznatku, že není možné popsat jakýkoli fyzikální stav se stoprocentní jistotou. Už jen to, že se o „pouhé“ pozorování tohoto stavu snažíme, byť nezasahujeme, způsobuje změnu původního stavu do jiného. Tak se ve vědě potvrzují tisíce let stará poznání esoteriků a duchovních mistrů, kteří vyřazením vnějších rušivých elementů jsou schopni vnímat a měnit stav hmoty a světa. Hmota, jíž my vnímáme jako pevnou, je souborem atomů. Atom se skládá z malého jádra a obrovského neuvěřitelně prázdného prostoru, v němž se sem tam mihne pár elektronů. A také protony, neutrony, elektrony, gluony a kvarky, jak je známo, jsou jen projevem určité úrovně vibrací „nějaké nám Neznámé Energie“. Prostě náš údajně hmotný vesmír je jen obrovským shlukem prázdna vyplněného určitou frekvencí, vibrující energie. To si ostatně můžeme jednoduše ověřit zvednutím hlavy k noční hvězdné obloze. Když se jednota virtuálně rozdělila na množství meších částí o různé vibrační frekvenci, stvořila tím nejen rozmanitost našeho světa, ale i řadu světů v takzvaných jiných dimenzích „pod a nad námi“. Zkušenost ze vzájemných vztahů a komunikací mezi těmito odlišnými realitami využívá absolutno ke svému rozvoji a hlubšímu poznání sebe sama. Už Gautáma Buddha poznal, že za veškerou bolest a utrpení v našem světě může právě upínání se k těmto rozličným iluzím. Pro tisíce a tisíce všech těchto iluzorních pomíjivých projevů, použil označení mája. Tisíce těchto náboženských, politických, nacionalistických, materialistických a jiných fikcí vedou válku o naši mysl. Snaží se upoutat naši pozornost a vytrhnout nás z poznání své pravé podstaty. Skutečně pravý smysl těchto iluzorních fikcí je však pouze v tom, že nám mají sloužit k našemu rozvoji a ne nám vládnout, jak je nám vnucováno a předestíráno. Jediné, co má pro náš život smysl, je upřít své vědomí na prvotní zdroj. Iluze, jež jsou všechny přirozeně bytí podřízeny a jsou na něm zcela existenčně závislé, tak musí a mají bezpodmínečně a bezvýhradně sloužit i nám, poněvadž jsme kvalitativně totožní s bytím.

Jan Mička

Cesta do hlbín malinkej duše

Byla jednou jedna Malinká Duše, která řekla Bohu: "Já vím, kdo jsem!"

A Bůh řekl: "To je skvělé! Kdo tedy jsi?

A Malinká Duše vykřikla: "Jsem Světlo!"

Bůh se zeširoka usmál. "To je pravda" zvolal "Ty jsi Světlo."

Malinká Duše byla velmi šťastná, protože zjistila to, co měly zjistit všechny duše v Království.

"Oh."řekla Malinká duše, "to je vážně paráda!"

Ale brzy jí to nestačilo, najednou zatoužila procítit si být tím, čím je. A tak šla zpět k Bohu.

"Ahoj, Bože! Ted když vím, kdo jsem. můžu tím také být?"

A Bůh řekl: "Chceš říct, že toužíš být tím, kým už jsi?"

"No", řekla Malinká Duše, jedna věc je vědět, kým jsem a úplně jiná věc je tím skutečně být.

Chci cítit, jaké to je být Světlem!"

"Ale ty už jsi Světlo", zopakoval Bůh a znovu se usmál

"Ano, já ale chci zjistit jaký je to pocit!" křičela Malinká Duše.

"Dobrá", řekl Bůh a usmál se tiše pro sebe, "ty jsi byla vždycky dobrodružná."Pak se jeho výraz ve tváři změnil. "Je tu ale jedna věc..."

"Co?" zeptala se Malinká Duše.

"No, neexistuje nic než Světlo. Víš, nestvořil jsem nic jiného než to, čím jsi - takže není žádný jednoduchý způsob, jak bys mohla zažít sama sebe, protože není nic, čím nejsi."

"Hm.. ", řekla Malinká Duše, která teď byla trošku zmatená.

"Podívej se na to takhle", řekl Bůh. "Jsi jako svíčka ve Sluncí. Ano, jsi opravdu tam Spolu s miliony, triliony dalších svíček, které tvoří Slunce. A Slunce by bez Tebe nebylo Sluncem. Ale nebylo by jím ani bez jakékoliv jiné svíčky, protože by tak jasně nesvítilo. Jak poznat sám sebe jako Světlo, když jsi uprostřed něj - to je otázka... "

"No", napřímila se Malinká Duše, "ty jsi Bůh. tak něco vymysli"

Bůh se znovu usmál. "Už jsem to vymyslel", řekl. "Protože nevidíš sama sebe jako Světlo, když jsi ve Světle, obklopím tě temnotou."

"Co je to temnota", zeptala se Malinká Duše.

Bůh odpověděl: "To je to, čím nejsi."

"Nebudu se temnoty bát?" zvolala Malinká Duše.

"Jenom pokud se rozhodneš", řekl Bůh. "Ve skutečnosti není nic, čeho by ses měla bát, pokud se nerozhodneš, že je čeho se bát."

"Aha", řekla Malinká duše a už se cítila o něco líp.

Potom Bůh vysvětlil, že jediný způsob, jak něco prožít, je zakusit opak: "Bez zimy byste nepoznali teplo, bez rychlého pomalé, bez levého pravé, bez tam by nebylo tady a bez teď by nebylo potom takže, když jsi obklopena temnotou, neproklínej temnotu. Raději buď Světlem v temnotě. Potom budeš vědět, kým skutečně jsi a budou to vědět i ostatní. Nechej své Světlo zářit tak, aby všichni věděli, jak jedinečná jsi!"

"Chceš říct, že je v pořádku. aby ostatní věděli, jak jsem jedinečná?" zeptala se Malinká Duše.

"Ovšem!", zvolal Bůh. "Je to naprosto v pořádku! Ale pamatuj si, že jedinečná neznamená lepší. Každý je jedinečný svým způsobem! Mnozí to možná zapomněli, ale když uvidí u tebe, že být jedinečný je v pořádku, rozvzpomenou se na svoji jedinečnost."

"Oh", zajásala Malinká Duše a roztančila se velkou radostí. "Můžu být tak jedinečná, jak jen chci"

"Ano, a můžeš začít hned teď'", řekl Bůh. který tancoval, skákal a smál se spolu s Malinkou Duší. "Kterou částí jedinečného chceš být?"

"Kterou částí jedinečného?", zopakovala Malinká Duše. "Tomu nerozumím."

"Být Světlem", začal vysvětlovat Bůh, "to znamená být jedinečný a jedinečnost má řadu částí. Je jedinečné být laskavý. Je jedinečné být jemný. Je jedinečné být tvořivý. Je jedinečné být trpělivý. Můžeš přijít ještě na jiné věci, jak být jedinečný. .. "

Malinká Duše chvilku tiše seděla a poté zvolala: "Je jedinečné pomáhat. Je jedinečné sdílet. Je jedinečné být přátelský. Je jedinečné být ohleduplný k ostatním!"

"Ano", souhlasil Bůh. "můžeš být tím vším, nebo jakoukoli částí jedinečného, kterou si přeješ být, a to kdykoliv. To je to, co znamená být Světlem."

"Už vím, čím chci být", vyhrkla Malinká Duše. "Chci být tou částí jedinečného, která se jmenuje 'Odpouštějící' ". Není jedinečné být odpouštějící?"

"Ale ano", ujistil Bůh Malinkou Duši, "to je velice jedinečné."

"To je dobře",řekla Malinká Duše, "chci být odpouštějící. Chci se takovou zažít"

"Dobrá", řekl Bůh, "ale je jedna věc, kterou bys měla vědět."

"A co?", vzdychla už trochu netrpělivě Malinká Duše.

"Neexistuje nikdo, komu je třeba odpustit. "

"Nikdo?" podivila se Malinká Duše.

"Nikdo!", zopakoval Bůh. "Všechno, co jsem udělal, je dokonalé. V celém stvoření není ani jediná duše, která je méně dokonalá než ty. Podívej se kolem sebe. "

Teprve teď si Malinká Duše uvědomila veliký dav, který se kolem nich sešel. Dívala se na bezpočet těch duší a musela souhlasit. Žádná z nich se nezdála být méně skvělá, méně nádherná nebo méně dokonalá, než byla Malinká Duše.

"Komu chceš odpouštět?" zeptal se Bůh.

"To tedy nevím... .. - a Malinká Duše pocítila, jaké to asi je, být smutná.

V té chvíli vystoupila z davu Přátelská Duše: "Neměj obavy, pomůžu ti."

"Pomůžeš?", rozzářila se Malinká Duše, "ale jak?"

"Můžu přijít do tvého příštího života a udělat něco, abys mi mohla odpustit"

"Opravdu bys to chtěla udělat?" zeptala se Malinká Duše. "Ty, která jsi tak dokonalou bytostí a vytváříš světlo tak jasné, že na tebe téměř nemohu ani pohlédnout? Co by tě mohlo přimět snížit svou vysokou vibraci, aby se tvé jasné světlo stalo temným? Proč to chceš udělat?"

"Protože tě miluji," řekla Přátelská Duše, "a nediv se, ty jsi to pro mě také udělala. Nepamatuješ se? Tančily jsme spolu už tolikrát po řadu věků, obě jsme byly Vším. Byly jsme nahoře i dole, vpravo i vlevo, byly jsme tam a tady. Byly jsme muž i žena, byly jsme dobré i zlé. Tak jsme se sešly v minulostí mnohokrát a každá přinášela té druhé příležitost vyjádřit a zažít to, kým skutečně jsme. Takže", vysvětlovala dále Přátelská Duše, "přijdu do tvého příštího života a budu tentokrát tou špatnou. Udělám něco skutečně hrozného a ty se pak můžeš zažít jako ten, kdo odpouští."

"A co tak hrozného uděláš?", zeptala se s úzkostí Malinká Duše.

"Ó", odpověděla Přátelská Duše a zamrkala, "něco už vymyslím".

Pak se zdálo, že Přátelská Duše zvážněla a tichým hlasem řekla: "Víš, v jedné věci máš pravdu. Budu muset zpomalit svou vibraci a stát se velice těžkou, abych mohla tu nepěknou věc udělat. Budu muset předstírat, že jsem něčím, čím vůbec nejsem. Takže bych tě na oplátku o něco poprosila."

"Cokoli, cokoli!" vyhrkla Malinká Duše a začala tancovat a zpívat: "Budu mocí odpouštět, budu mocí odpouštět, ty jsi takový anděl."

"samozřejmě, že je Přátelská Duše anděl!", přerušil ji Bůh. "Každý je anděl, pamatuj si, neposlal jsem ti nikoho jiného než anděly."

"Ve chvíli, kdy tě uhodím a srazím", odpověděla Přátelská Duše, "v té chvíli ti udělám to nejhorší, co si dovedeš představit.."

"Ano?", zvážněla Malinká Duše, "ano... ?"

Přátelská Duše se ztišila: "Nikdy, prosím, nezapomeň, kým skutečně jsem ..."

"Ó, nezapomenu!" vykřikla Malinká Duše. "Slibuji! Budu si tě vždycky pamatovat takovou, jaká jsi právě tady a teď !"

"Dobře", řekla Přátelská Duše, " protože jak Víš, budu tak moc předstírat, že zapomenu sama na sebe. A pokud si mě nebudeš pamatovat takovou, jaká skutečně jsem, možná si na to nebudu moci dlouhou dobu vzpomenout. A pokud zapomenu kdo jsem, možná zapomeneš, kdo jsi ty, a budeme obě ztraceny. Potom budeme potřebovat, aby přišla další duše a připomněla nám oběma kdo jsme."

"Budu si tě pamatovat!" slibovala Malinká Duše. "A poděkuji za to, že mi přinášíš tento dar ­příležitost, abych mohla zažít sebe sama jako odpouštějící."

I stalo se. Malinká Duše šla vstříc dalšímu životu, napjatě čekala, aby mohla zažít sebe jako Odpuštění. A kdykoliv se objevila nová duše, ať přinášela radost nebo smutek - a zvláště pokud přinášela smutek - pomyslela Malinká Duše na to, co jí řekl Bůh: "Vždy si pamatuj, neposlal jsem ti nikoho jiného než anděly."

Osobná sloboda

Mierumilovný, radostný, nesúdiaci-vystihujú tieto slová vaše slobodné ja, ktorým by ste sa chceli stať? Každý z nás má svoje vlastné predstavy osobnej slobody. Podľa Toltéckych učení je osobná sloboda schopnosť slobodne reagovať na prítomný okamžik. Je to schopnosť reagovať na to čo skutočne je a nie na to, ako skutočnosť interpretujú naše filtračné systémy. Keď sme naplno prítomní v prítomnom okamžiku, nie sme spútaní minulosťou a emocionálnym balastom ktorý sme si nazbierali. Pokiaľ dokážete zmeniť svoje myšlienkové postupy, život sa vám premení v úžasné dobrodružstvo. Táto cesta vyžaduje odhodlanie no zároveň vás odvádza od bolesti a strasti. Je to cesta vedúca k osobnej slobode. V stave osobnej slobody dokážete jednať a reagovať sústredene a bez ohľadu na to čo sa okolo vás odohráva. Pri rozhodovaní ako sa zachovať: ste kludní, cítite sa v bezpečí a milovaní a viete, že sa všetko podarí. V ktoríkoľvek okamžik sa môžete slobodne rozhodnúť. Nespútava vás strach a naozaj máte na výber.

Tajomstvo šťastia

Pokiaľ je definícia vašej osobnej slobody takáto, zahŕňa v sebe schopnosť vytvárať čokoľvek chcete kedykoľvek budete chcieť. Tajomstvo šťastia tkvie v tom, chcieť to čo už máte. Vždy vytvárame presne to čo chceme, lenže keď sa dostaví výsledok, nechceme ho prijať. Buddha povedal, že korene všetkého utrpenia pochádzajú z našich túžob a lpenia. Vzdajte sa ich a nájdete šťastie. Keď chcete byť šťastní proste šťastní buďte. Dosiahnutie šťastia vyžaduje niekedy značné úsilie a ochotu zmeniť svoje rozhodnutia. Všetko šťastie tkvie v našej mysli. Žiadna osoba ani udalosť vás nemôžu učiniť trvalo šťastnými. To čo vás môže urobiť šťastnými je to, akým spôsobom sa rozhodnete prehovárať k sebe o vlastnom živote. Keď zoberiete zodpovednosť za svoj život a uvedomíte si, že za všetko čo sa vo vašom živote deje či už pozitívne, alebo negatívne môžete vy sami, otvorí sa vám svet veľkých zázrakov a budete si svoj život utvárať podľa živých zákonov, vedome a s vedomím tvorcu. Paradoxom na tom je, že aby ste dosiahli šťastie nepotrebujete meniť seba, svoj život ani svet.

Susan Greggová

Zákon príťažlivosti

Zákon príťažlivosti

Pochopenie zákona príťažlivosti je kľúčom, ako si vytvoriť život svojich snov. Zákon príťažlivosti je jeden s najsilnejších zákonov vo vesmíre. Je rovnaký, ako gravitácia, vždy platí a vždy prebieha. A práve teraz pôsobí vo vašom živote. Jednoducho povedané, zákon príťažlivosti hovorí, že všetko na čo sa sústredíte, pritiahnete do svojho života. Všetko, na čo vynaložíte energiu a všetko, čomu venujete pozornosť, sa vám vráti. Ak sa teda zameriate na dobré a pozitívne veci, automaticky do svojho života pritiahnete viac dobrého a pozitívneho. Ak sa sústredíte na nedostatok a negatívne veci, presne to sa do vášho života aj vráti.

Ste tým, na čo myslíte

Dr.Robert Schuller

Neustále niečo vytvárate. Tak to bolo a tak to aj bude. Realitu okolo seba vytvárate každým dňom, každou sekundou. Svoju budúcnosť si vytvárate každučkou myšlienkou:vedome, alebo podvedome. Nemôžete si urobiť prestávku a rozhodnúť sa netvoriť, lebo tvorenie sa nikdy nekončí. Zákon príťažlivosti nikdy neprestáva fungovať.

Pochopenie princípu fungovania tohto zákona je základným kľúčom k vašemu úspechu. Ak chcete zmeniť svoj život a dodať si silu na vytváranie úžasnej budúcnosti, potom musíte pochopiť, akú rolu zohrávate v zákone príťažlivosti.

Je nezodpovedné nechať sa len tak unášať životom. Vytvárať si svoj deň je vaše božie právo.

Ramtha

Funguje to následovne:Dobro priťahuje dobro. Keď ste z niečoho nadšení, plní entuziazmu a odhodlania, keď ste šťastní, veselí alebo plní energie, vysielate pozitívnu energiu. Na druhej strane ak ste unudení, nervózni, vystresovaní, nahnevaní či rozhorčení energia, ktorú vysielate je negatívna. Vesmír v rámci zákona príťažlivosti nadšene odpovedá na obe vibrácie. Nerozlišuje čo je pre vás lepšie, jednoducho odpovedá na akúkoľvek energiu, ktorú vytvárate, a znásobenú vám ju vracia späť. Naspäť dostanete presne to, čo ste vyslali. Vaše myšlienky a pocity sú vlastne vždy len žiadosťou pre vesmír, aby vám poslal naspäť to isté vo väčšom rozsahu.

Pretože vibrácie energie, ktorú vysielate, pritiahnu energiu s tou istou frekvenciou, musíte si byť istí, že vysielate takú energiu a také, myšlienky a pocity, ktoré sa zhodujú s tým, čo chcete do svojho života pritiahnuť. Ak chcete priťahovať lásku a radosť, musíte vytvárať vibračné frekvencie lásky a radosti.

Princíp je rovnaký, ako pri vysielaní a prijímaní rádiových vĺn. Vaša frekvencia sa musí spojiť s tou, ktorú chcete chytiť. Nemôžete si naladiť rádio na frekvenciu 98,7 FM a očakávať, že chytíte stanicu, ktorá vysiela na frekvencii 103,3. To sa jednoducho nestane. Vaša energia sa musí zladiť s energiou vysielača. Takže vaše vibrácie musia byť naladené na pozitívnej frekvencii, aby ste pritiahli pozitívnu energiu.

Naučte sa ovládať vaše myšlienky aj pocity a udržujte vibračné spojenie s tým, čo chcete pritiahnuť. Podarí sa vám to, keď budete na to, čo sa vo vašom živote deje, nie len reagovať, ale aj odpovedať. Mnohí z nás prechádzajú svojim životom tak, že automaticky a bez rozmýšľania reagujú na veci, ktoré sa okolo nás dejú. Možno máte ťažký deň, dostali ste defekt alebo s vami niekto zaobchádzal neférovo. Priznajte si, že v takýchto situáciach sú vaše emócie a myšlienky negatívne. Ste nahnevaní, nahnevaní, frustrovaní alebo smutní. A presne v takýchto situáciach reagujete bez rozmýšľania namiesto toho, aby ste vedome odpovedali. A vaše negatívne nabité myšlienky a emócie automaticky vysielajú vesmíru žiadosť o ďalšie negatívne skúsenosti. Aby ste dosiahli oveľa lepší výsledok, musíte sa naučiť vedome reagovať iným, pozitívne ladeným spôsobom.

Ak robíte to, čo ste robili vždy, dostanete to, čo ste vždy robili.

Anthony Robbins

Dobrá správa je, že ak raz pochopíte zákon príťažlivosti a jeho princíp, môžete si začať vedome a zámerne vytvárať lepší život. Vždy sa môžete rozhodnúť aj pre inú reakciu na situácie, do ktorých sa počas dňa dostanete. Môžete sa rozhodnúť myslieť inak. Môžete sa rozhodnúť, že sa budete sústreďovať na veci, ktoré v živote chcete a to že o nich budete premýšľať. Môžete sa rozhodnúť, že budete robiť viac vecí, z ktorých máte dobrý pocit. Môžete sa rozhodnúť aktívne sa podieľať na vytváraní svojej budúcnosti tým, že zmeníte svoje myšlienky a pocity.

Vašu budúcnosť tvorí to, čo robíte dnes, nie to, čo budete robiť zajtra.

Robert Kiyosaki

Zákon príťažlivosti umožňuje nekonečné možnosti, nekonečnú hojnosť a nekonečnú radosť. Je na vás čo si vyberiete.

Relaxácia

V dnešnej dobe ľudia zabúdajú na to, že aby ich telesná schránka správne fungovala a myseľ sa tak stala slobodnou, je dobré sa naučiť relaxovať. Naučte sa uvoľniť a odpútať od problémov dneška, včerajška a zajtrajška, skúsme niekedy neriešiť „problémy“ v našej mysli. Potom môžeme zvládnuť nielen koncentráciu, ale aj meditáciu a pokročilejšie jógové techniky. Tak ako existuje mnoho ciest jógy, tak aj relaxovať sa dá rôznym spôsobom. Skutočný relax nám prináša uvoľnenie, pocit pokoja, ticha mysle a v konečnom dôsledku blaha, odpútanosti od tela, pocit absolútnej slobody a šťastia. Práve preto je nesmierne dôležité nájsť v dianí dňa chvíľu na stíšenie. Aj tu treba podotknúť, že rôznym ľuďom vyhovuje rôzny spôsob relaxu. Niekto uprednostní šport, niekomu vyhovuje ľahnúť si na podložku, vyrovnať chrbticu, alebo vziať do ruky štetec, farby a tvoriť. Dôležité je, že sa myseľ odpútať a v týchto chvíľach zabudneme na seba, na naše ego, necháme voľne prúdiť energiu. Spočiatku sa môže stať, je ego natoľko silné, že vám bude klásť prekážky prostredníctvom vašich myšlienok. Jedná sa o ospravedlňovanie sa samých pred sebou, že máte nedostatok času, že vám niečo počas relaxácie utečie. No ak dokážete tieto prvotné prekážky prekonať, sami spozorujete a zistíte, že relax je vašou prirodzenou súčasťou a pomáha vám na ceste poznania.

Nesnažte sa myšlienky násilne ovládať, alebo potláčať, len ich pozorujte. Tie, ktoré sa vám nepáčia si nevšímajte, nerozvíjajte, staňte sa len ich pozorovateľom, bez zvláštneho zaujatia. To, čomu vy sami neprikladáte význam, sa samovoľne stratí. Myšlienky sa postupom času upokoja, stíšia a vy si už život bez relaxácie nebudete vedieť predstaviť. Uvidíte, že akonáhle sa stíšite, aj vaše problémy a starosti pominú a v tomto tichu skôr nájdete riešenia rôznych životných situácií, odpovede na všetky otázky.

Jednou s veľmi dôležitých foriem relaxácie je relaxácia celého organizmu, keď postupne uvoľňujete každú jednotlivú časť vášho teľa. Začínate od dolných končatín a postupujete smerom k hlave pričom uvoľňujete každú kosť, každý sval, každý orgán. Presný postup sa budete môcť dočítať na týchto stránkach.

Problematike jógy a jógových techník sa budeme venovať podrobnejšie v ďalších článkoch v kategórii sebarealizácia.

 

Jóga

Aj keď je jóga v súčastnosti veľmi populárna a propagovaná nie každý vie jej skutočný pravý význam.Význam slova Joga zo sanskritu znamená zapriahnutie/pripojenie duše k bohu. Tieto techniky spojovania boli známe už pred tisíce rokmi a ich vytrvalé praktikovanie prežilo až do dnešných moderných čias. Existujú stovky druhov jóg a metód no najdôležitejšie je nájsť si tu správnu a pre seba tu najvhodnejšiu tak aby vyhovovala našej povahe a temperamentu. Môžme spomenúť tie najznámejšie a najobľúbenejšie druhy medzi ktoré patria hatha jóga, radža jóga, bhakti jóga, karma jóga, džňána jóga a asparša jóga. Každá z metód pripájania sa k bohu má svoje špecifiká a následné postupy. Je na každom z nás vycítiť k ktorému postupu ku ktorej jóge máme najbližšie ku ktorej nás to ťahá najviac. Výsledkom praktikovania jógy teda spojenia je harmónia zjednotenie s podstatou.

Pokiaľ boli tieto vzostupné druhy a techniky aktuálne a účinné v mynulosti v súčastnosti sú platné a funkčné zostupné prúdy. To znamená ,že v minulosti si jógin sadol do asány utíšil emócie a myšlienky a svojim vedomím prešiel do vyšších úrovní vedomia. Takýmto pasívnym spôsobom jogíni a mystici udržiavali kontakt s vyššími svetmi. V súčastnosti pri príchode éry vodnára tu je takzvaná jóga pre celé ľudstvo. Už nie je nutné odísť do ústrania. Je nutné postupne prechádzať a prenášať vyššie stavy vedomia do aktívneho denného života.

 

Jóga to je životná filozofia, postoj človeka k pravde, k skutočnosti, k svojmu životu, k jeho naplneniu. Tvorí ju súhrn telesných, duševných a mentálnych cvičení, to znamená, že nejde len o cvičenie ásan – jógových polôh, ako sa mnoho ľudí domnieva, ale ide aj o tréning mysle. A tak ako je každá ľudská bytosť jedinečná, existujú rôzne druhy jógy, je len na každom z nás, ktorý druh si vyberie, ktorá cesta je pre neho tá pravá.

V prvom rade je dôležité zvládnuť stav relaxácie a koncentrácie. A to je možné prostredníctvom, relaxačných techník, koncentračných cvičení a neskôr samotnej meditácie. Ten, kto sa rozhodne, že chce nastúpiť cestu hľadania pravdy, cestu hľadania seba, musí vedieť, že pokiaľ sa vedome morálne neočití a nezušľachtí, ostane mu tajomstvo pravdy skryté a nedosiahne želané výsledky. Prečo je zušľachtenie charakteru tak dôležité? Pretože obrazne povedané nádoba do ktorej sa naleje čisté svetlo musí byť čistá inak rýchlosť a čistota vibrácií môže byť pre dotyčného jedinca nebezpečná. Nervový systém by sa mohol jednoducho pod čistotou a jasnosťou vibrácie jednoducho zrútiť. V čom spočíva morálna čistota, asi nikomu netreba podrobne vysvetľovať, každý to podvedome cíti. Každý človek vie najlepšie sám, kde sú jeho úskalia. Preto je dobré každý deň začínať s pocitom lásky ku všetkému a všade, s pocitom milosti, vďaky za všetky dary s pokorou a úctou k životu. Rovnako dôležité je aj vedieť odpustiť, a to nielen tím, ktorí nám ublížili, ale predovšetkým sebe. Pokiaľ sa totiž nenaučíme prijímať seba a milovať sa bezpodmienečne, nemôžeme v skutočnosti milovať ostatné bytosti. To nie sú len naučené frázy. Ak takto začnete konať, sami veľmi skoro zistíte, aké ovocie vám tento postoj prináša. Stále treba mať na pamäti, že všetko sa deje v pravý čas, že sme vždy na správnom mieste, aj keby náš vonkajší pocit a podmienky v danej chvíli hovorili opak. Majme stále na pamäti, že to, čo do svojho okolia zasievame, bude nám aj vrátené, či už je to „dobro, alebo zlo“. Svoj osud si takto budujeme úplne dobrovoľne a sami. Tvoríme si svoju budúcnosť.

Nezabúdajte že pravá cesta sebapoznania musí rozvíjať a obsahovať vždy všetky tri úrovne a to telo dušu a ducha súčastne teda (telesné cvičenia, pohyb, stravovanie/ duševné a morálne zušlachťovanie/duchovné cvičenia, meditácia,koncentrácia a kontemplácia.)

Týmto článkom sme samozrejme neobsiahli ani desatinu toho čo spájanie , alebo jóga v skutočnosti obsahujú a preto problematike jógy a jógových techník sa budeme venovať podrobnejšie v ďalších článkoch v kategórii sebapoznanie a sebarealizácia.

Prijímanie

Duša, život a rozumný vesmír nemeria rast ako my ľudia postupom v kariére, väčším zárobkom a pod. Aj duchovný rast má veľmi konkrétnu podobu. Duchovný vývoj to je radosť, láska k sebe samému, umenie prijímať, zmena negatívneho v pozitívne, zušľachťovanie ega, ochota otvoriť sa novému alebo schopnosť spolupracovať na spoločnom diele. Lásky je všade veľká hojnosť. Je jej ako vzduchu, ktorý dýchame. Čím viac si lásky dávame a prijímame ju tým viac rastieme.

Kedykoľvek dokážeme uvidieť lásku, ktorú máme, rozšírime ju. Jeden zo zákonov prijímania hovorí, keď oceňujeme to čo prijímame bude nám toho dané ešte viac. A každý krát keď si to neoceníme bude veľmi ťažké poslať nám viac. Čím viac sa sústredíme na to zlé, tým viac zlého si vo svojom živote tvoríme a tým viac to preniká i do oblastí nášho života, ktoré predtým dobre fungovali. Čím viac sa sústredíme na to, čo je na našom živote dobré a čo sa nám darí, tým lepšie sa nám povedie i v ostatných oblastiach. A rovnako je to s prijímaním. Čím viac uvidíme a oceníme čo všetko dostávame, tým viac budeme mať. Sú 2 typy prianí:

1. priania osobnosti

2. priania duše

Prianie „duchovný rast“ je prianím duše. Priania (žiadosti) osobnosti bývajú vrchným kabátikom pre priania duše a sú obvykle konkrétnejšie (žiadosť o hmotné predmety – nové auto alebo iné predmety). Ak budeme ochotní pozerať sa na hlbšiu motiváciu za tým-ktorým prianím a ak si uvedomíme čo čakáme, že danou vecou získame, otvoríme si ďaleko viac ciest a možných foriem, v ktorých to k nám môže prísť. Žiadosti osobnosti sú veľmi špecifické a vesmíru trvá často dlhšie než nájde cesty ako nám požadovanú vec priniesť. Keby sme však namiesto peňazí žiadali o to, čo nám tieto peniaze majú priniesť napr. o viac bezpečia, príležitosť cestovať, možnosť vziať si v práci voľno alebo ľahšie splácanie účtov to všetko sa nám splní rýchlejšie a ľahšie ako peniaze. Prianie osobnosti znie : chcem auto lebo ho má sused. Prianie duše znie chcem kvalitné auto pre moju bezpečnosť. Učiť sa prijímať znamená učiť sa žiadať skôr o esenciu než o konkrétnu formu. Vesmír nám často prinesie to, o čo žiadame a my zistíme, že to nie je to, čo chceme, alebo to prišlo neskoro. To je plytvanie časom. Skôr ako povieme, že niečo chceme, pýtajme sa: Môžem svoje prianie formulovať širšie, alebo presnejšie ? Ak povieme: „chcem, aby ma tento človek miloval“ alebo „chcem, aby mi ten a ten človek prinášal radosť“ veľmi sme vesmíru obmedzili možnosti dať nám čo chceme, hlavne pokiaľ nás títo ľudia nemilujú a neprinášajú nám radosť. Keď chceme, aby sa nám niečo objavilo v jednej konkrétnej podobe, trvá to vesmíru omnoho dlhšie, než keď necháme vesmír kúzliť a robiť zázraky a splniť nám skôr prianie duše, než žiadosti osobnosti. K tomu je často potreba vedieť sa odpútať a dať veciam voľný prienik.

Možno sa nám už stalo, že sme si niečo predstavovali a potom sa nám to splnilo. Lenže mnohí z nás nevedia ako opustiť to staré čo máme, a ako sa otvoriť novému. Ak chceme dostávať, buďme ochotní otvárať sa novým formám. Ak máme vo svojom živote zmes rôznych vzťahov, alebo trávime väčšinu svojho času vo vzťahu, ktorý nás neuspokojuje, neostáva už pre iný lepší vzťah v našom živote žiadne miesto. Ak žiadame o viac peňazí, ale každý svoj čas trávime rozdávaním svojich služieb alebo nezárobkovými aktivitami, bude omnoho zložitejšie si peniaze pritiahnuť (alebo opak vôbec nič nerobiť). Ak si chceme vytvoriť to, o čo žiadame, buďme ochotní robiť veci, do ktorých nás vedie naša duša.

Keď o niečo požiadame, začneme často prechádzať radou nečakaných zmien, ktoré nás majú na danú vec pripraviť. Potrebujeme možno zmeniť náš prístup a postoj.

Možno máme nejaké názory, ktoré vytvárajú energetické bloky, znemožňujúce pritiahnuť si žiadaný dar.

Keď požiadame, vesmír nám okamžite bude ponúkať rôzne situácie, ktoré nám dajú príležitosť (realizovať žiadané prianie) otvoriť sa a zmeniť svoj prístup alebo názory, aby sme tak mohli mať to, čo chceme. Aby sme mohli mať to, o čo žiadame, musíme sa niekedy niečoho vzdať (odovzdávam svoj názor, svoje presvedčenie). Možno že budem potrebovať vzdať sa nejakého priateľa, alebo myšlienky, neužitočnej aktivity alebo príliš veľkého strachu. Nie je to preto, že by nás vesmír chcel trestať alebo sťažovať nám cestu, ale preto, že máme vo vnútri jemného a milujúceho učiteľa, ktorý nám chce dať čokoľvek až sme na to pripravení a prispeje to k nášmu najväčšiemu a najvyššiemu dobru, to znamená realizácii duše.Napr. nemusíme hneď dostať väčšiu sumu peňazí, pokiaľ nie sme pripravení ju zvládnuť. Naše vyššie JA nám možno najskôr pripraví pár lekcií, v ktorých budeme môcť zmeniť a posunúť svoje názory, aby tak peniaze, ktoré prídu, naozaj prispeli k nášmu rastu.Ak žiadame o veci egoisticky, vesmír nás na ne vždy najskôr pripraví, aby nás nepoškodzovali až ich budeme mať. „Keď sa vesmír rozhliada po ľudských mysliach, je smutný z toho, o ako málo žiadame. Vidí obmedzený záber našich myšlienok. My sa pozeráme skôr do dlane než, aby sme mierili k vyšším cieľom“ Sú cesty, ako mať v živote viac. Jednou z nich je používať svoju predstavivosť. Predstavivosť je veľký dar, ktorým sme boli obdarení. Fantazírujme a posúvajme svoje vízie. Fantázie môžu ukazovať na naše vyššie poslanie. Mnohé z predstáv, ktoré sa najčastejšie objavujú v našej fantázii vrátane tých, od ktorých sa cítime bezmedzne vzdialení, sú totiž obrazy nášho vyššieho poslania a života, akým budeme žiť až ho dosiahneme.

O čo môžeme žiadať ? Môžeme žiadať o duchovný rast a viac svetla, pretože, to je všeobecná prosba, ktorú naša duša využije, aby nám mohla priniesť mnoho nečakaných darov. Duchovným rastom je napr. radosť, svetlom je napr. nové zamestnanie. Dôverujme si a verme, že môžeme vytvoriť čokoľvek chceme. Ak si budeme veriť a necháme odísť spomienky na obdobie svojho života, v ktorom sa nám nedarilo, pomôže nám to otvoriť sa väčšej hojnosti. Keď už musíme myslieť na minulosť, myslime na dobu, keď sme boli šťastní a tvoriví . Môžeme si začať predstavovať radosť, mier a harmóniu ako svoje životné právo v každej svojej činnosti. Môžeme žiadať o sústredenosť, vyjasnenie a lásku, žiadajme o víziu svojho vyššieho poslania a buďme ochotní uznať i tie najdrobnejšie dary, ktoré nám každý deň prichádzajú. Čím viac budeme potvrdzovať, čo nám vesmír posiela, tým viac si môžeme do svojho života preniesť.

Žiadajme. Vesmír nám nemôže dať nič, pokiaľ o to nepožiadame.

Vesmír čaká na naše priania. Keď vidíme, že sa nám začnú plniť, buďme ochotní brať a prijímať. Keď sa objaví príležitosť, chopme sa jej. Ďakujme a oceňujme za to vesmír a môžeme si tvoriť svoje nebo na zemi.

 

Prvý princíp vedy o bohatstve

Myšlienka je jedinou silou, ktorá môže z nesformovanej substancie dať vzniknúť hmatateľnému bohatstvu. Materiál z ktorého pochádzajú všetky veci, je substancia, ktorá myslí a myšlienka na formu v tejto substancii túto formu vytvára. Prvotná substancia vyvíja pohyb podľa vlastných myšlienok, každá forma a každý proces, ktorý môžeme vidieť v prírode je viditeľným vyjadrením myšlienky prvotnej substancie. Keď nesformovaná substancia myslí na formu, táto forma sa rodí, keď myslí na pohyb, vyniká pohyb. Takto boli stvorené všetky veci.

Žijeme vo svete myšlienok, ktorý je súčasťou myšlienky stvorenia. Predstava (myšlienka) pohybujúceho sa vesmíru, pôsobiaca na nesformovanú substanciu a mysliacu energiu- pohybujúc sa podľa tejto predstavy nabrala formu planetárnych systémov a udržiava si túto podobu. Mysliaca substancia sa sformuje podľa myšlienky a podľa nej sa aj začne pohybovať.

Podržanie myšlienky obiehajúceho systému planét a svetov viedlo k sformovaniu týchto telies v mysliacej substancii.

Každá myšlienková forma, podržaná v mysliacej substancii, vedie k vytvoreniu formy, ale vždy alebo aspoň vo všeobecnosti, v súlade s už zavedenými zákonmi.

Pri myšlienke na dom určitej konštrukcie sa nesformuje dom okamžite, ale pritiahne tvorivé energie, ktoré už pôsobia vo sfére výroby a obchodu, a nasmeruje ich tak, aby bol dom rýchlo postavený. A keby neexistovali žiadne kanály, s ktorými by mohla tvorivá energia pracovať, potom by sa dom sformoval priamo z prvotnej substancie, bez toho, aby sa čakalo na pomalé procesy organického a anorganického sveta.

Žiadna myšlienková forma nemôže pôsobiť na prvotnú substanciu bez toho, aby vytvorila formu.

Každý človek je mysliacim centrom a je schopný vytvárať myšlienky. Každá forma, ktorej dáva človek podobu svojimi rukami, musí najskôr existovať v jeho mysli. Človek nemôže vytvoriť nič, čo by predtým v jeho mysli neexistovalo.

Ľudstvo doposiaľ obmedzovalo svoje úsilie na prácu rúk, manuálnu prácu vo svete hmotných foriem, pričom menilo alebo obmieňalo podoby týchto foriem. Ľudstvu nenapadlo, že by mohlo tvoriť nové formy pomocou sily myšlienok, ktorá pôsobí na nesformovanú substanciu. Človek pretvára a upravuje existujúce formy manuálnou prácou a vôbec nevenuje pozornosť otázke, či by mohol vytvárať veci z nesformovanej substancie tým, že by jej prekomunikoval svoje myšlienky. Predsavzali sme si dokázať, že je to možné-dokázať, že hociktorý muž či žena sú toho schopní - a ukázať ako nato.

Existuje jedinečná nesformovaná energia alebo substancia, z ktorej vznikli všetky veci. Všetky na prvý pohľad mnohoraké rôzne prvky, sú len odlišnými podobami jediného prvku. Všetky nespočetné formy v organickej a anorganickej prírode sú rôzne tvary pochádzajúce z jedinej substancie. A táto substancia je schopná myslenia –myšlienka podržaná v substancii produkuje tvary. Ľudská bytosť je mysliacim centrom a je schopná tvoriť myšlienky. Ak vie človek prekomunikovať svoje myšlienky prvotnej substancii, potom môže tvoriť a formovať veci, na ktoré myslí.

Aby ľudia zbohatli musia veci robiť istým spôsobom, a aby sa tak stalo, musia sa naučiť istým spôsobom myslieť. Spôsob, akým človek robí veci, priamo odráža spôsob akým myslí. Aby ste mohli robiť veci spôsobom, akým ich chcete robiť, musíte získať schopnosť myslieť spôsobom, akým myslieť chcete. A myslieť spôsobom, akým myslieť chcete, znamená myslieť pravdu, bez ohľadu nato, ako sa veci javia. Každý človek má prirodzenú, vrodenú schopnosť myslieť na to čo myslieť chce, no vyžaduje to ďaleko viac úsilia ako myslieť myšlienky, ktoré sa nám vynárajú pri pohľade na veci. Myslieť na to ako sa veci javia je jednoduché, no myslieť pravdu, bez ohľadu ako sa veci javia, je namáhavé a vyžaduje to oveľa viac síl než akákoľvek iná práca. Všetko čo sa prejavuje vo viditeľnom svete, má tendenciu vytvárať v mysli obrazy, ktoré však nemusia zodpovedať skutočnosti. Myseľ tieto obrazy prijíma a tomuto sa možno vyhnúť jedine udržiavaním pravdy vo svojom vedomí. Pri pohľade na chudobu vzniknú vo vašej mysli zodpovedajúce obrazy, ale len v prípade, že nebudete schopní vidieť pravdu o tom, že chudoba v skutočnosti neexistuje, existuje iba hojnosť. Myslieť na zdravie, keď vaše zmysly vnímajú choroby, alebo myslieť na bohatstvo uprostred zdania chudoby, si vyžaduje silu, no ktokoľvek, kto túto silu získa, stane sa majstrom mysle.Taký človek môže zdolať osud a dosiahnuť čo chce. Túto silu možno získať osvojením si faktu, ktorý stojí za všetkým, čo vidíme a tým je jedinečná mysliaca substancia, z ktorej a pomocou ktorej vznikajú všetky veci.

Je nutné pochopiť, že z každej myšlienky podržanej v tejto substancii vzniká forma. Človek môže na túto substanciu pôsobiť svojimi myšlienkami takým spôsobom, aby ich sformoval do viditeľnej podoby. Keď si toto uvedomíme, zmiznú všetky pochybnosti a strach, pretože je jasné, že môžeme vytvoriť, všetko čo chceme, dosiahnuť čo chceme a stať sa tým čím chceme byť.

Wallace D. Wattles

Srdce zázračná kuchyňa

Predstavte si, že máte doma zázračnú kuchyňu. V tej rozprávkovej kuchyni môžete mať akékoľvek množstvo akéhokoľvek jedla z ktoréhokoľvek miesta na svete. Nikdy nemáte starosti, čo budete jesť, môžete mať na stole čokoľvek na čo si zmyslíte. Ste veľmi štedrý, nezištne dávate jedlo každému a nič za to nechcete. Nasýtite každého kto príde, lebo s toho máte pôžitok a váš dom sa stále hemží ľuďmi, ktorí sa prišli najesť do vašej magickej kuchyne.

Jedného dňa zaklope na vaše dvere chlapík s pizzou. Otvoríte chlapík pozrie na vás a povie:“Človeče, vidíte túto pizzu? Dám vám ju, keď mi dovolíte, aby som riadil váš život. Stačí, ak budete robiť čo vám poviem a nikdy nebudete hladovať, pretože vám každý deň prinesiem pizzu. Musíte však ku mne byť dobrý.“

Viete si predstaviť ako by ste zareagovali? Vo vašej kuchyni môžete mať tú istú pizzu-dokonca ešte lepšiu. A predsa k vám príde tento chlapík a ponúka vám jedlo, ak budete robiť to, čo si želá on. Zasmejete sa a poviete:“Nie ďakujem! Nepotrebujem vaše jedlo, mám dostatok jedla. Môžete vojsť do môjho domu a najesť sa čohokoľvek a nemusíte za to nič urobiť. Nemyslite si, že vás budem poslúchať. Mňa nikto nebude manipulovať.“

A teraz si predstavte opak. Hladujete už niekoľko týždňov a vo vrecku nemáte ani halier. Príde k vám ten človek s pizzou a povie.“Hej tu máte jedlo. Môžete sa najesť, stačí ak budete robiť to čo vám prikážem.“ Jedlo rozvoniava a vy hladujete. Dáte si trochu jedla a on povie:“Ak sa vám žiada viac, môžete si vziať, ale musíte ma poslúchať.“

Dnes máte čo jesť, ale zajtra nemusíte mať nič, takže radšej pristanete na to, že za jedlo urobíte čokoľvek. Môžu sa z vás stať otroci, pretože nemáte jedlo a potrebujete ho. Po nejakom čase sa vás zmocnia pochybnosti. Vravíte si:“Čo si počnem bez pizze? Nemôžem bez nej žiť. Čo keď si to moja partnerka rozmyslí a dá pizzu –moju pizzu-niekomu inému?“

A teraz si predstavte, že nehovoríme o pizzi, ale o láske. Vaše srdce prekypuje láskou. Rozdávate svoju lásku nezištne, nepodmieňujete ju nijakým ak. Ste milionárom lásky. Niekto však zaklope na vaše dvere a povie:“Hej, priniesol som vám lásku. Dám vám ju ak ma budete poslúchať.“

Keď ste plný lásky, ako na to zareagujete? Asi sa zasmejete a poviete:“Ďakujem, ale nepotrebujem vašu lásku. V srdci mám takú istú lásku, ba väčšiu a lepšiu a rozdávam ju nezištne.“ Ale čo sa stane ak vás stravuje hlad po láske, no v srdci nijakú lásku nemáte a vtedy niekto príde a povie:“Chcete trochu lásky? Môžem vám dať, moju lásku ale musíte robiť to čo budem chcieť ja.“ Ak vás trápi hlad po láske a vy ponúkanú lásku ochutnáte, možno pre ňu urobíte čokoľvek. Možno vám láska chýba tak veľmi, že za trochu pozornosti ste ochotní dať aj celú svoju dušu.

Vaše srdce je ako zázračná kuchyňa. Ak otvoríte svoje srdce, máte toľko lásky koľko potrebujete. Nemusíte chodiť po svete a žobrať o lásku:“Prosím, milujte ma. Som veľmi osamelý, láska sa mi vyhýba. Potrebujem niekoho aby ma mal rád a dokázal, že si lásku zaslúžim. Lásku však nosíme v sebe len si to neuvedomujeme.

Vidíte koľko drámy narobia ľudia, keď si myslia, že nemajú lásku? Trpia nedostatkom lásky a keď ju trochu ochutnajú, stávajú sa na nej závislými. Ľudí potreba lásky zbedačí a posadne. A potom nastane veľká dráma:“Čo budem robiť, keď ma partner opustí?“ Ako môžem bez nej žiť?“ Ľudia nemôžu žiť bez drogového priekupníka, teda bez človeka, ktorý ich zásobuje každý deň. A keďže sú taký hladný za trochu lásky, dovolia, aby druhý ľudia ovládali ich život. Dovolia druhým, aby im hovorili čo majú a čo nemajú robiť. „Budem ťa milovať keď sa budeš správať takto. Budem ťa milovať ak mi dovolíš, aby som riadil tvoj život. Iba vtedy ťa budem mať rád, ak budeš ku mne dobrý. Ak nie, zabudni na to.“ Problém spočíva v tom, že v srdci majú zázračnú kuchyňu. Celé naše utrpenie začalo preto, lebo sme uzavreli srdcia a už necítime lásku, ktorú v nich máme. V určitom období života sme sa začali báť lásky, lebo si myslíme, že láska je nespravodlivá. Láska bolí. Usilovali sme sa všemožne niekomu vyhovieť, chceli sme , aby nás prijali, no neuspeli sme. Znova a znova sme to skúšali v iných vzťahoch, no zlomilo nám to srdce. Láska je príliš riskantná. Prechovávame voči sebe toľko výhrad, až je prirodzené, že nie sme schopní mať radi ani len seba. Ak nedokážeme nájsť dostatok lásky pre seba, ako môžeme čo len predstierať, že milujeme toho druhého?

Sústredte sa na ten najkrajší vzťah, aký môžete mať-vzťah so sebou samým. Nie je v tom nič sebecké, je to prejav sebalásky. Stačí ak budete milovať samých seba vaša láska bude narastať. A ak potom nadviažete s niekým vzťah, neurobíte to s nedostatku lásky. Nič vám nechýba k úplnosti. Keď láska vychádza z vás, nehľadáte ju zo strachu, že zostanete sami. Lásku môžete rozdávať bez podmienok, nemusíte láskou šetriť, pretože máte v srdci zázračnú kuchyňu. Šťastnými vás robí láska, ktorá vychádza z vášho srdca. A ak nebudete šetriť láskou, každý vás bude milovať.

Miguel Ruiz-Mágia vzťahov

Dvanásť krokov k bohatstvu (Veda o bohatstve)

1. Existuje mysliaca substancia, z ktorej vznikli všetky veci, a ktorá vo svojej prvotnej podobe preniká, prestupuje a zapĺňa všetky úrovne stvorenia.

2. Myšlienka v tejto substancii nadobúda formu, ktorá je obrazom významu myšlienky.

3. Človek môže sformovať veci vo svojich myšlienkach a pôsobením myšlienky na nesformovanú substanciu môže vytvoriť vec na, ktorú myslí.

4. Aby bol toho človek schopný, musí upustiť od súťaživého, konkurenčného prístupu a prejsť na prístup tvorivý. Inak nemôže byť v harmónii s nesformovanou substanciou, ktorá je vo svojej podstate tvorivá a nikdy nie súťaživá.

5. Človek sa môže plne zharmonizovať s nesformovanou substanciou pestovaním živej a úprimnej vďaky za požehnania, ktoré sú mu poskytované. Vďačnosť zjednocuje mysle ľudí s inteligentnou substanciou, takže myšlienky človeka sú substanciou príjmané.

6. Človek môže zostať v tvorivej rovine, len ak sa zjednotí s nesformovanou substanciou cez hlbokú a neustálu vďačnosť.

7. Človek si musí sformovať jasnú a presne definovanú predstavu o veciach, ktoré túži vlastniť, robiť, alebo kým sa chce stať, následne musí tento obraz udržiavať vo svojej mysli a zároveň byť vďačný najvyššej sile za to, že všetky jeho túžby sú mu splnené.

8. Človek, ktorý chce zbohatnúť, musí vo svojom voľnom čase rozjímať nad nad svojou víziou a to vo vrúcnej vďačnosti, že sa stáva realitou. Dôležitosť častého pozorovania duševného obrazu spolu s pevnou vierou a oddanou vďakou, nemôžu byť dostatočné zdôraznené. Týmto procesom je obraz otlačený do nesformovanej substancie a tvorivé sily sú uvedené do činnosti.

9. Tvorivá energia pracuje cez tradičné kanály prirodzeného hospodárskeho rastu a spoločenského usporiadania. Všetko čo je obsiahnuté v duševnom obraze bude určite dané osobe, ktorá sa riadi vyššie uvedenými inštrukciami, a ktorej dôvera nie je nestála. To po čom túži k nej príde cez tradičné obchodné kanály.

10. Aby mohol človek príjmať plody svojej predstavy, keď sú pre neho pripravené, musí konať spôsobom, ktorým dáva viac, než len zastávanie si svojho miesta.

11. Nesmie zabúdať na cieľ zbohatnúť cez realizáciu svojho duševného obrazu. Každý deň musí urobiť všetko, čo môže, a vykonať každý čin úspešným spôsobom. Každému človeku musí dať viac v úžitkovej hodnote, než od neho príjme v peňažnej hodnote, aby každá transakcia priniesla viac života a musí udržiavať myšlienku na pokrok, aby bol dojem obohatenia vycítený každým, s kým príde do kontaktu.

12. Muži a ženy, ktorí sa budú riadiť uvedenými inštrukciami, zaručene zbohatnú a ich bohatstvo bude zodpovedať ich vízii, pevnosti odhodlania, neoblomnosti dôvery a hĺbke ich vďačnosti.

Majster snov

Každý vzťah vo vašom živote možno napraviť a každý vzťah môže byť krásny ale záleží to len na vás. Musíte mať odvahu vysloviť pravdu nie len pred inými ale aj pred sebou. Možno nemusíte byť úprimný ku každému koho stretnete no môžete byť úprimní samy k sebe. Možno nemôžete kontrolovať všetko čo sa okolo vás deje, môžete však ovládať svoje reakcie. Práve ony usmerňujú sen vášho života, váš osobný sen. Vaše reakcie vás robia šťastnými alebo nešťastnými. Vaše reakcie sú kľúčom ku krásnemu životu. Ak sa naučíte ovládať svoje reakcie potom môžete zmeniť návyky. A tým zmeniť svoj život.

Ste zodpovedný za dôsledky všetkého čo si myslíte, robíte, hovoríte, cítite. Možno je pre vás ťažké rozpoznať, ktoré činy, aké pocity, aké myšlienky- čo spôsobujú, dôsledky si však uvedomíte, pretože vďaka nim viete, čo je utrpenie a čo radosť. Svoj osobný sen ovládate tým, že sa rozhodujete. Musíte však vnímať, či sa vám dôsledky vášho rozhodnutia pozdávajú. Ak sa vám dôsledky páčia, pokračujte v tom čo robíte. Ak vám však nevyhovuje to, čo sa vo vašom živote deje, ak nemáte radosť z vášho sna, pokúste sa zistiť, čo spôsobilo tie dôsledky, ktoré sa vám nepáčia. Toto je spôsob, ako zmeniť svoj sen.

Váš život je prejavom vášho osobného sna. Ak dokážete zmeniť program vášho osobného sna, stanete sa majstrami snov. Majster snov vytvára zo svojho života majstrovské dielo. Ovládať sny je však veľká výzva, pretože ľudia sa stávajú otrokmi snov. Spôsob akým sa učíme snívať, nevedie nikam. Je totiž ťažké uniknúť snu o strachu, keď sme presvedčený o tom, že nič sa nedá zmeniť. Aby ste sa z toho sna prebudili, musíte byť pánom svojich snov.

Toltékovia preto vyvinuli učenie o transformácii, aby sa vyslobodili zo zajatia starého sna a vytvorili nový sen, v ktorom je možné všetko ba aj únik zo sna. Podľa náuky o transformácii Toltékovia rozdeľujú ľudí na snívačov a stopárov. Snívači vedia, že sen je len ilúzia a prijímajú pravidlá sveta, ktorý je tiež len ilúzia. Stopári sú ako tigre alebo jaguáre, ktoré sledujú každú akciu a reakciu. Musíte sledovať svoje reakcie musíte na sebe pracovať v každom okamihu. Vyžaduje si to veľa času a odvahy, pretože jednoduchšie je veci brať osobne a reagovať zvyčajným spôsobom. No potom robíte chyby, spôsobujete si utrpenie a bolesť, pretože vaše reakcie vytvárajú len viacej emocionálneho jedu a stupňujú drámu. Ak dokážete kontrolovať svoje reakcie, čoskoro zistíte, že začínate vidieť – to znamená, že vnímate veci také, aké skutočne sú. Naša myseľ normálne vníma veci také aké sú. Keďže nás už od detstva určitým spôsobom programovali a my sme si vytvárali predstavy, všetko, čo prijímame, počujeme a najmä vidíme, sa usilujeme ju interpretovať. Je veľký rozdiel medzi tým ako ľudia vidia vo sne a ako vidia veci také aké sú bez akéhokoľvek posudzovania. Rozdiel je v spôsobe akým naše telo reaguje na to čo vnímate. Napríklad keď idete po ulici a niekto kto vás ani nepozná, povie, že ste hlupák, môžete to vnímať a reagovať na to rôznymi spôsobmi. Môžete sa stotožniť s názorom dotyčnej osoby a povedať si „Áno, asi som hlupák.“ Môžete sa však aj rozzúriť, cítiť sa potupení, alebo to jednoducho ignorovať. Pravda je však taká, že ten človek zápasí s emocionálnym jedom, a vás urazil preto, lebo ste boli prvý koho stretol. Nemá to s vami nič spoločné. Nie je na tom nič osobné. Ak si uvedomíte ako sa veci majú, nezareagujete. Môžete si povedať: „Hľa ten človek musí veľmi trpieť.“ Neberiete to osobne. Toto je len jeden príklad vzťahuje sa však takmer na všetko, čo deje v každej chvíli. Máme svoje malé ego, ktoré všetko berie osobne, a preto reagujeme neprimerane. Nevidíme,čo sa v skutočnosti deje, reagujeme okamžite a robíme z toho súčasť svojho sna. Vaša reakcia vychádza z hlboko zakoreneného presvedčenia. Tisíckrát ste reagovali takýmto spôsobom až sa z toho stala rutina. Jednoducho ste pripravený reagovať určitým spôsobom. A práve to je tá výzva pre vás. Zmeniť zvyčajné reakcie aby ste sa zbavili rutiny, mali by ste väčšmi riskovať a robiť nové rozhodnutia. Ak vám dôsledky nebudú vyhovovať môžete svoje rozhodnutia znovu a znovu meniť až kým nedosiahnete to, čo chcete. Náboženstvá hlásajú, že boh obdaril človeka slobodnou vôľou. To je síce pravda, ale Sen nám ju vzal, pretože ovláda myseľ väčšiny ľudí.

Sú ľudia, ktorí hovoria: „Chcem sa zmeniť, naozaj sa chcem zmeniť. Neviem, prečo by som mal žiť v chudobe, som predsa inteligentný. Zaslúžim si lepší život, zaslúžim si zarábať viac.“ Uvedomujú si to lebo im to vraví ich myseľ. A čo spravia? Idú, zapnú si televízor a strávia pred ním celé hodiny. Ako potom môžu mať pevnú vôľu?

Ak si toto uvedomíme, máme možnosť rozhodnúť sa. Keby sme si to uvedomovali stále, mohli by sme zmeniť svoje návyky, reakcie a vôbec celý život. Keď dospejeme k tomuto poznaniu, získame späť slobodnú vôľu a v každom okamihu sa môžeme rozpamätať na to, kto sme. Potom, keď na to zabudneme, môžeme sa rozhodnúť znova, ak sme si toho vedomí, ak si to neuvedomujeme, nemáme na výber. Uvedomenie si toho čím sme, nás vedie k zodpovednosti za svoj život. Skutočným poslaním vášho života je byť šťastní. Ak by ste však mohli byť šťastní musíte preskúmať to, čomu veríte, akým spôsobom posudzujete seba a ako zo seba robíte obeť.úprimne si priznajte či ste naozaj šťastní. Ak nemáte radi samých seba, nešírte o sebe nepravdy a nehovorte druhým:“Pozrite sa na mňa. Som úspešný, mám všetko, načo si len pomyslím, som taký šťastný.“ Všetko na tomto svete je tu pre nás, no predovšetkým musíme mať odvahu a otvoriť oči, hovoriť pravdu, byť si vedomý reality. Ľudia sú slepí, pretože nechcú vidieť. Uvediem príklad. Mladá žena sa zoznámi s nejakým mužom, ktorý ju od prvej chvíle zaujme. Jej hormóny sa prebudia a po mužovi zatúži. Priateľky však vidia, čo je to za muža, je závislí na drogách, bez práce, skrátka má všetky vlastnosti, ktoré môžu žene strpčiť život. Žena však vidí len to, čo vidieť chce. Vidí, že je vysoký, pekný, silný, šarmantný. Vytvorí si o mužovi ideálny obraz a snaží sa potlačiť to, čo nechce vidieť. Klame samú seba, lebo naozaj túži uveriť tomu, že tento vzťah má perspektívu. Priateľky však vravia: „Veď berie drogy, pije, nepracuje.“ A ona im na to odpovie: „Áno, ale moja láska ho zmení.“ Samozrejme, jej matka a otec toho muža neznášajú. Rodičia majú o dcéru strach, lebo vidia do čoho sa rúti. Hovoria: „Ten muž nie je pre teba.“ Ona však povie: „Nehovorte mi, čo mám robiť, a čo nemám robiť.“ Obráti sa proti rodičom, riadi sa hormónmi a ďalej si navráva klamstvá, aby ospravedlnila svoje rozhodnutie. „Je to môj život a budem si robiť čo sa mi zachce.“

O niekoľko mesiacov neskôr sa jej ilúzie rozplynú. Pravda výjde najavo a ona začne obviňovať muža z toho, čo predtým nechcela vidieť. Zistí, že v ich vzťahu niet úcty ani rovnováhy. Jej pýcha je však silnejšia, ved ako by sa teraz mohla vrátiť k rodičom, keď mali pravdu. To by bolo pre nich zadosťučinenie. Ako dlho bude trvať, kým sa táto žena poučí zo svojich chýb. Ako veľmi miluje samú seba. Kde sú hranice jej sebazneužívania. Celé naše utrpenie vzniká preto, lebo nechceme vidieť to čo je očividné a jasné. Keď stretneme niekoho, kto predstiera, že je bezchybný, ani maskou falše nedokáže prekryť to, že si nás neváži a nemiluje nás. My to však nechceme ani vidieť ani počuť. Preto jeden staroveký prorok povedal: „Nikto nie je väčšmi slepý ako ten kto nechce vidieť. Nikto nie je nedoslýchavejší ako ten kto nechce počuť. A nikto nie je šialenejší ako ten kto nechce rozumieť.“ Sme veľmi slepý a naozaj draho za to platíme. Ak však otvoríme oči a uvidíme život taký aký je, zabránime duševnej bolesti, to však neznamená, že neriskujeme. Sme živí, rizikám sa nevyhneme, a čo na tom, že zlyháme. Nikoho to nebude trápiť, nezáleží na tom. Poučíme sa a postúpime ďalej. Nemusíme nikoho kritizovať, nemusíme sa obviňovať a robiť si výčitky. Musíme sa len vyrovnať s pravdou a chcieť začať odznovu. Ak samých seba vidíme takých ako v skutočnosti sme, je to prvý krok ku tomu, aby sme samých seba tolerovali. Ak toto dokážeme sme schopní zmeniť aj svoj život.